Výlet na horu Luž

Tipy na výlet, Děčínsko a Lužické hory




Kam a jak jedeme?

Jedeme autem z Mělníka do Lužických hor do obce Horní Světlá, na krátkou dovolenou.

Za čím jedeme?

Jedeme do Lužiských hor , jedním naším cílem je i hora Luž.

Hora Luž
Hora Luž
lupa

Hora Luž je nejvyšší vrchol Lužických hor. Lužické hory jsou tak trochu neprávem opomíjené, leží mezi Krušnými horami a Jizerskými horami. Do života na těchto horách zásadně zasáhla 2. světová válka, nejdříve odsunem Čechů a po skončení nejhorší války v dějinách lidstva ,odsun německého obyvatelstva. Jen z historických fotografií a knížek se můžeme podívat na prosperující vesnice, kde vedle sebe žili Češi a Němci....





Cesta na Luž
Cesta na Luž
lupa

Pro náš podzimní výlet jsme se rozhodli pro Lužické hory, v raném mládí jsem do tohoto kraje docela často jezdil na chalupu příbuzných a tak jsem byl zvědavý jak se Lužické hory za pár desetiletí změnily. Ubytování jsme si zamluvili v Horní Světlé v penzionu Lyžařská bouda. Tak jsme sem po pohodové cestě z Mělníka dojeli, jen některé silnice a kruhové objezdy jsem tak trochu nepoznával. Naše krátká dovolená trvala tři dny a zažili jsme zde déšť, sluníčko i sněhovou přeháňku.

Cesta na Luž
Cesta na Luž
lupa

Cílem jednoho našeho výletu naší mini dovolené byla hora Luž 793 m n. m. , Od penzionu Lyžařská bouda nás čekal asi 1 km dlouhý nenáročný výstup na vrchol Luže. Tento vrchol byl u turistů oblíbený už od poloviny 19. století, na jeho vrchol stoupali výletníci z Čech tak i ze Saska. na vrcholu byl hotel s výletní restaurací a rozhlednou. Platilo se zde rakouskou i německou měnou. Hotel po 2. svět. válce v roce 1946 vyhořel a ze staveb zde zbyly jen kamenné základy a sklepení, na kterých je dnes vyhlídková plošina. Dnes prochází vrcholem Luže státní hranice z Německem.

Cesta na Luž
Cesta na Luž
lupa

Jednoho listopadového pondělí jsme se ráno kolem osmé hodiny probudily v malebném penzionu, kde jsme v ten čas pobývali sami. Po lahodné snídani a po důkladném pohledu na trošku podmračenou oblohu balíme vše potřebné a jde se.

Cesta na Luž
Cesta na Luž
lupa

Prošli jsme vsí Horní světlá a odbočuje u rozcestníku doprava a stoupáme po červené TZ na vrchol. Cesta vede krásným jehličnatým lesem, počasí zatím přeje a tak jdeme na pohodu. Pod vrcholem je cesta trochu kamenitá a míjíme kamenné pole. Na vrcholu jsme byli po 30 minutách klidné chůze a kocháme se zatím trošku zamlženými výhledy. Na plošince Luže jsou lavičky a vyhlídková plošina a panely s popisky co naše bystré oči vidí. Necháme pracovat naší fantazii a představivost a podle zbytků staveb odhadujeme jak to tu dříve vypadalo. Až po návratů domů na internetu objevuji fotografie hotelu ze začátku 20. století.

Výhledy z Luže
Výhledy z Luže
lupa

Zapsali jsme se do vrcholové knížky a klesáme z Luže na druhou stranu, uděláme pár kroků a už jsme v Německu a zavzpomínáme si na doby nedávno i dávno minulé, na hraniční přechody a celní prohlášení. Teď už si to šlapeme pod bukovými stromy a po krásné široké cestě do německé vsi Waltersdorf. Z cesty vidíme sjezdovky s vleky, zde se ještě bude lyžovat, v Horní Světlé byl bohužel lyžařský areál v roce 2014 zrušen. Při příchodu na kraj obce se zastavujeme u německého hotelu, chvilku si odpočineme a pokocháme se výhledy k sousedům. Již svítí sluníčko a je krásný podzimní den, udělám si pár fotek a vracíme se bez pasů a celních kontrol zpět do naší vlasti. Překročíme státní hranice přes hraniční přechod Dolní Světlá/ Waltersdorf a zastavujeme se u památníků naších obránců hranic.

Vrchol Luže
Vrchol Luže
lupa

Jdeme opět po červené TZ značce, která nás dovede zpět do Horní světlé, ještě se zajdeme podívat do míst kde byl nedávno ještě lyžařský areál a dnes tu jsou jen louky. Od bývalé sjezdovky sejdeme do Dolní světlé a pak vyšlápneme kopeček do Horní světlé k autu, protože nás čeká cesta domů. Ještě se naobědváme v Chatě Luž a jedeme domů.

Vím na 1000 %, že jsem nebyl v Lužických horách naposled a rád se sem zase vrátím.

Uvádím se zde s laskavým svolení paní Hany Doskočilové její

Střípky vzpomínek na horu Luž

Něco z historie- bývalá„ Lausche Baude“ – chata na vrcholu hory

Luž........ vzpomínky posledních pamětníků.

Na vrcholu Luže byla nádherná chata a probíhal zde čilý turistický ruch.

Hned po válce chata vyhořela. Podařilo se nám zachytit poslední střípky

z vyprávění pamětníků, kteří tam chodili s rodiči :

Víme, že na vrcholu hory Luž vede hranice mezi Čechami a Saskem a tato

hranice byla kuriozitou v dalekém okolí. Hraniční kámen stál na dvoře

restaurace, podél chodby se táhla hraniční čára skrz stavení. U hlavního

vchodu byla vlevo česká restaurace a vpravo německá. Turisté si vybírali

libovolně českou i německou místnost bez komplikací. Čisté dřevěné stoly,

lavice, velká kachlová kamna, na zdech umístěno paroží a vycpané ptactvo,

to vše dávalo oběma restauracím útulný ráz. Pro hosty z Čech se nabízel

německý rosbiv s bramborovou kaší, k tomu „Moselské víno“- specialita

podniku. Němečtí hosté sem přicházeli na pravé Plzeňské pivo,zrnkovou kávu,

kecaný koláč. K zakoupení byly pohledy, muselo se dávat pozor, aby byly

správně ofrankované a byly vhozeny do správné poštovní schránky.

Na Luži voda není, proto se čerpala až z Lužické studně/673 m n m./

Nahoru se dopravovala na oslích hřbetech. Oslíci nachodili za den nespočet

kilometrů.

Výstupy na Luž se staly tradicí. Chodili sem nejen sportovci, rodiny, ale i

školní výlety. Pořádala se soutěž o největší počet výstupů. Byli turisté, kteří

dokázali za rok vystoupat na horu až stokrát. Prokazovali to lístky z návštěv

restaurace. Za takové rekordní výstupy byli lidé odměněni hrnečkem na

kávu. I když je Luž stále magnetem, tradice opětovných výstupů za rok se

již vytratila. Na Silvestra se sešli lidé z Čech i Německa, všichni si blahopřáli,

vyměňovali si český sekt či víno za německé svářo a družili se po celý rok.

Po požáru zůstaly na luži zbytky základů budovy a schody. Dnes je dobrý

výhled na všechny strany, staří turisté mohou zavzpomínat na lavičce a

zapsat se do horské knihy. Jeden ze zápisů zní:“ Rádi vzpomínáme na

naše výlety s našimi rodiči před 70ti lety s výstupem na horu Luž. Vraceli

jsme se tak desetkrát do roka a bylo to nádherné.“

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v penzionu Lyžařská bouda a byli jsme velice spokojeni. Jedli jsme většinou ze svých zásob.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbila se nám krásná příroda Lužických hor a je smutné konstatovat, že v Německu to bylo upravenější. Škoda, že zaniklo lyžařské středisko v Horní Světlé.

Ostatní informace

Ceny byly přiměřené a oproti německým sousedům dokonce lidovéSmile

Odkaz na staré fotografie Luže a okolí

http://www.chataluz.cz/fotogalerie.html



Další informace

Hodnocení:
neumístěno
Náročnost:
rodina s dětmi, romantika
Délka:
vycházka (do 6 km)
Druh:
do přírody, na hory
Byl zde::
1 turista
Jak se Vám tam líbilo ?

Komentář:

Vyhledání vlakového spojení
Odkud:
Kam: Dolní Podluží
(vzdálenost od místa: 4.43 km)
Datum: Čas:

Diskuse k výletu Výlet na horu Luž

17.12.2015 20:10
To čtu poprvé, že se někde ruší lyžařský areál, docela mě to zarazilo. Do Lužických hor se chci příští rok vypravit, poznat pořádně zdejší krajinu, pamětihodnosti a samozřejmě i železnici, jak taky asi jinak u mé maličkosti :-)
18.12.2015 07:45
Po letech jsem aspoň virtuálně, když ne osobně, navštívila zase Luž...a co nevidím, je tam vysílač. Jako skoro jinde na výraznějších kopcích. Hyzdí nám to naši krásnou krajinu, ale bohužel pokrok jde kupředu...Ani ohrazená plošina tam tehdy nebyla v době mé poslední návštěvy. Ale to je zase dobře! Jinak je to nádherná krajina všude okolo, protkaná jehličnatými lesy a taky pověstmi.
Re:
18.12.2015 21:57
Paní Mílo, souhlasím se vším co v komentáři píšete a další výhodou Lužických hor je jejich klid, nejsou přelidněné jako jiné známější hory. Honza

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Sledovat diskusi e-mailem
Váš email:
Sledování můžete kdykoliv zrušit jedním kliknutím.
Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo