Starobylá Vraclav aneb vražděním k moci.

Vraclav jistě patří mezi nejstarší sídla v celé zemi. Navíc již ze školních lavic ji máme spojenou s vyvražděním rodu Vršovců Přemyslovci. Není proto divu, že tento výlet patří mezi ty výjimečné. Ale nečeká nás jen bývalé hradiště, dnes toto místo toho nabízí k vidění skutečně hodně a již pohled do mapy slibuje mimořádný den. A tak se jednoho sobotního rána díváme na nádraží v Zámrsku za odjíždějícím vlakem. Odtud pokračujeme po svých směrem na Janovičky. Za touto vsí nás na chvíli provází řeka Loučná až ke dvoru Malejov. Zde se silnička stáčí k jihu. Po levé straně je vrch Homole ( 307 m.n.m.) na jehož svazích je 15 ha chráněného území. Přecházíme hlavní silnici od Zámrsku do Chrudimi. Silnice vede svahem Háje, vlevo je les a vpravo údolíčko s potokem od pramenů ve Vraclavi. To se již objevují první domky a my vcházíme do obce. Vrch po pravé straně se jmenuje Kamenec a ze svými 337 m. n. m. je zde nejvyšší. Vůně lip nás vítá při příchodu ke prameni a v pozadí vidíme první zdejší perlu – kostel sv. Mikuláše.

Kostel je centrem barokního areálu ze 17. století. Než byl ale postaven, předcházelo několik zvláštních událostí. Hlavní roli sehrál zdejší pramen a to, když v roce 1664 nožíř z nedalekého Vysokého Mýta, Jan Nečesaný, se tady zázračně uzdravil. Díky za to zde nechal postavit první kapli. A v roce 1666 následovala její přestavba a další opět v roce 1685. Ta byla dokončena v roce 1388. A protože místo nabývalo věhlasu, byl v roce 1724 položen základní kámen kostela. Ten je dílem pražského architekta C.A. Canevalleho a byl dokončen v roce 1730. Ale stavěly se tu i jiné stavby, krčma byla postavena městem Vysokým Mýtem v roce 1696 a město ji pronajímalo. Hostinský dům zde stál v roce 1702 a hospoda s maštalí v roce 1719. Místo dostalo i stálého obyvatele, byl jím mnich řádu sv. Františka. Pro něho byla postavena poustevna s věžičkou, zvaná „Fráterka,“ a to v roce 1692. Mimo jiné sloužila i jako lékárna. A právě okolo ní stoupáme na nedaleké hradiště. Několik pohledů zpět na vzdalující se kostel a jsme pod návrším, které pokrývá háj listnatých stromů. Místo, kde trochu při pohledu do dávné minulosti mrazí. Zakladatelem zdejšího hradu byl pravděpodobně ve druhé polovině 11. století Vratislav II. Nějaké zprávy, možná jen dohady existují, ale za tu zcela pravdivou můžeme považovat událost z 26. října 1108. To kníže Svatopluk nechal vyvraždit rod Vršovců, záminkou byla údajná zrada, nu jak jinak. Ke konci 12. století jsou na hradě Děpoltovci, mladší větev přemyslovského rodu. Těm sebevědomí jistě nechybělo a Děpolt III. se dokonce postavil  králi Přemyslu Otakarovi I. Ten jej porazil a hrad se opět dostal pod královskou moc. Z roku 1226 pochází zpráva, podle které je hrad správním střediskem kraje. Ve 13. století je založeno Vysoké Mýto, hrad ztrácí na významu a zaniká. Tak na stránce to přibývá a my nejsme ani v půli cesty. Na protější straně údolí se díváme na kostel P. Marie,  než přes údolíčko k němu dojdeme, tak stihneme pár údajů. Kostel je gotického založení z roku 1349. Barokní přestavbu prodělal v roce 1618. Krásná zvonice, pod kterou se ke kostelu prochází, tu stojí od roku 1604. Ze hřbitova zbyla pouze zeď a je odtud nádherný výhled k severu, kde se na obzoru táhne pásmo hor. Před zvonicí je kříž z roku  1894. A jdeme na náměstí. To je v současné době v rekonstrukci a vypadá to, že bude hezké. Nedaleko byl ještě románský kostel sv. Václava, jeho pozůstatky jsou ve zdech stavení s č. 115. Jistě zaujme pomník padlým z roku 1920 a kamenný kříž na náměstí. Najdou se tu i hezké a zajímavé domy, ale čtenář toho má asi dost a tak se dáváme stejnou cestou zpátky.

Hospoda tady sice je, ale otevřená je až v pozdějších hodinách. Možná, že se zde s turisty moc nepočítá. Ale svačina na lavičce na zdravém vzduchu zapitá vodou ze zázračného pramene, co si přát více. Jen na okraj, vodu jsme si donesli domů a kafíčko bylo jedna báseň. Ubytování jsme moc nezkoumali,ale raději bych volil nedaleké Vysoké Mýto

Vraclav je nádherné a trochu i tajemné místo. K našemu údivu jsme tady moc lidí nepotkali. Že by náhoda či neschopnost je sem přilákat. Kdo ví? Navíc byl poměrně hezký den a času jsme měli dost, tak jsme si to skutečně vychutnali. Odpověď na nelíbilo asi dnes zůstane bez odpovědi. I když tabulka  s nápisem, v místech kudy vede veřejná cesta, zněla o zákazu vodění psů pod pokutou 1000,- Kč. Nezbývá tady než pejska vzít do náruče anebo pustit z vodítka, no přeci srandy není nikdy dost.

V budově areálu je pobočka vysokomýtského muzea a v kostele lze vidět sochy, které byly v kapličkách při cestě z Králík na Horu Matky Boží. Vstupné ne a ne vydolovat z hlavy, ale je jistě přijatelné, jinak by mně to tam zůstalo. Celá cesta je mezi 6 až 8 km tam i zpět. Ze Zámrsku není značená. Z Vraclavi se dá pokračovat po zelené do Vysokého Mýta. Vše je na mapě KČT  č. 47 Vysokomýtsko a Skutečsko. Omluva čtenářům, že není popsané vše, co jsme viděli, třeba památník na hradišti, ale každé z těchto míst by zasluhovalo vlastní článek. Snad se o to někdy pokusím a vám, kteří máte rádi historii naší malé zemičky přidávám pozvání na tento malý výlet.

Zámrsk je na hlavní trati z Prahy do České Třebové a vlak pro tenhle výlet je velmi vhodný pro obyvatele nedalekých Pardubic či Hradce Králové.