Procházka Bzencem

Tipy na výlet, Slovácko




Kam a jak jedeme?

lupa

Asi stárnu (anebo mi Stvořitel konečně seslal trochu rozumu), ale náhle jsem zjistil, že se mi začínají čím dál víc líbit místa, nad kterými jsem dříve ohrnoval nos. K takovým oblastem patřila i „nudná“ krajina Slovácka a jihu Moravy, neboť se neježila dramatickými kulisami horstev, posetých pralesy a divokými skalními útvary. Jenomže – když jsem si odmyslel divočinu, která se nachází zase jinde, přišel jsem na to, že se tato část naší země zase může pro změnu pochlubit krajinou harmonicky krásnou, krajinou víceméně dosud žijící v symbióze s činností člověka. A navíc protknutou nesmírným množstvím zajímavých stavebních památek... I rozhodli jsme s manželkou, že se jednu březnovou sobotu zajedeme na to jižní Slovácko podívat. Za cíle naší cesty jsme si zvolili města Bzenec a Kyjov (je do nich dobré spojení vlakem) a každému z nich se rozhodli věnovat tolik pozornosti, abychom z toho výletu něco měli. Krátce po osmé hodině ranní z Otrokovic vyjíždíme směrem k jihu, v Moravském Písku přestupujeme na jiný vlak, a pak už nás vítá bzenecké nádražíčko.

Bzenec sice nemá ani 5 000 obyvatel, ale přesto se může pochlubit mnoha památkami, ať už „světskými" anebo sakrálními. K méně známým patří kostel Československé husitské církve, na jehož funkcionalistický exteriér jsme narazili hned za nádražím, neboť jsme do centra města řezali zkratku po Tyršově ulici. Z okolní zeleně tu najednou vystoupilo strohé vstupní průčelí, ozdobené kulatým oknem a bustou „učitele národů." Z boku se nám přes plot nabídnul pohled na celou chrámovou loď, jejíž bělostná fasáda je členěna jen vysokými úzkými okny. A také na vzdušnou věž, ukončenou namísto báně kalichem s křížem, trčícím k nebesům. Zdejší náboženská obec se v roce 1924 přejmenovala na Sbor J.A.Komenského a stavby svatostánku se členové církve dočkali těsně před začátkem II.světové války, v červenci 1938. Kostel byl, už v době protektorátu, dokončen o rok později, a první slavná mše se zde konala ve výroční den upálení Mistra Jana Husa, tedy 6.6.1939.

Pak už přicházíme na rozcestí a napravo od nás se rozkládá náměstí Svobody, které nám svou rozlehlostí naznačí něco o dlouhé historii města. A také že ano – vždyť v análech se o něm objevuje zmínka už roku 1015! Vlastně, proč ne? Vždyť známé vinařské městečko má velmi příznivou polohu: na jih od něj se rozkládá písečná rovina pokrytá rozsáhlými borovými lesy, nazývaná "Moravskou Saharou"a z opačného směru je před studenými větry chráněno vršky Kyjovské pahorkatiny. Ten první si vyhlédla manželka Přemysla Otakara - královna Konstancie - a nechala na něm zbudovat hrad. Ještě počátkem 14.století byl důležitým obranným prvkem a lidské osídlení pod ním se stalo důležitým střediskem, neboť se v něm konaly trhy. A pravděpodobně se konaly v místech dolního rynku, který dnes nese název Náměstí Svobody.

Hrad byl za uherských válek zcela zničen a městečko se stalo toliko centrem Bzeneckého panství. Jeho původní majitelé se museli spokojit s bydlením v tvrzi, ale jejich potomci si vystavěli daleko pohodlnější první zámek. Jak plynul čas, jeho podoba se změnila ještě dvakrát. Daleko větší proměnou prošlo samotné město, které bylo postiženo mnoha požáry, ale díky pracovitým obyvatelům vždy povstalo do ještě větší krásy.

Historické fasády a výška budov nejsou tím nejzajímavějším, co nás na rynku upoutá. Jeho největší část se stala pěší zónou a západní část vyplňuje parčík s novodobou kašnou a hezkými dřevěnými skulpturami. Ze středu náměstí se tyčí Mariánský sloup z roku 1915. Původně zde stávalo sousoší Svaté Trojice, které bylo přeneseno před kostel svatého Jana Křtitele. Nejzajímavější dominantou Bzence pak je romantická zřícenina, vypínající se z odlesněného návrší severním směrem od náměstí. Nejedná se o zbytky původního přemyslovského hradu, ale „pouze“ o malebné ruiny kaple sv.Floriána.

Vlastním průzkumem náměstí se hodláme zabývat později, nyní nás nohy nesou po jeho jižním okraji, přecházíme křižovatku a stoupáme ke kostelu.

Není kostel jako kostel. Ten bzenecký je krásnou ukázkou raného baroka a navíc tvoří důstojnou dominantu hlavnímu náměstí, i když od něj stojí kousek stranou. Jednolodní chrám, navýšený u hlavního vchodu věží, se skrývá se mezi stromy malého návrší. U schodiště narazíme na barokní sousoší Svaté Trojice, které bývalo ozdobou rynku, ale bylo sem přeneseno nazpět. Ona totiž byla první bzenecká sakrální stavba zasvěcena právě Svaté Trojici, ale to zde ještě stával ten první kostel, zmiňovaný už r. 1235. Při nezvané návštěvě z Uher (Bočkajovci) byl začátkem 17.století vypálen a po opravě zůstal osm let bez zvonů. Jak se blížil konec století, přestal starý chrám naplňovat potřeby pana faráře i věřících, a díky šlechetnosti (a financím) hraběte J.K.Proskovského se tu začal stavět kostel nový.

Stalo se tak roku 1702 . Svoji více než uspokojivou podobu nezískal jen umem místních mistrů zednických, ale samozřejmě díky plánu, pocházejícího snad až z dílny architekta Giovaniho Pietra Tencaly. (Ono je to jako s dobrým filmem - i ten musí napřed mít kvalitní scenář, jinak to jde do háje zelenýho tak jako se současnou českou filmovou produkcí...)

Z patřičného odstupu objektivy našich fotoaparátů obdivují tvar kostela. Na štíhlou chrámovou loď je "nalepena" sakristie s oratoří. Hlavní vchod zdobí erb hraběte Kryštofa a jeho choti Marie Rosalie.Věž nad našimi hlavami nese svoji podobu až od roku 1746, původně byla zděná část nižší a spočívala na ní vysoká dřevěná nádstavba. Ze vzácné výzdoby interiéru odborníci vyzdvihují obraz křtu Ježíše, pocházejícího z 18.století. A také to, že hlavní oltář a sousoší Nanebevzetí a štyř evangelistů vytvořil brněnský mistr O.Schweigel v první polovině 19.století. To my ale bohužel nemůžeme posoudit, neboť chrám je v čase mimo mše pro veřejnost nepřístupný.







Za čím jedeme?

kostel Československé husitské církve
kostel Československé husitské církve
lupa

Jak dobře známo, ke každému svatostánku neodmyslitelně patří i obydlí kněze. Bzenecká fara je patrovým stavením s dosud patrnými barokními rysy, které se nachází severně od chrámu a přilehlého parčíku v ulici Josefa Hanáka. Stejné jméno čteme na pamětní desce vedle vchodu do fary spolu s informací, že byl páter i spisovatelem.

Většině z nás při představě "píšících" knězů v hlavě vyskočí vzpomínka na Jana Husa (ten ale dopadl blbě) či na autora zfilmovaných Broučků - Jana Karafiáta.

Osoba a dílo pátera Josefa Hanáka asi není širší veřejnosti tak známé - rodák z Žalkovic byl po studiích na kněze vysvěcen r.1895 v Kroměříži a po působení v Bohuslavicích, Ježově a Vranově Lhotě působil po dobu 32 let jako katecheta na měšťanských školách v Bzenci. Krom svého povolání se věnoval i kultuře a literární činnosti, která se ale nezabývala jen náboženstvím, o čemž svědčí překlady z francouštiny a dvě význačná díla, obohacující vlastivědu moravskou: jedno pojednávalo o historii vinařství ve Bzenci... a to druhé se věnovalo bohaté historii města.

Za farou přicházíme na Horní náměstí. Kdysi tudy procházela stará hlavní silnice k Brnu. Dnes tento rynek na návštěvníka působí téměř ospalým venkovským dojmem, neboť téměř celou jeho plochu zabírá parčík a on je oázou klidu. Přesto zde najdeme několik zajímavostí, které by neměly ujít naší pozornosti: tou první je objekt velké školy, vystavěné v historizujícím slohu r.1898.

Byla vystavena naproti kostelu sv.Jana Křtitele, ale po strašném požáru r.1835, kdy se oheň z Dolního rynku přenesl přes střechy domů až na ten Horní, vyhořela. Po opravě a rozšíření se školnímu ústavu dostalo změny učebních oborů a názvu na Zemskou rolnickou a vinařskou školu. Velkého uznání se jí dostalo za První republiky, neboť propagovala nové metody v zahrádkářství a vinařství. Naproti školy stojí v parčíku třídílný Památník obětem obou světových válek. Z počtu bzeneckých občanů, kteří v nich ztratili své životy, až zamrazí... Posledním zajímavým objektem Horního rynku je krásná secesní budova. Jedná se o bývalou Fúrstovu vilu, sloužící nyní jako penzion.

Krátkým úvozem, oddělujícím školu od kostela, opět scházíme na hlavní bzenecký rynek. Napřed si hezky zblízka prohlédneme mariánský sloup, a pak už naše oči rentgenují výkladní skříně obchodů. Poté sedáme na lavičku u kašny, z batohů vytahujeme svačiny a dopřejeme nějaké to potěšení i našim žaludkům.



Dalším naším cílem se stává zámecký areál. Z centra města nás k němu zavede stará ulička a ještě než přijdeme k zámecké bráně, procházíme krásnou platanovou alejí. Pravděpodobně zde byla vysazena při poslední stavební proměně šlechtického sídla. A to stojí opravdu za to, neboť i když není zámek veřejnosti přístupný, vítá nás zde nefalšovaná napodobenina anglické tudorovské gotiky! Ale zdá se, že rovnocennou náhradou za nepřístupné interiéry je i zámecký park, v němž se nachází pamětihodný strom, podle kterého dostala název i ta nejznámější značka zdejšího skvělého vína - Bzenecká lipka.

Ale zaměřme naši pozornost nejprve na zámecké nádvoří. Branou procházíme na dvůr, lemovaný zleva i zprava hospodářskými budovami, které byly přestavěny ve stejném slohu jako zámek, který vidíme před sebou. Fasáda hýří barvami, k nároží jsou přilepeny vysoké prosklenné štíhlé věže, na střechách s nadstavenými věžičkami, a ústřední vstup se ukrývá pod vysokým ozdobným štítem. Tedy zámek, jehož podobu s radostí přivítá každá romantická duše. Možná, že právě takovou měl tvůrce tohoto "zázraku" - pan Vilém z Reichenbachu a z Lesonic, který toto vše nechal postavit v roce 1855. Zároveň nechal přebudovat zámeckou zahradu na krajinářský park, ale všechny akce byly finančně velmi náročné a pan Vilém přišel na buben.

Poněvadž v té době ještě neexistovali finanční poradcové, kteří by mu všechny dluhy a půjčky sjednotili do jediné (a nabídli mu splátkový kalendář), vyřešil to v roce 1866 způsobem zkratovitým a pro něj finálním – sebevraždou!

Když jsme se dosyta nabažili pohledu na zámecká průčelí, obcházíme nároží a vstupujeme do zámeckého parku. Kromě pohledu na upravená prostranství se zelení a starými stromy nás čeká radostné setkání s pávy. Hlouběji v parku pak s dřevěným plotem, ohrazujícím rozkošatělé pahýly a odnože prastaré lípy velkolisté. Z informační tabule se dozvíme, že už před koncem 18.století bylo její stáří odhadované na 500 let!

Dnešní anglický park býval honosným parkem i za dřívějšího majitele bzeneckého panství - hraběte Erdmana z Proskova. To se tehdy ale mohl pochlubit i velkými skleníky s fíkovníky, okrasným rostlinstvem a palmami. A ještě k němu patřila oranžerie. Napříč parkem protékal potůček, který se pod návrším vléval do rybníka. Za pana Erdmana proběhla přestavba zámku na raně barokní objekt. Stalo se tak r.1710 a byla to tehdy už třetí podoba zámku (původně byl vodní tvrzí, která se změnila na renesanční zámek.)

Jeho současná novogotická podoba byla poněkud narušena požárem, který v roce 1952 vypukl v zámeckém podkroví a zachvátil i střechu. Od roku 1983 patří objekt zámku a sklepy místnímu vinařskému družstvu.

A nám nezbývá, než mu popřát hodně prosperity a finančních zisků, aby se toto projevilo i na fasádě zámku, která by se moc ráda dočkala obnovy...

A nyní nás čeká zlatý hřeb procházky Bzencem – výstup k dominantní městské zřícenině. Z rohu náměstíčka k ní mezi posledními domky a vinnými sklípky města šplhá v délce něco přes kilometr žlutá turistická značka. Nad domy pokračuje suchým korytem potoka, lemovaným sprašovými srázy s bohatou vegetací a po schodech šplhá i nad dva jezy. O něco výš nás stezka vyklopí na náhorní planinu už vysoko nad městem. Okolní stráně jsou lemovány vinicemi a my od rozcestí stoupáme k poslednímu výběžku Kyjovské pahorkatiny. Před námi se odkrývá velice krásný rozhled nejen na město, ale směrem na jih také na rozlehlé borové lesy, v nichž se ukrývají rozlehlé písčité duny, kvůli nimž se nazývají Moravskou Saharou.

Když jsme se dosyta nabažili pozorováním toho, co se právě děje dole v městských ulicích, zamířili jsme už rovnou k té romantické zřícenině. Kaple ve stylu raného baroka byla vystavěna za osvíceného vládce bzeneckého panství Erdmana z Proskova v roce 1703 a zasvěcena svatému Floriánovi a Šebestiánovi. Z historie dobře známe, že se takovéto stavby na nechráněných kopcích rády stávaly terčem blesků anebo větrných smrští. Však i tato kaple několikrát vyhořela, ale byla vždy znovu obnovena. Dnešní podobu mají na vině nacisté, kteří si z ní za války učinili dělostřeleckou pozorovatelnu a při ústupu ji v dubnu r.1945 vyhodili do vzduchu!

Občané Bzence ji sice chtěli po obnově města opravit, ale vláda jedné strany k tomu nedala souhlas - v první pětiletce se totiž nedostávalo stavebních surovin a na příděl byl i cement - a později se od plánů na opravu kaple upustilo.

Loučíme se s nádhernou romantickou kulisou a vyhlídkou a vracíme se stejnou cestou zpět do města, kde se ještě před odjezdem do Kyjova stavíme na výborný oběd...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tipy na ubytování v okolí

Na oběd jsme se stavovali v restauraci Sokolovna poblíž zámeckého areálu. Jedna porce vynikajících vepřových výpečků se zelím a knedlíkem stála neuvěřitelných 60 korun!

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce ze všeho se nám líbila romantická kaple s vyhlídkou na všechny zajímavosti města pod námi.

Ostatní informace

Do všech mnou popsaných míst je vstup volný. Platili jsme jen za cestu, za oběd a občerstvení...



Další informace

Hodnocení:
neumístěno
Náročnost:
rodina s dětmi, romantika
Délka:
vycházka (do 6 km)
Druh:
za kulturou
Byli zde:
4 turisté
Jak se Vám tam líbilo ?

Komentář:

Vyhledání vlakového spojení
Odkud:
Kam: Bzenec
(vzdálenost od místa: 0.63 km)
Datum: Čas:

Diskuse k výletu Procházka Bzencem

15.08.2015 16:11
Pěkné výletní místo, stojící za návštěvu, je odtud pěkný rozhled...
15.08.2015 20:55
Všichni stárneme. S tím souvisí i některé korekce názorů. A u tebe čím dál vytříbenější sloh. Krajina Slovácka samozřejmě má své krásy, ale prakticky ožívá až na přelomu srpna a září, v době burčáků. Velice vhodná doba na prohlídky sklepních uliček a sklípků. Rané odrůdy jsou nejaromatičtější a nejlahodnější.
16.08.2015 08:25
Na podzim se tam musíme také někdy podívat... a díky!
19.08.2015 06:50
Velmi pěkný článek. A je pravda, Franto, že tentokrát jsi opravdu nešetřil ani své prstíky ani naše oči a písmenek jsi vytvořil hned několik habadějů. V každém případě je potěšitelné, že burčáková sezona je již za dveřmi. A překvapil jsi mě sdělením, že stárneš a Pán Bůh Ti trošku rozumu seslati ráčil. Možná nás to jednou potká všechny ...

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Sledovat diskusi e-mailem
Váš email:
Sledování můžete kdykoliv zrušit jedním kliknutím.
Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace