Jižní Čechy, památky, muzea, příroda

ikonka na mape Hluboká nad Vltavou

Zámek

Zámek Hluboká se rozléhá v malebném prostředí jižních Čech, několik kilometrů severním směrem od Českých Budějovic. Zámek je přístupný denně mimo pondělí v měsíci červnu a každý den v červenci až říjnu. K mimořádně bohatému vnitřnímu vybavení zámku patří cenné řezbářské a štukatérské práce, sbírka gobelínů, obrazů, skla, porcelánu, zbraní aj. Kolem zámku je rozlehlý anglický park a obora s barokním loveckým zámečkem. Za zmínku také stojí jízdárna z roku 1847, která je sídlem Alšovy jihočeské galerie s expozicí gotického a moderního umění. Zámek Hluboká nad Vltavou patří k nejnavštěvovanějším zámkům u nás.

Cenový výměr vstupného platný pro rok 2010

ProhlídkováTrasa Výklad v českém jazyce Plné Snížené Rodinnévstupnéděti studenti ZTP seniořiReprezentační trasa130,-70,-80,-310,-Soukromé apartmány140,-90,-100,-320,-Zámecká kuchyně90,-50,-70,-240,-Zimní prohlídková trasa140,-90,-100,-320,-Zámecká věž40,-25,-25,-neníZámecký parkzdarmazdarmazdarmazdarma

Provozní doba pokladny v roce 2010

Leden10:00 - 12:0012:30 - 16:00mimo pondělíÚnor10:00 - 12:0012:30 - 16:00mimo pondělíBřezen10:00-12:0012:30-16:00

mimo pondělí

Duben9:00 - 12:00 12:30 - 16:30 mimo pondělí ( otevřeno 5.4. , zavřeno 6.4)Květen9:00 - 12:0012:30 - 17:00mimo pondělíČerven9:00 - 12:0012:30 - 17:00mimo pondělíČervenec9:00 - 12:0012:30 - 17:00každý denSrpen9:00 - 12:0012:30 - 17:00každý denZáří9:00 - 12:0012:30 - 16:30mimo pondělíŘijen9:00 - 12:0012:30 - 16:30mimo pondělíListopad9:00 - 12:0012:30 - 16:00 Otevřeno mimo pondělí a úterý Prosinec 9:00 - 12:0012:30 - 16:00 Otevřeno mimo pondělí a úterý do 23.12.

V roce 2011 bude otevřeno od 5.1.

GPS: 49°3'26.72"N 14°26'15.54"E

ikonka na mape Třeboň (zámek)

Zámek

Malebný zámek je obdivovanou dominantou města Třeboně, které je centrem Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Třeboňský zámek se nachází v Jihočeském kraji. Zámek tvoří dvoupatrová čtyřkřídlá budova s hranolovou třípatrovou věží. Na zámecký objekt navazují renesanční hospodářské a správní budovy, které obklopují vnější nádvoří. Fasády většiny objektů zdobí sgrafita, proti zámecké věži je barokní kašna z roku 1712. Zámek má asi 120 místností, v části z nich je umístěn slavný třeboňský archív, který je jedním z nejvýznamnějších archívů u nás. Na zámku jsou k vidění rožmberské renesanční interiéry a soukromá schwarzenberská apartmá z konce 19. století. V zámecké galerii se konají příležitostné výstavy. Nově, od roku 2004, je na zámku otevřena trvalá expozice ?Třeboňsko ? krajina a lidé?. Zámek obklopuje anglický park. Asi 1 kilometr od zámku stojí novogotická Schwarzenberská hrobka z 2. poloviny 19. století.

Historie

Původní raně gotickou tvrz přestavěli ve 2. polovině 14. století Rožmberkové na gotický hrádek, který byl koncem 15. století a počátkem 16. století upraven a rozšířen pozdně goticky. Po požáru v roce 1562 byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Rožmberkové také nechali vybudovat nová zámecká křídla, upravit nádvoří, zřídit knihovnu a obrazárnu a založit zámecký park. V roce 1611 na třeboňském zámku zemřel poslední mužský potomek rodu Rožmberků Petr Vok. Za stavovského povstání Třeboň dlouho odolávala, v roce 1622 byla však dobyta a poté město i zámek vydrancoval generál Marradas. V roce 1660 získali panství Schwarzenberkové, kteří na zámku provedli jen drobné stavební úpravy a vlastnili ho až do poloviny 20. století.

GPS: 49°0'31.07"N 14°45'24.56"E

ikonka na mape Boubín

Hora
Jedna z nejznámějších šumavských a jihočeských hor vůbec se vypíná v prostoru mezi Vimperkem ležícím severně od Boubína a Lenorou na jeho jižním úpatí. Společně se sousedním Bobíkem (1.264 m) tvoří výraznou dominantu této části Šumavy. Boubín se tyčí do výšky 1.362 m nad mořem. Je neodmyslitelným symbolem Šumavy nejen svým tvarem a výškou, nejen tím, že je vidět z velkých vzdáleností, ale i rozsáhlými lesy a zejména pralesní rezervací Boubínský prales, která byla na jeho jižním svahu vyhlášena zásluhou vimperského lesmistra schwarzenberských lesů Josefa Johna již v roce 1858. Dnes jeho zajímavost ještě umocňuje Naučná stezka Boubínský prales, která byla vybudována okolo jádra pralesa v roce 1979. Z vrcholu Boubína není díky vzrostlým stromům rozhled, zato však z mnoha míst, zejména z mýtin na úbočích, jsou krásné výhledy do mnoha stran. Na svazích hory je několik kamenných památníčků. Modrá značka, jež vede na vrchol od železniční zastávky Kubova Huť, přivede návštěvníky k památce na zakladatele pralesní rezervace známé pod názvem Johnův kámen. U místa, kde se setkávají pod vrcholem cesty zelené, modré a červené značky, je další kamenný památníček zvaný Křížová smrč (na tomto místě se stýkaly hranice tří bývalých boubínských polesí - Zátoně, Včelné a Mlynařovic). Trasa žluté značky nás z vrcholu hory vede do Včelné pod Boubínem a dál do Šumavských Hoštic okolo památníčku označovaného jako Monument. V prostoru Boubínského horského komplexu je kromě již zmíněného pralesa ještě několik dalších chráněných lokalit. Nedaleko Zátoně se nachází rozlehlé chráněné území přírodní památky Jilmová skála (812 ha). Na východním svahu Boubína se nedaleko památníčku Křížová smrč rozprostírá Milešický prales. Přístup na vrchol, kde je uložena vrcholová kniha, je možný po modré značce z Kubovy Huti (5 km) nebo ze Zátoně (část Lenory, asi 5 km). Z Vimperka (asi 15 km) a z Volar (asi 20 km) vede k vrcholu trasa červené značky. Po žluté značce je přístup na vrch možný ze Včelné pod Boubínem (5 km). Motorizovaní návštěvníci mohou vyjet až na parkoviště u Idiny Pily (asi 2 km od Zátoně). Odtud již musí pěšky po trase zelené značky, která je dovede k Boubínskému pralesu. Dále k vrcholu mohou pokračovat po modré (asi 7 km).

GPS: 48°59'30.06"N 13°49'2.55"E

ikonka na mape Kleť

Vrchol
Nejvyšší vrchol Blanského lesa (1.084 m) se vypíná 7 km severozápadně od Českého Krumlova. Nejbližší hora Českých Budějovic je z města dobře viditelná. Je cílem častých výletů turistů jak z Budějovicka, tak z Českého Krumlova. Na jejích svazích je lyžařská sjezdovka s vleky, takže sem směřuje řada návštěvníků i v zimním období. Na vrcholku byla v roce 1825 postavena kamenná rozhledna, která je nejstarší v Čechách. Umožňuje výhledy jak do vnitrozemí na Českobudějovickou a Třeboňskou pánev, tak i na pohraniční hory, zejména Novohradské hory a značnou část Šumavy mezi Českým Krumlovem a Prachaticemi. V jejím těsném sousedství stojí turistická chata, která nabízí návštěvníkům občerstvení a místo k odpočinku. V blízkosti chaty jsou umístěny sluneční hodiny, nejvýše položené v Čechách. Pod vrcholkem byla postavena hvězdárna s planetáriem. Severozápadně od vrcholu se rozkládá stejnojmenná přírodní rezervace. Přístup na vrchol usnadňuje sedačková lanovka z Krasetína, která na 1.860 m dlouhé trati překonává výškový rozdíl 385 metrů. Pěší turisté mohou k výstupu využít trasu zelené turistické značky z Holubova (6 km) nebo z Krasetína od parkoviště (asi 4 km). Přístup je možný po zelené značce také z Českého Krumlova (asi 12 km). Kromě toho vede na vrchol i trasa červené značky ze Zlaté Koruny (asi 10 km).

GPS: 48°51'54.37"N 14°16'58.11"E

ikonka na mape Orlík (zámek)

Zámek

Zámek Orlík se tyčí na skále nad Orlickým jezerem. Zámek se nachází na Písecku v Jihočeském kraji. Na zámku je téměř 150 místností včetně chodeb a přilehlých prostorů. Desetina z nich je upravena k prohlídkové trase. Interiér zámku je vybaven cenným nábytkem, obrazy, porcelánem, lustry, sbírkou zbraní, množstvím loveckých trofejí; sběratelé jistě ocení soubor vyznamenání a řádů, které získali předchozí majitelé za různé zásluhy. Návštěvníci mohou také částečně nahlédnout do soukromého křídla zámku, ve kterém je vše ponecháno tak, jak ho rodina v minulosti musela opustit. U zámku byl vybudován anglický park, ve kterém se nachází mnoho vzácných dřevin a také pseudogotická Schwarzenberská hrobka. Prohlídku zámku Orlík si lze zpříjemnit výletem lodí po hladině Orlické nádrže.

Historie

Počátky původně gotického hradu sahají do 13. století, v té době byl významným opěrným bodem královské moci v jižních Čechách. Ve 14. století byl hrad rozšířen. V roce 1407 se majitelem hradu stal rod Zmrzlíků ze Svojšína. Na počátku 16. století postihl Orlík velký požár a po té ho koupil Kryštof ze Švamberka, který ho rozšířil a upravil na renesanční zámek. V roce 1623 se Orlík stal majetkem Eggenberků a od roku 1717 byli vlastníky Schwarzenberkové. Zámek byl reprezentačně upraven pro orlickou větev Schwarzenberků. V roce 1802 zámek vyhořel, brzy byl však opraven a ještě rozšířen. V letech 1849 ? 1860 byl zámek ještě částečně regotizován. Roku 1948 byl zámek znárodněn, v roce 1992 byl pak Orlík v restituci vrácen dnešnímu majiteli Karlu VII. Schwarzenberku, který v té době působil jako kancléř u tehdejšího prezidenta Václava Havla.

GPS: 49°30'43.59"N 14°9'59.41"E

ikonka na mape Plechý

Vrchol

Nejvyšší hora české části Šumavy (1.378 m) leží asi 14 km západně od Horní Plané a asi 8 km jihozápadně od Nové Pece na státní hranici ČR s Rakouskem. Hora přitahuje návštěvníky řadou zajímavostí. Nejatraktivnější je ledovcové Plešné jezero, které nebylo řadu let přístupné veřejnosti. Na svahu nad jezerem stojí 14,5 m vysoký památník spisovatele a básníka Adalberta Stiftera, který mu zde, v obtížně přístupném srázu nad jezerem, postavili šumavští kameníci na místě, odkud rád vyhlížel do kraje. Na jižním úbočí Plechého se tyčí do výše 211 metrů skalní stěna karu Plešného jezera. Jedná se o významný geomorfologický útvar, který je jednou z nejcennějších součástí zdejší přírodní rezervace. V blízkosti "hráze" (karového prahu) Plešného jezera se rozprostírá rozsáhlé kamenné moře tvořené mohutnými, mrazovým zvětráváním rozpukanými balvany hrubozrnné plöckensteinské žuly. Po severním úbočí Plechého vede trasa Schwarzenberského plavebního kanálu, který je přístupný od osady Jelení, kde kanál prochází podzemním tunelem se dvěma zajímavými portály. Přístup k vrcholu Plechého je možný po červeně značené hřebenové trase z osady Nové Údolí (4 km jižně od Stožce) přes Třístoličník, Trojmeznou a Trojmezí (15 km - asi 5 hod.). Z Plechého je možné pokračovat po žluté sestupem k Plešnému jezeru. Odtud je možné pokračovat po zelené do osady Jelení nebo po zelené s napojením na modrou do Nové Pece.

GPS: 48°46'18.70"N 13°51'27.43"E

ikonka na mape Cuknštejn

Zřícenina

Tvrz Cuknštejn stojí nad říčkou Stropnicí jihozápadně od Nových Hradů na Českobudějovicku v Jihočeském kraji. Cuknštejn je ojediněle dochovaným a vzácným příkladem vladyckého sídla z pozdního středověku. Tvrz je typem opevněného obytného a hospodářského sídla, obklopeného zděným příkopem. Čtvercový dvůr uzavírají obytné budovy se silnými zdmi z lomového kamene, na vnější straně zpevněné mohutnými opěrnými pilíři, ven otevřené jen úzkými střílnovými okénky. Průčelní dvoupatrové vstupní křídlo na východní straně má v přízemí valeně sklenutý průjezd se dvěma gotickými branami. V 16. století byla ke tvrzi v jihozápadním rohu přistavěna dvoupatrová osmiboká věž. Celá stavba si až na menší barokní úpravy ponechala neporušený pozdně gotický ráz. Tvrz není veřejnosti přístupná.

Historie

Tvrz nechal vybudovat v letech 1488 ? 1491 Vilém Pouzar z Michnic, v jehož rodu zůstala až do roku 1572. Ještě v 16. století byla tvrz několikrát upravována. Poslední majitel, který tady sídlil, byl Jiří Kába z Rybňan, který však tvrz narychlo opustil v roce 1618. Opuštěnou tvrz vydrancovalo císařské vojsko a císař ji pak daroval hraběti Buquoyovi, který ji připojil ke svému novohradskému panství, jehož součástí Cuknštejn zůstal až do roku 1945. Poté sloužil jako rekreační objekt MěNV České Budějovice, pak byl v držení Jihočeského muzea. Nedostatečná údržba však způsobila jeho havarijní stav, v současné době je Cuknštejn soukromým majetkem a probíhá jeho rekonstrukce.

GPS: 48°46'24.45"N 14°45'7.10"E

ikonka na mape Rožmberk (rybník)

Rybník
Největší jihočeský - a také český - rybník vybudoval v letech 1584 - 1590 na řece Lužnici asi 6 km severně od Třeboně známý rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan. K jeho zabezpečení vypracoval důmyslný projekt vodního kanálu zvaného Nová řeka, aby jím odváděl přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky. Mohutná hráz rybníka, osázená čtyřmi řadami dubů, je v základech až 55 m široká, v koruně se zužuje na 13,5 m. Vypíná se 11,5 m nad okolní terén a dosahuje délky téměř 2,4 km. Osvědčila se zejména při největších povodních v letech 1890 a 2002, kdy odolala obrovským přívalům vody z rozvodněné Lužnice. Katastrální výměra Rožmberka je 677 ha, vodní hladina má plochu 489 ha. (Někdy bývá v literatuře uváděna výměra 721 ha - zde je ovšem k Rožmberku započítána i plocha sousedního rybníka Vítek u osady Nová Hlína, který je od Rožmberka oddělen hrází jako samostatný rybník).

GPS: 49°2'40.45"N 14°46'26.02"E

ikonka na mape Zvíkov – hrad na soutoku řek Vltavy a Otavy

Hrad

Historie hradu Zvíkova je spjata s královským rodem Přemyslovců. V době panování Přemysla Otakara I. (1197–1230) byl získán do jeho vlastnictví skalnatý ostroh, na kterém byl posléze hrad vybudován. Hrad Zvíkov zde stojí patrně od 13. století, možná i déle. Nejpravděpodobnější se jeví názor, že ho nad soutokem Vltavy a Otavy založil český kníže Václav I. v době své vlády (1230–1253). Největší slávě se hrad těšil v době panování Karla IV. (1346–1378), který jej nechal opravit a často zde pobýval. Poté se v držení hradu střídaly různé rody – páni z Rožmberka, páni ze Švamberka, Eggenberkové a Schwarzenbergové. Někteří majitelé prováděli různé opravy a zajišťovací práce, ale ani to nezabránilo částečnému chátrání hradu. Roku 1829 se zřítila Nová brána a poté následoval sesuv části paláce nad řekou. Naštěstí po roce 1880 byla zahájena rekonstrukce královského paláce a hradeb a tudíž zůstal tento architektonický skvost zachován dodnes.

 

Uvádí se, že hrad vzhledem ke své poloze na špatně přístupném ostrohu a systému opevnění nebyl nikdy úplně dobyt. Nejprve se ho pokoušel získat násilnou cestou Závišť z Falkenštejna, avšak neúspěšně. V době husitských válek byl Zvíkov obléhán Tábory, nebyl však také dobyt. Dobře vybudované hradby dokázaly odolávat i za třicetileté války. Teprve roku 1622 se zvíkovská posádka vzdala přesile císařských vojsk.

 

Na několika místech hradeb jsou vybudovány krásné vyhlídky. Člověk tak může pozorovat jak vlastní hrad, tak okolní lesnaté stráně, ale především vody Vltavy a Otavy, kterak obtékají ostroh a následně se v jednu vodu pojí.

 

Do areálu hradu se vchází Píseckou bránou, napravo míjíme Hlásku, která je sice zavřená, ale vedle ní se nachází jedno z vyhlídkových míst. Následuje další brána a návštěvník se dostává na nádvoří. První stavba, která je vidět, je slavná a tajemná věž Markomanka. Vlevo na nádvoří je další vyhlídka a prodejna suvenýrů i drobného občerstvení, vpravo se jde průchodem k pokladně. Po zakoupení vstupenky si člověk může prohlédnout Královský palác a vyjít si na Hlízovou věž. Kdo vynechá placenou návštěvu hradu a pokračuje dolů z nádvoří, projde Železnou branou a dostane se k přístavišti. Zde se mu nabízí buď vyhlídka na soutok řek, nebo projížďka lodí.

 

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku:    http://bubinga.blog.cz/

 

 

GPS: 49°26'20.11"N 14°11'32.82"E

ikonka na mape Český Krumlov

Zámek

Hrad a zámek Český Krumlov se nachází v Jihočeském kraji, tyčí se na vysokém skalním ostrohu nad řekou Vltavou a je jedním z nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších areálů v Evropě. Tvoří ho 40 budov a palácových staveb, 5 nádvoří a rozlehlá zámecká zahrada. V roce 1992 byl celý historický komplex zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V současnosti si návštěvníci areálu mohou prohlédnout 7 samostatných prohlídkových tras. Návštěvníci si mohou prohlédnout původní interiéry 16., 18. a 19. století rekonstruované podle dobových inventárních soupisů a ikonografického materiálu. Zpřístupněna je i zámecká věž s vyhlídkou, barokní divadlo, zámecká barokní zahrada a galerie v goticko-renesančních Václavských sklepích, Sloupové síni a Máselnici. Kromě prohlídky areálu se návštěvníkům nabízí i pestrý kulturně-společenský program, jehož specifickou nabídkou, která se stává trendem posledních let, jsou akce pořádané v dobovém duchu.

Historie

Původní gotický hrad založila v 1. polovině 13. století jedna z větví Vítkovců. Po více než 50 letech ho zdědili jejich příbuzní Rožmberkové, kteří hrad vlastnili do roku 1602. Za jejich vlády zažíval hrad největší rozkvět, začalo se s jeho velkolepou přestavbou a sídlo se změnilo v honosnou renesanční rezidenci. Po krátkém vlastnictví Habsburků získal krumlovské panství rakouský rod Eggenberků, za nichž došlo k rozsáhlé zámecké přestavbě v barokním slohu. Po vymření rodu v roce 1719 získal Krumlov knížecí rod Schwarzenberků, za kterých proběhly pozdně barokní až rokokové úpravy. Schwarzenberkové vlastnili Krumlov do roku 1939, kdy poslední z rodu odešel do exilu do zahraničí. V roce 1950 se hrad a zámek Český Krumlov stal majetkem státu a posléze byl zpřístupněn veřejnosti.

Partner článku je Ubytování Český Krumlov.

GPS: 48°48'58.10"N 14°19'2.64"E

ikonka na mape Třístoličník

Vrchol
Vrcholek Třístoličníku (1.311 m) vystupuje z pohraničního hřebene Šumavy západně od Trojmezné asi 10 km západně od Nové Pece. Vede přes něj státní hranice mezi Českou Republikou a Spolkovou Republikou Německo. Na vrcholku je na zajímavé skalní vyvýšenině vybudováno vyhlídkové místo s velmi pěknými výhledy zejména do Německa. Dobře jsou odtud vidět Alpy. Vrch dostal název podle toho, že kamenné bloky, které jsou seskupeny v trojici u vrcholku, vymodelovalo zvětrávání do podoby skalních věžiček s miskovitými prohlubněmi, jimiž připomínají trůny. Podle pověsti na nich sedávali v dávné minulosti králové Bavor, Rakouska a Čech a radili se o průběhu státních hranic. Na vrcholku je na německé straně hotel s restaurací a prodejnou suvenýrů. U úpatí vrchu byl postaven památník staviteli Schwarzenberského plavebního kanálu Josefu Rosenauerovi. Trasa plavebního kanálu vede právě okolo tohoto místa, které je přístupné po trase hřebenové turistické stezky z Nového Údolí. Přístup k vrcholu Třístoličníku je možný po červeně značené trase hřebenové cesty vedoucí z Nového Údolí (asi 4 km jižně od Stožce) přes Třístoličník (asi 7 km) a Trojmeznou na Plechý. Výstup na vrchol vede po lesní stezce, která začíná nedaleko Rosenauerova pomníku, téměř přímo po spádnici a je značně namáhavý.

GPS: 48°46'50.70"N 13°48'18.21"E

ikonka na mape Stožec

Vrchol
Asi 6 km jihozápadně od Volar se vypíná nad stejnojmennou obcí vrch Stožec (1.065 m). Smíšeným lesem porostlý žulový vrch je významnou přírodní rezervací. Chráněn je zde jednak smíšený les pod vrcholkem, jednak původní pralesní porost známý jako prales Medvědice (13 ha), který se rozkládá na jihovýchodním svahu. Pod vrcholkem je známá Stožecká skála. Jedná se o mrazový srub s menším kamenným mořem a s chráněným porostem. Bylo zde zjištěno i poslední hnízdiště sokolů v jižních Čechách. Na vrcholu Stožecké skály stojí železný kříž a jsou zde dochovány zbytky hrádku ze 13. století. Z vrchu se nabízí jedinečný výhled do údolí Studené Vltavy, na Boubín, Plechý, Třístoličník a Volary. Na jihozápadním svahu Stožecké skály stojí dřevěná poutní kaple Panny Marie. Kaple byla postavena koncem 18. století u pramene léčivé vody. Po druhé světové válce byla kaple v pohraniční oblati a chátrala. V roce 1985 byla v nedalekém bavorském Phillipsreuthu postavena její věrná kopie. Stožecká kaple byla opravena až v roce 1988. V roce 1989 byly ke kapli obnoveny pravidlené poutě.

GPS: 48°52'48.02"N 13°49'39.57"E

ikonka na mape Strážný - přehrada

Přehrada
Nedaleko obce Strážný ve vzdálenosti asi 25 km jižně od Vimperka se nachází asi 1 km východně od obce zbytky hráze po nejstarší přehradě v Čechách, která byla vybudovaná na říčce Řasnici. Přehrada byla údajně postavena za vlády Karla IV. ve 14. století. Tato neprávem opomíjená technická památka má na svou dobu neobyčejné rozměry: hráz byla dlouhá přes 500 m, v patě měla šířku až 51 m, v koruně hráze 15 m. Dosahovala 15 m výšky. Příliš dlouho však nevydržela, protože již roku 1587 byla hráz prolomena. Její zbytky jsou technickou památkou a dokladem stavby přehradních nádrží v Čechách již ve středověku. K pozůstatkům středověké přehrady je možné dojít po zelené značce ze Strážného do Volar odbočující asi 1 km za Strážným ze silnice Strážný - Vimperk vpravo a po dalším asi 1 km překračující v místech hráze Řasnici.

GPS: 48°54'21.40"N 13°44'42.54"E

ikonka na mape Protivín

ZOO

Krokodýlí ZOO a Zoologické muzeumNejrozsáhlejší středoevropská kolekce 18 druhů krokodýlů Největší chovaná skupina gaviálů sundských /Tomistoma schlegelii/ mimo AsiiOtevřeno červen - srpen 2008

GPS: 49°12'1.44"N 14°13'3.82"E

ikonka na mape Žumberk (tvrz)

Tvrz

Veřejnosti přístupná tvrz se nachází ve vsi Žumberk na Českobudějovicku v Jihočeském kraji. Dochovaly se historické interiéry ? např. rožmberský salón či rytířský sál. Přístupné jsou i některé z pěti zachovaných bašt s expozicí kamenných fragmentů. Tvrz spolu s baštami, gotickým kostelem a farou tvoří mimořádně malebný celek.

Historie

Tvrz byla založena ve 13. století. V 16. století byla tvrz renesančně přestavěna. V roce 1602 ji získal Petr Vok a upravil ji na své letní sídlo, v roce 1610 daroval tvrz T. Hockovi, který ji nechal nově upravit a spolu se dvorem, kostelem a farou opevnit unikátní hradbou se sedmi válcovými věžemi (baštami), kterých se dochovalo jen pět. Za Buquoyů po roce 1620 byla tvrz využívána pouze jako úřednické sídlo. V roce 1817 byla rozparcelována, přestavěna a doplněna o nové objekty. Prvotní vzhled vrátila celému areálu generální rekonstrukce v letech 1971 ? 1974, po jejímž dokončení tady byla instalována expozice dějin objektu a lidového malovaného nábytku Jihočeského muzea.

GPS: 48°47'48.05"N 14°40'50.03"E

ikonka na mape Most v Písku

Most
Most přes řeku Otavu v Písku je nejstarším dochovaným mostem v Čechách. Byl druhým kamenným mostem u nás (po pražském Juditině mostě, který se však nedochoval). Severně od Alp je starší pouze kamenný most v Regensburgu (SRN) z let 1135 - 1146. Přesné datum výstavby mostu není známo. V písemných pramenech je poprvé vzpomínán v roce 1348, kdy Karel IV. stanovil, aby pokuty vybírané ve městě byly použity na údržbu právě tohoto mostu. Ochrana mostu a současně i dnešního historického jádra města byla zajištěna věžovými branami na jeho obou stranách. Brána na levém břehu zanikla zřejmě při povodni v roce 1768, vnitřní brána stála až do roku 1825, kdy byla odstraněna. Na mostních pilířích stojí barokní sochy pocházející většinou z 18. století. Stavba je vyzděná ze žulových kvádrů spojených vápennou maltou a železnými skobami. Most je tvořen šesti polokruhovitými oblouky spočívajícími na pilířích, které jsou proti proudu opatřeny klínovitým břitem, a je mírně vyklenut proti proudu. Jeho délka činí 111 m, široký je 6,3 m. Při normálním stavu vody je jeho výška asi 5,5 m nad hladinou.

GPS: 49°18'35.38"N 14°8'44.63"E

ikonka na mape Zlatá Koruna

Klášter
Zlatokorunský klášter patří k nejlépe zachovaným gotickým klášterům v Čechách. Byl vystavěn v podhůří Blanského lesa na úpatí vrchu Kleť, na místě obtékaném ze tří stran řekou Vltavou. Klášter se stejnojmennou obcí leží asi 7 km severovýchodně od Českého Krumlova v nadmořské výšce 473 m. Klášter založil Přemysl Otakar II. v roce 1263 a nazval jej Svatá trnová koruna. Klášter, patřící cisterciáckému řádu, rychle zbohatl a stal se důležitou oporou královské moci v oblasti. Záhy získal své nové jméno - Zlatá Koruna. Po smrti Přemysla Otakara II. v roce 1278 byl klášter několikrát ochuzen a dokonce i pobořen. Znovu jej obnovil král Václav II. V polovině 14. století klášter vyhořel, v letech 1420 a 1429 byl dobyt a vypálen husity. Po skončení husitských válek získala Zlatá Koruna velkou samostatnost a klášter zaznamenal značný stavební rozvoj. Roku 1785 byl však zrušen a přeměněn na továrnu. Areál kláštera byl rozdělen na opevněný hospodářský dvůr (dnešní obec) a vlastní hrazený komplex kláštera s opatstvím. Hlavními stavbami jsou chrám Nanebevzetí Panny Marie, k němuž přiléhá dvojkřídlý konvent s křížovou chodbou a s gotickou kapitulní síní (vše z konce 13. století). Nejstarší částí kláštera je malý konvent s kaplí Andělů Strážných, vystavěný v raně gotickém slohu v osmdesátých letech 13. století. Počátkem 20. století byl klášter nákladně opravován a dnes je přístupný veřejnosti. V současné době je v objektu umístěna stálá expozice jihočeského písemnictví a depozitáře vědecké knihovny.

GPS: 48°51'15.89"N 14°22'16.45"E

ikonka na mape Bechyňský most

Most
V jižních Čechách zcela ojedinělý most se klene nad řekou Lužnicí těsně před jejím vstupem do Bechyně. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že po něm vedou společně dva typy dopravního spojení - silnice a železniční trať Křižíkovy elektrické dráhy. Železobetonový most byl postaven v letech 1926 - 1928. Smělým parabolickým obloukem překlenul hluboko zaříznuté údolí Lužnice na východním okraji lázeňského městečka. Vozovka i železnice vedou ve stejné úrovni po mostovce, která je 50 m vysoko nad Lužnicí.

GPS: 49°17'52.24"N 14°28'6.58"E

ikonka na mape Žďákovský most

Most
Žďákovský most byl po dostavění nazýván technickým divem světa. Ve své době největší jednoobloukový ocelový most překlenul hladinu Orlické přehradní nádrže nedaleko Orlíka nad Vltavou a stal jednou ze stavebních dominant celého středního Povltaví. Žďákovský most, pojmenovaný podle nedaleké osady zatopené při napouštění Orlické přehradní nádrže, spojuje vltavské břehy u obce Orlíka nad Vltavou asi 15 km západně od Milevska. Jeho stavba byla zahájena současně se stavbou hráze Orlické přehrady v roce 1957 a trvala do roku 1965, kdy byl slavnostně předán do užívání. Na svou dobu má výjimečné parametry. Jeho délka je 540 m, hlavní oblouk o rozpětí 330 m podpírá konstrukci, po níž vede ve výšce 50 m nad hladinou jezera a 100 m nad bývalým dnem řeky silnice z Tábora (Brna) do Plzně. Celá mostní konstrukce působí dojmem mimořádně lehké stavby.

GPS: 49°30'17.34"N 14°11'2.93"E

ikonka na mape Lety - památník

Památník
Památník se nachází asi 1 km východně od vsi Lety asi 500 m vlevo od silnice směrem k Orlíku nad Vltavou. Památník byl vystavěn v místě bývalého vězeňského hřbitova u cikánského tábora, do kterého byly za fašistické okupace násilně umístěny rodiny většiny českých Romů. Zpočátku tu byl pracovní a později sběrný tábor, který byl v srpnu 1942 změněn na tábor pro Romy. Táborem prošlo za dobu jeho existence od srpna 1942 do května 1943 více než 1300 Romů, z nichž více než čtvrtina nepřežila a je pochována v místech současného památníku a na hřbitově v Mirovicích. Vězni, kteří přežili, byli deportováni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Autorem památníku založeného v roce 1995 je akademický malíř Zdeněk Hůlka. Přístup k památníku je možný ze silnice Milevsko - Mirovice (Plzeň). Asi 2 km před obcí Lety před odbočkou k vepřínu je odbočka na polní cestu vpravo, která vede přímo k památníku (asi 500 m). Nedaleko památníku vede také trasa červené značky od Orlíka nad Vltavou (asi 4 km) do Březnice.

GPS: 49°30'36.08"N 14°6'55.56"E

ikonka na mape Milevsko - klášter

Klášter

Koncem 12. století se stává Milevsko významnou obchodní křižovatkou. Proto zde v roce 1187 zakládá velmož Jiří nejstarší klášter, kanonii premonstrátů. Prvním opatem byl Jarloch, autor pokračování známé Kosmovy kroniky. V této době zde postupně vznikají největší a nejvýznamnějí stavby na jihu Čech. Jde o románskou baziliku Navštívení Panny Marie a konventní budovy. Ve 13. a 14. století se klášter stále rozrůstá a bohatne. V této době patří k nejvýznamnějším v Čechách a stává se kulturním a hospodářským centrem celé rozsáhlé oblasti. Vznikají zde další objekty, jiné se přestavují (gotické paláce v závěru baziliky, kapitulní síň). První velká rána však přišla v roce 1420, kdy byl klášter husity vypálen a zdevastován. Císař Zikmund pak zastavuje zdejší rozlehlý klášterní majetek okolním feudálům. V prvé řadě to byli Rožmberkové, později Švamberkové a po nich pak Hodějovští. Po Bílé hoře v roce 1622 získávají klášter a část majetku premonstráti zpět. V letech 1623-48 byla část budov přestavěna v barokním slohu (děkanství, bazilika, západní část konventu, sýpka, stodoly a pivovar). Rozhodnutím císaře Josefa II. byl však v roce 1785 klášter zrušen. V průběhu 19. a 20. století celý areál postupně zchátral. Teprve v posledním období se začíná s postupnou obnovou tohoto unikátního stavebního kompexu.

V hlavní sezoně (květen-září) je areál kláštera přístupný veřejnosti.

Kolem kláštera prochází zeleně značená cesta, která vede z Milevska a pokračuje na Židovnu a Chyšky. Dále tudy vede žlutě značená okružní trasa, která má charakter naučné stezky.

Turistická mapa KČT 1:50 000 Střední Povltaví - Zvíkov a Orlík

GPS: 49°27'24.19"N 14°22'4.93"E

ikonka na mape Trocnov

Památník
Trocnov je rodištěm Jana Žižky (narozen zřejmě kolem roku 1360), velkého vojevůdce a významného představitele husitského hnutí. Areál se nachází uprostřed lesů poblíž vsi Trocnova asi 14 km jihovýchodně od Českých Budějovic. Na místě Žižkova rodiště byl vybudován v roce 1960 památník, který byl vyhlášen národní kulturní památkou. Areál zahrnuje Žižkovu kamennou sochu, Muzeum husitského revolučního hnutí a tzv. Žižkův kámen. Socha Jana Žižky byla v Trocnově odhalena v roce 1960 a je dílem J. Malejovského a A. Beneše. Žižkův kámen (nahrubo opracovaný balvan) na místě, kde stával dub, pod nímž se údajně Žižka narodil, nechali usadit majitelé zdejšího panství Schwarzenbergové v roce 1908. Objekty spojuje vycházková značená cesta dlouhá asi 1 km. Památník je dostupný ze vsi Radostice ležící na odbočce ze silnice z Ledenic do Strážkovic. Z Borovan vede k památníku trasa červené turistické značky (asi 3 km). Možný je též přístup od železniční zastávky Trocnov na trati České Budějovice - České Velenice podle modré značky (1 km).

GPS: 48°54'13.13"N 14°35'55.94"E

ikonka na mape Věčné místo

Památník
V lese vlevo od silnice z Lišova do Českých Budějovic leží v bývalém lomu na rulovém podkladě jeden ze sedmi základních bodů výškového měření v bývalém Rakousku-Uhersku. Podle této soustavy je zdejší nadmořská výška přesně 565,1483 m nad mořem (podle hladiny moře v Terstu). Značka je kryta jehlanem s latinským názvem a bývala mylně pokládána za střed Evropy. Bodu se říká také Věčné místo (Locus perennis). Je chráněn jako významná památka.

GPS: 49°0'26.94"N 14°35'6.15"E

ikonka na mape Buškův hamr

Památník
Buškův hamr, se nalézá v blízkosti městečka Trhové Sviny, jižně od Českých Budějovic v podhůří Novohradských hor. V oblasti Trhosvinenska, kraji kam průmysl pronikal jen velmi pomalu a i dnes se jedná spíše o krajinu zemědělskou se sporadickým výskytem menších průmyslových podniků. K jejich založení docházelo, na rozdíl od vnitrozemí Čech, i v mnohem pozdějším období a tak zde byla až donedávna provozována mnohá z řemesel jinde již desítky let neprovozovaných. Díky tomu se v tomto příhraničním kraji zachovala i technicky zajímavá a svou původní dispozicí i zařízením vzácná památka zvaná Buškův hamr.

GPS: 48°49'47.11"N 14°35'50.13"E

ikonka na mape Sezimovo Ústí - Památník Edvarda Beneše

Památník

Památník Edvarda Beneše, to je vlastně vila, hrobka manželů Benešových, zahrada a vlastní památník.

Dovede Vás k němu cyklotrasa 1206, okolo vede i červená a modrá turistická značená cesta. Pro motoristy - vydejte se z Husovo náměstí ulicí Dr. Edvarda Beneše. Vilu se zahradou najdete na pravé straně hned za potokem.

Vila manželů Benešových byla postavena na soutoku Lužnice a Kozského potoka s výhledem na Sezimovo Ústí. Stavba probíhala v letech 1930 - 1931 za přímé účasti manželů. Přáli si postavit dům, který jim měl připomínat venkovská stavení jihu Francie - nízké střechy, světlé místnosti. Později byl ještě přistavěn na severozápad nový trakt se sallou terrenou a obloučkovitá lodžie.

Prezident dr. Beneš do své vily jezdil hlavně odpočívat, ale přijímal tam i státnické návštěvy. Během německé okupace gestapo vilu vydrancovalo. Odvezli nábytek, umělecké předměty i většina knih.

Po svém návratu z exilu nechal Edvard Beneš vilu opravit a opět sem jezdil. Když se 2. června 1948 vzdal prezidentské funkce, natrvalo se sem přestěhoval, aby zde prožil i poslední dny svého života. A přál si, aby byl ve své zahradě i pohřben.

Proto byla v letech 1948 - 1949 na skále postavena hrobka. Rakev s ostatky našeho prezidenta byla do hrobu uložena již 10.9.1948 (zemřel 3.9.1948). Bysta byla na hrobku uložena později - v březnu 1950. Již během života Hany Benešové byla hrobka veřejnosti přístupná. Po utajeném pohřbu r. 1973 byla do společné hrobky uložena i urna s popelem Hany Benešové.

V letech 1977 - 1978 byla vila adaptována na vládní rezidenci. Až v r. 1990 se zpřístupnila veřejnosti zahrada a tím i přístup k hrobce.

V listopadu 2000 prohlásilo Ministerstvo kultury ČR někdejší letní sídlo Edvarda Beneše za kulturní památku. V letech 2006 - 2009 byla provedena rekonstrukce podle dobové fotodokumentace.

Vila v současné době slouží jako reprezentační prostory předsedy vlády, ale je současně i památníkem Hany a Edvarda Benešových, který je pravidelně přístupný návštěvníkům.

Na zahradě vybudovalo Husitské muzeum v Táboře nový objekt - památník, kde je expozice o životě prezidenta dr. Edvarda Beneše i jeho ženy Hany. Je možno zhlédnout nové dokumentární filmy, ve vitrinách je materiál z té doby, je tam i nábytek a předměty pocházející z odkazu Hany Benešové.

Bohužel v době naší návštěvy byla otevřena jen veliká, stále udržovaná zahrada, která se otvírá pro veřejnost od dubna do září od 9 do 16 hodin a od října do března od 9 do 15 hodin. Vstup je zdarma.

Nově vybudovaný památník je otevřen od května do září od 9 do 17 hodin a v říjnu od 9 do 15 hodin.

Do vily je možný vstup každý poslední víkend v měsíci květnu až říjnu od 10 do 17 hodin. Tak je to alespoň uvedeno u vstupu do objektu.

My jsme toto místo navštívili při naší okružní cyklotrase z Tábora na hrad Choustník.

Památník:květen - srpen: čt - ne, 9:00 - 12:00, 12:30 - 17:00 (po - st zavřeno, vstup pouze pro předem objednané skupiny, ve státní svátky 5. a 6. července otevřeno)září: čt - ne, 9:00 - 12:00, 12:30 - 15:00 (po - st zavřeno, vstup pouze pro předem objednané skupiny)říjen: otevřeno pouze ve dnech 28.10., 29.10., 30.10.státní svátky 28. 9., 28. 10., 17. 11. otevřenoVila:aktuální dny, kdy je vila zpřístupněna veřejnosti, budou uvedeny zde: http://www.vlada.cz/cz/urad-vlady/dalsi-objekty/vila-v-sezimove-usti-55729/

GPS: 49°23'2.36"N 14°40'55.31"E



Další práce s průvodcem

zobrazit v prohlížeči


Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo