Poutní místo – Loreta Starý Hrozňatov

Kam a jak jedeme?

Starý Hrozňatov najdeme cca 8 kilometrů jižně od Chebu. Autem nebo na kole pojedeme přes obec Podhrad a kolem vodní nádrže Jesenice po silnici třetí třídy 2146 a 2147. Nebo procházkou, kdy z centra Chebu vede až k loretě červená turistická značka.

Za čím jedeme?

Stavba Lorety ve Starém Hrozňatově u Chebu, začala v roce 1664 pod vedením chebských jezuitů. Zároveň začala vznikat i Velká křížová cesta s 29 zastaveními, v nichž byly ze dřeva vyřezávané postavy v životní velikosti. Křížová cesta, byla několik km dlouhá a končila na Loretě. V r. 1667 se v kapli Panny Marie sloužila první mše svatá a přišlo sem první procesí. Areál byl s vydatnou pomocí místních obyvatel a s přispěním mecenášky hraběnky Heissensteinové dokončen v r. 1689. V r. 1773 byl řád Jezuitů v Chebu zrušen a Loreta připadla pod správu farnosti v Chebu. Správcem byl chebský kaplan.

V září r. 1938 byly Sudety odtrženy od Československé republiky a připojeny k německé Třetí Říši. Čeští obyvatelé okolních obcí museli opustit domovy a odejít do vnitrozemí. Po 2. světové válce bylo naopak vystěhováno německé obyvatelstvo a do Hroznatova přišli noví obyvatelé.

V r. 1951 se na Loretě naposledy sloužila mše sv. Protože Loreta byla v hraničním pásmu, začala rychle chátrat. V r. 1952 vyhořela věž zvonice, požár byl vidět daleko za hranicemi. Němci ho pozorovali, modlili se a plakali. Po několika letech bylo celé poutní místo totálně zničené. Veškeré zařízení byla rozkradené, střechy proděravělé, zdivo se rozpadalo, ambity začaly zarůstat náletovými dřevinami, pohraničníci čmárali po zdích kostela sprosté nápisy a ze sošky madony s Ježíškem nad portále si udělali střelecký terč. V obnovu poutního místa v tu dobu už téměř nikdo nedoufal.

Občas přijel z Německa na Loretu Ing. Anton Hart, zdejší starousedlík v r. 1946 vysídlený do Bavorska. Jednou přišel, když tam právě José Kočí, který bydlel v sousední obci, zatloukal vchod do Lorety prkny ve snaze zabránit přístupu pohraničníků a zachránit ještě co se dá. Oba se smluvili a doufali, že snad jednou ještě Loreta ožije.

Po pádu komunismu, hned po otevření hranic, začali na zdevastovanou Loretu přicházet první poutníci. Začalo se uvažovat, co s ruinou. Zakonservovat, zbořit, opravit? Podle propočtů Památkového ústavu by všechny varianty byly stejně drahé, ale na žádnou z nich nebyly peníze. Iniciativy se ujal Ing. Anton Hart.

V r. 1992 ve Waldsassenu založil Spolek na podporu poutního místa Maria Loreto a stal se jeho předsedou. Spolek nabídl českým státním a obecním institucím a církvi, jako vlastníku objektu, finanční pomoc. Zprvu to bylo 30 tisíc DM, Ing Hart přispěl částkou 100 tisíc Kč. José Kočí zatím odstraňoval plevel a náletové dřeviny.

První neděli v říjnu v r. 1993 se na Loretě uskutečnilo první velké česko-německé setkání za účasti plzeňského biskupa Františka Radkovského. Tato setkání se pak každoročně opakují při slavnostní poutní mši sv. V r. 1994 při této česko-německé pouti otec biskup vysvětil nově vybudovanou kapli Panny Marie a tři nově ulité zvony, které se poprvé po 50 letech opět z opravené zvonice rozezněly. V r. 1996 pan biskup vysvětil dokončený kostel Sv. Ducha. Byly dokončeny ambity, opravena poslední zastavení, která zbyla z Velké křížové cesty, Boží hrob, kaple Ukřižování, ze zničeného hřbitova vznikla meditační zahrada, kde byly umístěny nalezené sochy, které stály kdysi u Božího hrobu, do rohových kaplí v ambitech byly umístěny nové sochy akad. sochaře Hatto Zeidlera z Heidelbergu a na stěny obrazy ze života Panny Marie, dílo akad. malíře Jaroslava Šindeláře z Plzně.

Završením všeho je navrácení milostné sochy Panny Marie restaurované na náklady rodiny Hartových.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najedli jsme se na zahrádce restaurace U Stříbrného Jelena, ve Starém Hrozňatově. Příjemné posezení a součástí restaurace nedaleké voliéry s bažanty. Dětičky se trochu zabaví.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Obdivuhodná je touha Ing Antona Harta po válce odsunutého starousedlíka, který se cele věnoval pouze záchraně Lorety. Ve Waldsassenu založil Spolek na záchranu poutního místa Maria Loreto, uvolnil pozemní stroje i několik zaměstnanců ze své firmy. Ing Anton Hart sám také vydatně přispíval finančně a byl hybným motorem výstavby. Denně sledoval postup prací a odstraňoval překážky. Nikdy nepřipomenul, že ve svém rodišti musel zanechat veškerý majetek a odejít.

Ostatní informace

Areál poutního místa je otevřen od 1. května do konce září (pondělí zavřeno) úterý až neděle od 10:30 do 16:30 hod. Vstup do areálu pro větší skupiny nejpozději v 16:00 hod.

Na Loretu se neplatí žádné vstupné, možno dát dobrovolný příspěvek na údržbu a rozvoj areálu, který je možné vložit do příslušně označených pokladniček.

V areálu možno zakoupit pohlednice, mapy, turistické plakety, turistická známka č. 832.

Před areálem jsou také za doporučený příspěvek k dispozici splachovací toalety.