Předsilvestrovská cesta na Pulčiny

Tipy na výlet, Beskydy, Javorníky, Valašsko




Kam a jak jedeme?

lupa

Pachatel se prý vrací na místo činu. Já se zase často a rád vracím tam, kde jsem už téměř před čtyřiceti lety zanechal kus svého srdce - na místo s největší koncentrací pískovcových skal na Moravě, do dědiny Pulčína s nejkrásnějším okolím na celém Valašsku ! Po nevlídných a pošmourných vánočních svátcích začíná na obloze konečně vykukovat sluníčko a tak v sobotu vyrážíme s manželkou na výlet do Pohořelic a Napajedel. Více slunce ale má být až v pondělí a tak ve mne zahlodá myšlenka znovu navštívit Pulčínské skály. Když jsem tam byl před třemi týdny, okolní valašská krajina i oblast skal byla překryta tlustou a mrazivou sněhovou peřinou. Počasí a teplota dnešních dnů zase připomínají polovinu měsíce října. Bude to tedy zajímavý kontrast. Potřebuji nafotit spoustu obrázků z míst, která sice důvěrně znám, ale když jsem se tudy před mnoha lety toulával, nedržel jsem přitom v ruce kvalitní fotoaparát. A jedu sem také trochu z jiného důvodu. O Pulčínských skalách a zdejší Národní přírodní rezervaci už byly popsány stohy papíru a i na internetu se to články o nich jen hemží. Jenže při pročítání těchto "příspěvků" brzy zjistíte, jako by byly všechny psány jen podle jedné šablony ! Zástupci opisovačů kopírují texty jeden od druhého a někteří mají takovou drzost, že jejich "dílka" ani nedoprovází žádná fotodokumentace, takže na těchto místech ani nikdy nebyli !! Myslím tím především oblast skalních měst. Je zhruba popsána odborníky, kteří se ale podle všeho zaměřili jen na vrcholovou část Hradiska. Při tomto neúplném průzkumu se tak bohužel dopustili několika omylů, které jsou opisovači nadále periodicky rozšiřovány. A tak jsem se před příchodem nového roku 2014 rozhodl k velikému kroku : chystám v kategorii Turistická místa a cíle z oblasti Pulčínska podrobný seriál, ve kterém hodlám na pravou míru uvést některé tyto nepřesnosti. No a protože k tomu potřebuji také bohatou fotodokumentaci, nezbývá než vyrazit na cestu. Jedu zase singl, manželku a jiná zbytečná "zavazadla" nechávám doma. Není to kvůli tomu, že bych ji snad - nedej bože - neměl rád, ale prosincový den je tuze krátký a já toho přece musím tolik stihnout ...





Za čím jedeme?

vyhlídkovou silnicí na Pulčín
vyhlídkovou silnicí na Pulčín
lupa

V pondělí 30.12.2013 po šesté hodině ranní tedy nastupuji ještě za hluboké tmy do busu. Když z něj za necelou hodinku vystupuji v Lidečku u Motorestu Čertovy skály, zatím jen velmi pozvolna svítá. I když ani tady nikde kolem nevidím už žádný sníh, zima je tu jak v dokumentárním filmu o krásách Antarktidy. Chce to napřed nějaký žvanec na zahřátí bříška, pak si zapálit a potěšit teplým dýmem i milované průdušky a teprve poté nasadit čapočku a vyrazit na cestu. Toho prvního půl kilometru je velmi protivnou anabází po frekventované silnici vstříc Pulčínskému rozcestí, za viaduktem už je to ale fajn. Panuje dosud šero a tak mi na vidlici silniček nožky samy od sebe - (a bez příkazu z mozku) - samovolně odbočí na tu, která směřuje nahoru do dědiny Pulčín. No vlastně proč ne ?!? Vždyť jsem tudy nešel pěknou řádku let a kdybych šel obvyklou zkratkou, tak přijdu do skal ještě za tmy. Takhle bude mít Oskar dost času, aby se vyhrabal z pelechu a než dojdu nahoru na okraj obce, může mi ze svých paprsků nachystat slavnostní slavobránu ...

lupa

Je to zvláštní pocit capotat v přítmí a neskutečném tichu po osamělé stoupající silničce, lemované starými patníky (zjara pod nimi rozkvétá devětsil) a sevřenou hradbami tmavého hvozdu (nad silnicí se v něm skrývají první skalní útvary). Brzy se ocitám v prudké zákrutě pod výraznou Bezejmennou skálou. Hluboko pode mnou šumí přítok bezejmenného potůčku, který pod skálami Čortova hrádu ústí do hlavního Pulčínského potoka a údolí, majícího místy téměř ráz soutěsky. Silnice stoupá po východní straně vrchu Stráž II, brzy vyskočí z lesa na rozsáhlé pastviny a nabídne první, ještě temné výhledy nahoru k obci. A také na několik jen pomaličku se ke mně přibližujících pasekářských usedlostí, sporadicky rozhozených nad i pod komunikací. Ovečky nevidím nikde - asi ještě spí - ale od plotů mne zdraví jejich bdělí štěkající hlídači. Jeden z nich je dost urostlý, plot - který nás od sebe dělí - je zase poměrně nízký, doufám, že tady opět zvítězí láska nad nenávistí ... (Naštěstí to dobře dopadlo !)

lupa

V jedné z busových zastávek kratičký odpočinek. Když si čtu jízdní řád, tak se z něj s úžasem dozvídám, že bus z Lidečka na Pulčín jezdí okolo 7.hodiny ranní nejen v prosinci, ale dokonce denně o letních prázdninách. No - to by se dalo někdy využít, ale teď zase dál. Přichází několik ostřejších zatáček, shora mne míjí traktor a několik prvních aut. Na východě už okraj lesa nad obzorem osvětlují první paprsky ranního úsvitu. Od posledních pasekářských stavení s rybníčkem zase lesem na rozcestí k bývalému lomu. Odtud vede silnička vpravo do Francovy Lhoty (Pulčín je její součástí), vlevo do nejvyšší obce na celém Valašsku.

lupa

Než ale přijdu k "uvítací ceduli" pod její první domy, otevře mi ze široka ke koukání svou náruč celý západní obzor. Ne, to je málo - rozhledová výseč zasahuje od jihu až na sever ! A vidím královecký hřeben Bílých Karpat nad Valašskými Klobouky, jejich odnože nad rodným Brumovem - vrcholky Hložce, Lačnovskou pahorkatinu, mlhou přikryté údolí Senice v Lidečku a Horní Lidči a hlavní hřeben Vizovickýh vrchů. Kopečky okolo mne ale patří už jinému pohoří - Javorníkům, respektive jejich podcelku, označovanému jako Pulčínská hornatina. Slunce pomaličku stoupá výš a výš nad obzor a já, kochajíce se nádhernými rozhledy, zase stoupám výš a výš po silnici nahoru k obci. Pod jejich prvními domky sice nenaleznu tolik očekávanou sluneční slavobránu - (jen "přírodní" sloup s nápisem "Tož vítajte na Pulčinách") - ale zato slunce ozlatilo vrcholek kopce i s celou pulčínskou dědinou !!

pasekářské usedlosti
pasekářské usedlosti
lupa

Je to krása, je to nádhera ! Jen jsou bohužel stíny zatím natolik dlouhé, že se člověk neubrání vložení svého "loga" na spodní okraj prvních snímků. Tak jako místní blafající zatoulaní psi, pobíhám i já sem a tam skoro po celé dědině. Jenomže zatímco oni mají v čumáku umístěnu jen GPS nejbližší hárající feny, já postupuji dědinou systematicky a fotím zajímavost za zajímavostí. Nejprve mne osloví galerie dřevěných výtvorů s ohništěm a totemem před westernovou hospodou U Willyho, pak se chvilku věnuji okolním domkům a chalupám, které se zde všechny staví jen z přírodního materiálu a v typicky valašském slohu. Následuje odbočka do vrchu ke kapli a památníku obětem. Nad chaloupkou jak s obrázku mne ze dvora zdraví vrtěním ocasu - a bez štěkotu - jediný místní duševně vyrovnaný pes. Dál obcí a na jejím konci míjím k mému velikému překvapení nový Penzion Na Pulčinách a novou hospodu Stodolu !! /No, je vidět, že sem tady hore v téj naší najpěknějšíší valašskéj dědině už opravdu dlúho nebýl, gdyž takovéto důležité věci nevím - dobře ně tak, nemám furt enom létat po skalách.../

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tipy na ubytování v okolí

lupa

Z dědiny klesám po červené turistické trase po vyhlídkové hraně hřebene dolů k veřejnému tábořišti. Než se tam ale dostanu, musím se občas zastavit a zmáčknout spoušť fotoaparátu, neboť pohledu na nádherně osvícené Hradisko s hlavními skálami a východnějšími Pulčínskými plotnami - (mnou nazývané Čtyři mušketýři) - prostě odolat nelze ! Stejně tak výhledu více vlevo k Pulčínským pasekám a na soutěsku Lomensko, obklopenou strmými malebnými vrchy ...

výhledy do kraje
výhledy do kraje
lupa

Na tábořišti se potkávám s ogary, kteří tu strávili noc a teď se chystají nahoru do hospody. Když se jich ptám, jak to teď vypadá ve skalách, tak nic neví, neboť tu přijeli až potmě večer ... Když už jsem tady, jdu se po chodníku (v současnosti rozšířenému na lesní cestu) podívat na nedalekou Kozí stěnku. Tož tady jsem byl naposled asi tak před 15 lety a namísto výhledu na divoký skalnatý hřeben mne tu čeká pohled jen na zdravě rostoucí a už vysoké smrčí ! Trošku zklamaně se vracím kousek zpět k místu, kde hřeben protíná cesta, klesající dolů k Pulčiňáku.

lupa

Tady míjím zajímavě se rozpadající blok skalek a jednu zarostlou pískovcovou stěnku, zajímavější je to ale dole na cestě s modrou značkou. Ani tady už se nikde nenachází jediná sněhová vločka, ale zato je velmi dobře vidět koryto potoka s Pulčínským vodopádem a soustavu kaskádek nad ním. Než se je ale vydám prozkoumat, čeká mne prohlídka mohutného a dlouhého skalního bloku, nacházejícího se právě pod pulčínským tábořištěm.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

lupa

Po nových "objevech" stojím pod hlavními skálami, kudy nahoru k vrcholu Zámčiska vede - (pro někoho možná adrenalinová cesta) - a protírám si trochu nevěřícně oči : před třemi týdny jsem se tu pohyboval v ledovém Zimním království a dnes tu po něm nezůstal ani jeden ze skály trčící rampoušek !! Všude okolo panuje jaro a to máme předposlední den prosince roku 2013 !!!

lupa

Ale to nevadí, alespoň můžu bez rizika stoupat pod zadními stěnami Hlavních skal až nahoru k místům, kde jejich bradlovitý a 250 m dlouhý hřeben končí skalním útvarem Zbojnického kostela a Zámčiska (také Ludmilina skála), na které kdysi krátce stával malý středověký hrad. Ještě vyfotit nejhezčího zástupce okolních chorošů - (jeden z druhů troudnatce) - a pak už dolů Zámčiskovou cestou zpět do údolí. Než sestoupím k upravenému prameni s odpočívadlem, míjím napřed skalní útvar "Zlomené srdce" a pak spoustu dalších menších i větších bloků a balvanů, které se z Pulčínských ploten dokutálely až dolů do údolí k potoku. Na některých z balvanů, prošlých mrazovým zvětráváním, se vytvořily sítě - tady na Pulčinách poměrně vzácných - voštin ...

Ostatní informace

lupa

Od odpočivadla se ke mně napřed rozběhne štěkající pes, takže se musím na majitelku napřed trochu ostřeji ohradit, ať si ho přivolá k sobě. Sedí tam s kloučkem, který mne upozorní na lebku srnce nad dřevěnou vyřezávkou, já se pak paní omluvím a dáme chvilku řeč o Pulčinách. Není rodačkou z blízké vesnice, ale na Pulčín se přestěhovala před časem bydlet až z Brna ! Když se s nimi pak rozloučím, dopřeju si po dosavadní cestě také krátký odpočinek. (Při dumání nad mými dalšími kroky se i já tímto s Vámi, vážení čtenáři, loučím a přeji Vám příjemné prožití prvních dnů roku, o kterém zatím ještě nikdo nevíme, co od něj můžeme čekat ...)



Další informace

Hodnocení:
neumístěno
Náročnost:
rodina s dětmi, romantika
Délka:
vycházka (do 6 km)
Druh:
za kulturou, do přírody
Byli zde:
2 turisté
Jak se Vám tam líbilo ?

Komentář:

Vyhledání vlakového spojení
Odkud:
Kam: Lidečko ves
(vzdálenost od místa: 2.18 km)
Datum: Čas:
loading...

Diskuse k výletu Předsilvestrovská cesta na Pulčiny

01.01.2014 14:38
Ještě, že Franto články z této tebou oblíbené oblasti zde na turistice publikuješ, díky ním se člověk dozví správné informace a nemusíme se mi turisté bát, že by jsme někde snad zabloudili díky mylným informacím, několikráte okopírovaných od sebe v jiných článcích okopírovatelů. Za ty správné informace Ti děkuji.
01.01.2014 14:42
Pěkný článek i fotky, škoda, že jsem nebyla s Tebou...!!!
01.01.2014 17:24
Františku vydím, že Pulčina je tvoje srdeční záležitost, každý člověk, který miluje přírodu jako ty, má to svoje místečko. Na tom místečku se mu srdíčko rozeběhne rychleji a uvnitř je mu nějak krásně. Měj se v novém roce fajn Honza
01.01.2014 18:01
JJ, v Beskydách je krásně....A Franta to umí tak pěkně popsat, že jsou ještě krásnější...
01.01.2014 18:26
Franto, tys šťastný člověk. Nejen, že Ti bylo umožněno trávit závěr roku v místě srdci blízkém, ale ještě jsi navíc narazil na klobáskovník. Co víc si může člověk přát. A já Ti přeji, aby Tě paní Fortuna provázela i v roce novém.

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Sledovat diskusi e-mailem
Váš email:
Sledování můžete kdykoliv zrušit jedním kliknutím.
Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace