Na panství ve Víceměřících uherský hrabě proslul různými sportovními výkony se svými čtyřnohými přáteli. Traduje se, že do své zámecké komnaty v prvním poschodí přijel po vnitřním schodišti na koni. Údajně s koněm skákal ze zámeckého pokoje na trávník pod oknem. Díky této, buď smyšlené nebo pravdivé historce byl Moritz Sándor na víceměřickém zámku nazýván hanáckým Horymírem.

Dnes viceměřický zámek slouží jako Domov u rybníka pro osoby se zdravotním postižením a domov pro seniory a je veřejnosti nepřístupný.

První zmínka o židovském obyvatelstvu v Lošticích je z roku 1544, která souvisí s vypovídáním Židů z moravských markrabských měst. Samostatná obec byla ustavena roku 1581. V 16. a 17. století se počet obyvatel židovského vyznání dále rozrůstal o uprchlíky z Ukrajiny a Dolních Rakous. Počet domů v židovské osadě se pohyboval kolem dvaceti.

Císař v prosinci 1726 nařídil, aby se Židé přestěhovali od kostela na jiné místo. Vrchnost a město navrhlo, že postaví nový kostel na jiném místě, ale toto bylo zamítnuto. Proto ve dnech 5. a 6. června 1727 proběhla unikátní stěhovací akce, při které bylo židovské obyvatelstvo přesídleno do 17-ti domků na západním okraji města. Křesťanské obyvatelstvo naopak získalo domky židovské.

Nedlouho poté byla přemístěna i tehdejší dřevěná synagoga, v pořadí druhá. Ta byla postavena roku 1651 po zničení první loštické synagogy za třicetileté války. Svému účelu na novém místě sloužila do konce 18. století, kdy začala stavba zděné budovy. V letech 1805 - 1806 došlo k rozšíření nové synagogy a k její úpravě v klasicistním stylu. V této podobě se dochovala do současnosti.

V polovině 19.století žilo v Lošticích 483 židů. Synagoga fungovala do násilného rozehnání zdejší obce za II. světové války. Z vyhlazovacích táborů se do Loštic vrátili jen tři členové jediné židovské rodiny.

Synagoga sloužila jako skladiště, od roku 1958 zde působila lidová škola umění, v letech 1966–80 současně i museum. Stavba zchátrala a byla uzavřena. Po roce 1990 začala její důkladná rekonstrukce.

V červnu 2003 byla v synagoze odhalena pamětní deska holocaustu.

V roce 2006 byla zahájena 1.etapa stavebních úprav. Při opravách střechy našli dělníci za trámem fragmenty dvou knih z osmnáctého století. Podle odborníků jde o texty v hebrejštině vytištěné na ručním papíru. První spisek obsahuje text Bible, druhá knížka je modlitební.

V roce 2011 zde byla otevřena stálá muzejní expozice a knihovna, která se jmenuje dle židovského chlapce z Mohelnice Otty Wolfa. Ten se v letech 1942 – 1945 ukrýval v lese před nacisty a psal si i deník, který vyšel až mnoho let po válce. Při jednom zátahu byl objeven a přes obrovské mučení, kdy mu byl i vyřezán jazyk, neprozradil ani slovo. Sice byl sám popraven, ale zachránil všechny, kteří ho ochraňovali, i zbytek své rodiny.

Pravidelně se zde konají výstavy, koncerty a besedy. Téměř zničená stavba opět ožívá.....

Synagoga je přístupná o víkendech a o svátcích od 13 - 17 hodin.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=7449

Na protějším návrší proti němu existoval ještě Horní dvůr a pod ním - přímo na návsi – pak tzv.  Dolní dvůr. Samostatně existovaly až do roku 1772, kdy je oba  koupil opat nedalekého (cca  22 km) Sázavského kláštera Leandr Kramář a spojil je v jeden komplex. Ten se od té doby nazývá Sázavský dvůr.

Při Dolním dvoře nechává opat ihned barokně přestavět starší obytnou budovu, která se stává centrem tohoto statku. Současně nechává barokně upravit i obytnou budovu bývalého Horního dvora. Dolní budova získává podobu barokního zámečku, horní slouží pro administrativ­ní účely.

Klášteru patří statek až do 1785, kdy je Sázavský klášter císařem Josefem II. zrušen. Novým majitelem se stává Václav Milner, který zde zřizuje byty a kanceláře. Od roku 1884 pak zámek vlastní Lichtenštejnové, po pozemkové reformě v roce 1924 okresní úřad v Kouřimi. V letech 1949 - 1991 se zde nacházel internát zemědělského učiliště. Poté je zámecká budova nevyužívána a pustne. Až v roce 1995 je odprodána do soukromého vlastnictví a novým majitelem byla upravena pro obytné účely.

Zámek je dnes již zrekonstruován; jedná se o  dvoukřídlou jednopatrovou budovou s průjezdem v bočním křídle. Nad průjezdem se  dochoval znak Sázavského kláštera. V interiéru zámku byla obnovena nástropní malba Ježíše, jedoucího ve voze po nebesích.

Zámek je soukromým majetkem a je veřejnosti zcela nepřístupný. Autor příspěvku se na jeho „nádvoří“ ocitnul takřka neúmyslně a měl štěstí, že psi zrovna nebyli puštěni „na volno“. Majitel zámku je sice zřejmě komunikativní člověk, ale to by mi už asi bylo celkem jedno …

    Středobodem hezky upraveného prostranství pak je tak trochu zvláštní veliká dřevěná stavba s ozdobami - vyřezávaný balkon a nad zelenou střechou malá věžička - celek připomíná nějaký  zámeček. Však on to také v minulosti právě lovecký zámeček byl. Když v roce 1815 zakoupil vizovické panství šlechtický rod Stillfriedů z Ratěnic, panstvo, které holdovalo lovu, si oblíbilo oblast s hlubokými lesy a množstvím lovné zvěře poblíž Pozděchova a nechalo si zde někdy po polovině 19.století vybudovat malý dřevěný zámeček a podle potoka, protékajícího údolím, jej nazvalo Trubiska.

  Kromě lovu sloužil samozřejmě příslušníkům rodu tento objekt také k zábavě a relaxaci. Na blízkém informačním panelu NS 6 obcí se můžeme seznámit nejen s historií Trubisek, ale je zde také několik historických fotografií, kde vidíme jak zámeček původně vypadal a jak se ještě jinak bavilo panstvo kromě lovu zvěře. Poblíž byly totiž zbudovány také 2 rybníky se jmény Hubertek a větší Kačeňák a právě na něm byla oblíbenou kratochvílí jízda na lodičce s dámou svého srdce.

  Šlechtickým radovánkám utnul tipec rok 1945, kdy byl rodu Stillfriedů celý jejich majetek zabaven a zkonfiskován. Bezprizorní dřevěný zámeček pak dlouhá léta chátral a když jej v roce 1968 odkoupilo již zmiňované Myslivecké sdružení z Pozděchova, byla z Trubisek téměř ruina. Myslivci ale naštěstí začali s postupnou rekonstrukcí a opravou nejen zámečku, ale celého areálu a musím říct, že se to tady od doby, kdy jsem tu kdysi byl poprvé, v porovnání se současným stavem změnilo téměř k nepoznání !

   Údolí Trubisek je velmi oblíbeným výletním cílem nejen pro turisty na kolech, ale i pro ty pěší. Kromě nedalekých - ( též zrekonstruovaných rybníků ) - se u Neratova nalézá další větší rybník, který je dokonce přírodní rezervací. V polovině překrásné doliny se už dlouhá léta nachází areál pro letní dětské tábory. Okolní kopce jsou velmi malebné a pro toho, kdo už jednou ve Vizovických vrších byl, dávno není tajemstvím fakt, že tyto kopce mají kromě své nejvýchodnější části dosti fádní hřeben - ( a navíc téměř bez výhledů ) - ale o to hezčí jsou všechna údolí, vybíhající od hřebene severním či jižním směrem.

   Poblíž loveckého zámečku je upravený pramen pitné vody, ale není to ten sirný, který je stále dokola umisťován na všechny turistické mapy - sirné prameny totiž u Trubisek buď nikdy nebyly -( anebo dávno zanikly ) - ten nejbližší se nachází až u Neratova.

   Trubiska se mohou stát východiskem k mnoha pěkným výletům : síť značených cest nabízí po zelené procházku dolů údolím anebo naopak výstup na hlavní hřeben Vizovických vrchů. Žlutá značka vás vyvede na rozcestí Láz, odkud můžete pokračovat po modré k Čertovým skalám do Lidečka, k blízkým Lačnovským skalám a přes Lačnov a rybníky do Horní Lidče vede novější žluté značení, ( modrá značka tu vede na opačnou stranu po hlavním hřebeni k Vařákovým pasekám a dál na východ ). A značka modrá, vedoucí z Trubisek, vás bezpečně po 2 km členitou krajinou přivede na okraj velmi hezké obce Pozděchov ...

Pod zámečkem při břehu rybníka vede žlutě značená turistická cesta, která začíná na rozcestí poblíž zámečku Apollo a dále pak pokračuje k Hraničnímu zámečku a do obce Hlohovec.

K objektu zámečku byla vydána turistická známka č. 428. K dostání je na turistickém informačním centru v Lednici.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí, GOL 1:25 000 Zahrada Evropy

Synagogální lavice, pocházející z někdejší synagogy v Olomouci, jsou symbolickým památníkem obětem holocaustu Židů z Loštic, Mohelnice, Úsova a Litovle.  Jsou uzamykatelné a nacházejí se zde památky na někdejší  návštěvníky synagogy.

Židé se v Lošticích vyskytují zřejmě nejpozději od počátku 16. století, v polovině 19. století jich zde žije téměř 500, což představuje přibližně 17 % obyvatel. Po II. světové válce se však do obce už vrátila pouze jediná rodina.

V obci se nachází také židovský hřbitov, který byl založen v 16. století a v jeho areálu bylo registrováno přibližně 650 náhrobků z období od 18. do 20. století.

Rekonstrukce synagogy byla zahájena v roce 2006 (dosud nebyla zcela dokončena) a v roce 2011 zde byla otevřena stálá muzejní expozice a knihovna Otty Wolfa. V jižní části synagogy se nachází ženská galerie. Zde byly restaurovány původní nástěnné malby, zejména originální zobrazení dudka.

V synagoze se v současnosti pořádají různé výstavy, besedy, vzdělávací akce i koncerty. Již v roce 2006 zde byla odkryta pamětní deska obětem holocaustu.

Lovecký zámeček se několikrát zapsal do historie ve spojení s válečnými taženími. V roce 1757, v době Sedmileté války v jeho blízkosti sídlil štáb dělostřelectva rakouské armády, které těžce ostřelovalo městské hradby a brány, protože ve městě byla silná pruská vojska. Po dlouhých těžkých pouličních bojích se nakonec Rakušanům podařilo Prusy z města vytlačit, ovšem za cenu velkých ztrát na životech a těžkého poškození  města. K dalšímu válečnému střetu s pruskou armádou došlo v roce 1778, opět v ulicích města v blízkosti zámečku.

Na zámku se zastavil císař Josef II. na své inspekční cestě, dále nechvalně známý velitel pandurů baron Trenk, který si zde zřídil hlavní stan. Dále zde chvíli hostoval Napoleonův maršál kníže Poniatowski. Sám císař Napoleon Bonaparte se zde zastavil v srpnu roku 1813, když mířil k památné bitvě u Lipska, která výrazně ovlivnila jeho další osud.

Později budova sloužila jako úřad Záložny a Četnická stanice, po roce 1948 zde byla umístněna mateřská školka, po té sloužila školním aktivitám, dnes je v majetku městského úřadu, v přízemí je umístněna výtečná cukrárna.

Nechala ho postavit v roce 1736 Kateřina Schofmannová, provdaná Wiederbergová na místě, kde byla už v roce 1547 doložena existence tvrze. Zámeček nebyl nijak zvlášť přestavován a je příkladem barokního slohu. Zajímavá je zeď v místě, kde dřív mohl být vjezd do dvora. Je čistě omítnuta a také jsou na ní patrné prvky baroka. Jen nevím, proč byl vjezd právě v tomto místě, když vede vlastně k zadní straně zámečku.