Kaplicka Nenovice

Tipy na výlet, Brno a okolí




Neco málo historie Brnenských Ivanovic

lupa

Puvodne zemepanská ves Velenovice. Doložena od roku 1220 jako majetek velehradského kláštera. V polovine 14. století odtud pocházela rada brnenských meštanu. Tehdy mela ve vsi majetek i drobná šlechta. Ve 14. století zde zrejme vznikla tvrz. V roce 1494 zastavil klášter zdejší statek Janu Doupovcovi z Ivanovic, od roku 1518 mel zástavu starobrnenský klášter cisterciacek a roku 1543 brnenský meštan Hanuš Leinberger. Velehradský klášter si však pres tyto zástavy zdejší statek udržel. Ivanovický dvur byl ale casem rozprodán, díky cemuž vrchnost osvobodila své poddané od robot za rocní plat po dobu, dokud zde opet nezrídí vlastní hospodárství. Roku 1587 zastavil velehradský opat Ivanovice na 3 roky brnenskému meštanu Václavu Rouckovi a po výplate zástavy byl ve vsi koncem 16. století opet zrízen dvur, k nemuž však príslušelo pouze 3 a 1/2 lánu, takže robotní povinnosti poddaných nebyly v této dobe velké. V roce 1641 byla ves na rok zastavena prevoru královopolských kartuziánu.
Švédské války - 1645 pri obléhání - znacné škody, pomerne rychle odstraneny: v letech 1650-1652 byl opet zprovoznen dvur, 1673 byly již všechny domy opet osazeny. Ve vsi byl také svobodný dvur a petictvrtlán, který byl roku1673 prenechán doživotne jako svobodný statek Matouši Izidorovi Záblatskému, roku 1707 jej však získal klášter a pripojil jej ke svému statku.
Po tricetile téválce zacíná príliv nemeckého obyvatelstva. U panského dvora ve vsi vznikl v letech 1682-1686 vrchnostenský zámek. U vsi býval velký rybník, casto zaplavovaný rekou Svratkou.Rozvinuté vinarství od 18. století zanikalo a omezilo se na nekteré usedlosti. 1725-1739 pro chudé a nemocné zrízen chudobinec prokurátorem velehradského kláštera. Ten nechal v této dobe vystavet i kapli. Ves byla postižena požáry v letech 1750 a 1813, prutrží mracen roku 1810 a válkami, zejména francouzským vojskem v letech 1805 a1809. Duchovní správou patrila ves do Turan, kde byla též škola, než byla roku 1872 postavena vlastní nemecká škola a roku 1919 i škola ceská. Ves získala v letech 1867-1870 prímé železnicní spojení s Brnem a od roku 1930 byla napojena na mestskou autobusovou dopravu. Po vzniku Ceskoslovenska roku 1918 se ve vsi postupne prosadila ceská vetšina. Ve 20. letech zde byl mlýn, v letech 1938-1939 byla v Meštanské ulici postavena konstruktivistická budova nové školy podle projektu Jana Poláška.





 


Kaplicka

 

Engelbert Herrmann (prokurátor velehradského kláštera v letech 1725-1739) vybudoval v zámku soukromou kapli a na "blízkém pahorku východne nad vsí (dnes ulice U lípy) kapli s veží vystavil a v ní pro poutníky postavena Matka Boží, z Velehradu prinesená". Poutní kaple Panny Marie byla kolem roku 1784 uzavrena, existuje však dodnes. Ješte pred pár lety se dalo dojít až k ní. Dnes je bohužel ze všech stran oplocená.

Keš je umístena v blízkosti místa, kde je možné se ke kaplicce dostat nejblíže.

V prípravách bitvy u Slavkova(2.12. 1805) navštívil dle legendy kapli císar Napoleon, od té doby se schodum vedoucím ke kapli ríká "Napoleonovy schody" (alespon podle turistického pruvodce). Kdysi bývaly schody ve strašném stavu, ale dalo se po nich projít až ke kapli. Dnes jsou sice moc pekne opravené, pro jistotu ovšem hezky pod zámkem.

 

můžete se najíst v tuřanech ve faku nebo na město v jitřence


Proc Nenovice ?

Obcas se nekdo pozastaví nad tím, když místní obcané mluví o Nenovicích a mají na mysli Brnenské Ivanovice. A pozastaví se zcela oprávnene, nebot na první pohled jsou oba názvy zcela odlišné a nijak spolu nesouvisí.
Pokusme se tedy vysvetlit, proc k této nesrovnalosti vlastne došlo.
Brnenské Ivanovice je jedna ze ctyr historických obcí, které po roce 1990 vytvorily dnešní mestskou cást Brno – Turany. Tato obec byla v majetku velehradského kláštera již od jeho založení v letech 1204 až 1205. V dochované listine ze srpna 1220 se uvádí jako majetek velehradského kláštera 18 vesnic na jižní Morave a mezi nimi i Velenovice (Welenowicz). Obec tohoto názvu vetšina historiku ztotožnuje s nynejšími Brnenskými Ivanovicemi. O osm let pozdeji, v roce 1228, jsou uvádeny hned tri podoby názvu této vesnice: Zwenowicz, Cwenowicz a Lwenowicz.
V roce 1261 nacházíme v Kodexu velehradském název Nenewicz a tvar tohoto názvu se v prubehu staletí již významove nemenil, pouze se psal s nepatrnými odchylkami: Nenabicz i Nenawicz (1346), Nenewycz (1351), Nenovice (1408), Nenowicz (1424), Nenowicze (1533), Nenowitz (1673) a tak dále.
Až prišel osudový rok 1793, kdy moravský topograf Franz Josef Schwoy (1742-1805) ve druhém díle své Topographie vom Markgrafthum Mähren uvedl u nemeckého názvu Nenowitz moravský název Wewanowice, místo správného Nenowice. A zde se stal onen prvotní omyl, nebot název Wewanovice tehdy náležel vesnici Ivanovice, která se nacházela nedaleko Reckovic. Samozrejme i velmi uznávaný topograf, jakým Schwoy bezesporu byl, se muže zmýlit. Co je však na celé záležitosti prekvapující, že ani jeden z následujících odborníku – topografu, historiku a onomastiku (zabývajících se puvodem, vývojem, systémem a rozšírením vlastních jmen) - tento evidentní Schwoyuv omyl nenapravil.
At již to byl Antonín Bocek (ve strucném výkladu moravské topografie Marginalien zu Schwoys Topographie), nebo Gregor Wolny (ve svém díle Die Markgrafschaft Mähren z roku 1837, kde onen neštastný název Wewanovice je korigován na Weywanowice), ci František Antonín Slavík (ve známé Vlastivede Moravské z roku 1897, kde výslovne uvádí: ,,Ivanovice, jinak Vejvanovice, chybne Nenovice (!) z nemeckého Nenowitz“). Ani kolektivu autoru ve druhém díle Dejiny mesta Brna z roku 1973 se nepodarilo tento evidentní omyl uvést na pravou míru a navíc je zde Brnenským Ivanovicím pripisována obecní pecet s vyobrazením kone. Avšak i tato pecet bezpecne náleží onem Ivanovicím nedaleko Reckovic.
Nutno však poznamenat, že tento omyl ješte v prubehu 19. století nepusobil príliš osudove. Jednak nemecké cásti obyvatel se ,,problém Vejvanovice - Ivanovice“ netýkal a také znacná cást ceského obyvatelstva používala puvodní název Nenovice, jak o tom svedcí cesky psané adresy, záznamy v majetkových dokladech nebo matrikách.
Celá patálie mohla být napravena již v roce 1919 pri vytvárení Velkého Brna. Tehdy na základe zákona c. 213/1919 Sb. ze 16. dubna 1919 o sloucení sousedních obcí s Brnem, bylo k mestu pripojeno 23 obcí, mezi nimiž byla i obec s oficiálním názvem Nennowitz – Vejvanovice. Prestože se ponekud hovorový název Vejvanovice nezdál tehdejšímu ministerstvu vnitra CSR, místopisná komise pri Zemském úradu v Brne tvrdošíjne obhajovala tento nesmyslný název. A tak se stalo, že název Nenovice, který nemecký nebyl, ale byl správný, byl zavrhnut a prednost dostal název Vejvanovice, který sice ceský byl, ale s touto obcí, krome mylného prirazení, nemel nic spolecného. Uzákonený omyl se záhy zacal promítat do všech oblastí života.
Presne 24. února 1924 bez bližšího zduvodnení byly Vejvanovice oficiálne prejmenovány na Ivanovice. A protože ve stejném roce zmenily název na Ivanovice i Evanovice, které se nacházely u Reckovic, byl zmatek na svete. Od matoucích a neúplných údaju v místopisné literature až po velký pocet bloudících poštovních zásilek.
Proto dochází u našich Ivanovic již v roce 1929 ke zmene názvu na Brnenské Ivanovice a puvodním Evanovicím u Reckovic byl ponechán název Ivanovice u Brna jak uvádí Místopisný slovník Ceskoslovenské republiky od Bretislava Chromce z roku 1929. Dodejme jen, že tato obec, dnes samostatná mestská cást Brno – Ivanovice, je poprvé pripomínána v roce 1358 a její nejstarší dochovaný tvar názvu obce zní Eyvanicz. Práve z tohoto názvu byl prevzat název osudného novotvaru Vejvanovice.
Rada obyvatel Brnenských Ivanovic se tedy po právu cítí být i dnes obyvateli Nenovic, nebot tento název obce i katastrálního území je nejen historicky správný, ale jeho cesky psanou podobu lze najít již v dobe predhusitské. Navíc je to název jedinecný, nezavádející, kratší a pekne znející.
Bylo by tedy správné vrátit Brnenským Ivanovicím puvodní název Nenovice a Ivanovicím u Reckovic jejich jméno ponechat, aby bylo domácím i prespolním provždy jasné, kde jsou v Brne Nenovice a kde Ivanovice. Jenže to není tak snadné a zrejme to nelze udelat vubec. O zmene názvu obce i jejího katastrálního území muže rozhodnout pouze ministerstvo vnitra CR napríklad na základe výsledku místního referenda. Poté by následovaly zmeny v katastrálních názvech, veškerých úredních dokumentech, majetkových dokladech, matrikách, adresárích a v celé rade dalších duležitých dokladech a seznamech. Uvážíme-li financní náklady celé zmeny a skutecnost, že tento název až tak moc ,,nebolí“, dojdeme k záveru, že provedení zmeny je prakticky nemožné a nezustane nám nic jiného, než s tímto omylem žít nadále.
Je však užitecné o tom vedet, nebot s temito názvy se setkáváme napríklad v historické literature nebo v archivních materiálech a meli bychom je umet bezpecne identifikovat a správne priradit. A název Nenovice používejme alespon v mluvené podobe a predávejme tak povedomí o tomto názvu dalším generacím.

 

nic se neplatí ale ve vnitř sem nebyl ještě ani já a to už zde bydlím 25 let




Další informace

Hodnocení:
neumístěno
Náročnost:
rodina s dětmi, romantika
Délka:
vycházka (do 6 km)
Druh:
za kulturou, do přírody, na kole
Byli zde:
4 turisté
Jak se Vám tam líbilo ?

Komentář:

Vyhledání vlakového spojení
Odkud:
Kam: Chrlice
(vzdálenost od místa: 2.22 km)
Datum: Čas:
loading...

Diskuse k výletu Kaplicka Nenovice

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace