Zborov

Hrad byl postaven jako pohraniční, není přesně známo kdy byl vystavěn. Předpokládá se, že počátkem 14. století na ochranu uherského pohraničí a obchodní cesty do Polska. Původní královský gotický hrad tvořilo nádvoří nepravidelného půdorysu s obranným zdivem, donžonem- vysokou útočnou věží a plácem. První písemnou zmínkou o existenci hradu Makovice je listina krále Ludovíta I. z roku 1347, kterou zakázal kastelánům "de Makouicha" Stefanovi a Jurajovi Bebekovým ohrožovat vlastnictví Thekulovců na majetku Smilno a lákat poddané na makovické panství a nařídil kastelánům, aby nebránili Bardějovčanům užívat majetek Mokroluhu darovaný Bardějovu. V listině z roku 1355 se píše o doosídlování hradního panství Makovice-Zborov a pohraničních oblastí kastelánem M. Forgáčem, který si od Ludovíta I. zároveň vymohl povolení na otevření dolů na stříbro. Roku 1364 získal hradní panství Makovice spolu se smilnianským panstvím do dědičné državy šlechtic Petr Cudar z Olnodu. Cudarovci vzápětí koupí, výměnami a násilným zabíráním země hradní panstvo rozšířili. Bylo tak vytvořeno rozsáhlé feudáldomínium patřící hradu v severním Šariši. Po vymření Cudarovců v roku 1470 daroval král panství pánům z Rozhanovic. Noví majitelé ve snaze omezit vliv podaných z panství vytvořili reformu v zeměpánské části feudální renty. Hradnímu panstvu to nepomohlo a hospodářství se rozpadalo. Vojenské akce polských Jagelonců makovské panství úplně zpustošili. V 16. století byly zbytky hradu přebudovány na renesanční pevnost s využitím nejnovějších poznatků italského fortifikačního stavitelství.Kromě úprav na horním hradě bylo přestavěno a rozšířeno druhé nádvoří a přibylo nádvoří třetí s polygonální a půlkruhovou baštou, obranným zdivem s ochozy a střílnami a důmyslnou vstupní branou zapezpečenou padacím mostem. Třetí nádvoří bylo předěleno zdivem, což umožňovalo lepí kontrolu přístupu do středního nádvoří. Přestavbou vzniklo pohodlné zemanovské sídlo splňující i nejnáročnější požadavky na bydlení.