Nepomuckou vrchovinou na Horu.

Kam a jak jedeme?

Krajina kolem městečka Plánice je plná překvapení. Jedním z těch větších se pro nás stala hora Hora ( 675 m.n. m.), která se nachází asi 5 km jihovýchodně od Plánice. Čas od času si pro výlet vybíráme místa, kam turisté moc nechodí a samotná Nepomucká vrchovina jich má až nadbytek. Již samotný pohled na mapu byl lákadlem, jakže to na té hoře Hoře vypadá. Zbývalo jen vybrat si místo, odkud půjdeme a tip padl na obec Velenovy. Náves neurčitého tvaru s novorománským kostelem z roku 1906 se stala začátkem naší cesty. Kromě bývalé školy a pomníku padlým nám nic dalšího nepadlo do oka. Většina stavení je novějšího data a tak zajímavé byly jen sklípky a několik křížků.

Za čím jedeme?

Ze vsi vycházíme polní cestou k západu a pokračujeme lesem pod jižním svahem Hory. Chceme náš cíl vidět i zezdola a jeden z hezkých pohledů se nabídl z luk u Vísky Plichtice. Zacházíme i do vesničky. Vítá nás čistá náves s opravenou kapličkou, ale uzavřenou hospůdkou. Ze vsi odcházíme po žluté směr Plánice. Cestou překvapí větší počet křížků, ze kterých je značná část věnovaná památce zdejším padlým vojákům v I. světové válce. U turistického odpočívadla značku opouštíme a lesní cestou stoupáme po západním svahu Hory. Překvapí značné množství různě velkých kamenů. Les je ve spodní části převážně smrkový a s přibývající výškou se mění i druhová skladba stromů. Začínají převládat borovice s příměsí několika druhů listnáčů. Za prvním, nižším vrcholem na západní straně les řídne a dále procházíme bukovým lesem. Bíločervená tyč nám oznamuje, že jsme na vrcholu. Před námi je rozlehlá travnatá pláň, která končí nižším východním vrcholem. Ten je pokryt velkými kameny a starý posed dává na vědomí, že sem někdy chodí i lidé. Je odtud nádherný pohled k severu a k SV. Na obzoru se modrá pásmo Brd a v hloubce pod námi je rozhozeno několik vesniček a rybníků. Čarovný klid občas naruší přebíhající srny či křik káněte vysoko nad našimi hlavami. Ani se nám odsud nechce. Odud sestupujeme na lesní cestu, po které se vracíme zpět. Na nejvýchodnějším vrcholu je další kamenná pohádka a jeden z kamenů přitahuje naši pozornost, skutečný krasavec. Pokračujeme stezkou ve svahu a docházíme ke kraji lesa. Ten přechází ve starý ovocný sad a za ním již vidíme zdejší lom a první domy Velenov. Kruh se uzavřel.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je dobré mít s sebou. Zdejší hospody jsou přizpůsobeny pro místní a otevírají se v pozdnějších hodinách. Ubytování zřejmě bude lépe hledat v nedaleké Plánici nebo v Nalžovských Horách.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásné, čisté a zdravé jsou zdejší lesy. I ze zaschlých zbytků lze rozpoznat, že tu roste i zajímavá flóra. Dosti častá jsou setkání se srnčím. Při dobré viditelnosti jsou jižním směrem vidět hory Šumavy a k severu Brdy a hory Plánického hřebenu. Tato krajina prostě nezná slovo nelíbit.

Ostatní informace

Celá cesta je na mapě KČT č. 68 Pootaví. Ušli jsme asi 5 až 6 km. Stoupání jsou většinou pozvolná, jen na horní pláni je vhodné využít stezek zvěře, která se skutečně mistrně vyhýbá plochám, kde vládne ostružiník. Převážná část cesty vede po neznačených cestách.