Kam na výlet, Jižní Morava

Macocha je propast, tvořící jednu z nejzajímavějších atrakcí celého Moravského krasu, který spadá do oblasti Brněnské vrchoviny. Prozatimní hloubka dosahuje cca 138 metrů. Propast vznikla propadnutím stropu jeskynního dómu. Protéká zde ponorná řeka Punkva. Ve stěnách propasti se nacházejí různé jeskynní vchody a dva vyhlídkové můstky umožňují návštěvníkům lepší pohled do hloubi propasti.

Doplnění popisu

Propast Macocha lákala lidi odnepaměti. První dobrodruzi, kteří sem přicházeli, ale museli podstoupit riziko, aby se na její dno mohli podívat. Macocha je 138 metrů hluboká a když ještě na jejím vrchu nebyl vybudovaný můstek se zábradlím, muselo se po břiše plazit až ke kamennému okraji. Naštěstí pro turisty jsou od roku 1933 zpřístupněny Punkevní jeskyně, jejichž podzemní systém vede na dno propasti. Můžeme tak monstrózní přírodní dílo obdivovat svrchu i zespod. S badatelskou historií punkevních jeskyní a Macochy je neodmyslitelně spjat profesor Karel Absolon. Významný český jeskyňář na začátku 20. století zpřístupnil veřejnosti celý dnešní prohlídkový okruh. Punkevní jeskyně jsou nejnavštěvovanějšími podzemními prostorami u nás. Není divu, mají cestovatelům co nabídnout! Pomineme-li skalní stěny Macochy, pak je tu fakt, že je jejich prohlídka skutečný ?kroužek?. Člověk vleze do skály jen pár metrů od místa, kde se z ní vynoří zpět na denní světlo. Asi v polovině trasy se dostanete na dno Macochy, dál se budete plavit po podzemním toku na lodičkách. Punkevním jeskyním dala jméno právě říčka Punkva, která je před sty tisíci lety vyhloubila. Samotné ?srdce? Moravského krasu, v němž se jeskyně s propastí nachází, je opředeno barvitou historií ? skutečnou i smyšlenou. Skoro pravdivá báchorka o maceše, podle které dostala Macocha jméno, je už notoricky známá nejen mezi Moraváky. Legendární nevlastní matka dobrosrdečného Janíčka zahájila kdysi éru sebevrahů

Hrad Špilberk je monumentální pevností nad centrem největšího moravského města Brna, nacházejícího se v Jihomoravském kraji. Původní gotický královský hrad z 13. století si svého původního účelu reprezentačního sídla příliš neužil, postupně byl přeměněn v mohutnou pevnost. Prostory hradu využívá Muzeum města Brna, jehož expozice se zaměřují na barokní pevnostní stavitelství, vězeňství, umělecké sbírky, významné kapitoly z dějin města, brněnskou architekturu aj. Hradní věž byla nedávno rekonstruována a upravena jako rozhledna. Kasematy a rozhledna jsou otevřeny celoročně kromě pondělí, v červenci a srpnu každý den. Muzejní expozice jsou otevřeny každý den kromě pondělí a v listopadu až březnu denně kromě pondělí a úterý. Hrad Špilberk bývá také dějištěm významných kulturních akcí.

Historie

Původní přemyslovský hrad z 2. třetiny 13. století, vybudovaný moravským markrabětem a později i českým králem Přemyslem Otakarem II., nahradil starší hradiště, o kterém je první zmínka z roku 1091 a které bylo sídlem brněnské větve Přemyslovců. Toto hradiště zřejmě stávalo na vrchu Petrov naproti Špilberku, nebo možná v místech kláštera na Starém Brně. V roce 1283 Špilberk získal Václav II. a po něm Václav III. Na Špilberku pobýval i budoucí král Karel IV. se svou první manželkou Blankou z Valois. Za lucemburských markrabat Jana Jindřicha, Jošta a Prokopa, kteří hrad užívali jako své hlavní sídlo, byl Špilberk stavebně upraven. Po husitských válkách vykoupil Špilberk z majetku města Brna Jiří z Poděbrad pro svého syna Viktorina. V roce 1468 dobyli hrad Uhři a drželi ho až do smrti krále Matyáše. Později hrad vlastnil Ferdinand I., který ho prodal moravským stavům. V roce 1578 hrad vyhořel, ale díky hrozícímu nebezpečí z tureckého vpádu byl znovu obnoven jako pevnost. Po obsazení města císařským vojskem v roce 1621 zabavil kardinál Ditrichštejn Špilberk pro císaře Ferdinanda II. a věznil zde přední moravské účastníky protihabsburského stavovského povstání. Důležitou roli hrad sehrál ve třicetileté válce, v letech 1639 ? 1645 bylo vybudováno nové opevnění, což přispělo k úspěšné obraně při obléhání Švédy v letech 1643 a 1645. Pevnost jako jediná na Moravě odolala pruskému vpádu v roce 1642. V letech 1642 ? 1645 došlo k dalšímu opevňování. Překlenutím hradních příkopů vznikly kasematy, které byly původně určeny pro úkryt posádky. Od roku 1673 se Špilberk stal trvale vězením. Špilberk odolal i za sedmileté války, Napoleonovi se však vzdal bez boje. Napoleon pak nechal část pevnosti pobořit, nadále zde zůstalo zachováno už jen vězení, které bylo přeměněno na civilní věznici, ve které byli kromě těžkých zločinců vězněni také političtí provinilci. Za 2. světové války zde nacisté zřídili sběrný koncentrační tábor. Od roku 1960 je Špilberk sídlem Muzea města Brna, které ho spravuje. V roce 1962 byl Špilberk vyhlášen národní kulturní památkou.

Zřícenina hradu Děvičky, nazývaného také Maidburk, Maidenburg, Dívčí hrady či Děvín, stojí na strmém návrší na severovýchodním okraji Pavlovských vrchů nad obcemi Dolní Věstonice a Pavlov. Zřícenina hradu Děvičky se nachází na Břeclavsku v Jihomoravském kraji. Hradní jádro mělo tvar protáhlého obdélníku se zaobleným západním čelem, při delší jižní straně stál palác. Dochovaly se mohutné zříceniny plášťové zdi, část zdiva paláce, předhradí a renesanční dělová bašta se střílnami. Hradní zříceniny jsou volně přístupné.

Historie

Hrad vznikl počátkem 13. století a byl královským majetkem. Zřejmě na konci 13. století byl původní z větší části dřevěný hrad přestavěn na zděný gotický hrad, který byl typem hradu s plášťovou zdí. V roce 1334 udělil král Jan Lucemburský hrad v léno Lichtenštejnům. V 1. polovině 16. století byl hrad v souvislosti s tureckým vpádem do Podunají opraven a nově opevněn. Po roce 1572 získal Děvičky Zikmund z Ditrichštejna, který je koncem 16. století nechal renesančně upravit. V roce 1645 obsadili hrad Švédové a před svým odchodem jej vydrancovali a vypálili. Poté zde sídlili již jen hlídač a hlásný. Kolem roku 1750 byl však zpustlý hradní areál definitivně opuštěn.

 Asi 3 kilometry severozápadně od Buchlovic stojí na vysokém kopci zdaleka viditelný a majestátný hrad Buchlov, vrchnostenské centrum někdejšího buchlovského panství. Počátky hradu spadají do 1. poloviny 13. století. Byl založen českým hrálem jako strategicky obranná pevnost a správní středisko se soudní pravomocí. Nejstarší část hradu tvořily obranné věže s obytným mázhaus,velká síň, palácem a kaplí. Kaple byla vystavěna v 80. letech 13. století pražskou kamenickou hutí po vzoru St. Chapelle královského hradu v Paříži. I když byl hrad v trvalém majetku krále až do 16. století, byl často dáván do zástavy šlechtickým rodům. Na konci 15. století jej vlastnili páni z Cimburka, za kterých byl v pozdně gotickém slohu vystavěn reprezentační rytířský sál. V roce 1520 přechází hrad do soukromého držení a od 16. do 18, století byli jeho majiteli moravské rody pánů ze Žerotína, ze Zařízl a z Petřvaldu. Na Buchtově probíhaly stavební úpravy ještě v duchu renesance a baroka. 

Na hradě je možnost několika prohlídkových okruhů viz: http://www.hrad-buchlov.cz/?stred=vypis&id=7

Název kopce na němž rozhledna stojí je dosti nezvyklý - Podvrší. Kopec a Podvrší? Ano. Velice pravděpodobně tento název kopec získal převzetím názvu po zaniklé osadě, která se podle historických pramenů nacházela JZ směrem ve vzdálenosti cca 300 m, při cestě z Veselice na Obůrku. Tato zaniklá osada se pravděpodobně jmenovala Vrchov a je často zmiňovaná v archiváliích. Tak velice pravděpodobně vznikl název tohoto kopce, na němž již v minulosti rozhledna stála. Nacházela se v místě sousedícího triangulančního bodu. Vznikla někdy ve 20-tých letech minulého století a společně s triangulančním bodem sloužila k zeměměřičským pracím. Byla vybavena žebříky umožňující výstup do výšky cca 21 m nad vlastní kopec Podvrší, jehož nadmořská výška činí 590 m n.m. Odstraněna byla v roce 1947. Tato současná moderní telekomunikační věž byla uvedená do provozu v měsíci srpnu roku 2001. Jejím investorem je firma Eurotel Praha, spol. s r.o. a slouží především jako uzlový bod radioreleových tras pro spojení s ústřednami a současně k šíření signálu digitálního systému GSM 900 pro mobilní telefony. Autorem projektu stavby je ing. Jan Tomčala, projektant fy Teplotechna Ostrava a.s., hlavního dodavatele montážních prací na nosném stožáru včetně vyhlídkového ochozu. Stavba stojí na betonových základech hlubokých 1,5 m a průměru 11 m. Objem tohoto základu činí 179 m3 velice kvalitního betonu a jeho součástí je ocelová armatura o váze 3 602 kg, která současně slouží k uchycení nosného stožáru. V patě tohoto stožáru se nachází zděný objekt, obsahující celkem 5 místností, z čehož jsou 3 místnosti pro technologická zařízení jednotlivých operátorů, tedy Eurotel, RadioMobil (PAEGAS) a Český Mobil (OSKAR). Z tohoto zděného objektu vystupuje vlastní nosný stožár o celkové výšce 37 m, který následně přechází ve štíhlý železobetonový stožár, čnící do výšky 48,85 m, na němž jsou instalované anténní systémy. Nosný stožár se skládá ze železobetonových skruží o průměru 199 cm a tloušťce stěny 16 cm. Jednotlivé skruže jsou propojeny ocelovými závitovými táhly oprůměru 36 mm spojenými ocelovými maticemi. Vnitřní část stožáru slouží pro uložení elektroinstalace a ostatních kabelů propojujících anténní systémy s technologickými zařízeními umístěnými ve zděném objektu. Současně je vybaven výstupovým žebříkem s odpočívacími plošinami pro pohyb techniků při montáži a údržbě technologie. Vlastní schodiště na zastřešený vyhlídkový ochoz, nacházející se ve výšce 32 m nad patou stavby, je vedeno ve šroubovici, v kterou přechází plynule po vystoupání z úrovně podlahy zděné stavby nad její střechu. Ocelové schodiště pro výstup na vyhlídkový ochoz o kapacitě 27 osob čítá celkem 168 schodů. Je zhotoveno z pororoštů, vybaveno odpočívadly po každém 6. schodu a oboustranným zábradlím s madly z trubky o průměru 51 mm. To vše zajišťuje nenáročný výstup na vyhlídkový ochoz, který se nachází v nadmořské výšce 621 m n.m.. Podlaha tohoto ochozu je rovněž zhotovena z pororoštu a zábradlí je totožné jako u schodiště. Celková hmotnost konstrukce schodiště a vyhlídkového ochozu je 21 550 kg. Z ochozu je návštěvník rozhledny odměněn pohledem na celé území CHKO Moravský kras, od Helišovy skály na SV po Hády na JZ, a ze vzdálenějších míst mimo jiné např. na chladící věže elektrárny Dukovany ve vzdálenosti cca 52 km na JZ, dále Pálavské kopce u Mikulova ve vzdálenosti 57 km na JV, na SV nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny kopec Skalky u Benešova s meteorologickým radarem v nadmořské výšce 735 m n.m., na JZ pohoří Českomoravské vysočiny, na JZ podstatnou část Boskovické brázdy atd. Za zmínku určitě stojí i informace, že z rozhledny jsou viditelné i tři další rozhledny, a to Babí lom u Lelekovic na J, na Z Milenka u Rudky a rozhledna u obce Kozárov. Obec Vavřinec, jako provozovatel rozhledny, přeje všem návštěvníkům hezké počasí, daleký výhled a těší se zase brzy na shledanou.

Rozsáhlý hrad Veveří stojí na skalnatém ostrohu nad Brněnskou přehradou. Veveří se nachází na Brněnsku v Jihomoravském kraji. Hrad Veveří je jedním z nejmalebnějších a nejrozsáhlejších hradů u nás. Vlastní hrad, oddělený od předhradí hlubokým příkopem s kamenným mostem, se rozkládá kolem dvou nádvoří. Na jihovýchodní straně je nevelké nádvoří s hranolovou věží, což je nejstarší část hradu. Obě nádvoří odděluje patrová budova. Návštěvníci mají nyní možnost vidět část původního mobiliáře a mohou si prohlédnout několik obnovených místností. Pro návštěvníky je také připraven doprovodný kulturní program, který se koná v tzv. přihrádku

Historie

Předchůdcem hradu Veveří bylo hradiště údělných moravských knížat založené zřejmě již v polovině 11. století. Výstavba hradu byla zahájena ve 13. století, postupně byla postavena mohutná hranolová obytná věž, velká okrouhlá věž a palác. Hradní areál byl později ještě rozšiřován o další stavby ? kapli, velký palác, parkán aj. V roce 1424 Veveří neúspěšně obléhali husité. V roce 1468 obsadilo hrad vojsko Matyáše Korvína. Ve 2. polovině 15. století bylo založeno velmi rozsáhlé a mohutně opevnění přehradí, jehož čelní hradbu nad příkopem zpevňovaly dvě hranolové a dvě válcové věže. Opevnění zadního hradu zesílila nová štíhlá věž a byla přistavěna obytná budova. Stavební práce pokračovaly i v 16. a 17. století za dalších majitelů hradu ? pánů z Lipé, Černohorských z Boskovic a Tiefenbachů. V roce 1645 odolal hrad útoku Švédů, poté byly poškozené objekty barokně upraveny, do parkánu bylo přistavěno nové křídlo a v nádvoří vybudovány dvoupatrové arkády, přibyly budovy mezi předním a zadním hradem i na předhradí. Posledními majiteli hradu byli v letech 1881 ? 1925 Hirsch-Gereuthové. V roce 1925 přešel hrad do majetkem státu. V roce 1945 byl hrad značně poškozen. Ve 2. polovině 20. století sloužil hrad jako internátní učiliště, po jeho odchodu zůstal areál opuštěný a chátral. V současné době ještě probíhá postupná rekonstrukce.

Dalešická přehrada se nachází na středním toku řeky Jihlavy. Délka vzdutí je 22 km, zatopená plocha 480 ha. Hráz u Kramolína má v koruně délku 380 m a výšku 99,5 m. Od 1. července 2007 je na Dalešické přehradě provozována lodní doprava lodí Vysočina (kapacita 150 cestujících). Od sezóny 2008 má  5 zastávek (Kramolín, Dalešice, Hartvíkovice, Třesov, Koněšín). V červenci a srpnu jezdí pravidelná lodní doprava denně, mimo sezónu březen-červen a září-říjen o víkendech a svátcích. Jedna jízda přes přehradu trvá cca 75 minut.

O velikonocích v roce 2008 proběhl také křest i podrobné turistické mapy celé přehrady v měřítku 1:15 000. Je k dostání na lodi Vysočina a turistických informačních centrech v Třebíči, Budišově a Koněšíně a hartvíkovickém kempu Wilsonka.

Turistická mapy: KČT 1:50 000 č.80 Třebíčsko a č.83 Okolí Brna-Ivančicko, GOL 1:25 000 Pojihlaví a Pooslaví

Nachází se v  severní části Moravského krasu v obci Šošůvka. Provozuje ji od roku 1990 rodina Sedlákova. Farma začínala s deseti kusy. V současné době na farmě chovají na 120 koz, z toho 70 je dojných. Na okolních pastvinách je stádo hlídáno dvěma psy pod dohledem pastevce.

Sýr se vyrábí ze stoprocentního kozího mléka, při jeho zpracování jsou použity ušlechtilé kvasné kultury a syřidlo, mléko je pasterované a profesionál by ještě dodal, že jde o sýr s tzv. dohřívanou sýřeninou. Sýr se připravuje také s různými příchutěmi - s ořechy, mandlemi, česnekem a zeleným pepřem, v sezóně jsou velice oblíbené sýry se zelenými bylinkami. Farma kromě sýra vyrábí ještě i kozí brynzu a kozí tvaroh. Dveře na farmě jsou otevřeny pro každého návštěvníka Moravského krasu. Upozorní na ni nenápadný, ale výstižný poutač. Případnou exkurzi lze objednat na adrese:

Farma dojných a kašmírských kozEva SedlákováŠošůvka 45, 679 13 Slouptelefon: 516 435 371email: sedlak.kozy@centrum.cz

Menší zoologická zahrada nedaleko centra města je zaměřena především na chov primitivních i exotických druhů domácích a hospodářských zvířat z celéhosvěta. Mezi nejoblíbenější patří stále Dvoreček naší babičky s atmosférou starého selského dvora, kde návštěvníci přicházejí do přímého kontaktu s chovanými zvířaty i jejich mláďaty. Od června 2011 je v areálu ZOO PARKU v provozu nové centrum environmentální výchovy Hanácký statek. Slouží jak běžným návštěvníkům, tak ke vzdělávání žáků, pedagogů a odborníků. Je otevřeno celoročně.K zooparku dnes už neodmyslitelně patří také DinoPark Vyškov.

Unikátní zábavní park pro celou rodinu. Na ploše 4 ha jsou umístěny ozvučené modely prehistorických zvířat ve skutečných velikostech, přičemž některé jsou i pohyblivé. Největším modelem je 9m vysoký Brachiosaurus. Do DinoParku je návštěvník převezen ze ZOOPARKU speciálním DinoExpresem. DinoPark ve Vyškově je největším ze tří existujících DinoParků /Vyškov, Plzeň, Bratislava/ u nás. Specialitou je 3D kino, Dětské paleontologické hřiště, naučná stezka a další zajímavosti.

Jarošův mlýn ve Veverské Bítýšce je muzeem mlynářského řemesla. Probíhají zde prohlídky mlýnské budovy a mlecích zařízení z 1. poloviny 20. století s podrobným popisem postupu výroby jednotlivých druhů mouky a dalších produktů.

Pokud sem zamíříte, čeká vás příjemný pan průvodce (a majitel mlýna), který se ve své práci vyzná - a vyzná se také v mlýně, jeho vybavení, historii i dalších věcech. Moc pěkně se s ním povídá, i proto můžu návštěvu vřele doporučit.

Historie

První zmínky o mlýně na místě toho dnešního pocházejí ze 17. století, kdy zde stával malý mlýnek. Jednalo se o jeden z mnoha mlýnů na Bílém potoce, jeden z posledních na jeho toku. Sloužil obyvatelům Veverské Bítýšky a blízkého (toho opravdu blízkého, tj. do dvou kilometrů) okolí.

Na konci 30. let 20. století byl mlýn, který byl v té době mimo provoz, výrazně rozšířen - došlo k demolici budov, které na místě dosud stály, a místo nich byla vystavěna dnešní čtyřpatrová budova vybavená nejmodernějšími stroji na zpracování obilí. Ty jsou v mlýně umístěny do současnosti.

Turistické informace

K Jarošovu mlýnu se dostanete po modré turistické značce z centra Veverské Bítýšky nebo od Šmelcovny (z údolí Bílého potoka). Pokud se k mlýnu vydáte autem, parkování je možné přímo před mlýnem.

Otevírací dobabřezen-červen, září-prosinec: pá-ne 9:00-19:00červenec-srpen: út-ne 9:00-19:00

Vstupné:plné 60,- Kčsnížené 30,- Kč

Byla zbudována v roce 1868 nákladem tehdejšího starosty židovské obce Davida Kuffnera, upravená v roce 1888 podle projektu vídeňského architekta Maxe Fleischera v novorománském slohu. Svému účelu sloužila až do roku 1938, později byla využívána jako skladiště. Po nákladné rekonstrukci je od roku 2000 je využívána pro výstavní účely.

V objektu se nachází expozice věnovaná zdejší židovské komunitě, jejíž počátky lze doložit již ve 14. a 15. století. Stala se neodmysltelnou součástí Břeclavi a formovala zde nejen hospodářský, ale i kulturní, společenský a politický život města. Její zánik pak přivodily tragické události druhé světové války.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a Dolní Podyjí, GOL 1:25 000 Břeclavsko a 1:25 000 Zahrada Evropy

Tento nově rekonstruovaný mlýn se nachází poblíž obce Býkovice na Blanensku. Po dvouletých nákladných opravách byl dokočen v červnu 2009 a začátkem dalšího měsíce pak zpřístupněn veřejnosti. Lze zde uvidět světnici mlynáře, kde bydlel s celou svoji rodinou, v mlýnici pak velkou moučnici, která sloužila k prosívání semleté mouky a řadu dalších nářadí, které mlynáři pomáhalo k mletí.  V patře se pak nachází historická obrazárna, kde jsou dobové fotografie a obrazy ze zdejšího i vzdálenějšího okolí i podrobná historie Porčova mlýna. Na dvoře je pak sbírka starých zemědělských strojů, jako např. mlátička, žací stroje, cepy a řada dalších.

Mlýn byl za pomoci památkářů adaptován do podoby, jakou měl asi kolem poloviny 19. století. Jelikož se zdejší mlýnské zařízení již nedochovalo, bylo sem převezeno ze zaniklého mlýna ve východních Čechách. Zde pak pod odborným dohledem zrestaurováno a přivedeno do provozuschopného stavu. Dominantním prvkem je více jak čtyři metry vysoké mlýnské kolo.

Kromě expozice jsou ve mlýně ještě i tři místnosti k přespání, takže romantické duše si zde mohou přijít na své a vybát se při šumu vody a klapání mlýnského kola. Hned vedle mlýna je obnoven rybník, který byl ihned po dokončení zarybněn. Na břehu rybníka se buduje i rybářská bašta, která bude sloužit jako občerstvovací zařízení příchozích. Měla by být dokončena v jarních měsících.

Kontakt: pro objednání prohlídky objektu a ubytování (516 413 335, 724 264 810).

Turistická mapa KČT 1:50 000 č.85 Okolí Brna-Svratecko

Prozatím je mlýn otevřen v pá 14-19 hodin, v so a ne 10-19 hodin. Od sezóny 2010 se počítá s jeho provozem od úterý do neděle.

Podzemní chodby v historickém jádru vytvářejí rozsáhlý víceúrovňový labyrint propojených sklepů měšťanských domů. Původní účel byl  hlavně hospodářský (skladovací prostory), částečně i obranný. Část podzemí je dnes přístupno veřejnosti.

Více informací pak na: Znojemské podzemí

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.81 Podyjí a Vranovská přehrada, GOL 1:25 000 Národní Park Podyjí-Thayatal

V bývalém objektu městské elektrárny u řeky Dyje je dnes zbudováno muzeum motorismu. Na ploše více jak 800 m2 je zde k vidění na 40 automobilů, 20 motocyklů, 30 stabilních strojů a 40 bicyklů. Dále pak řada parních strojů, reklamní tabule vážící se k této problematice a dalších cca 1500 drobných exponátů týkajících se motorismu z předválečné doby. Tato nově vznikající expozice se postupně stále rozrůstá.

Otevírací doba je út-ne 9.00-17.00 (nebo dle dohody), tel:603548 351,603443053

Parkoviště se nachází u mostu přes řeku Dyji, kde je jeden z hlavních turistických směrovníků města. Zároveň tudy prochází i regionální cyklotrasy národního parku Podyjí.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.81 Podyjí a Vranovská přehrada, GOL 1:25 000 Národní Park Podyjí-Thayatal

Opravdový unikát Vyškovska představuje větrný mlýn v Ruprechtově. Kdo by čekal klasický mlýn s lopatami byl by zklamán. Rupretchovský zděný mlýn holandského typu byl postaven roku 1873 a zpočátku vítr skutečně roztáčel „obyčejné“ lopaty. Zanedlouho jej však zdejší mlynář Cyril Vágner osadil efektivnější Halladayovou turbínou, která lépe odolávala silnému drahanskému větru. Dnes už sice ruprechtovský mlýn mouku nemele, ale vzácná technická památka je zpřístupněna veřejnosti a patří k dominantám regionu. Aspiruje i na zápis do prestižního seznamu památek UNESCO. Od října do dubna se v interiéru konají prohlídky a výstavy, od května do září je mlýn využíván k ubytování, jindy po domluvě.

Větrný mlýn Ruprechtovtel.: 517 385 556e-mail: mlyn.ruprechtov@seznam.cz, www.mlynruprechtov.cz

Kapucínska krypta sa nachádza pod kostolom Nalezení sv. Kříže.V polovici 17. storočia tu začali pochovávať členov kapucínskeho rádu,ale aj významné osobnosti a spriaznené duše kapucínov.V podzemí si návštevník pozrie mumifikované telá mníchov a cirkevných osobností. Medzi mníchmi tu našiel miesto svojho posledného odpočinku aj  barón Trenck, veliteľ obávaných pandúrov (1711-1749).Toto posvätné miesto patrí k veľkým lákadlám starobylej časti Brna.Nájdeme ho v blízkosti Zelného trhu na Kapucínskom námestí,neďaleko hlavnej železničnej stanice.

Muzeum spravuje Nadace Letecké historické společnosti Vyškov a jde jim to dobře.

V kryté hale je možné vidět kusy a trosky nalezených letadel z II.světové války. U některých je dokonce popis jejich historie (kdo s tím létal, kdy byl sestřelen a kde to spadlo…).

Na venkovním poměrně rozsáhlém prostranství je možné shlédnout především poválečnou leteckou techniku. Jde o Migy, Iljušiny, Albatrosy, Suchoje různých typů, vrtulníky, dokonce je možné prohlédnout si zde legendárního Čmeláka, dále  jsou zde kanóny  a houfnice různých ráží, jeden stroj T-34/85, německý obrněný polopás a další vozidla.

Areál není přímo ve Vyškově, ale naleznete ho, když pojedete z Vyškova směrem na Pustiměř (Prostějov). Musíte dávat bacha, neboť areál se snadno přehlédne!

Jeho prohlídka zabere cca 30 minut, ovšem při opravdu podrobné prohlídce zde strávíte času mnohem více.

Gotický kostel na románských základech byl budovaný od poloviny 14.století do 2. poloviny 15. století. Dne 9. prosince 1437 zemřel ve Znojmě císař Zikmund Rakouský a jeho tělo pak zde bylo po tři dny vystaveno. Na hlavním oltáři je rozměrný obraz od J. L. Deyssingera z roku 1754, kde ústřední postavou je patron kostela sv. Mikuláš. Zcela unikátní tvar má zdejší kazatelna, která je řešena ve tvaru zeměkoule. Dnešní věž pochází z let 1848-51 a je postavena na zcela neobvyklém místě - v ose závěru presbytáře. Na ní je zavěšeno několik zvonů, nejstarší pochází z roku 1442 a nejmladší pak z roku 2003. Poslední rozsáhlá rekonstrukce objektu proběhla v letech 1996-2007. Chrám vytváří jednu z dominant města Znojma.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.81 Podyjí a Vranovská přehrada, GOL 1:25 000 Národní Park Podyjí-Thayatal

Je nejvýznamnější památkou obce. První zmínka o románské rotundě je z roku 1046, ve spojitosti se staroslovanským hradem, který stál v její blízkosti. Ten nechal vybudovat kníže Břetislav I. jako strážní hrad na přechodu přes Dyji ve 30. letech 11. století. Dnes kaple stojí v těsné blízkosti barokního kostela sv. Petra a Pavla. Dlouhou řadu let byla využívána jako kostnice a Boží hrob.

Turistická mapa KČT 1:50 000 č.82 Střední Podyjí