Táto oceľová svetelná loď je červenej farby, stredová valcovitá oceľová veža má galériu so svetlom. Pôvodným pohonom lode bol parný stroj, počas jej modernizácie v rokoch 1952 - 54 ho nahradil dieselový agregát so 6 válcami MWM s výkonom 228 kw. Loď slúžila v ústi Severného mora a rieky Labe ako svetelná rezerva aktívne až do roku 1981, kedy pre svoje vysoké náklady na údržbu sa jej plavba skončila.

V roku 1983 ju venovali klubu plachetníc vo Wilhelmshavene, je upravená na reštauráciu a je otvorená denne okrem pondelka. Pochutnať si tu môžete napríklad na koláčikoch s kávou, alebo  na námorníckych špecialitách. Konajú sa tu aj svadby. Meno Weser loď nesie podľa jej poslednej stanice mimo ústia rieky Waser. Loď je dlhá 52,50 metra, jej šírka je 7,80 metra a jej ponor je 3,80 metra.

Nachází se no rohu ulice Alten Graben a Hussenstein. Zhruba 10 minut pěší chůze do Husova domu.

Památník byl postaven roku 1862 na památku smrti Jana Husa a Jeronýma Pražského(1416).

Pro nás jsou tam zajímavá místa spjatá s naší historií jako je Münster /Münster Unserer Lieben Frau - Chrám Matky Boží/, Husovo muzeum nebo Husův kámen /Hussenstein/ - místo, kde byl údajně upálen Jan Hus a Jeroným Pražský.

Bodamské jezero leží na Rýnu na hranicích Švýcarska, Německa a Rakouska. Švýcarsku náleží jeho jižní a západní část, Německu severní a Rakousku východní.  Po jezerech Balaton a Ženevském jezeře, je sladkovodní Bodamské jezero /Němci nazývané též Švábské moře/  třetí největší ve střední Evropě.

Rozloha Bodamského jezera čítá zhruba 571 km2. Na délku měří 67 km a v nejširším místě je vzdálenost mezi břehy až 15 km. Nejhlubší bod jezera se nachází v hloubce 252 metrů ve středu východní části. Rýn vtéká do jezera jihovýchodně přes Obersee, město Kostnice a Untersee, a vytéká blízko města Stein am Rhein.

Celé Bodamské jezero je lemováno rozvinutou sítí cyklotras a celá cyklotrasa kolem jezera měří 268 km. Část z nich jsme si také projeli a bylo to prima.

Tak jako Praha, nebo Karlovy Vary byly na přelomu století místy lanových drah, to samé potkalo i Drážďany. Obě lanové dráhy se nacházejí v místní části Pillnitz, která se nachází na pravém břehu Labe na severovýchod od centra města. Nejlépe se tam dostanete tramvají, máte-li Elbe ticket (viz jiný článek v Radách na cesty) jedete zdarma, jinak stojí přestupní lístek na 1,5 hod pro zónu 10 (Drážďany) 2€, děti do 14 let 1,40€.

Pokud se chcete letos pohybovat po městě MHD, doporučuji Vám v informacích (prosklená buňka v zastávce před nádražím) vyzvednout si mapu MHD, protože třeba letos probíhají 2 tramvajové výluky (do 10/2013) a zrovna tramvaj, která jede do blízkosti lanovek, změnila trasu. Takže z Prager strasse místo 12-tky, pojedete 4-kou do stanice Blasewitz Schillerplatz a zde máte dvě možnosti. Buď sednout ve stejné zastávce na autobus a jednu stanici busem č. 61, 63 nebo 84 a nebo máte druhou možnost jít pěšky, čímž se na druhou stranu Labe dostanete přes technickou památku, most se zvláštní konstrukcí – Blauen Wunder – Modrý zázrak. Most se klene za pomoci masivní železné konstrukce v celkové délce 280 m nad řekou Labe už od roku 1893, do poloviny 80 tých let se po něm proháněli i tramvaje (taková poslední tramvajová romantika, tramvaj do Pillnitz a Loschwitz), dnes už po něm duní jen automobilová doprava.

Ihned za mostem na Körnerplatz se nachází dolní stanice „Die Standseilbahn“, pozemní kolejové lanovky na Weiser Hirsch. V jejím rodném listě je napsán letopočet 1895, délka je 547 m a převýšení 96 m a její část vede tunelem. Princip této dráhy je v podstatě stejný, jako u lanovky na Petřín, pokud se rozhodnete svézt se, tak pro jízdu nahoru si připravte 3€, za další 1€ se dostanete i zpět dolů (pokud pojedete ten samý den), a tohle vše můžete absolvovat mezi 9 hod ranní a v létě 21.30 večerní, v zimním čase pak o hodinu méně.

Pro nás ovšem zajímavější visutá dráha, která se nachází asi o 150 metrů dále po Pillnitzer Landstrasse. Je to visutá dráha, kde se vozy lanovky pohybují ne po laně, ale po pevných kolejnicích instalovaných na masivní konstrukci (podobně jako ve Wuppertalu, kde je to ovšem součást MHD). Vozy lanovky jsou zde taženy lanem, překonávají převýšení 84 m na dráze dlouhé 294m. Do peněženky sáhnete stejně hluboko, pokud jedete jako rodina, doporučuji vám  Familienkarte pro 2 dospělé a až 4 děti pro jízdu nahoru a dolu za 10€. Nahoře v horní stanici pak můžete navštívit vyhlídky na město a labskou cestu v několika výškových úrovních.

V době mé návštěvy bohužel sněžilo a lanovka navíc byla z důvodu revize uzavřená, použil jsem snímky při právě probíhajícím zkušebním provozu lanovky.

Jinak pokud už jste v těchto místech, můžete ještě sednout na autobus č. 63 a jet k zámku k Pillnitz, kde je krásný park a skleník s kaméliemi. 

V r. 1556 byl klášter za reformace uzavřen a v r. 1570 během vlny obrazoborectví přišla za své řada uměleckých děl a výzdoby. Horní Falc se dostala do rukou katolíků v r. 1621 a v r. 1661 se benediktini vrátili. Tentokrát přišli z Řezna. Od r. 1695 se klášter opět osamostatnil. Po r. 1695 byly vystavěny nové budovy klauzury v barokním stylu. Barokně byl upraven i interiér klášterního kostela. Ten je tak zajímavou kombinací téměř původního románského vzhledu exteriéru s honosným barokním interiérem.

Klášter samotný byl zrušen v r. 1803, v budovách kláštera sídlila např. keramická továrna.

Klášterní bazilika zasvěcená Panně Marii Pomocné zůstává velkolepým dokladem historie kláštera. Východní části vévodí dvě románské věže, východní apsida byla v r. 1300 nahrazeny gotickým chórem. Západní průčelí je barokně upravené (1716). V interiéru se z románského období zachovala pouze dvě klepadla, gotiku reprezentuje hrobka zakladatelů kláštera. Většina výzdoby je pak vrcholně barokní. Nástropní fresky jsou z 17. a 18. století, zobrazují krále Davida, Klanění pastýřů a Tří králů. Velkolepost výzdoby doplňují bohaté štuky. Oltářní obraz Nanebevzetí P. Marie je od Otty Gebharda, po stranách jsou sochy sv. Benedikta a Scholastika. V kostele byla umístěna románská socha Krista na trůnu, ta je dnes v Bavorském národním muzeu v Mnichově.