Dovolená v horách v Rumunsku na vlastní pěst

Cíl výletu: Munţii Tulişa a Munţii Retezat

Doprava: Cestovali jsme vlakem. Cesta z Olomouce do stanice Baru Mare halta trvala necelých 16 hodin. Jeli jsme přes noc a přestupovali jsme jen 3x, takže jsme se ve vlaku docela vyspali. Ráno nás vlak vyplivnul v malé vesničce přímo pod horama. Využili jsme skupinovou jízdenku CITY STAR, která je zpáteční a má platnost jeden měsíc. Jde koupit do všech větších evropských měst v zahraničí. Je dobré si zjistit, jestli je levnější koupit si jízdenku v ČR do většího města před vaší cílovou zastávkou a zbytek cesty dokoupit v Rumunsku (vlaky tam jsou o něco málo levnější), nebo koupit jízdenku v ČR do vzdálenějšího místa na trase. Někdy vzdálenější město spadá do stejné tarifní oblasti, takže je nejlepší koupit si jízdenku do nejvzdálenějšího místa, které stojí ještě stejně peněz, protože člověk nikdy neví :-) Více důvěryhodnějších informací o jízdence je tady http://www.cd.cz/index.php?action=article&id=5166.

Bylo to daleko asi 900km a když se výsledná cena rozpočítala mezi 5 lidí vyšlo to na osobu asi 1700kc včetně rezervací (cca 70kč/os).

Nezapomeňte na to, že v Rumunských rychlících je povinná rezervace. V rychlíku (např. Dacia), který jede přes Maďarsko i Rumunsko zaplatíte rezervaci, jen na Rumunské území. Je to divné, ale je to tak :-). Cestou zpět jsme se na rezervaci vyprdli s tím, že to nějak dopadne. Pravda z vlaku ná s nevyhodili, ale domluvit se s Rumunským průvodčím, který umí anglicky tak 20 slov, bylo dost obtížné. Zeptal se, jestli budeme platit rezervaci Eurama, nebo Leikama. Řekla jsem, že Leikama. Vypočital nám 25. Dala jsem mu bankovku a očekávala jsem, že mi vrátí přeplatek. Najednou mi začal něco nějakou hatmatilkou vysvětlovat, rozčilovat se, 5x přepočítal výslednou částku, pokaždé mu vyšlo jiné číslo a čím dál vyšší. Pochopila jsem, že přepočítává kurz euro-lei. Podle jakého kurzu, to fakt nevím... Nakonec zakroutil hlavou, sbalil mojich 50lei do kapsy a raději zmizel. Bavili jsme se se skupinkou Slováků a ti mu zaplatili celou částku (kolem 190 lei) a doklad o zaplacení taky nedostali, takže jsme dopadli ještě dobře. S celníkama žádný problém nebyl.

Pak už jsme šli jen pěšky. Na konci našeho výletu jsme se potřebovali dostat zpět na trasu vlaku, kde nám platila jízdenka. Využili jsme služeb Maxi taxi, protože se nám nechtělo jít asi 15 km po cestě v dešti. Šlo o takový podomácku vyrobený mikrobus s rozbitým čelním sklem, který funguje jako kyvadlová doprava turistů z nádraží pod hory a zpět. Slyšeli jsme, že to má stát 8 lei na osobu, ale řidič v monterkách si řekl o deset. Nakonec jsme to samozřejmě usmlouvali. Dovezl nás až na nádraží. Spoje už jsem měla zjištěné raději z domu. Na idosu se dá najít všechno :-)

Jídlo: Jídlo jsme si nesli na zádech. Instatntních věcí na vaření nám dost zbylo. Spíš jsme cítili nedostatek věcí na svačinky. V Retezatu bylo vody dostatek. Pili jsme s potoků a jezer. Dezinfikovali jsme se slivovicí, takže se nikdo nepo...

Peníze: Já jsem měla s sebou asi 180lei (cca 1500kc) a utratila jsem asi pulku. Jednou jsme byli na jídlo v takové horské chatě, kde to bylo asi stejně drahé jako na horské chatě v ČR, pak jsme platili tu rezervaci ve vlaku a ještě jsme museli ochutnat nějaké to rumunské pivo ;-). Ceny jsou srovnatelné s cenama u nás.

Lidé: Překvapilo nás jak jsou milí a pohostinní. Ptali se nás kam jdeme, radili nám, kudma je to nejlepší, nejkratší, kde se jít nedá... Z nikoho jsme neměli pocit, že by nám chtěl ublížit, nebo nás okrást. Většinou to byli lidi žijící pasteveckým životem v horách, kteří byli rádi, že vidí někoho, s kým můžou prohodit pár slov. Jen v jedné vesničce, když jsme byli koupit chleba se kolem nás seběhli malí cigánci. Škemrali, ale nebyli nějak dotěrní...

Ale pozor! Tam kde je více turistů, začínají být dost vyčůraní a nestydí se říct si o dost přestřelenou cestu třeba za ubytovaní nebo odvoz. Je dobré vypadat a dělat, že nemáte moc peněz.

Taky nás překvapilo, že se dá v pohodě domluvit anglicky. Když nás někdo oslovil, ptali se většinou, jestli umíme amglicky, rusky, nebo italsky. Kamarád se domluvil i španělsky :-)

Turistické cesty a značení: Pokud nejde o vyloženě světově známou turistickou lokalitu (Fagaraš, Retezat...), značení bývá velice strohé. Na bočních hřebenech nebo v méně známých pohořích značky nejsou vůbec. V Muntii Tulisa byla sice na mapě nakreslená krásná hřebenovka s červenou turistickou značkou, ale realita byla taková, že tam nebyla značka, ani hřebenovka, takže jsme se asi 2 hodiny prodírali klečem, kde bylo samé medvědí ho... Naštěstí jsme žádného nepotkali. Cesty vyznačené na mapě vůbec neodpovídají zkutečnosti. Řídili jsme se vrstevnicema, buzolou, stínováním mapy a vlastním instinktem :-)

V Retezatu už bylo značení v pohodě. Je to údajně druhé nejnavštěvovanější pohoří Rumunska, ale v červenci jsme tam v horách za celý týden potkali jen 2 supinky lidí :-). Kde se dalo nějak dojet, nebo kde byla hospoda, to bylo samozřejmě horší :-)

Co se může přihodit v lese: Medvěda, vlka ani žádnou jinou šelmu jsme nepotkali. Ale jednou jsme měli konflikt s 6 pasteveckýma psama, kteří byli docela agresivní a nebýt našich hůlek, klacků a pastevce, který psy nakonec odehnal, by nás dozajista pokousali.

Naštěstí nás nepotkalo žádné zranění, ale pro jistotu jsme měli číslo Salvamontu (Rumunská horská služba) 0725826668.Místy byl na horách dokonce signál, ale není radno na to spoléhat a být opatrný.

Na horách je to normální, ale přece jen... Jeden den bylo cca 25°C, kdy jsme se pařili v kraťasech, ale pak přišla oblačnost s deštěm a troufám si říct, že bylo kolem 5°C, takže jsme byli rádi za teplé oblečení a věci sbalené v igelitových taškách.

Více o naší výpravě do Rumunska najdete zde