43. Malý Rozsutec, Jánošíkovy diery, Jánošíkov dvor - Malá Fatra SLOVENSKO

Pro neaktivní lezce (za které se považujeme, protože během roku se pohybujeme převážně auty, či hromadnou dopravou a ani v kancelářích „se vůbec nešplhá“), byl tento okruh poměrně náročný, ale velice rozmanitý a ze všech výšlapů, které se na Malé Fatře podnikly, i nejnebezpečnější . Výstup na Malý Rozsutec (1343m.n.m.) se zdolával bez speciální obuvi, po příkrých skalách s ukotvenými řetězy, pomocí kterých se škrábalo nahoru. Odměnou všem byly krásné výhledy z vrcholu.* Cesta zpět druhou stranou, po zelené, byla méně riskantní, přesto také prudká, zpočátku zajištěná řetězy… Dovedla nás přes Podrozsutec (osadu – 800m.n.m. – odtud již mírný sestup loukami se skvělými výhledy) zpět do startu – osady Bieleho Potoka, kde parkovala auta. Odtud se tedy i vycházelo na okruh – po modré značce přes Jánošíkovy diery. Soutěsky, jejichž dno tvoří koryto potoka ( s vodopády a peřejemi), se zákoutími, mosty žebříky a ocelovými lávkami, patří k nejznámějším turistickým atrakcím Malé Fatry, jsou skutečně pastvou pro oči a pro děti záživnou trasou. Velký pozor, hodně to klouže, odnesla to kolena, lokty….i foťák. Nejprve se procházelo Dolnými dierami do Podžiaru, kde se dalo občerstvit. Odtud dále po modré do Horných dier - mnohem hezčích a zajímavějších….Trasa byla díky mnoha vodopádům (a žebříkům) však náročnější. Po 45 minutách výstupu od Podžiaru se dorazilo k rozcestníku (vše je počítáno v hodinách, ne v km - dle náročnosti výstupů a sestupů) Pod Pálenicou (970m.n.m.), stále po modré, až se konečně vyšlo z lesa – Pod Tanečnicou - kde se nám otevřel pohled na Malý Rozsutec. Vystoupalo se až do sedla mezi Malým a Velkým Rozsutcem - Medzirosutce (1200 m.n.m.). Protože bylo velké teplo, spotřebovali jsme mnoho vody. Dočerpávala se po celou dobu pobytu na Malé Fatře ze studánek – rozhodně hrozilo méně nebezpečí, než při koupi vody v petláhvích v obchodech.. S naivitou se rozhodlo, že se nejdříve vyběhne Rozsutec Malý a pak vyskotačíme ten větší. Na vrcholu „malého“ s téměř vyplivnutými plícemi všichni jednomyslně odvolali tento nápad a pokorně horu, po zelené (druhou stranou) sešlápli dolů*. Na Velký Rozsutec už se ani nepomyslelo.

V Jánošíkových dierach jsme po cestě narazili na plastovou kapsičku s pozvánkou a kuponem do Jánošíkova dvora na halušky s brynzou a k tomu jako dárek kávičku, či korbáčky. Tuto nabídku jsme při zpáteční cestě autem z osady Biely Potok směrem na Zázrivou, hladoví, velmi rádi využili a večeři strávili v Malé Petrové, v příjemném prostředí restaurace Janošíkov dvor, s penzionem, golfovým hřištěm, saunou, dětským hřištěm, s pěknými výhledy do okolí a milou obsluhou. Kuriozní setkání bylo právě s číšníkem – po 5 holých větách jsme zjistili, oba z Vysočiny, že se známe z 1. třídy. Třicet let uteklo, jako když proutkem mávne. Tímto zasílám srdečné pozdravy svému spolužákovi, Standu Mejzlíkovi a přeji nadále přirozenost, vlídnost a inteligentní humor, se kterým nás, bandu upocených, odřených a lehce zabahněných hostů, přivítal a po celou večeři i provázel.

více o výletech