Křížem krážem Kroměříží

Tipy na výlet, Střední Morava - Haná




Kam a jak jedeme?

lupa

Nikdy se neptejte Valachů, kdy "pojedou do Kroměříže" ! Zdánlivě nevinný dotaz má pro toto etnikum příchuť veliké hořkosti : v období 30.leté války bylo město dobyto a vypáleno švédskými vojsky, v jejichž čele tehdy stáli luteránští Valaši. Zdá se, že za tuto velikou tragédii se Kroměříž pomstila jejich potomkům velmi rafinovaným a více než krutým způsobem. Ve městě vznikla psychiatrická léčebna s protialkoholickým oddělením, které je nepřetržitě zásobováno "lidským materiálem" právě z valašských luhů, hor a hájů. Prostému Valachu se tudíž při vyslovení jména Kroměříž nezjeví před očima krásné panoráma města s nádherným historickým jádrem, arcibiskupským zámkem a zahradami, ale on vidí spíše ten na obloze a nad jeho hlavou se vznášející Damoklův meč ... a právě konzumovaná slivovička či pivečko mu rázem notně zhořkne na jazyku ! ( V dobách našeho mládí rodiče mne i brášku napřed strašívali polepšovnou, později - když jsme víc vyrostli a vymetat všechny taneční zábavy po okolí začli, mejdany pořádali, na "čundry" jezdili a láhvi s ohnivou vodou se vícekrát na dno podívali - také okřídlenou a strašidelnou větou : " Jestli nepřestanete chlastat, dáme vás do Kroměříža !!" - díky čemuž jsme okamžitě vystřízlivěli ...) Dávno pryč jsou časy nevybouřeného mládí, dnes už proto jezdívám - ( a bez strachu na duši ) - do Kroměříže často a rád a stejně tak i moje manželka Jana. Neláká nás na ní samozřejmě ten tajemný areál psychiatrické nemocnice na kraji města, ale nespočet historických památek, které jeho centrum návštěvníkovi nabízí.





Podzámecká  zahrada
Podzámecká zahrada
lupa

Poslední dubnovou sobotu se rozhodujeme pro návštěvu právě tohoto města. Podle meteorologů má být dnes hezky, ale zlínské zatažené nebe zatím nebylo o této předpovědi informováno a tak se na nás od rána vesele mračí dál. Stojíme na autobusáku a stále se nemůžeme rozhodnout, jestli to risknout a jet anebo se spokojit jenom s procházkou Zlínem. Jana je ve znamení Vah - od ní se rozhodnutí člověk jen tak nedočká, já jsem více impulzivní a tak rozhoduju : " Jedeme !!"

A dobře jsme udělali ...

Za čím jedeme?

lupa

Náš bus odjíždí ze Zlína v 9.50, než se nadějeme, jsme v Holešově - tady se trhají mraky, v Hulíně nás přes okno busu poprvé políbí sluneční paprsek a nad nádražím v Kroměříži už nás vítá nádherně modrá nebeská báň s uculujícím se Oskarem. Tak to je fajn. Radostně chvátáme na most přes Moravu a okolo plotu Podzámecké zahrady kráčíme vstříc městskému centru. Tady napřed v jedné kavárničce na dvorečku posilující černou žbryndičku pijeme - to abychom ospalost zahnali a lépe viděli na displeje fotoaparátů při focení krás zahrady, která se stává naším prvním cílem. Vstupné se neplatí, zahrada má ale podle ročních období proměnlivou otevírací dobu. Napřed procházíme krásnou alejí k menšímu Chotkovu rybníku, přes jehož hladinu se otevírá skvělý pohled na arcibiskupský zámek. Směrem k zámku chodník lemuje alej nádherných platanů, po vyfocení detailů míříme ke zdejší Mini ZOO- Pávímu koutku. Kromě holubů a vodních ptáků jsou zde k vidění také jakási ta zvířátka pořád něco přežvykující, žijící ve výběhu - a v symbióze - společně s ptáky štěbetajícími a hudrujícími. Veverka, zapózující nám na cestě, už ale do areálu nepatří ... Dále nás čeká cesta kolem krásných zákrutů vodního kanálu, zajímavý Stříbrný most a pak už pokračujeme směrem k Divokému rybníku. Tady má zahrada charakter otevřeného anglického parku, místy se shluky zajímavých a vzácných stromů, do cesty se nám staví malý rybníček. Žáby v něm plovoucí "řvou" tak, že nám z toho málem popraskají ušní bubínky !! Okolo návrší se zajímavou Pompejánskou kolonádou přicházíme ke břehům Divokého rybníka. Z malého ostrůvku naproti se na jeho hladině zrcadlí silueta čínského pavilonku a romantiku tohoto místa doplňují plovoucí černé labutě. Do záběru nám ale naprosto neromanticky vjíždí turistický vláček, plně obsazený hlučným germánským etnikem !

lupa

Troubíme na ústup a přes krásná zákoutí u dalšího vodního kanálu se dostáváme k předlouhé aleji a břehu Dlouhého rybníka. Kromě atraktivní projížďky na lodičkách k návštěvě na jeho břehu vybízí romantická stavba s venkovní terasou, sloužící veřejnosti jako stylová osvěžovna. Jen o pár kroků dál se dostáváme k voliérám. Nejznámější a nejpopulárnější obyvatel jedné z klecí - pavián -se k nám točí zády a vystrkuje na nás tu část svého těla, která končí těsně pod zády. (Možná nám chce naznačit, jak dobře se bude jednou mít naše generace za této vlády po dosažení důchodového věku ... doufám jen, že přitom ty naše holé zadky nebudou také tak zářivě červené !) Od opičáka "Sibbyláka" zaměříme naši pozornost opačným směrem - v této části zahrady s francouzským parkem, vedle zastřižených trávníků se záhony tulipánů, pózují překrásní pávi - jeden dokonce před tabulí, nabízející menu vedlejší venkovní restaurace ...

lupa

Taky máme hlad, dokonce strašný. Dobu oběda jsme prošvihli snad už před dvěma hodinami a tak okolo zámku na Velké náměstí a po chvilce hledání nacházíme dvě volná místa na terase restaurace s výhledem na náměstí. Při jídle proto můžeme obdivovat nedaleký krásný morový sloup s vedlejší starou městskou kašnou ( dneska bez vody) a na jedno Křídlo zámku, které zasahuje do prostoru velkého rynku a dále na okolní opravené měšťanské domy s podloubím. Přímo naproti nám stojí dům, ve kterém je umístěno v několika patrech městské Muzeum, nad střechami domů vykukují věže chrámu sv.Mořice.

lupa

Po jídle chvátáme naproti do Muzea, kupuju lístky a s belhající se Janou za zády vystupujeme do 2.patra, kde začínáme naši prohlídku stálou expozicí nazvanou Příroda a člověk. Skládá se z archeologické části s nálezy předmětů po našich praprapředcích, ale její součástí jsou i velmi zdařilé makety výjevů z jejich života a obydlí. Další část je přírodopisná a tady nás zase zaujmou vycpaní živočichové s ukázkami jejich přirozeného prostředí. Tyto "kusy přírody" jsou umístěny za skly velikých prosklených krychlí a vše je naaranžována tak dokonale, že to vypadá skoro jako živé - moc se nám to líbilo ! O patro níž si procházíme Památník Maxe Švábinského. Tato expozice s průřezem díla slavného malíře počátku 20.století - byl kroměřížským rodákem - vznikla už r.1976. V přízemí nás čeká velmi zajímavá výstava, která je tvořena formou mozaiky z určitých vybraných období historie města. Na prohlídku další nové stálé expozice s názvem "Historie ukrytá pod dlažbou města" jsme kvůli nedostatku času a Janině stále se ozývající bolavé noze už nešli .

lupa

Já si ještě po návštěvě Muzea odskakuju k nedalekému chrámu sv.Mořice, Jana zatím pokračuje okolo piaristické koleje ke kostelu sv.Jana Křtitele na Masarykově náměstí. Po jeho prohlídce se vracíme ulicí, sloužící jako pěší zóna - a která je plná lákavých restaurací, cukráren a zahrádek - zpět k městské Radnici na Velké náměstí. Tady změna směru vpravo na Riegrovo náměstí a prohlídka jeho pamětihodností.

lupa

Když pak kráčíme dolů přes křižovatku bočních ulic, Jana zaostává, já se otočím a vidím, že se k manželce blíží zezadu jakási ženská ! Už už natahuje ruku po její kabelce, která ji visí přes rameno... Jana se také ohlédne, hrozně se lekne a prý jí přitom něco strašně rupne v noze ! Já zařvu jak tygr ussurijský a běžím manželce na pomoc. Baba, která nejvíce ze všeho připomíná uprchlou chovankyni kroměřížského blázince, se dává na zbabělý útěk ... Jana si stěžuje na strašlivou bolest v koleně a že prý nemůže udělat ani krok ! Po překonání šoku to nakonec s mojí podporou přece jenom pomaličku půjde. Zamíříme tedy rovnou na nádraží k busu, které je odsud vzdáleno sotva 1 km, ale i tak nám cesta k němu trvá více jak půl hodiny ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tipy na ubytování v okolí

lupa

Na oběd jsme se stavili v restauraci hotelu na náměstí, jehož jméno jsem jaksi přehlédl, neboť jsme seděli na vyhlídkové terase. Zdejší nabídka meníčka byla zřejmě nejlevnější z celého náměstí - vepřová panenka se zálivkou a bramborem stála "jen" 100 kč na osobu ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

lupa

Nemá cenu se v superlativech rozplývat nad krásami města. To, že jeho zámek a zahrady figurují v seznamu UNESCO - hovoří za vše, ale moc krásné jsou i ostatní městské památky a zákoutí.

Škoda jen toho závěru - ale aspoň to konečně manželku donutilo k návštěvě své lékařky a předepsání léků ...

Ostatní informace

Cena vstupenky do Muzea činí 70 kč za dospělou osobu.

lupa

A ještě informace pro mé "soukmenovce": střízlivému Valachovi či Valašce při procházce městem a zahradami žádné nebezpečí hospitalizace v protialkoholické léčebně nehrozí ! ( Tož sa, lidičky nebojte a jeďte sa do Kroměříža podívat - opravdu to stojí za to a majú to tam moc pěkné ...)



Další informace

Hodnocení:
2819. místo
Náročnost:
rodina s dětmi, romantika
Délka:
vycházka (do 6 km)
Druh:
za kulturou, do přírody
Bylo zde:
7 turistů
Jak se Vám tam líbilo ?

Komentář:

Vyhledání vlakového spojení
Odkud:
Kam: Kroměříž
(vzdálenost od místa: 0.96 km)
Datum: Čas:

Diskuse k výletu Křížem krážem Kroměříží

23.06.2013 13:15
Tedy Franto, zase jeden z nejlepších článků, které jsem kdy četl. Velmi se ti povedl. Kroměříž je doopravdy krásné město a doufám, že ho někdy navštívím.
Re:
23.06.2013 17:03

Karolus
Krásně, poutavě a hlavně s notnou dávkou humorné nadsázky napsaný příspěvek o krásném městě, plném zajímavých historických památek.
23.06.2013 19:28
Chudáci Valaši, když je vozijó do teho Kroměříža zrovna když majú tak dobrú náladu. Moc dobrý článek.....
24.06.2013 09:16
Františku opět perfektní jako vždy. Pij do polopita, jez do polosyta - něco na tom bude. ahoj Honza
Franto, děkuji.
24.06.2013 17:24
Naprosto skvělý článek. Geniální dílo, hodné pánů jmen Dante nebo Boccaccio. Zrovna dnes jsem potřeboval dávku chytrého a laskavého humoru a už úvodem jsi mě rozesmál tak, až mi švy na krku praskaly. Jen tak dál, chlapče, jen tak dál. A pozor na manželku i kroměřížskou psychiatrii ...

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Sledovat diskusi e-mailem
Váš email:
Sledování můžete kdykoliv zrušit jedním kliknutím.
Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo