Slovensko

Česká ambasáda se na Slovensku nachází v Bratislavě (Veĺvyslanectvo Českej republiky, Hviezdoslavovo nám. 8, 810 00 Bratislava 1, tel.: +421 2 59 20 33 03, Fax: +421 2 59 20 33 30, e-mail.: bratislava@embassy.mzv.cz.) a v Košicích (Generální konzulát ČR Košice, Rázusova 13, P.O.BOX E-10, Košice tel.: +421 55 623 18 01-2, Fax: 00421/55/623 17 99, e-mail.: kosice@embassy.mzv.cz.). Úřad v Košicích má konzulární působnost pro Košický kraj a Prešovský kraj.

Velvyslanectví Slovenské republiky v Praze: Pelléova 12, Praha-Bubeneč, tel.: +420 233113051, Fax: +420 233113054, e-mail: mailto:skembassy@pha.inecnet.cz.

Mezi Českou a Slovenskou republikou není vízová povinnost, jako cestovní doklady se uznávají platné cestovní pasy, občanské průkazy a námořnické knížky registrované příslušnými orgány ČR. Při cestě automobilem - platný řidičský průkaz, technický průkaz vozidla, povinné ručení pro zahraničí - zelená karta. Pro případ návštěvy lékaře je nezbytné předložit průkaz své zdravotní pojišťovny. Při cestování se zvířaty je nutné předložit mezinárodní očkovací průkaz nebo tzv. zvířecí pas (od 3. 10. 2004).
Měnou na Slovensku je slovenská koruna. Peníze se dají vyměnit buď před cestou v některé z českých bank a směnáren nebo přímo na území Slovenské republiky. Zde najdete i aktuální kurzy slovenské koruny vůči ostatním platidlům. V zemi se začínají hojně využívat i platební karty. Na některých obchodních místech se dá zaplatit i EURem.
Na Slovensku platí čas používaný ve střední a západní Evropě. Jen od března do října je zaveden tzv. letní čas, tj. posunutí o 1 hodinu dopředu oproti normálnímu času. K přechodu mezi přesným (zimním) a letním časem dochází poslední neděli v březnu (o +1 hodinu) a čas se vrací zpět na normál poslední neděli v říjnu (o -1 hodinu).
Doprava je na Slovensku klasická jako ve většině evropských zemí. Existuje zde hustá železniční síť (Železnice Slovenskej republiky ? ŽSR) se spoustou zastávek prakticky do všech větších měst i vesnic. ŽSR mají 3665 km železničních tratí. Menší obce jsou mezi sebou spojeny autobusovou dopravou, která na železniční dopravu přímo navazuje. Ve městech je rozšířená hromadná městská doprava (autobusy, tramvaje, trolejbusy). Je zde možné cestovat i taxíky.
Co se týče automobilové dopravy, na Slovensku je 250 km dálnic. Nejvyšší povolená rychlost pro osobní automobily v obcích je 60 km/hod, mimo obec 90 km/hod a na dálnicích 130 km/hod. Poplatky za dálnice a vybrané silniční úseky se hradí formou nálepek podobně jako v ČR. Nálepky lze zakoupit na hraničních přechodech, na větších poštách, u čerpacích stanic v blízkosti zpoplatněných úseků a platí jeden kalendářní rok.

Jistě je mezi námi jen velmi málo těch, kteří alespoň jednou nenavštívili zemi našeho blízkého souseda, Slovensko. Tento stát, na východ od naší hranice, byl ještě nedávno součástí jedné společné Československé (federativní) republiky. Proto je i obyvatelstvo obou států mezi sebou více či méně promíšeno, na obou stranách existují rodiny s českými nebo naopak slovenskými kořeny. Mezi oběma zeměmi není jazyková bariéra, i když za uplynulých 11 let od rozdělení přibývá těch, kteří Slovensky rozumí stále méně. Z vlastní zkušenosti vím, že je to problém převážně mladé generace. Přesto je cestování po této krásné zemi pro našince mnohem jednodušší a hlavně dostupnější, jak z důvodu jazykových, tak i kulturních a sociálních tradic.
Celková rozloha tento stát řadí ke středně velkým zemím Evropy (48845 km2). Celkový počet obyvatel činí 5430033. Hustota obyvatel na kilometr čtvereční je cca 109.1 lidí na km2. Na Slovensku najdeme vše, nač si jen srdce návštěvníka vzpomene. Bezprostředními sousedy Slovenské republiky jsou Polsko, Maďarsko, Ukrajina a Česko.
Hlavním městem Slovenské republiky je Bratislava. Tato metropole na jihozápadě země, přesněji na západním Slovensku, se rozkládá na obou březích řeky Dunaje, druhé největší evropské řeky. Počtem obyvatel je Bratislava i největším slovenským městem (428 672). První písemná zpráva o tomto městě se váže k roku 907. Nejznámější dominantou je Bratislavský hrad. Původně slovanské hradiště z 9. století a pohraniční hrad raně feudálních Uher, dal úplně přestavět král Zikmund Lucemburský v první polovině 15. století. Ničivý požár v květnu roku 1811 zlikvidoval nejen palác a jeho přístavby, ale i velkou část podhradí. Po několika marných snahách o obnovu mu vrátila nový život a kulturní poslání až velká rekonstrukce v roce 1953. Bratislavský hrad je národní kulturní památkou a slouží státní reprezentaci a jako sídlo Slovenského národního muzea s historickou a hudební expozicí. Mezi další významné památky města patří Devínský hrad, Dóm sv. Martina, Slavín a Michalská brána.

Dovolená - Slovensko

Mezi historicky první obyvatele území dnešního Slovenska patřily ilyrské a keltské kmeny. V 1. a 2. století našeho letopočtu se na jihu objevili i Římané, kteří po sobě zanechali důkaz v podobě nápisu na hradní skále v Trenčíně. Tento nápis svědčí o vítězství římské legie u Laugaritia. Po Římanech se zde objevily germánské kmeny, které v 6. století n. l. vystřídali Slované z východní Evropy. Později se Slovensko stalo součástí Velkomoravské říše, k tomuto období se datuje vznik Nitranského knížectví. Velkomoravská říše pod náporem maďarských kmenů v roce 907 zanikla a od roku 1018 se území dnešního Slovenska stalo na dlouhých 900 let součástí Uher. Ve 12. století se začíná vnitrozemí, na popud krále Gejzy II., kolonizovat, přicházejí němečtí přistěhovalci za prací, která souvisí s rozvojem těžby rud (měď, zlato a stříbro). Tito přistěhovalci stojí u základů takových hornických měst na středním Slovensku, jako jsou Kremnica, Bánská Bystrica a Bánská Štiavnica. Začátkem 14. století se na větší části Slovenska moci ujímá Matúš Čák Trenčianský. V průběhu dalšího století sem ještě silněji pronikají Maďaři i Poláci. Tzv. bratříci, kteří jsou pozůstatkem husitského hnutí v Čechách, v roce 1451 v bitvě u Lučence porážejí Maďary. O 15 let později je v Bratislavě založena univerzita ? Academia Istropolitana. Roku 1526, po bitvě u Moháče, Slovensko ohrožují nájezdy Turků. V období třicetileté války bojuje uherská šlechta se švédskými spojenci proti habsburskému císaři. Po třicetileté válce následuje dlouhé období úpadku a sociálního útlaku, Uhrové povstávají proti Habsburkům, Slováci proti Uhrům ? z tohoto období je známá také postava Juraje Jánošíka. Za Marie Terezie, přispěním jejího manžela Štefana Lotrinského, se rozvíjejí manufaktury na západním Slovensku, např. textilní manufaktura v Šaštíně. První pokusy o sjednocení a upravení slovenštiny přicházejí koncem 18. století. V roce 1843 povyšuje Slovenština, zásluhou Ludovíta Štúra, na spisovný jazyk. V roce 1863 Slováci stále silněji bojují proti maďarizaci a zakládají Matici Slovenskou. Osvobození od nadvlády Maďarů přichází ale až po porážce Rakouska-Uherska v I. světové válce a vzniku Československa v roce 1918. V roce 1939 končí krátká historie slibně vyvíjející se republiky, začíná II. světová válka a s ní i vznik tzv. Slovenského státu. S tímto obdobím je spjato jméno slovenského kněze, politika a prezidenta Jozefa Tisa, předsedy ludové strany. Svébytnost a samostatnost tohoto státu je ale jen papírová, ve skutečnosti je Slovensko podřízeno fašistickému Německu, se kterým má i dohodu o vstupu německých vojsk na slovenské území. Slovenská ústava v tomto období se inspiruje podle ústavy fašistické Itálie a Slovensko se taky stává jediným evropským státem, který se účastní německé agrese proti Polsku. Rovněž postavení menšin, převážně Židů, je neradostné. Dochází k deportacím do koncentračních táborů, vyhlazování židovského obyvatelstva. Za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti je nakonec Tiso v dubnu roku 1947 oběšen. V souvislosti s tímto obdobím se nesmí zapomenout ani na Slovenské národní povstání. 29. 8. 1944 vyhlásili uvědomělí slovenští vlastenci v Bánské Bystrici obnovení Československé republiky. Povstání se zúčastnila velká část slovenského lidu. Mělo za úkol otevřít cestu sovětské armádě do nitra země. Bohužel bylo špatně načasováno, a tak došlo k jeho potlačení a povstalci museli ustoupit do hor, kde se bojovalo až do příchodu sovětské armády v lednu roku 1945.
Novodobá nezávislost Slovenska se datuje od 1. ledna 1993, kdy se Československá federativní republika rozdělila na dva samostatné státy, Českou a Slovenskou republiku. Tomuto rozdělení předcházela 48letá historie společného státu po II. světové válce. V období vlády komunistů bylo průmyslově zaostalejší Slovensko účelově industrializováno. V roce 2004 se stalo členem Evropské unie spolu s dalšími postkomunistickými státy. Skladba obyvatel je následující - Slováci 86 %, Maďaři 10 %, ostatní 4 % (Češi, Poláci, Ukrajinci, Rumuni a Romové). Co se týče náboženství je procentuální poměr přibližně takový - římští katolíci 60 %, protestanti 8 %, řečtí katolíci 3 %, pravoslavní 0,7 %, ateisté a bez vyznání 10 %, ostatní 18, 3 %.

Hlavou Slovenské republiky je prezident. Toho volí všichni plnoletí a svéprávní obyvatelé země v referendu. V 1. kole voleb musí kandidát získat k přímému zvolení minimálně 50% hlasů, pokud tomu tak není, koná se ještě 2. kolo, kde rozhoduje prostá většina hlasů. Zákonodárnou moc má jednokomorový parlament. Úředním jazykem je slovenština.

Na Slovensku se nachází další spousta památek a zajímavostí, čím se však může tato země především chlubit je krása Vysokých a Nízkých Tater. Toto majestátné pohoří, které je součástí Karpat, nesmí zapomenout navštívit žádný zdatnější turista. Je to ráj sportovců, především horolezců. Těm méně zdatným Tatry prospějí čistým vzduchem a nedotčenou přírodou. Na výše položená místa, kam by měli problém vyšplhat, je odveze pohodlná lanovka. Nejvyšší tatranská hora je Gerlachovský štít (2655 m). Druhý nejvyšší je potom Lomnický štít (2632 m). Dále jsou známy Rysy (2499 m) a Kriváň (2494 m). Po ledovcích zůstala v Tatrách ledovcová jezera neboli plesa. Jsou to Štrbské, Popradské, Skalnaté, Velké a Malé Hincovo pleso. Na ochranu všech těchto přírodních památek vznikl Tatranský národní park (TANAP). Dalšími pohořími, které se v Karpatech rozkládají, jsou Malé Karpaty (Záruby 768 m), Považský Inovec (Inovec 1042 m), Strážovské vrchy (Strážov 1214 m), Vtáčník (Vtáčník 1346 m), Malá (Velký Kriváň 1709 m) a Velká Fatra (Ostredok 1592 m). Dále na jihu je Slovenské rudohorie (Stolica 1477 m) se Štiavnickými vrchy (Sitno 1009 m) a Kremnickým pohořím (Flochová 1318 m). Na východ od řeky Torysy jsou Slanské vrchy (Šimonka 1092 m). Na severovýchodě Slovenska jsou pohoří Spišská Magura, Levočské vrchy a rozlehlé Nízké Beskydy. Nejvýchodněji leží Vihorlat (Vihorlat 1076 m). Protože vysoká nadmořská výška není příliš příznivá pro pěstování zemědělských plodin, na rozlehlých zatravněných stráních se rozšířil chov ovcí. Ovce tu odedávna poskytovaly mléko na výrobu sýrů, brynzy a žinčice, maso, vlnu a kožešinu k výrobě přikrývek a oděvů. Vysoko v horách můžeme najít starobylé salaše s pasáky ovcí zvaných bačové. Z tradice výroby ovčího tvarohu, brynzy, vychází i jeden z nejznámějších lidových pokrmů, halušky. Halušky se vyrábějí ze syrových brambor a mouky. Ze vzniklého těsta se vykrajují nočky, které se vaří v osolené vodě. Poté se hotový pokrm sype brynzou a omastí máslem nebo sádlem. Jedná se o velmi jednoduché, chutné a zároveň levné jídlo.
Jednou z největších legend slovenské historie je postava zbojníka Juraje Jánošíka. Kolem této osoby vznikla jedna z nejznámějších slovenských pověstí. Jánošík, který ?bohatým bral a chudým dával?, se stal symbolem lidového odporu proti panskému útlaku. Fantazie místních lidí ho přímo obdařila nadpřirozenými vlastnostmi, výjimečnou chytrostí, velkou silou a odvážnými činy. Znám je jeho kouzelný opasek, dar od víly. Pověst vypráví, že byl Jánošík zrazen a chycen pomocí hrachu, historická skutečnost však byla zřejmě jiná. Nakonec byl tento hrdina mučen a popraven pověšením na hák začátkem roku 1713 v Liptovském Mikuláši. Přesto se stal Jánošík inspirací pro básníky, spisovatele, malíře a další umělce, námětem pověstí, písní a pohádek, výtvarných, hudebních i dramatických děl.
Příslovečná je slovenská pohostinnost. Ač obyvatelé této země nepatří k nejbohatším, je stále znát, že mají slovanský původ. Tradiční pohoštění je sice velmi skromné, ale milé a srdečné. Moderní doba sice starým tradicím nepřeje, ve velkých městech se žije hektickým a osamělým životem, na venkově se však stará kultura udržuje dodnes.

Slovenská příroda je mnohem pestřejší a přirozenější než příroda česká a moravská. Karpatský oblouk, zasahující Slovensko od Bratislavy až na východ, je geologicky mladší než veškeré české a moravské vrchoviny a pahorkatiny. Tato skutečnost je tu patrná na každém kroku. Vrcholy hor na Slovensku nejsou tolik obroušené a ohlazené přírodními vlivy. Vystupují tu ostře ze zeleného pásu lesů a pastvin a tyčí se k obloze.
Snad nejpestřejší a nejvzácnější faunu a floru mají Tatry. Rostou zde rostliny a žijí zde živočichové, které nikde jinde nespatříme, bohužel ve stále menší počtu, a proto jsou přísně chráněni. Nejvzácnější složkou tatranské přírody jsou tzv. endemity, tj. druhy, které nerostou nikde jinde na světě. K rostlinným endemitům Tater patří např. stračka tatranská, mák tatranský nebo lžičník tatranský. Také se zde nacházejí glaciální relikty, pozůstatky z doby meziledové, např. borovice limba, zvonek ledovcový, vrba síťkovaná, dryádka osmiplátečná, a řada dalších. Na území Tater je druhové rozložení živočichů podmíněno geografickou polohou, klimatickými a vegetačními poměry a činností člověka. Žijí zde živočichové, kteří se objevují i na jiných místech Evropy. Vyskytuje se zde 8 druhů obojživelníků, 3 druhy plazů, 115 druhů ptáků a 42 druhů savců. Mezi endemické druhy patří např. kamzík tatranský, svišť horský, hraboš tatranský, rejsek horský. Tatry dále obývají další běžné druhy zvířat, jako jsou jeleni, srnci, divočáci a také velké šelmy, medvědi, rysi a vlci. K lesním kurovitým ptákům patří například tetřev hlušec. Z dravců je to orel skalní, sokol stěhovavý, výr velký. V Tatranském národním parku se můžete pohybovat jen po vyznačených stezkách a cestách, plašení a lovení zvěře, trhání rostlin a táboření je až na výjimky zakázáno a trestá se vysokými pokutami.
K národnímu kulturnímu dědictví patří i národní plemena psů. Jsou to například slovenský čuvač, československý vlčák, slovenský kopov a slovenský hrubosrstý ohař.

Až na výjimky, není pohyb slovenskou přírodou vyloženě nebezpečný. Můžeme se zde setkat s největší evropskou šelmou, medvědem. Jedná se o plaché zvíře, které se lidem ukazuje jen velmi zřídka, pokud má tu možnost, tak se člověku raději vyhne. Bohužel, rozvoj civilizace nutí tyto šelmy žít v bezprostřední blízkosti člověka. Ubývá jejich přirozeného životního prostoru. V rekreačních oblastech turisté naučili medvědy žebrat, a tak se stále častěji stává, že sestupují z výšek až k horským chatám, kde hledají potravu, vybírají odpadkové koše, zkoumají obsah tašek. Hlavní zásadou je na divoké zvíře nesahat, nekrmit je, chovat se klidně, nepřibližovat se a dát mu dost příležitosti k úniku.
Další velkou šelmou, která na Slovensku žije, je rys. Ten není člověku prakticky nijak nebezpečný. Žije samotářským a skrytým životem lesního dravce. Osobní setkání člověka s touto kočkovitou šelmou je velmi vzácné a spíše náhodné.
Snad největší pověry můžeme slyšet o třetí šelmě, kterou je vlk. Vlci žijí ve smečkách. Loví především drobné hlodavce, jen výjimečně strhnou větší zvěř. Bohužel i oni jsou rozpínavostí lidí ohrožení a jejich životního prostoru neustále ubývá. Občas dělají škody na špatně hlídaných ovcích, i když podíl na těchto ztrátách se jen špatně dokazuje a často se jim připisuje nespravedlivě. Na člověka zaútočí jen ve výjimečných případech. Zdravý vlk se lidem přirozeně vyhýbá, protože je instinktivně velmi plachý.
Dalším nebezpečím, které nás může na toulkách slovenskou přírodou potkat, je uštknutí zmije obecné. Zmije neútočí záměrně, ale ke kousnutí většinou dojde ve chvíli, kdy na ni neopatrně a nečekaně šlápneme. Proto je dobré na inkriminovaná místa (vyhřáté kamenité stráně) nosit vyšší obuv a kalhoty. Uštknutí není pro většinu zdravých lidí smrtelné. Pozor si musí dát hlavně děti, staří lidé a alergici. V každém případě existuje protijed, který vám podají v každé větší nemocnici.
V některých oblastech Slovenska se hojně vyskytuje klíště obecné. Infikovaná klíšťata přenášejí velmi nebezpečné choroby. Jedná se o klíšťový zánět mozku, mozkových blan a lymskou boreliózu. Proti klíšťové encefalitidě existuje očkování, které je dobré před cestou do postižených oblastí absolvovat. Jinak se jako prevence dá použít vhodné oblečení a repelent. Také včasné vykroucení přisátého klíštěte snižuje riziko nákazy.
Na Slovensku se také čas od času vyskytnou případy vztekliny. Z tohoto důvodu je na místě ostražitost a opatrnost při styku s podezřelými zvířaty. V žádném případě se nedoporučuje na ně sahat, hladit je nebo krmit. Pokud máte podezření, že vás kouslo či jinak poranilo nakažené zvíře, je nutné ihned navštívit lékaře a nechat se očkovat. Tato choroba se nedá léčit a je smrtelná.
K přírodním živlům, které mohou ohrozit zdraví nebo život člověka, patří sněhové laviny. Ty se poměrně hojně vyskytují v jarním období na horách, kdy vlivem teplého počasí začne sníh odtávat a sesouvat se směrem do údolí. Při návštěvě hor v této roční době je proto třeba dbát pokynů a zákazů horské služby a do rizikových oblastí nevstupovat.
Jinak je Slovensko turisticky bezpečnou zemí, pozor je třeba dávat především na místech s velkou koncentrací osob (nádraží, trhy, letiště apod.), kde by mohlo dojít ke kapesním krádežím.

Podnebí na Slovensku je velmi podobné podnebí v České republice. Území Slovenska leží v mírném klimatickém pásmu, na přechodu mezi podnebím oceánským a vnitrozemským. Střídají se zde 4 roční období (jaro, léto, podzim, zima). Je zde větší teplotní rozdíl mezi létem a zimou než v přímoří, ale menší než ve vnitrozemí. Nejchladnějším měsícem je leden, nejteplejším červenec. Nejvyšší průměrné roční srážky jsou v Tatrách (2130 mm). Na horách je chladněji, v nejvyšších polohách (na hřebenech) sníh přetrvává až do léta, v zimě jsou hory bohaté na sněhové přeháňky, sněhová pokrývka se tam drží až do poloviny jara a poskytuje dobré podmínky pro pěstování zimních sportů. Nejnižší průměrná roční teplota je na Gerlachovském štítu (- 6°C). V nížinách je tepleji, sněhové přeháňky nejsou tak vydatné a sníh tu brzy taje. V letních měsících, převážně v nejteplejším červenci, ale někdy i o něco dříve či později, je možné koupání ve vodních nádržích a řekách. Nejvyšší průměrná roční teplota je u Štúrova (10,4°C). Počasí je poměrně nestálé, ovlivňují ho vanoucí větry ze všech světových stran. Převážně v zimních měsících se ve velkých městech zhoršuje rozptylová situace, vzniká tzv. skleníkový efekt, vlivem smogu, který se hromadí z exhalací. Před cestou, za některou z krás Slovenské republiky, je dobré sledovat dlouhodobější předpověď počasí.

Slovensko má, díky své poloze ve vnitřním oblouku Karpat, rozsáhlá ložiska nerostných surovin, především rud (železo, olovo, zinek, stříbro, zlato a měď). Proto už ve středověku vznikala první bánská města (Banská Bystrica, Banská Štiavnica, Kremnica). Největší naleziště rud se nacházejí v Pohroní a ve Spišsko-gemerském krasu ve Slovenském rudohoří. Největší žíla s železnou rudou je u Rudňan. Dosahuje mocnosti až 30 m. Největší ložiska zlata byla v okolí Kremnice, dnes jsou však již vytěžená. Také banskobystrická oblast má už za sebou nejlepší léta těžby rud. Je logické, že se tyto suroviny musely někde zpracovávat, a tak na Slovensku vznikl i hutnický a strojírenský průmysl. Jeden z nejznámějších slovenských hutních podniků, Východoslovenské železárny, se nachází v Košicích. Tyto železárny dnes již samozřejmě nevystačí z místními surovinami, a tak se převážná většina železné rudy dováží z Ruska.
Ložiska paliv jsou na Slovensku malá a velmi chudá. Handlovská a novácká hnědouhelná pánev leží při úpatí pohoří Vtáčník. Zdaleka to však nepokryje hospodářské nároky současného Slovenska, proto se musí paliva (uhlí, ropa, zemní plyn atd.) importovat.
Hospodářsky nejsilnější částí Slovenska je západní Slovensko. Tady lze jmenovat především hlavní město, Bratislavu, kde se nachází i největší chemický závod Slovnaft. Dalším významným místem v této oblasti je jaderná elektrárna v Jaslovských Bohunicích u Trnavy. Západ Slovenska se vyznačuje i rozvinutým strojírenským a potravinářským průmyslem. Pozadu není také zemědělství. V typicky zemědělských oblastech se pěstuje převážně obilí a cukrová řepa. Na severu Slovenska je většina lidí zaměstnána v průmyslu, především zbrojařství. Zemědělství není v této hornaté oblasti příliš perspektivní. Naopak teplé podnebí jižního Slovenska vyhovuje zelinářství a ovocnářství. Je také bohaté na nerostné suroviny. Strojírenství se soustřeďuje hlavně do Pohroní, kde je i velká hliníkárna (Žiar nad Hronom).

Národní parky: Vysoké Tatry (TANAP), Malá Fatra, Slovenský raj, Muránska planina, Pieninský národný park, Nízke Tatry, Poloniny, Veľká Fatra, Slovenský kras
Chráněné krajinné oblasti: Vihorlat, Malé Karpaty, Východné Karpaty, Horná Orava, Biele Karpaty, Štiavnické vrchy, Poľana, Kysuce, Ponitrie, Záhorie, Strážovské vrchy, Cerová vrchovina, Latorica, Dunajské luhy