Nízké Tatry - 2002

Po dlouhém zvážením jsem se rozhodl strávit dovolenou v Nízkých Tatrách - tož se tedy stalo. Plán cesty byl přejít je po červené od Šumiac až na Kozí chrbát a sejít do Donoval - po hřebenovce dlouhé asi 90km. Po cestě pozorovat místní herpetofaunu a další krásy tohoto národního parku, skoro se nám to splnilo. Dne 26.5. odjezd vlakem z Břeclavi (81Kč Z karta) a následný přestup v Bratislavě (336Sk). Cesta trvala zhruba 6h, při které jsme popíjeli vínečko. Už při přibližování k cíli se to již ve vlaku začalo rojit našimi ne moc populárními cikány. Pobíhali sem a nazpět po úzkých vlakových uličkách jako by něco pořád hledali. Já jsem si jen kontroloval kapce jestli jsem náhodou neutrousil peněženku - člověka napadnou různé věci, když se o vás otře cikán. V 1205 h jsme vystoupili v Červené Skaly a v zápětí nás autobus odvážel do Šumiac (12Sk). Měli jsme štěstí vypadalo to na místí pohřeb jednoho cikána no děs tolik černých pohromadě jsem v životě neviděl. Doufal jsem, že nebudou žádné incidenty - vše proběhlo v pohodě. V místní putyce, která mě připadal na V. skupinu jsme se posilnily douškem pěnivého moku a nabrali vodu. Tak a vyrazili jsme na stoupání do krutého převýšení z 880m.n. jsme měli vykráčet do 1948m.n. Než po značce jsme začali stoupat raději po cestě - sice to bylo delší, ale zvládli jsme to za stejný čas a nebylo to tak prudké, ale stejně to byla dosti fuška. Po cestě tam 1500m.n. jsme potkávali Lacerta vivipara v dosti velkém počtu. Při vystoupení na Královu holu jsem odpočívali s přesvědčením, že nás již nic horšího nečeká. Po malé svačince jsme vyrazili po hřebenovce do útulny Andrejcová, cesta byla solidní až na ten boční vítr, ten byl dosti nepříjemný. Ale asi po 19h jsme dorazili na místo. Chata byla již na půdě obsazena šesticí čechů, ale nějak jsme se tam vmáčkli. Kámoš měl hlad, tak jsme si na liháču ohřáli konzervy, já jsem si dal pár soust a už jsem nemohl, byl jsem strašně unavený, ani na vínko jsem již neměl chuť a to už je co říci. Zalehli jsme na tvrdé desky a usnuli jsme. Bylo to těžké spaní, každou chvíli se z nějaké strany ozývaly né moc libé zvuky. Ráno mi kolega sdělil, že jsem chrápal i já. Dne 27.5. nás brzo ráno probudil chlad a dosti silný vítr, chvílemi to vypadalo že nám spadne celá pseudo chatka, ale bohu díky vydržela. Já jsem dojedl zbytek včerejšího guláše a v 8h jsme vyrazili dále. Po 30minutách jsem narazili na útulnu Andrejcová - takže jsme nocovali v neplánované chatce. Při příchodu k útulně za účelem doplnění vody jsme spatřili děvče, která se mezi klečí jala dělat potřebu vyprázdnění střev, tak jsme se všichni zasmáli a po pozdravu jsme odešli. Měli jsme před sebou asi 30km trasu. Ale asi po 10km jsem dostal hroznou krizi, nohy mě absolutně přestali poslouchat a když jsem si představil, že mám toho ještě hodně před sebou, tak jsem se zasekl. Tak jsem navrhl kolegovi, že sejdeme do vesnice a do dnešního cíle dojedeme autobusem. Sice nebyl nadšen, ale co mohl dělat je to kamarád - jak se říká každý máme své dny. Při vysilujícím klesáním jsem v kalužích identifikoval žábu Bombina variegata, vyskytovali se jen adultní jedinci. Před týdnem na Javorníkách jsem je spatřil v kalužích ve všech vývojových stádijích . Dorazili jsme do Závadky nad Hronom, odkud nám jel okamžitě autobus do Brezna (32Sk) a hned další na ch. Čertovica (30Sk). Přijeli jsme tam v 17,30h a hned jsme zjišťovali cenu za ubytování, ale 420Sk se nám nechtělo dávat, tak jsme po pár pivečkách, ulehli v závětří u jedné neobydlené chaty. Bylo jasno, tak jsme mohli debatovat nad hvězdami. V noci bylo celkem teplo a bez větru, ráno jen byla trošku rosa. Dne 28.5. v 9h jsme se posilnili douškem pivečka a vyrazili jsme na výstup z 1238m.n. na Lajštroch 1601m.n. Pak jsme po krásné hřebenovce došli až na Chatu pod Ďumbierom, kde jsme se ubytovali za 200Sk se snídaní (pro Slováky a Čechy za 200, ale pro ostatní turisty za 250). Batohy jsme hodily do pokoje, kde byli čtyři dvoupatrové postele. A jen s malým batohem jsme šli na nejvyšší horu Ďumbier. Při hodinovém výstupu , který jsme pomalu vyběhli a stanuli jsme ve 2043m.n. Během chvíli začalo pršet a to jen z jediného mraku nad námi na druhých kopcích bylo vidět svítící slunce bez mráčku, ale déšť za chvíli ustál. Začali jsem rozesílat smsky známým, aby věděli jací jsme machři. Posléze jsme sešli nazpět k chatě, kde jsem začali konzumovat místní čepované pivo v nejvýše položeném místě ve středním Slovensku (1750m.n.), také jeho cena byla vyšší 35Sk, pak večeře - smažený sýr s hranolkami a tatarkou za 90Sk. K večeru se tam objevili i dva nosiči, kteří tahají veškeré věci na svých zádech, zjistili jsme že chodí z Trangošky je to asi z 1121m.n. a délka asi 2km. Maximální váha byla 116Kg. Po 20h jsme se šli osprchovat a ještě jsme si uvařili něco málo na liháči - to víte po pivu holt vytráví. A pak jsem spokojeni usínali. V té chvíli jsme tam spali čtyři, ale za půl hodiny se dořítili tři osoby, které dělali takový hluk, že to bylo až nesnesitelné. Po dosti dlouhé době konečně zalehli a pak pro změnu kolega pode mnou začal zařezávat. Dne 29.7. zase ti tři hulváti začali brzo ráno rachotit, vůbec nás nebrali že tam jsme. Už se mi pomalu rozevíral nůž v kapce a přitom sem dosti kliďas. V 8,30h nástup na snídani, velikost porce připomínala spíše mateřskou školku než jídlo pro dospělého jedince. A v 9h jsme vyrazili směr po modré na hotel Kosodřevina. Po asi 1,5h jsme dorazili na místo, kde jezdí lanovka a vyváží lidi na Chopok. V místím bufetu Plesnivec jsme si dali pár piveček za 28Sk a zaslali jsme pohledy domů, za pohled + známka 13Sk. Ten den krásně svítilo sluníčko tak jsem se nastavili své údy a popíjeli - to byla amerika. Po hodinové relaxaci jsme vyrazili dále po modré, cesta byla vcelku v pohodě, až ke konci nás čekalo stoupání. Přešli jsme na červenou a jali jsme se odpočívat, pak jsme se škrabali na Chabenec 1955m.n. Stejně jsme se tam škrabali zbytečně dal se z leva obejít a jít do útulny Ďurkovej, ale těsně před ní zase měl krizi kolega - začalo se mu ozývat zranění zad. Tak jsme se rozhodli, že slezeme po zelené k chatě na Magurke. Doufali jsme, že se posadíme a dáme si pivečko a něco k snědku, ale bohužel. Chata měla sanitární den a po debatě s pár domorodci jsme si zakoupili v místní obchodě pár lahvových piv (Zlatý bažant 12% za 20Sk). Kdyby mě na to neupozornili tak bych snad ten obchod ani nepoznal, no Hypernova to nebyla. A šli jsme se ubytovat k potoku kde jsme zahlédli i ohniště. Po uvaření instantních těstovin a pak fazole s houbami jsme ulehli a při popíjení moku jsme debatovali, co zítra, jestli jet již domů. Bylo fakt, že jsme toho měli již plné kecky, ale chtěl jsem ještě zajít na jednu lokalitu a nachytat si pár Vipera berus. Hin sa ukáže zítra. Dne 30.7. po noci, kterou jsem kvůli opálení dosti probděl, jsme se rozhodli, že pojedeme domů. Museli jsme asi 7km sejít do Liptovské Lúžny a autobusem jsme se dostali do Banské Bystrice (62Sk), další autobus do Bratislavy (224Sk) a pak vlakem do Břeclavi (114Sk). Přijeli jsme po 20h a měl jsem toho cestování po krk. Co říci na závěr? Byl to hezký výlet, spatřili jsme hodně panoramat, krásnou přírodu a pár zvířátek, rostlin. Hřebenovku můžu vřele doporučit. Zjistili jsme, že fyzicky a s vybavením jsme na tom trochu bídně. Hlavně bych potřeboval nějakou obuv a ten batoh se taky moc neosvědčil (Gemma Expedition 60) - měl jsem z něho dosti bolesti na ramenou, ale bude to asi v nastavení batohu - budu ho muset pořádně odnosit. Jinak jsme to zvládli a těšíme se na další pochody, ale momentálně jsme rádi, že jsme na rovině.