Praha, muzea a technické památky

Do roku 1852 zakoupen pozemek bývalé solnice u řetězového mostu, v roce 1862 tu bylo postaveno Prozatimní divadlo pro 990 diváků (V.I.Ullmann), v roce 1868 položen základní kámen k novostavbě podle novorenesančního návrhu J.Zítka, který zvítězil v soutěži r. 1866. Rozřešil stavbu na nepravidelném pozemku sjednocenou hmotou vyvrcholenou kopulovitou střechou. Do Národní třídy se obrací vstupní portikus nesoucí lodžii, průčelí k Vltavě tvoří pět okenních oblouků mezi dvěma rizality, dole s podjezdem pro kočáry. Do Divadelní ulice jednoduché průčelí nese dole arkádovou galerii vyloženou na kamenných krakorcích. Jeviště bylo pro 1700 diváků. V roce 1881 budova dokončena, ale v létě téhož roku vyhořela. Sbírkami národů obnovena r. 1883, menší změny J.Schulze, jimiž byla zlepšena viditelnost a zvýšen prostor hlediště. Umělecká výzdoba dílem ?generace Národního divadla?: malířů M.Alše (foyer), Fr.Ženíška (strop, jeviště), J.Tulky (lodžie), V.Hynaise (opona), sochařů B.Schnircha (sochy na attice), A.Wagnera aj.V.Myslbeka (sochy na průčelích) aj. V letech 1977-83 celková rekonstrukce budovy s úpravami hlediště, využitím podzemí, přestavbou jeviště a technického provozu (Z.Vávra a F.Flašar) a přístavbou nových budov.

Tip od Turistika.cz: Aktuální program Národního divadla a předprodej vstupenekNová scéna Původní uvažovaný projekt společenské budovy s víceúčelovým sálem s výstavní galerií v r. 1981 změněn na Novou scénu (K.Prager). Budova obložena zeleným kubánským mramorem, před který je představena stěna ze skleněných tvarovek. Jeviště má možnost variabilního uspořádání pro scénu kukátkovou ? 401 míst, alžbětínskou -481 míst a arénu -563 míst. Ve vstupní hale plastika Život rodné země ? M.Axman, ve foyeru obraz Česká krajina ? F.Jiroudek a reliéfy J.Simota.

Arcibiskupský palác je postaven v těsném sousedství Pražského Hradu. Na severu je palác ohraničen Jelením příkopem a západní straně paláce vede průchodem v levé části podél paláce svažující se ulička ke vstupu do Šternberského paláce. Arcibiskupský palác vznikl v šestnáctém století a do dnešního dne prodělal několik přestaveb. Třípatrový rozlehlý palác, představuje jednu z nejvýznamnějších pozdně barokních staveb Prahy, dnes zaujímá nepravidlenou protáhlou parcelu a tvoří jej čtyři křídla hlavního objektu, která jsou soustředěná kolem dvora.

Budova vznikla na bývalé Velvarské třídě na několika spojených pozemcích, na nichž stála dvojtřídka obecné školy s prádelnou, navržená Rudolfem Hrabětem v roce 1925. Budovu navrhl roku 1935 významný architekt Evžen Linhart. slouží školství i nadále: sídlí tu vyšší odborná škola pedagogická, střední odborná škola pedagogická a gymnázium s esteticko-výchovným zaměřením.

Evropská 33, čp. 330, Praha 6-Dejvice

Web: www.pedevropska.cz

Myšlenka postavit si v Praze na Hradčanech svůj vlastní palác vznikla v hlavě hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic (1628-1682). Hrabě začal v období, kdy působil v Benátkách coby diplomat ve funkci císařského vyslance, hledat schopného architekta, jenž by se takovéhoto náročného projektu budoucího Černínského paláce dokázal zhostit. Stavební pozemek, zakoupený Černínem v roce 1666 však nebyl pro takovou stavbu zrovna ideální. Architektům ztěžoval práci především jeho nerovnoměrný tvar 60 x 250 metrů a klesání 8,5 metru. Po mnoha neúspěšných pokusech o nalezení vhodného projektanta černínského sekretáře Hrušku navštívil italský architekt Francesco Caratti a nabídl hraběti své služby. Caratti předložil svůj návrh paláce a Černín se s ním dohodl na spolupráci. S výkopovými pracemi pro základy stavby se začalo na jaře roku 1669. Po Carattiho smrti se na stavbě podíleli Giovanni Battista Maderna, Domenico Egidio Rossi, Giovanni Battista Alliprandi a Giovanni Battista Allio. Kamenické práce prováděli Giovanni Pozzi, Domenico Semprizi a J. Santini - Aichel, štukatérské Francesco Perri, Antonio Travelli a Santin Bussi a malířské práce Lazar Maria Sanguinetti. K dokončení stavby ve vrcholně barokní úpravě došlo v letech 1717 - 1723 podle plánů Františka Maxmiliána Kaňky. Kámen pro stavbu byl dovážen z lomu konventu Strahovského kláštera na nedaleké Bílé hoře. A bylo jej potřeba hodně, neboť jen základové zdivo představovalo 6200 kubických metrů kamene. Dřevo pro tesaře bylo do Prahy plaveno po Vltavě z křivoklátských lesů. Na podzim roku 1673 navštívil stavbu paláce císař Leopold, jenž ji jízlivě okomentoval slovy: „Je to velká stodola, ale nemá vrata?“. A Černínové mu za tuto poznámku po mnoho let nemohli přijít na jméno. Zato Mikuláš hrabě Colloredo byl jiného názoru a roku 1675, kdy byl již palác zvnějšku hotov a byly prováděny interiérové práce, napsal: „Palác bude nejkrásnějším skvostem Prahy, jeho architektura a umístění jsou dokladem vysokého úsudku kavalíra, který dává takovou stavbu provádět.“ Historie mu dala zapravdu - palác je dodnes považován za jeden ze skvostů pražské barokní architektury.

Ve středním křídle stojí monumentální schodiště završené tamburem a klenbou, do níž v roce 1718 Václav Vavřinec Reiner namaloval obrovskou fresku „Pád Titánů“. Z dílny Matyáše Bernarda Brauna pochází skupina soch Merkura, Androniky a Kupida u paty schodiště, skupiny světlonošů a dekorativní vázy na zábradlí schodiště.

Roku 1742 byl palác zpustošen francouzským a bavorským vojskem. Opravy provedl v letech 1744 - 1749 Anselmo Lurago, který navrhl a postavil nové portály hlavního průčelí a spojil je balkonem. Na těchto pracích se podíleli: sochař Ignác František Platzer (Herkules v arkádě zahradního průčelí), malíř Siardus Nosecký (oprava Reinerovy fresky) a štukatér Bernardo Spinetti. Znovu byl palác poničen při pruském ostřelování v roce 1757 a následné opravy provedl Jan Antonín Quitainer. Koncem osmnáctého století Černínové přesídlili do Vídně a pražský palác zůstal opuštěn. V objektu se vystřídal špitál, obydlí chudiny, továrna na karty i skladiště chmele. V roce 1848 objekt vykoupil stát a zřídil zde kasárna, která tu po sobě zanechala dost zdevastované interiéry. V letech 1928 - 1934 v paláci proběhla rekonstrukce, kdy architekt Pavel Janák, vycházeje z původních plánů Francesca Carattiho, citlivě odstranil předešlé přestavby i přístavby. Černínský palác je dnes nejdelší barokní stavba Prahy, délka průčelí stavby je pozoruhodných 150 metrů. V paláci sídlí Ministerstvo zahraničí. Zčásti je dochován ipůvodní inventář a pracovna Jana Masaryka. Privátní expozice ale není přístupná veřejnosti. 

Adresa objektu: Praha 1 - Hradčany, Loretánské náměstí 5, čp. 101

Podolská vodárna je jednou z nejvýraznějších pražských industriálních staveb, která byla postavena na místě staré vodárny z konce 19. století v letech 1927 až 1929 podle projektu úspěšného architekta Antonína Engela, jenž má na svědomí třeba také urbanistické řešení pražských Dejvic. Stavba reprezentuje monumentální novoklasickou architekturu komponovanou do celistvých bloků a její vznik odstartoval začátek moderního úpravárenství vody v hlavním městě. Dnes už je však Podolská vodárna svou produkcí 12% pitné vody nejmenší výrobnou v metropoli a je spíše rezervním zdrojem v případě poruchy vodárny v Káraném či na Želivce. Vodárna v Podolí byla dvakrát rekonstruována. Na první rekonstrukci v 50. letech se podílel opět Antonín Engel, který tak mohl dokončit započaté dílo. Roku 1952 tady navíc vzniklo Muzeum pražského vodárenství, které zde sídlí dodnes. K další rozsáhlé rekonstrukci došlo v průběhu 90. let. O jedinečnosti monumentální stavby, která je jedním ze zásadních symbolů podolské čtvrti, hovoří fakt, že v roce 2000 uspěla v rámci kategorie průmyslové stavby v celostátní soutěži Stavba století a Česká televize jí ve svém seriálu Deset století architektury věnovala speciální díl. Do systému zásobování Prahy vodou dnes patří zejména vodní dílo Želivka, které je největší úpravnou vody na našem území. Pitná voda z Podolí se mísí s vodou hlavních zdrojů z Želivky a Káraného. Podolská vodárna s velmi dobrou kvalitou pitné vody dnes zásobuje svým výkonem část města, kterou nelze zásobovat z ostatních úpraven, jde zejména o Staré Město a Josefov a hodně podolské vody jde do vodojemů na Floře. Výkon Podolské vodárny bude významný při obnově vodovodních a kanalizačních sítí v historickém centru města. Optimální výkon vodárny je 500 l za sekundu, lze ho však zvýšit až na kapacitní výkon 2200 litrů za sekundu. Vodárna je také významným záložním zdrojem vody pro Prahu v případě havárie hlavních zdrojů.

Muzeum pražského vodárenství

Expozice Muzea pražského vodárenství se nachází v objektu staré filtrace úpravny vody Podolí v Praze 4. Tato nová expozice byla otevřena v roce 1997. Muzeum bylo poprvé zpřístupněno veřejnosti v roce 1952 v suterénních místnostech budovy na Národní tř. 13  v Praze 1.

Muzejní expozice

Interiér filtrační stanice je od výstavních prostor oddělen skleněnou stěnou a tak se návštěvníkům naskytne neuvěřitelný výhled do Engelovy "katedrály" s filtry. Celá expozice zachovává chronologické členění historického vývoje pražského vodárenství od prvních soukromých vodovodů z 12. století, přes vltavské vodárny renesančního období a vodárenské snahy konce 19. století, až po současné zásobování hl. m. Prahy vodou. Je zde vystaven originál čerpacího stroje klatovské vodárny z roku 1830, vodovodní potrubí z antického období, část hradního vodovodu z doby Rudolfa II. a řada dalších exponátů. Trojrozměrné předměty doplňuje řada kopií unikátního a dosud nevystavovaného archivního materiálu a množství historických fotografií. Velmi cenné jsou sbírky druhů vodovodního potrubí, uzavíracích elementů a další historických přístrojů a nástrojů. Samostatně je prezentována unikátní sbírka vodoměrů.

Zřizovatelem Muzea pražského vodárenství v Praze 4 - Podolí je akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace. Návštěvu muzea je možné objednat na telefonním čísle: 272 172 345 nebo e-mailu: jiri.dejmek@pvk.cz

Muzeum najdete v prostorách bývalého klášterním špitálu, které pro jeho expozici poskytl Řád křížovníků. V souvislosti s významným výročím 650 let existence Karlova mostu tak vznikla stálá expozice, o historii, kulturním i uměleckém významu této vyjímečné stavby.

MUZEUM KARLOVA MOSTU; Křižovnické náměstí 3; 110 00 Praha 1 – Staré Město

www.muzeumkarlovamostu.cz

Kolektory Praha a.s. - pražské technické podzemí – zážitková turistika

Máte zájem nakouknout pod povrch historického centra Prahy? – Navštívit „město pod městem“? Nyní máte jedinečnou příležitost prozkoumat podzemní tunely – kolektory. Unikátní kolektorová síť Vám nabízí možnost neobvyklého pohledu na Prahu, kterého se jinému návštěvníkovi při tradiční pouti Prahou nikdy nedostane.

Uvidíte

Pro návštěvníky jsou od Nového roku zpřístupněny dvě prohlídkové trasy: VIP trasa C, delší a náročnější trasa s vyšší cenou, která dovede návštěvníky až k Staroměstskému náměstí, a trasa D s výstupem ve Slovanském domě.  Trasy vedoucí desítky metrů pod povrchem historického centra hlavního města Prahy Vás zavedou až 40 m pod zemský povrch, kde Vám nabídneme ukázky průvrtů s inženýrskými sítěmi vedoucími z kolektoru přímo do sklepů domů. Budete si moci prohlédnout důlní nádraží a svézt se důlní lokomotivou. Projdete se pod historickými památkami, jako je Prašná brána, Obecní dům, Týnský chrám a řada dalších. Ukážeme Vám technologii výstavby kolektorů a způsob uložení inženýrských sítí, jež jsou převážně umístěny právě zde a zajišťují bezproblémový chod moderního velkoměsta.

Seznámíme Vás s nejmodernějším a nejrozsáhlejším systém monitoringu kolektorů probíhající na centrálním dispečinku, který budete mít také možnost navštívit.

Ukázka prohlídky - ZDE

Výběr trasy

Trasa C:

Zajímavá trasa vedoucí pod historickým centrem města částečně kopíruje tzv. Královskou cestu.

Začíná na Senovážném náměstí vstupem do hlubinného kolektoru Centrum 1, kam se návštěvníci přesunou pomocí výtahu do hloubky 30 metrů. Kolektorem Příkopy pokračuje prohlídka  směrem  k Obecnímu domu, kde se trasa stáčí ulicí Královodvorskou a od domu U Černé Matky Boží pokračuje do kolektoru Celetná. Téměř na konci Celetné ulice, asi po 300 metrech chůze, vystoupí návštěvníci na povrch sklepením domu U tří mečů.

Trasa v číslech: délka trasy je cca 1400 metrů, čas prohlídky 2 hodiny, max. hloubka 30 metrů, nutno zdolat 7 žebříků, počet návštěvníků ve skupině max. 16.

Náplň prohlídky:

Obecné informace o pražské kolektorové síti a seznámení se s prací centrálního dispečinku, prohlídka kolektoru v hloubce až 30 metrů, ukázky rozdílných technologií výstavby kolektorů a technologií inženýrských sítí, prohlídka důlního nádraží s důlními mechanismy, možnost jízdy důlním vláčkem, předvedení mimořádných situací, ukázka průvrtů s inženýrskými sítěmi vedoucími z kolektoru přímo do sklepů domů. Návštěva kolektoru končí výstupem sklepením přímo v centru Prahy u Staroměstského náměstí.

Trasa D:

Atraktivní trasa dlouhá přibližně 1000 m vede převážně  kolektorem Příkopy, nabízí  návštěvníkům velký počet technických zajímavostí a končí výstupem v prostorách Slovanského domu.

Prohlídka začíná na Senovážném náměstí vstupem pomocí výtahu do hlubinného kolektoru Centrum 1 (cca 30 m pod zem). Pokračuje nahoru do kolektoru Příkopy, kde je nutno zdolat několik žebříků  a dále v hloubce 12 m pokračuje ulicí Senovážnou směrem k Obecnímu domu. Po 150 metrech chůze pod ulicí Na Příkopě končí trasa výstupem přes rozvodnu po 8 metrovém žebříku  do pasáže  Slovanského domu.

Trasa v číslech: délka trasy je 1000 m, čas prohlídky 2 hod., max. hloubka 30 m, nutno zdolat 7 žebříků, počet návštěvníků ve skupině max. 16.

Náplň prohlídky: Obecné informace o kolektorech, seznámení se s prací na centrálním dispečinku, vysvětlení funkce jednotlivých prvků monitoringu, ukázky rozdílných technologií výstavby kolektorů a technologií inženýrských sítí, prohlídka důlního nádraží s důlními mechanismy a možnost jízdy důlním vláčkem, prezentace mimořádných situací, ukázky průvrtů s inženýrskými sítěmi vedoucími z kolektoru přímo do sklepů domů aj. 

Vstup do kolektoru  Vchod do kolektoru je na Senovážném náměstí 11, Praha 1 

Rezervace  Prohlídku si můžete objednat pomocí rezervačního systému – ZDE

Kdy do kolektoru  Prohlídkové dny v pražských kolektorech jsou: středa, pátek a poslední sobota v měsíci. Středa: 13:30 – 15:30 hodin (skupiny)              16:00 – 18:00 hodin (jednotlivci) Pátek:   08:30 – 10:30 hodin (skupiny)              11:00 – 13:00 hodin (skupiny) Sobota (vždy pouze poslední sobota v měsíci):              09:30 – 11:30 hodin (jednotlivci)              12:00 – 14:00 hodin (skupiny)              14:30 – 16:30 hodin (náhradní termín, který bude k dispozici podle obsazení předchozích prohlídek)

Cena  Vstupné – trasa C (VIP) Pouze pro skupiny (max. 16 osob) – 6 000 Kč Vstupné – trasa D Skupina (max. 16 osob) – 4 500 Kč Jednotlivci – 300 Kč

Zlevněné vstupné pro studenty a seniory nad 70 let – 2 500 Kč.

Tuto slevu je možné uplatnit pouze pro skupinovou vstupenku u trasy D. Slevu na vstupném a rovněž „Dárkový poukaz“ je možné zakoupit pouze v budově Hospodářské komory hlavního města Prahy, Franze Kafky 7, Praha 1 u pana Jiřího Svobody, tel:224 818 197.

Nově je možné zakoupit pro jednotlivce tzv. Zážitkovou kartu za jednotnou cenu 570 Kč, která umožňuje návštěvu čtyř unikátních technických zařízení: kromě podzemních tunelů společnosti Kolektory Praha ještě Muzea pražského vodárenství a vodárny v Podolí, staré čistírny odpadních vod – Ekotechnického muzea a Muzea MHD ve vozovně Střešovice. 

Také zážitkovou kartu koupí zájemce v sídle Hospodářské komory hlavního města Prahy u pana Jiřího Svobody.

Další informace o tomto zážitku najdete na stránkách pražských kolektorů -»»» ZDE «««

Katedrála svatého Víta je největším a nejvýznamnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se zde odehrávaly i korunovace českých králů a královen. Je místem uložení ostatků svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů a arcibiskupů. Chrám je třetím kostelem stejného zasvěcení na témže místě. Kolem roku 925 zde kníže Václav I. založil románskou rotundu, která byla po roce 1060 přestavěna v trojlodní baziliku se dvěma věžemi. Význam katedrály vzrostl zejména po zřízení pražského biskupství (r. 973) a založení sboru kanovníků - kapituly svatovítské, pozdější významné kulturní i administrativní instituce. Roku 1344 zahájil Karel IV. stavbu gotické katedrály. První stavitelé, Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř, postavili chór s věncem kaplí, Svatováclavskou kapli, Zlatou bránu a spodní část hlavní věže. Po staletí pak chrám zůstal nedokončen, přestože se někteří panovníci pokoušeli pokračovat ve stavbě. Hlavní věž byla završena renesanční helmicí a byla postavena hudební kruchta. Průčelí chrámu bylo provizorně uzavřeno. Teprve ve 2. polovině 19. století zahájila Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta opravu původní části a dostavbu katedrály v novogotickém slohu. V roce 1929 byl chrám slavnostně vysvěcen. Ještě v pozdějších letech byl upravován interiér katedrály. Návštěvníci vstupují do katedrály portálem v západním průčelí, proti průchodu mezi II. a III. nádvořím Pražského hradu.

ZMĚNY v otevírací době Katedrály sv. Víta:čtvrtek 1.4.2010 - otevřeno od 12:00 hod. do 17:00 hod. (poslední možný vstup v 16:40 hod.) - bohoslužby

pátek 2.4.2010 - otevřeno od 9:00 hod. do 17:00 hod. - (poslední možný vstup v 16:40 hod.) –  bohoslužba

sobota 3.4.2010 - otevřeno od 9:00 hod. do 18:00 hod. - (poslední možný vstup v 17:40 hod.)

neděle 4.4.2010 – otevřeno od 12:00 hod. do 17:00 hod. - (poslední možný vstup v 16:40 hod.) –  nedělní bohoslužby

pondělí 5.4.2010 - otevřeno od 12:00 hod. do 18:00 hod. - (poslední možný vstup v 17:40 hod.) - bohoslužby

pátek 9.4.2010 + sobota 10.4.2010 - KATEDRÁLA PRO VEŘEJNOST UZAVŘENA !!!!

uvedení nového pražského arcibiskupa Dominika Duky do funkce

pondělí 19.4.2010 - otevřeno od 9:00 hod. do 16:00 hod. - (poslední možný vstup v 15:40 hod.) – bohoslužba

sobota 1.5.2010 - otevřeno od 9:00 hod. do 18:00 hod. – normální provoz - (poslední možný vstup v 17:40 hod.)

sobota 8.5.2010 - otevřeno od 9:00 hod. do 18:00 hod. - normální provoz - (poslední možný vstup v 17:40 hod.)

České muzeum hudby najdete v bývalém barokním kostele sv. Máří Magdaleny na Malé Straně, postaveném v sedmnáctém století podle projektu Francesca Carattiho. Kostel byl poté, co byl roku 1783 zrušen dominikánský klášter, několikrát přestavován. Sloužil mj. jako pošta, četnická kasárna či archiv. Rekonstrukce objektů v Karmelitské ulici č.p. 2 a 4 probíhala ve dvou etapách od listopadu roku 2001 do října 2006. Národní muzeum se takto rozšířilo o další muzejní prostor věnovaný české hudbě. Neobvyklá symbióza raně barokní církevní architektury s klasicistní užitkovou úpravou a nově dokončenou přestavbou nabídne návštěvníkům působivou kombinaci monumentality s detailem. Do unikátních prostor se vrátily repasované původní parkety, obnoveny byly štukatérské prvky, kovářská zábradlí a původní kamenná dlažba.

Do Českého muzea hudby vstoupíte z malého náměstí v rozšíření Karmelitské ulice. Za vstupním průjezdem se vám otevře nynější dvorana muzea, monumentální prostor bývalé hlavní lodi kostela, obkroužený ochozy v jednotlivých patrech bočních lodí. Dvorana i s bočními prostory je využívána pro krátkodobé výstavy. U jižního štítu kostela, v místě bývalého presbytáře, najdete koncertní sál i se zázemím pro účinkující. Při středním průčelí najdete konferenční sál a v bocích, přiléhajících k hlavní lodi, mají své místo depozitáře, oddělení ikonografie, knihovny či kanceláře knihovního oddělení. V ostatních prostorách se nacházejí studovny a kanceláře pracovníků muzea. V druhém rekonstruovaném objektu se nachází pracoviště restaurátorů a sociální zázemí muzea.

Stálé expozice Českého muzea hudby:

Člověk - nástroj - hudba

Stálá expozice Českého muzea hudby chce návštěvníkům představit hudební nástroje nejen jako pozoruhodné doklady řemeslné a umělecké zručnosti, ale i jako základního prostředníka mezi člověkem a hudbou. První sál vám připomene za doprovodu originální skladby Milana Caise Čtyři elementy rozmanitost populární hudby 20. století jak ji uchoval film, televize, fotografie a záznam zvuku. Dále vás expozice povede do intimnějšího prostředí sálů věnovaných časům, kdy člověk musel hudební nástroj vyrobit a vzít jej do ruky, aby mohl hudbu tvořit i vnímat. Projdete se historií a poznáte jednotlivé způsoby, jakými může hudební nástroj tón tvořit, či jak vypadal zápis hudby v různých dobách pro různé typy hudebních nástrojů, ale i jak a při jakých společenských příležitostech se na různé hudební nástroje hrálo. Zájemci si mohou zapůjčit i sluchátka pro špičkový poslech originálních nahrávek vystavených historických hudebních nástrojů. Dětské přátele muzea provede expozicí publikace s kvízem, určeným jen pro ně. Otevírací doba s platností od 1.6.2009:Pondělí: 13.00 – 18.00Úterý: zavřenoStředa: 10.00 – 20.00Čtvrtek: 10.00 – 18.00Pátek: 9.00 – 18.00Sobota: 10.00 – 18.00Neděle: 10.00 – 18.00První pondělí v měsíci vstup zdarma

Celý objekt Českého muzea hudby umožňuje bezbariérový přístup.

Národní muzeum – České muzeum hudby

Karmelitská 2, 118 00 Praha 1

tel.: 257 257 777, 257 257 757

pokladna tel.: 257 257 707

e-mail: c_muzeum_hudby@nm.cz, musicmuseum_pr@nm.cz

www.nm.cz

Web Českého muzea hudby: http://www.nm.cz/ceske-muzeum-hudby

V místech bývala stará osada Olšany, v roce 1394 zde byl statek s vinicí - majetek kláštera. Po zániku kláštera se majitelé střídali, jeden z nich prodal roku 1679 zdejší rozlehlou zahradu Starému Městu, aby zde pohřbívalo své mrtvé zemřelé morem. Proto zde byla r. 1682 postavena kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie, kteří jsou patrony proti moru. Po zrušení olšanského farního kostela sv. Kříže roku 1842 se tato kaple stala farním kostelem a byla přejmenována na kostel Povýšení sv. Kříže. Kostel je barokní okrouhlá stavba s kopulí, postavená stavitelem Janem Hainricem. Hřbitov byl používán i při další morové epidemii r. 1715 - 16. Po zákazu pohřbívání uvnitř města (Josef II. r. 1786) byl tento morový hřbitov prohlášen za veřejný hřbitov pro město na pravém vltavském břehu. Morový hřbitov s čísly I a II byl zrušen r. 1860 a 1866. Ze hřbitova č. I zbyla jen zeď, hřbitov s číslem II při kostele sv. Rocha, přístupný spodním vchodem z Olšanské ul., má mnoho hodnotných figurálně zdobených náhrobků, které dokumentují českou funerální plastiku 18. a 19. st. Jsou zde díla Ignáce Františka Platzera (náhrobek skladatele Václava Jana Tomáška, Františka Xavera Lederera, náhrobek E. Bertoniové, 1795 a Aloise Zaraby, 1795), Václava Prachnera (náhrobek Jana Donata, 1815, Rudolfa Tomáška, 1815, Jana Peterky, 1821 a J. Höcka, 1814), Josefa Maxe a Josefa Malínského (náhrobek Matěje Kloučka, 1820). O jejich záchranu se zasloužil Klub Za starou Prahu, který pomáhá při údržbě hřbitova od r. 1974. K novějším pak patří náhrobek rodiny Josefa Janouška od sochaře Jana Štursy a architekta Jana Kotěry na VIII. hřbitově v odd. 14. Pro bohatý soubor náhrobků i pro svůj duchovní význam jsou Olšanské hřbitovy památkově chráněné.

Otevírací dobaLeden a únor 9.00 - 16.00Březen a duben 8.00 - 18.00Květen až září 8.00 - 19.00Říjen + dušičky 8.00 - 18.00Listopad a prosinec 9.00 - 16.00

Kontakt

Tzv. Masarykovy koleje byly vystavěny podle návrhu Antonína Engela na pozemku v Sadové, dnes Thákurově ulici, paralelně s přípravou výstavby areálu ČVUT, díky morální i finanční podpoře prezidenta Masaryka.

Thákurova 1,160 00, Praha 6

Web Masarykovy koleje: http://www.suz.cvut.cz/k_masarykova.html

Masarykova kolej – hotelová část: http://www.studenthostel.cz/masaryk.html

Muzeum miniatur se nachází v areálu Strahovského kláštera na Praze 1. V tomto muzeu je celoročně otevřena výstava miniatur od profesionálního umělce pocházejícího z Omska - Anatolije Koněnka.

Na výstavě se nacházejí miniaturní repliky slavných pláten malované na kousky mamutích klů o rozměrech 10x10mm. Dále také okovaná blecha, vlak na vlasu, tisícinásobně zmenšená Eiffelova věž nebo třeba labutí jezero na makovém zrnku. Všechny exponáty zde prohlížíte pod lupou či mikroskopem a je to opravdu zajímavá podívaná. Na stránkách http://www.muzeumminiatur.com/ si můžete prohlídnout fotografie některých zmíněných exponátů.

Muzeum je otevřeno od pondělí do neděle po celý rok. Otevírací doba je od 9:00 do 17 hodin. Základní vstupné je 50 Kč, zlevněné 30Kč (děti, studenti, důchodci).

Sídlo Poštovního muzea je umístěno v barokním domě ze 17. století, který je součástí pražské památkové rezervace UNESCO. Celková plocha muzea představuje cca 760 m2.

Dominantním prostorem je výstavní sál se stálou expozicí známkové tvorby v přízemí objektu. Ve výstavních skříních umožňujících prezentaci 600 výstavních ploch jsou veřejnosti představeny reprezentativní soubory poštovních známek a ostatní dokumentace známkové tvorby tak, jak je během svojí existence Poštovního muzea ve své činnosti shromáždily čtyři generace odborných pracovníků muzea. Sbírky  Poštovního muzea čítají na milion předmětů. Návštěvník může obdivovat nejen první poštovní známku světa - Black Penny, ale i unikátní Merkury - první novinové poštovní známky světa z roku 1851, které v tehdejším Rakousku sloužily k doručení novin a lepily se přímo na tiskoviny. Merkury jsou součástí velice cenné studijní sbírky klasických rakouských známek. Veřejnosti je samozřejmě představena i kompletní sbírka poštovních známek Československa a České republiky, počínaje prvními československými poštovními známkami, slavnými „Hradčany“ od Alfonse Muchy, známkami československých legií, přetisky rakouských a uherských známek „Pošta československá 1919“ a množství dalších filatelistických zajímavostí.

Ve Vávrově domě se od roku 1988 nachází i velmi bohatá knihovna o více než 18 000 knihovních jednotkách. Podstatnou část knihovních fondů tvoří poštovní úřední pomůcky, jízdní řády a přehledy silničních, vlakových a leteckých kursů.  Za pozornost stojí cestovní příručky (itineráře) ze 17. a 18. století, poštovní lexikony, telefonní, telegrafní a radiokomunikační příručky. K dispozici jsou také české a zahraniční katalogy poštovních známek.

Chloubou budovy Muzea je původní měšťanský interiér z poloviny 19. století – čtyři salónky s nástěnnými malbami Josefa Navrátila. Jedná se o neobyčejně vzácný interiér, v němž bohatý rejstřík Navrátilových námětů dokládá období historizujícího romantismu  a tzv. nového rokoka: v jednom z pokojů je ornamentálně malovaný strop s květy, v dalším, zvaném Divadelní, je šestnáct výjevů z historických legend a her, je zde např. Libušino poselstvo Přemyslu Oráčovi, Oldřich a Božena nebo Lazebnice Zuzana převážející Václava IV. přes Vltavu. V této místnosti je autoportrét Josefa Navrátrila s paletou v ruce, s podpisem a datem dokončení práce 1847. V salónku, který je určitě nejpůsobivější, jsou romantické krajiny, např. Krajina pod Kamýkem, Lázně Gastein a další romantické motivy alpské krajiny, jak je Navrátil poznal na svých cestách po Rakousku, Itálii a Švýcarsku. Tyto malby jsou jediné, které se v pražském měšťanském interiéru zachovaly.

Součástí Poštovního muzea je i jeho pobočka v bývalém opatství Cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. V rozsáhlé expozici na ploše téměř 1 800 m2 je představena historie poštovnictví od 16. století po současnost, včetně dějin telegrafu a telefonu. Samostatnou částí expozice je kočárovna s unikátní sbírkou vozů a kočárů, včetně klasických poštovních dostavníků a saní.

Zřizovatelem Poštovního muzea je Česká pošta, státní podnik.

Emauzský klášter Na Slovanech založený Karlem IV. (1347-1372). Původně centrum slovanského písemnictví.

Bazilika Svatého Jiří je jednou z našich nejvýznamějších románských památek. Byla založená již kolem roku 920 (jako druhý křesťanský kostel v tehdejší Praze) a je součástí komplexu kláštera sv. Jiří. Kostel si dodnes zachoval svůj románský charakter (vyjímkou je pozdně barokního průčelí a některé stavební prvky vrcholné gotiky v interiéru). Kostel je románská trojlodní bazilika se dvěma průčelními věžemi, čtvercovým kněžištěm s apsidou a trojlodní kryptou, která získala současnou podobu úpravami po požáru Hradu v roce 1142. Užší severní věži se říká Eva (je šikmá a byla zpevněna v sedmdesátých letech minulého století v rámci stavebních úprav) a širší jižní, postavené nad původní samostatnou kaplí, zase Adam.

Roku 925 zde byly uloženy ostatky babičky Sv. Václava, zavražděné kněžny Ludmily, první české mučednice.