Rudické propadání

Rudické propadání. Druhý nejdelší jeskynní systém u nás. Protéká jím Jedovnický potok, dlouhý 12 km, a vyvěrající u Býčí skály. Po výtoku Jedovnického potoka z rybníka Olšovce protéká potok ještě několika málo rybníčky pod Jedovnicemi. Při chůzi jeho poloslepým údolím jdeme po trase naučné stezky a zelené značky k známému Rudickému propadání. Jeho tok je náhle při vstupu do krasové oblasti uzavřen vysokou a kolmou skalní stěnou. Proto ho i v nejsušším období můžeme vidět v aktivitě, jak se vodopádovitě vrhá dolů. Jeho délka dosahuje 6000 m a v některých místech je jeho hloubka 220 m pod povrchem. Vstup do něho je tvořen Horní a Dolní chodbou. Nejstarším historicky doloženým badatelem byl hrabě Hugo Salm v roce 1802, kdy se mu podařilo překonat první tři stupně Dolní chodby. V roce 1810 se stejný objevitel dostal Horní chodbou do hloubky 40 m, kde ho zastavil tzv. Salmův mys. Dalším výzkumníkem byl jindřich Wankel, který provedl několik sestupů. Nejúspěšnějším bylo zdolání Hugova dómu v roce 1863. V letech 1900-1922 se pustila do zkoumání skupina vedená Karlem Absolonem. Ti prozkoumali Horní i Dolní chodbu a okolí Hugova dómu, kde však narazily na sifon, po jehož odstranění bylo v roce 1921 objeveno přes 600 m nových chodeb. Hned vedle propadání se nachází volně přístupná jeskyně s rozhlelým dómem se dvěma vchody. Jeden vede přes lávku nad Jedovnickým potokem, druhý, dosti neschůdný vede k propadání. Prostor před propadáním je pokryt na zemi struskou, která se sem dovážela jako odpad z nedaleké huti. Stával zde technicky unikátní mlýn s pohonem na podzemní vodu. Zastávka NS Jedovnické rybníky-Rudické propadání. Za První republiky bylo navrhnuto několik plánů na podzemní vodní elektrárnu využívají přibližně 100 výškových metrů spádu Jedovnického potoka. Žádný znich však nebyl realizován.