Ostravsko, popis a informace

Ostravsko je dnes oblastí zcela ovlivněnou činností člověka. Na severu je ohraničeno státní hranicí s Polskem, na západě plynule navazuje na Opavsko, jižní část lemují Beskydy a východ Javorníky a stání hranice se Slovenskem. Oblast leží v místech, kde se stýkají dva zcela odlišné horské celky. Starý mnohokrát zarovnaný a opět členěný český masív a geologicky mladší karpatská pohoří. Mezi nimi leží Ostravská pánev, v níž se nacházela pod mladými nánosy naše největší ložiska černého uhlí. Uhlí bylo objeveno ve Slezské (v tehdejší době Polské) Ostravě v roce 1767 a s těžbou se začalo v roce 1782. Povrch Ostravské pánve je poznamenán dvousetletou důlní činností. Na povrchu se tyčí četné haldy, na mnoha místech je terén poddolován a sesedá se. Oblastí protéká několik řek, jejich průtok je velmi nevyrovnaný. Většinou se jedná o přítoky řeky Odry. Za vysokého stavu vody jsou pro vodáky splavné v horních tocích řeky Odra, Olše a Ostravice. Dolní části toků jsou znečištěny odpadními vodami z ostravské průmyslové aglomerace. Na některých vodních tocích byly vybudovány přehradní nádrže ? na Lučině Žermanická přehradní nádrž a na Stonávce Těrlická, které dodávají užitkovou vodu pro Ostravsko. Přehradní nádrž Šance je na řece Ostravici, na Baštici jižně od Frýdku Místku je přehradní nádrž Baška. Další nádrže jsou na řekách Olešné a Morávce. V oblasti je také poměrně velké množství rybníků. Oblast leží na přechodu mezi atlantským a vnitrozemským podnebím. Je otevřena k severovýchodu a proto do ní snadno pronikají chladné větry. Západní část Ostravska leží v dešťovém stínu, naproti tomu část severovýchodní patří k nejdeštivějším u nás. Průměrná teplota v zimních měsících se pohybuje mezi -2 - -4 oC, letní průměrné teploty dosahují 17 ? 20 oC, počet letních dnů se pohybuje mezi 40 ? 70, počet dnů se sněhovou pokrývkou bývá 50 ? 70. Ostravsko bylo od pravěku křižovatkou, na níž se střetávaly různé etnické a kulturní proudy ? umožňovalo to široce otevřené spojení mezi Pobaltím a Podunajím. Velký význam měly také důležité obchodní cesty, které tudy procházely již od nepaměti. Po prvních obyvatelích, kterými byli Keltové a později Germáni se zde usídlil slovanský kmen Holasiců. V 10. století se území stalo předmětem sporu mezi polským a českým státem. Definitivně se oblast stala součástí českého knížectví v polovině 11. století, nejprve jako součást olomouckého údělného knížectví a později moravského markrabství. V roce 1327 bylo k českému knížectví připojeno Těšínsko, v něm však vládli až do roku 1653 Piastovci. Centrem této oblasti je Ostrava - třetí největší město v ČR. Leží na soutoku řeky Odry s Ostravicí v nadmořské výšce cca 230 m. První písemná zmínka o Ostravě pochází z roku 1279. Osada zde vznikla patrně ve 13. století a brzy se stala městem. Ve 14. století obsadili město husité, v roce 1643 je dobyli Švédové. Velký význam pro další vývoj Ostravy měla skutečnost, že na jejím území bylo nalezeno uhlí. Povrchová těžba uhlí se datuje od druhé poloviny 18. století, doklady o užívání uhlí jsou však již ze starší doby kamenné asi před 30 tisíci lety (důkazy nalezeny na Landeku, kde uhelné sloje vycházejí na povrch). Roku 1828 zde založil olomoucký arcibiskup arcivévoda Rudolf Jan Vítkovické železárny. Po vybudování železnice v roce 1847 nastal obrovský rozvoj těžby a průmyslu - dříve byla Ostrava jen málo významným městem, významnější postavení měla třeba Opava (která byla v té době také centrem oblasti). Ještě roku 1830 byla Ostrava obehnána hradbami. S rozvojem průmyslu byla úzce spjata potřeba pracovní síly, a tak se sem začali stěhovat pracovníci i se svými rodinami jak z okolních obcí, tak i ze vzdálenějších oblastí (Halič). Nárůst počtu obyvatelstva se ještě zrychlil po rozšíření železnice a pokračoval až do nedávné minulosti. Moderní Ostrava vznikla v průběhu 20. století sloučením Moravské Ostravy se Slezskou Ostravou a řadou okolních obcí. Těžký průmysl na jedné straně způsobil prudký vzrůst významu Ostravy a dal práci mnoha lidem, na druhé straně však vysloužil Ostravě přízvisko "černé město?. Ve velké míře byl příčinou velkého zhoršení stavu životního prostředí v širokém okolí. V poslední době se však stav životního prostředí v Ostravě i v jejím okolí zlepšuje a ne každý ví, že v Ostravě se už uhlí netěží (těžit se zde přestalo v roce 1994). Velkou změnu znamenal pro region konec 20. století. Přestala masivní podpora těžkého průmyslu a začaly se zavírat doly. To zapříčinilo obrovský nárůst nezaměstnanosti, který byl asi do jisté míry nevyhnutelný, ale pro postižené určitě krutý. A jaká je Ostrava dnes? Kromě toho, že je třetím největším městem naší republiky, je také městem kulturním (zvyšuje se počet kulturních akcí i míst, kde se kultura provozuje), sportovním (byla postavena například nová sportovní aréna - ČEZ Aréna) ale pořád zůstává hlavně městem průmyslovým. Region Karvinsko je vzdálen asi 20 km od Ostravy a na severu hraničí s Polskem. Elipsovitý tvar území Karvinska se táhne od severozápadu k jihovýchodu. Z celkového obvodu Karvinska 136,6 km tvoří 71,5 km státní hranice s Polskem. Zbytek území Karvinska sousedí s Frýdecko-Místeckem, Opavskem a Ostravou. Tato oblast zahrnuje území bývalého okresu Karviná a patří sem 7 měst - Karviná, Havířov, Bohumín, Český Těšín, Orlová, Petřvald, Rychvald a 9 obcí - Albrechtice, Dětmarovice, Dolní Lutyně, Doubrava, Horní Suchá, Chotěbuz, Petrovice u Karviné, Stonava a Těrlicko. Zemský povrch je spíše plochý až mírně zvlněný. Nejvyšší bod území Karvinska je ve výšce 427 m (kopec Šachty u Koňákova), nejníže položeným místem je soutok Odry a Olše u Kopytova (193 m). Průměrná nadmořská výška činí 230 m. Karvinsko spadá do provincie západní Karpaty a jeho převážná část náleží ke geomorfologickému celku Ostravská pánev. Reliéf Ostravské pánve má charakter ploché pahorkatiny s oblými hřbety. V širokých nivách řek převládají rovinné úseky lemované strmými, nepříliš vysokými terasami s četnými prameništi. Odlišný charakter mají severní a jižní části území. Pro Ostravskou pánev jsou charakteristická silná antropogenní narušení vlivem hustého osídlení a těžkého průmyslu. Jižní část území zasahuje do geomorgologického celku Podbeskydská pahorkatina, který je charakteristický vlhkou pahorkatinou na měkkých sedimentech, z níž vystupují kopce z pískovcového flyše.Dějiny tohoto regionu nezačínají v 18. století s nálezem uhlí, ale sahají mnohem dále. Existenci dokládají archeologické nálezy a dochované památky. K unikátům se řadí nález archeologické lokality - hradiska v Chotěbuzi-Podoboře, které bylo osídleno již ve starší době železné a které patří k nejlépe zachovalým v České republice. První písemné zmínky o území jsou z roku 1268. Významným hospodářským a kulturním centrem byl Fryštát. Od roku 1327 byl nositelem městského práva. Stal se také druhým knížecím sídlem dynastie těšínských Piastovců. Díky své výhodné poloze na obchodní cestě z Uher do Slezska a Pobaltí se z něj stalo významné středisko řemesel a obchodu. Vedle běžných řemesel se zde rozvíjelo také plátenictví, hrnčířství a kovářství. V období husitských válek byl Fryštát ušetřen husitských nájezdů, protože těšínský kníže Bolek II, díky své obratné politice, uzavřel s husity mír. Období třicetileté války znamenalo pro obyvatele města dobu těžkých útrap, epidemií a válečného drancování. Roku 1623 zachvátil město velký mor, jemuž podlehlo 1400 zdejších obyvatel. Až do konce války v roce 1648 bylo město obsazeno Dány a Švédy. Po bělohorské porážce nastalo období náboženského útisku a pronásledování protestantů. Útisk poddaných na fryštátském panství vyústil v roce 1766 v dosud největší selkou vzpouru ve zdejším regionu. V čele vzbouřenců stanul sedlák Ondra Foltýn ze Starého Města, které se stalo ohniskem vzpoury. Výsledkem těchto událostí bylo vydání nového robotního patentu. Další radikální reformy byly provedeny v důsledku nastupujícího kapitalismu, jimiž bylo v roce 1781 zrušeno nevolnictví a uzákoněny náboženské svobody pro evangelická vyznání. V této době postihl město již třetí požár. V tomto zbědovaném stavu koupil v roce 1792 Fryštát hraběcí rod Larischů-Mönnichů. Zásadní obrat ve vývoji města i celé zdejší oblasti přinesl v roce 1776 nález černého uhlí. S rozvojem dolování souvisel i rozvoj dalšího průmyslu - koksárenství, hutnictví a železářství. Vhodné dopravní podmínky byly vytvořeny vybudováním Severní dráhy Ferdinandovy v roce 1847 a Košicko-bohumínské dráhy v roce 1871. Na začátku 20. století se městu Karviná, díky jeho ekonomickému potenciálu, dostává významného postavení v rámci rakousko-uherské monarchie. Po vzniku Československé republiky byla Karviná v roce 1923 povýšena vládním rozhodnutím na město. V letech 1938 až 1939 byla velká část území odstoupena polskému státu a od roku 1939 byla začleněna do Velkoněmecké říše. Po skončení druhé světové války byla někdejším obcím znovu vrácena územní samostatnost. V srpnu roku 1946 byla na katastru Fryštátu zahájena výstavba tehdy vůbec prvního sídliště na Ostravsku, které později dostalo název Nové Město. V roce 1948 došlo ke sloučení samostatných obcí Fryštát, Karviná, Darkov, Ráj a Staré Město v jeden územně správní celek s názvem Karviná.