Drahy - významná přírodní rezervace Bílých Karpat, vyhlášená r. 1982. Jde o dřívější pastvinu s roztroušenými keři a stromy, zejména jalovcem. Vyskytuje se zde celá řada orchidejí (např. vstavače nebo vzácný tořič včelonosný).

Rozhledna Korytná - se nachází nad stejnojmennou obcí v lokalitě Nové louky. Její výška je 13 metrů a je zhotovena ze smrkové kulatiny. Nabízí rozhledy na bělokarpatskou krajinu zejména severním a východním směrem, na obce Strání, Korytná či Nivnici.

Rozhledna U Křížku - rozhledna zhotovená roku 2011 nad obcí Březová v nadmořské výšce 600 m.n.m. Vybudována byla podle stejného plánu jako několik jejich sester v okolí Uherského Brodu. Rozhledy zejména na hřeben Lopeníku a jihovýchodním směrem na Slovensko.

Nivnice - obec s cca 3300 obyvateli, považovaná za nejpravděpodobnější rodiště J.A.Komenského. Podle pramenů se narodil v "Bartkově mlýně", stavbě, kterou lze nalézt naproti základní škole. Pro podrobný popis turistických zajímavostí obce doporučuji navštívit http://www.nivnice.cz/turisticke-cile-a-zajimavosti/.

Přímo na trase bohužel možnosti k občerstvení nejsou, takže je nutné s tím počítat a vyrazit s vlastními zásobami. Od rozcestí Javořina-bus je možno udělat krátkou odbočku a po červené značce směr Kamenná bouda dojít ke studánce "Za Lesem", vzdálená je cca 800 m.

Turisticky nejatraktivnějšími místy této trasy jsou zejména luční úseky s dalekými rozhledy jak na jižní stranu na Velkou Javořinu či Jelenec, tak východním směrem na hřeben Lopeníků. Lesy na trase jsou tvořené zejména buky a duby.

Obě rozhledny na trase jsou volně přístupné po celý rok.
Vzhledem k povaze trasy lze doporučit spíše vysokou obuv.

Autobusem jsem jel do Dubic. První moje kroky vedly k Dubickému kostelíku odkud je nádherná vyhlídka na údolí Labe a protilehlé vrcholky Českého středohoří. Po pokochání se nádhernou přírodou jsem pokračoval po žlutě značené cestě na Doerellovu vyhlídku. Další kouzelné pohledy na klikatící se Labe, které si razí cestu Českým středohořím.

Pokračuji dál po žluté k rozhledně Radejčín. Ta nabízí výhledy nejen na vrcholky Krušných hor a Českého středohoří, ale také nevšední pohledy na budovanou dálnici D8.

Okolo železniční stanice Radejčín pokračuji po silnici do obce Kletečná. Cestou se ukazuje cíl dnešního výletu vrchol Kletečné vysoký 706 metrů, sedmý nejvyšší vrchol Českého středohoří. Typicky kuželovitý zalesněný vrch je velice podobný nedaleké Milešovce.

Míjím pomník s pluhem, který připomíná zrušení roboty v habsburské monarchii. Přicházím do obce Kletečná. Na vrchol nevede značená cesta. Procházím obcí okolo kapličky a za posledním domem se dávám doprava po okružní dřevařské cestě.Lesní cesta mírně stoupá. Na severním svahu míjím pod cestou studánku. Po chvíli docházím k cestě, která odbočuje doleva. Tato cesta se brzy mění v pěšinu, která končí u posedu. Není to ta správná cesta a tak zpět na dřevařskou cestu. Až na druhé straně kopce, tam kde cesta začíná klesat, odbočuje doleva stará lesní cesta, ze které pak odbočuje  pěšina klikatící se suťovým svahem na vrchol. Pěšina je značená kamennými mužíky.

Na vrcholu je malá plošina s kamennou mohylou. Poblíž na stromě je vrcholová knížka. Ta je vedena již od roku 1983. A podle údajů v ní navštíví vrchol v průměru 200 lidí za rok. Výhled z vrcholu je omezený, jen pár průhledů směrem na Lovoš a Kubačku a pak ze suťového svahu na Milešovku.

Vracím se zpět do obce Kletečná a značenou cestou pokračuji přes Paškapole a Bílku do Bořislavi na autobus.

Možnost občerstvení pouze na začátku a konci výletu.

Nádherná část Českého středohoří, okouzlující výhledy na kaňon Labe, zajímavý výstup kamenným mořem na vrchol Kletečné.

Možnost spojit s výstupem na nedalekou Milešovku.

Od kostela si zajdeme tam a zpět po žluté 1 km k Doerellově vyhlídce. Vyhlídka dostala jméno podle malíře Doerella, který si toto místo oblíbil a často zde maloval. Vidíme na klikatící se Labe, které si razí cestu, na protilehlé vrchy Deblík, Varhošť, Lovoš, na Portu Bohemiku a zříceninu hradu Kamýk.

Pokračujeme po žluté z Dubic do Moravan. Za Moravanama cesta opět stoupá, až k rozcestí Ke Skalkám. Zabočíme ostře vpravo a jdeme cca 600 metů k vyhlídce Skalka. A zase nás čeká skvělá podívaná. Místo jako stvořené pro chvíli zastavení a rozjímání. Po návratu na rozcestí pokračujeme asi 1,5 km po silnici, která vede po okraji Podlešínské pláně, až na rozcestí Ke Skalám - odbočka.

Zde je možnost vydat se po modré značce k unikátním osamoceným skalkám – Milenci (je zde dosti náročný terén) a ke skále Josefínce s částečnými výhledy.

Žlutá vede po silnici až k další odbočce na vyhlídku na Vaňovskou skálu. Ta je lehce přístupná a nabízí velkolepou podívanou na údolí Labe, Vaňov, Sluneční stráň a Vysoký i Malý Ostrý, Masarykova zdymadla hrad Střekov atd.

Z vyhlídky pokračujeme stále po žluté k poslednímu a snad i nejzajímavějšímu cíli vycházky, k vodopádu Vrkoč. Postupně ostřeji scházíme k rozcestí, kde odbočíme vpravo na zelenou, která nás po 500 m dovede k vodopádu Vrkoč. Vrkoč je skalnatý hřeben z čediče spadající k Labi u Vaňova, mohli jsme jej spatřit z Vaňovské vyhlídky. Na Podlešínském potoce tekoucím podél skalní stěny je dominantní 12 m vysoký vodopád. Co dodat, jen si sednou a poslouchat hukot dopadající vody.

Od vodopádu sestupujeme po zelené značce, u hlavní silnice zahneme vlevo a jdeme cca 500 metrů, než se k nám zleva připojí žlutá. Pokračujeme po žluté, přejdeme Masarykova zdymadla a vyjdeme pod hradem Střekov. Návštěvu Střekova si necháme na příště. Uhneme vlevo a pěšinou podél Labe po jeho pravém břehu dojdeme na nádraží Ústí nad Labem-Střekov.

Skalnatý a hustě vegetací porostlý levý břeh Labe mezi Dolními Zálezly a Ústím nad Labem nabízí nevšední pohledy na zákruty Labe z četných výhlídek, které zde protéká Českým středohořím v hlubokém kaňonu.

Velký výškový rozdíl vytváří na potocích přitékající do Labe ideální podmínky pro vznik vodopádů. Impozantní je 12 metrů vysoký vodopád Vrkoč na Podlešínském potoce.

Možnost občerstvení nabízí restaurace U Svaté Barborky v Dubicích u kostela. Dá se zde pobýt delší čas a kochat se výhledy do kraje. Další možnost je v Ústí nad Labem, stačí si jen vybrat.

Nádherný výhled na protější kopce a do kaňonovitého údolí Labe. Zejména výška a při dostatku vody i mohutnost vodopádu Vrkoč vás překvapí.

Za vstup při obdivování přírodních krás se zde neplatí. Stačí si vzít sebou jen dobrou náladu a dobré obutí. Na vycházce budou krátká prudká klesání i výstupy často v kamenitém terénu.

Snad budete mít více štěstí na sluníčko než já a příroda dá více vyniknout svým krásám.

Putování začneme na náměstí v Lomnici, odkud se po červené značce vydáme směrem k vrchu Tábor. Kousek od vrcholu začíná i pěkně opravená křížová cesta, která nás dovede až na vrch samotný, kde stojí poutní kostel Proměnění Páně a  restaurace s Tichánkovou rozhlednou. Z Tábora pokračujeme opět po červené směrem na Chlum, Ploužnici a Žďár u Kumburku až k rozcestí Klepanda. Zde je možno si udělat malou odbočku po červené a posléze po žluté značce  a navštívit zříceninu hradu Kumburk, který byl založen na počátku 14. století šlechtickým rodem Hronoviců. Po prohlídce se vrátíme zpět na rozcestí Klepanda a budeme pokračovat po modré značce k další zřícenině stojící nedaleko. Jedná se o Bradlec, který byl založen asi o pár let dříve než Kumburk, rodem Markvarticů. Z Bradlece naše cesta pokračuje po zelené značce přes Bradleckou Lhotu až k Ranči na Kamenici. Zde odbočíme opět na červenou a vydáme se do obce Kyje, kde si můžeme prohlédnout pěkná roubená stavení, krásně umístěná do zdejší  krajiny.  Od místní železnižní stanice budou naše kroky sledovat žlutou značku, která nás přes prameniště Cidliny a okolo kouzelného Jezírka pod Táborem dovede až na rozcestí Pod Allainovým křížem, kde odbočíme na značku červenou a přes Košov se dostaneme na rozcestí Zadní Popelka, odkud budeme pokračovat po značce zelené do místního lyžařského areálu V Popelkách. Toto nádherné místo s lyžařskými můstky vkusně umístěnými do krajiny získalo v poslední době ještě větší turistickou atraktivitu, když na největším můstku byla vybudována vyhlídková plošina. Odsud už je to jen kousek po zelené a posléze po modré značce k místu odkud jsme na tento cca 28 kilometrů dlouhý výšlap vyrazili, tj. na náměstí v Lomnici nad Popelkou.

Po cestě jsme se občerstvili v penzionu Bradlecký Mlýn v Bradlecké Lhotě a pak v lyžařském areálu V Popelkách, kde je celoročně otevřena velice příjemná restaurace. Šli jsme i kolem restaurace Na Klepandě, která však v době naší návštěvy otevírala až ve 12 hodin.

Krajina, výhledy na Krkonoše, dvě pěkné zříceniny, pěkný lyžařský areál. Je těžké napsat co bylo to nejlepší.

Kostel Proměnění Páně na vrchu Tábor je uzamčen, přístup do něj je možný pouze při církevních obřadech a akcích.

Tichánkova rozhledna je otevřena společně s restaurací tj. od 11 hodin, vstupné 15,- Kč.

Hrad Kumburk otevřen v sezóně s dobrovolným vstupným.

Hrad Bradlec volně přístupný po celý rok, bez vstupného.

Vyhlídková plošina na skokanském můstku V Popelkách volně přístupná s ohledem na aktuální počasí.

Cesty k jezírku vedou dvě. Jedna z Výpřeže (Tetřeví sedlo) po červené turistické značce přes Dánské kameny stále rovně, přibližně 5km. Druhá cesta z Křižanského sedla je podstatně kratší, přibližně 1,5km, ale o to více stoupá.

Jezero na hřebenu Ještědu? Neznáte? Tak to pospěšte, nevim jestli jsem byl vždycky tak slepý, nebo kartografové udělali chybu. No každápádně je tam, jezírko mezi Malým Ještědem a Hromovou roklí. 

Kdyby jste tu procházeli okolo roku 1900 pravděpodobně by Vás šacoval CK četník Jackel jestli náhodou nepašujete. A když šel před válkou do důchodu, tak by Vás nejspíš ubytoval a dal výtečně najíst. Po první válce se tu turismus ještě chvíli rozšiřoval, ale já pamatuji jedině pár rozbořených zdí, tu a tam střep s nápisem Jackel baude. To byl Malý Ještěd kdysi prý s úžasným výhledem, dnes s výhledem do smrků.

Dnes se nejlépe svačí u turistického rozcestníku "pod Malým Ještědem", což je cca 200m od jezírka, anebo na Křižanském sedle, kde myslím je i ohniště.

Malý Ještěd a jeho okolí oproti klasickému Ještědu je samota, vzdálená hodinu chůze od "civilizace", plná hub. 

není kde utrácet, nejbližší prodej je v Křižanech nebo Kryštofově údolí nebo na parkovišti Výpřež.

tentokrát Vás pozvu na náročnější túru na nejvyšší horu ČR.Náročná bude nejen délkou 39 kilometrů, ale také několika stoupáními a následně pak při zpáteční ceste klesáními.Vyrážíme z Bertholdova náměstí v Horním Maršově zpočátku kolem silnice na Pec pod Sněžkou.Silnici opustíme již po cca 300 metech a  u infotabule Křížové cesty se napojíme  na modrou značku a jdeme po ní vpravo.Cestou půjdeme kolem nově opravených zastavení  a také kolem krásné kaple sv. Anny.Na konci Křížové cesty je studánka s lahodnou vodou.Pokračujeme po modré značce až k rozcestí Pod Starou horou, kde změníme barvu značky na zelenou a jdeme po ní na rozc.Nad Krakonošovým údolím. Odtud jdeme po žluté přes Malou Úpu a Horní Malou Úpu až k chatě Jelenka.Zde změníme barvu značky na červenou a stoupáme až na Sněžku.Pro cestu dolů zvolíme žlutou značku směrem na Růžohorku a klesáme až k rozcestí Pod Růžohorským sedlem.Není tu moc kvalitní značení a tak odbočka na zelenou chybí.Jdeme tedy vlevo vyšlapanou cestičkou po tyčích a po pár metrech zelenou najdeme.Na dlouho poslední, proto jdeme po tyčích a ty nás nezklamou. Cestička nás povede kosodřevinou po svazích, užijeme si výhledy do údolí a v lese už zase narazíme značku, která nás dovede zase k Jelence.Po občerstvení jdeme po  červené značce, která nás dovede až k hraničnímu přechodu na Pomezních boudách a dále jdeme po červené až na Cestník. Zde opět změníme značku na žlutou a sejdeme do Horních Lysečin, odkud po modré dojdeme do Horního Maršova. V nohách máme 39 kilometrů a krásný pocit únavy, ale vypucovanou duši.

Především si splníme povinnost každého občana ČR, vystoupat na Sněžku a zvolíme k tomu tuto velmi zajímavou a členitou trasu. Zároveň si užijeme den v krásné přírodě.

Ubytován jsem byl v penzionu Sedmikráska v Horním Maršově a na občerstvení jsem se zastavil v chatě Jelenka, kde je velmi příjemný personál a přívětivé ceny nápojů i jídel, kterých tu nabízejí mnoho.

Krásná Křížová  cesta, krásná příroda, jen stará bolest- poničené značení.

Z české strany se stále do KRNAPu neplatí a " lidé" se podle toho bohužel chovají.

Od zastávky jdeme žlutě značenou cestou do Bílky. U turistického rozcestí u malého rybníčku přejdeme na červeně značenou polní cestu a za obcí již začínáme strmě stoupat na vrchol Milešovky. Výstup nám dá trochu zabrat, ale výhledy do kraje dají zapomenout na vynaloženou námahu.

Z vrcholu sestoupíme zpět na rozcestí v západním svahu kopce a zabočíme ostře vlevo po červené na Milešov, sestupujeme několika serpentinami, až se dostaneme pod zámek. Zámek v Milešově vznikl přestavbou hradu a tyčí se vysoko na čedičové skále nad obcí.

Pokračujeme dále po červené, která vede po silnici, až na další turistické rozcestí. Zde uhneme vlevo na polní cestu. Po chvíli již stoupáme dubohabrovým lesem ke směrové odbočce na zříceninu hradu Ostrý. Od odbočky stoupáme suťovitým svahem, občas se nabídnou výhledy do kraje. Do hradní zříceniny vstoupíme dochovanou bránou se zbytky zdiva v jejím okolí. Z nejvyššího bodu hradní zříceniny je krásný pohled na Milešov v pozadí s Milešovkou, ale nejen na ně.

Z vrcholu Ostrého už budeme jen klesat. Vrátíme se na rozcestí a pokračujeme od něj vlevo modře značenou lesní cestou, která klesá do Března. Jdeme dále po modré a z cesty se nám nabízejí pohledy na Boreč, Lovoš a další kopečky v okolí. Projdeme Režným Újezdem a modrá nás dovede až do centra Lovosic, cíle vycházky.

Rozhlédneme se do kraje z nejvyšší hory Českého středohoří Milešovky do zajímavé krajiny Českého středohoří s ostrými vrcholky kopců, na mnohých z nich stojí zříceniny hradů.

Prohlédneme si zříceninu hradu Ostrý, který je turisty spíše opomíjený, ale kdo se rozhodne jej navštívit, nebude litovat.

Přestože vrchol Milešovky umožňuje občerstvení, stejně jako je možnost navštívit známou hospodu U Mušketýra v Milešově, doporučuji si přibalit základní věci a hlavně pití do batohu. Od Milešova až do cíle v Lovosicích další možnost občerstvení není.

  Nádherný kruhový výhled z rozhledny na Milešovky je jedinečný a neopakovatelný.

Ze zříceniny hradu Ostrý se nabízejí rovněž krásné výhledy. Samotné místo má své neopakovatelné kouzlo a tajemnou atmosféru zasazenou do kulis čedičových skal. Při výstupu na hradní zříceninu míjíme četné skalky, suťová pole, mrazové sruby, prostě učebnice geologie jako na dlani.

Vstup na rozhlednu na Milešovce je zpoplatněn.

Zvláštní poděkování patří „Klanovi" - Honzovi Klanicovi, který mě pozval na 2. ročník výstupu na Milešovku s „Klubem přátel Milešovky“ a dal tak podnět pro vznik tohoto výletu.

Účastníme se akce nazvané "Loupežnická pěšina pěšky i na kole" (41. ročník). Můžeme si zvolit trasu pěšky o délce 8, 15, 25, 35 nebo 50 kilometrů, nebo na kole 30, 50, 80 a 100 kilometrů.

Po cestě narazíme na připravené občerstvení, počet zastávek závisí na délce trasy. V závěru dorazíme opět k hřišti, kde si můžeme opéct buřt, který dostaneme za odměnu, že jsme absolvovali celou (námi předem vybranou) trasu.

Celá akce je perfektně zorganizovaná a když se k tomu přidá ještě pěkné počasí, není tomu co vytknout.

Startovné 30-90 Kč

Podrobné informace včetně kontaktů apod. najdete zde:

http://www.obec-mnisek.cz/e_download.php?file=data/messages/obsah55_1.pdf&original=SKMBT_C22013040311220.pdf

26. května 2012 jsme tedy i my ráno vyrazili na pomyslnou startovní čáru. My, to znamená já, moje žena Martina a naše kamarádka Jana, jejíž choť považuje akce tohoto typu za zbytečnou likvidaci organismu a přidává se k nám vždy až večer, aby v restauračním zařízení Na Koupališti výrobky pivovaru také v dostatečném množství ochutnal. Tou startovní čárou je myšleno registrační místo u šumperské učňovky. Holky jsou sice poslední roky vždy už zaregistrovány přes internet předem, ale než jim vydají mapy a nápojové kupony, mám nafasováno a zaregistrováno i já.

Začínáme – jako všichni - tradičně. V rámci úhrady registračního polatku (50,- Kč) dostaneme poukázky na tři piva a drobnou cílovou odměnu. To první pivo se pije hned na startu, prý aby to lépe šlapalo. A je dobré, když ještě ráno není na místě příliš mnoho známých, protože všichni s sebou vždy máme – coby lékárničku - něco ovocného destilátu a dělat kvalitativní hodnocení jednotlivých vzorků již na startu by se mohlo později jevit jako kontraproduktivní.

Rychle se tedy vydáváme na cestu. Kolem temné skvrny na jasné tváři Šumperka, tedy areálu Sanatorky, míříme k rozcestníku Tulinka. Čeká nás celkem něco málo přes  18 kilometrů  a budeme se pohybovat – po TZ všech možných barev – v nadmořské výšce od 280 do  740 metrů. Nejprve po zelené k rozcestníku Nad lomem, poté po žluté k jeho kamarádovi Nad skalami. Cestou se pokocháme  pohledem na Voštinovou skálu i výhledy do okolí (je totiž krásně, a to na čtvrtce rozhodně nebývá pravidlem) a čeká nás první ovocná prémie. Setkání s přespolními kamarády z volejbalu (některé znám již od střední školy) nás přinutí zastavit a vzájemně ochutnat

Vracíme se na zelenou a čeká nás vrcholové stoupání. Nejprve osikovskými pastvinami, kde nás podle výstražné tabule může napadnout rozzuřený buvol, potom i lesem k nejvyšší hoře v okolí, tedy ke Smrku (742 m). Těsně pod Smrkem zastavíme a vydechneme, neb se zde nachází první občerstvovací stanice. Je slunečno a teplo (většinu předchozích ročníků různě poprchalo a občas i hrom bil), takže se na „kupónové“ pivečko a cigárko celkem těším. Holky taky, jenom nikotinovou tyčinku nahradí jakýmsi pamlskem doutníkovitého tvaru. Pohrajeme si tradičně se spřátelenými pejsky ostatních chodců a pomalu vyrážíme dál. Teď už to bude jenom z kopce,  což rozhodně není – alespoň v tomto případě – výhodou. Nejprve ovšem nějaké to foto na posedu (padlo i něco o slépkách na hřadu, ale to se neprozrazuje, že). Potom – již po modré - kolem ovčích výběhů na Lužnou a stále dolů na Nový hrad. Zřícenina hradu, založeného v I. třetině 14. století, je další občerstvovací stanicí. Přesto, že toto místo, kde svého času stával údajně největší strážní hrad Severní Moravy, máme hodně rádi, je pro nás jen stanicí průchozí. Kříží a spojuje se zde totiž několik pochodových tras, a tak je celkem přelidněno. Ani obsluha v dobových kostýmech to nezachrání. Z tohoto důvodu přehlédneme i známého hodináře, který je sice věkem  pomalu blíže ke stovce než k půlstu, ale duchem je stále mlád. Dokazuje to tím, že si nás hned povšiml a lahví slivovice divoce mával. My přehlédli, což nám později – u pivečka - vyčetl. Škoda  ….

Nás teď čeká nejhorší část pochodu. Sestup od hradu prudce dolů, do údolí Moravy, moje kolena například nemusí vůbec, a to si zbaběle pomáhám systémem „Nordic walking“. Potom ještě hodně nudná cesta kolem železniční trati z konce Raškova do Hanušovic a jsme na místě, tedy na nádvoří pivovaru Holba. Tam obdržíme třetinku s obrázkem zničeného turisty (viz. foto) i odznáček a potom už jen sladkou – v tomto případě spíše hořkou - odměnu.

Cestou jsme jenom energeticky doplňovali. Na místě je výběr pestrý. Z jídel různé druhy uzenin, nějaké to masíčko a největší boj je vždy o chléb s tvarůžkovou pomazánkou. Pivo teče proudem (včetně ovocných specialit různých barev), na čepu je i kofola. Prodávají se cukrovnky. Prostě vybere si každý.

Z celé akce se pak stává místo setkávání. Zdravíme se s kamarády a známými ze Šumperska, Olomoucka i východních Čech. Je také spousta času na hraní se čtyřnohými přáteli, mezi kterými to loni jasně vyhrál nejmenší účastník pochodu, čivava z Havířova. Někteří si jdou vyzvednout výhru z tomboly (nám se to ještě nepovedlo, Janě už jednou ano), někteří se oddají tanci (na kamionu vyhrává vždy nějaký country and western soubor) a někteří soutěžím. Známí už při těchto atrakcích nikoho nepřekvapí, ale občas jsem hleděl jako ona - Rychlonožkou proslavená - „sůva z núdlí“ na to, jak rychle dokáže útlá žena vypít pivo na ex nebo jak dlouho před sebou udrží basu s prázdnými pivními lahvemi. Při této příležitosti musím vzpomenout jednoho našeho kamaráda, který při přesunu do cíle téměř pokaždé tak trošku podváděl, protože byl vždy velmi nesportovní (ne nečestný, ale prostě to nebyl žádný atlet) typ. Na místě se ovšem měnil v dravce a zúčastnil se všech soutěží (pokoušel se občas i tvrdit, že je žena, aby byl odměněn častěji). Díky tomu si ke svým patnácti kouskům dal – v rámci soutěže - nějakých pět zdarma a postupně se stal majitelem desítek kšiltovek, triček, volejbalových míčů, výročních půllitrů, lahváčů a jiných hodnotných cen. Teď je opět šťastně ženat a tato zábava ho už tolik nezajímá …

Akce to byla tradičně vydařená a hodnotná. Víno – ženy – zpěv se tu sice občas změní v pivo – ženy – řev, ale jedná se pouze o výjimky. Jediné co nás mrzí je fakt, že již několik let se chodí pořád tatáž trasa. Dříve pořadatelé směr a průběh tras různě měnily a bylo to takové pestřejší.

Po několika hodinách ve víru zábavy pro nás přijel večer autem Janin manžel Jirka, což je taková malá výhra v loterii také. Dopravní prostředky typu vlak bývají totiž celkem dost přeplněny, takže občas připomínají známé fotografie z méně civilizovaných zemí jiných kontinentů. A pak už jenom tiskovka na Koupáku a spinkat. A jen pro upřesnění: jestliže – tuším že – v roce 2005 bylo účastníků akce asi 900 (a to se již část cílových odměn - tehdy medaile - musela dodělat a poslat poštou, protože s takovou účastí pořadatelé prostě nepočítali), tak v roce 2012 si trasy hanušovické Pivovarské čtvrtky prošlo celkem 3.238 účastníků.

V rámci pohybu po areálu hanušovické pivovaru se můžete zúčastnit prohlídky výrobních provozů Holby. Prohlídka je bezplatná a je o ni vždy velký zájem. Otevřeno je i zdejší Pivovarské muzeum, kdde se ovšem platí běžné vstupné. Ceny nápojů a jídel jsou přijatelné, hudba k poslechu i k tanci zdarma.

Buildering je druhem extrémního sportu. Buildering zahrnuje lezení po objektech vytvořených lidskou činností (fasády budov, mosty, opěrné zdi, podezdívky atd.)

Možnost občerstvení v restauraci u Beranů a nebo na Brusírně .

Most postavený v roce 1902, kterému se říká Elektrák po kterém jezdí vlak směrem na Bechyň. Byla to první elektrifikovaná trat´ v Česku.

Lezení je zadarmo. Ceny jídel v restauracích je více méně stejný jako po celé ČR.