Luž

nová lávka pro pěší Stožecké sedlo

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Co nám může být větší výzvou než nejvyšší vrchol Lužických hor se svými 792 metry? Milovníkům barev ještě mohu prozradit, že dnes budeme putovat po všech odstínech značek, co jich náš Klub českých turistů používá. Auto ponecháme na odstavném parkovišti ve Stožeckém sedle, které objevíme u silnice ze Svoru směrem na Jiřetím. Je to druhé parkoviště za odbočkou do Kytlic a přemostěním železniční trati. Jestliže jsme zvolili skutečně správné parkoviště, nalezneme rozcestí modré a žluté trasy. Vyrazíme po modré. Po několika stovkách metrů se ocitneme u první zajímavé Vyhlídky nazvané Pětikostelní kámen. Nachází se v nadmořské výšce 685 metrů a umožňuje výhled především na Jedlovou horu. Následuje výstup na Pěnkavčí vrch porostlý buky. Chvílemi si připadáme jako v pralese, neboť některé stromy jsou opravdu mohutných rozměrů a řada z nich je různě poškozená, takže slouží jako ideální prostředí především pro různé šplhavce a jiné ptáky využívající k hnízdění dutiny stromů. Nechybí řada stop od jelenů a jiných kopytníků. Pod Pěnkavčím vrchem zahneme Doprava na červenou trasu, která nás doprovodí až k odbočce na vrchol Luže. Můžeme si odpočinout u studánky, přečíst si informační tabuli a pak hurá na serpentinovitou cestu. Máme-li štěstí a je dobrý výhled, můžeme se otočeni k severu kochat pohledem na český Varnsdorf, německý Waltersdorf. Otočíme-li se do nitra Čech, budeme mít pro změnu jako na dlani většinu nižších vrcholů Lužických hor a při hodně velkém štěstí i hor Jizerských či ještě vzdálenějších. Kdo by však čekal rozhlednu anebo aspoň hospodu, bude zklamán, neboť objeví jen několik telekomunikačních zařízení. Původní chata, která pocházela již z roku 1823, byla údajně zničena v roce 1946, kdy ji zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou. Po sestupu a zdolání několika dalších stovek metrů navštívíme chatu Luž, která nám umožní na chvíli zapomenout na případnou nepřízeň počasí a zaplnit naše útroby pokrmy a nápoji. A opět změna barvy. Od restaurace budeme pokračovat po asfaltce doprovázené zelenou značkou. V této části výletu nás čeká velká místní rarita označená v mapách jako Sirný pramen. Je skutečně udivující, jak se příroda dokáže vydovádět. Ve zmíněném prameni žijí tzv. okrové bakterie, které v prvním úseku potoka vytvářejí z různých sloučenin železa hlenovitou hmotu okrové barvy. Pokud jsme dávali pozor, zbývá už jen využít žlutou značku, kterou objevíme několik metrů za Sirným pramenem. Ta už nás dovede přímo k našemu opuštěnému autu. Kromě různých živočichů nás mohou zaujmout např. různé potůčky a bunkry vzoru 37 - řopíky.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.849, 14.648)

Poslední aktualizace: 10.6.2003

Vyhledání vlakového spojení na výlet