Solopysky

Jihozápadně od obce Suchdol ve vzdálenosti asi 12 km od města Kutná Hora v nadmořské výce 374 m leží obec Solopysky. Její jméno, dříve psáno Solopisky, se pravděpodobně odvozuje od "Slapisky", z bulharského slap čili výpar. Odtud tedy Solopsysky - obec kde je půda vypařená, suchá.
Dnes nemá obec poštu, obchod ani školu, avšak v její dlouhodobé historii tomu tak vždy nebylo, naopak v některých obdobích se jednalo o obec spádovou farností i školou. Přestože se první zmínky o osadě solopyské objevují v listinách až v roce 1365, je pravděpodobné, že její historie je daleko starší. Ve 14. století bylo solopyské panství rozděleno: ves patřila Zbraslavskému klášteru a tvrz s poplužním dvorem vladykům ze Solopysk. Toto rozdělení trvalo až do 16. století, kdy rod Voděradských skoupil jednotlivé části obce a spojil je s panstvím dobřeňským. Tím se ves dostala i k Suchdolu, neboť v majetku tohoto rodu bylo panství malešovské, ke kterému Suchdol tehdy náležel.
První zmínka o solopyské katolické farnosti je totožná s prvními zprávami o obci vůbec: v roce 1365 byl do Solopysk dosazen farář Markvart. Kostel sv. Bartoloměje, původně tedy gotický z první poloviny 14. století, je jednoduchá jednolodní stavba s čtverhranou presbytáří a věží (dvoupatrovým hranolem s cibulovou krytbou) v západním průčelí. Při východní straně kostela je zbudována jednoduchá hrobka Vraždů z Kunwaldu, dvora vzdáleného 1 km od obce. Fara nedaleko kostela je nyní opuštěná, stejně jako kostel, do něhož je přístup možný pouze každou druhou neděli v měsíci od 8.00 hod při pravidelné bohoslužbě. Přestože je kostel s farou osiřelý, jejich krása a důstojnost vynikají navzdory staré omítce a zarostlé cestě branou v kostelní zdi.
Již od roku 1651 se v listinách vedle kněží vyskytují také kantoři, byť vyučující tehdy ještě soukromě po domech. O sto let později měla škola již svou budovu a hospodářská stavení: tehdy k solopyské škole náležel i Červený hrádek, Poďousy, Pučery, Chotouchov a Miletíny. V roce 1817 navštěvovalo tuto školu 179 dětí a bylo nezbytné přidělit škole učitelského pomocníka. Škola se i nadále rozrůstala, počet tříd stoupal. V roce 1872 byl František Kmoch, doposud učitelský pomocník, přeložen (a tím i povýšen) do Solopysk jako prozatímní ředitel a správce tehdy již pětitřídní obecné školy. Některé obce, spadající pod solopyskou farnost, však požádaly o vystavění vlastních škol, a tak se škola v Solopyskách stává čím dál víc opuštěnější, až zanikla úplně. Solopyské děti nyní dojíždějí do Základní školy v Suchdole.