Plavební nádrže - Šumava

Tady uprostřed šumavských lesů stávala Černohorská nádrž.  •  Fotografie (1)  • Foto: pavka07

Plavební nádrže Šumava

Šumava je horstvo, které si na nedostatek dříví a vody nikdy stěžovat nemohlo.a místní lidé si toho dokázali vždy řádně považovat a využívat. Řadě z nich tato bohatství skýtala možnost obživy, což nebylo v tomto chudém kraji vůbec málo. Stávali se z nich dřevorubci, často na řadu dní odcházející do hlubokých hvozdů, ale pracovali rovněž jako dělníci při výstavbě plavebních kanálů, jimiž putovalo šumavské dříví do podhůří, často až do hlavního města, nejčastěji jako palivové, nebo stavební dříví. Švarcenberský stejně tak jako Vchynicko – Ttovský plavební kanál, přepravily během své více jak dvousetleté historie nespočetné kubíky dřeva. K tomu však potřebovaly nejen zdejší obyvatele, kteří se jako pomocní dělníci a dozorci kanálů starali o to, aby plavené dříví nikde neuvízlo a neucpalo vodní koryto, ale také dostatek vody.

Ne vždy mohla Šumava poskytnout té vody dostatek, ale protože projektanti kanálů byli prozíraví, tak dokázali naleznout řešení i pro tato období.. Prakticky po celé Šumavě začaly vznikat větší či menší nádržky, které v okamžicích nedostatku dokázaly napájet potřebnou vodou potoky a jejich prostřednictvím také plavební kanály, čímž leckdy dokázaly prodloužit plavební sezónu o hezkou řádku dní. Typickým příkladem takové retenční nádrže je třeba jezírko v Boubínském pralese. I když tak na první pohled tak nevypadá, i ono sloužilo k vyrovnávání vodního průtoku plavebním kanále. K podobným účelům sloužilo také i Plešné jezero, jehož hráz byla zvýšena, a pro potřeby plavby opatřena stavidlem. Ovšem oblastí s největší koncentrací těchto vodohospodářských staveb však byla oblast Modravských slatí. Je to logické. Tato oblast je totiž charakteristická množstvím slatí, močálů a mokřadů, které dokáží zadržet obrovská množství vody a svými absorpčními schopnostmi jsou důležitým faktorem nejen pro zdejší přírodu. Proto tady naši předci vybudovali celou řadu menších či větších nádrží, většinou opatřených malým stavidlem, které v době jarního tání nebo v období dešťů dokázaly zadržet ohromné množství vody, tolik potřebné pro Dopravu bohatství zdejších hvozdů dolů do údolí. Snad nejznámější jsou dvě, které leží v bezprostřední blízkosti frekventované turistické trasy z Filipovy Hutě na Březník a Prameny Vltavy. Černohorskou nádrž najdete na křižovatce turistických tras od Filipovy Hutě a Modravského potoka, Ptačí nádrž pak zhruba o kilometr dále v nadmořské výšce 1140 m.n.m. na místě, kde se spojují trasy z Černé Hory a Březníku. Není samoúčelné, že většina plavebních nádržtí vznikala ve vyšších nadmořských výškách, v těsném sousedství rašelinišť a mokřadů. Bohatá sněhová nadílka v zimě a množství dešťových srážek po celý rok byly rázným argumentem pro jejich budování právě na těchto místech.

Dnes už většinou nádrže přestaly sloužit svému účelu. Plavební kanály už neplní úlohy pro které byly vybudovány, a i když dnes jejich některé úseky ožívají, pro plavební nádrže to přesto znamená konec. Zbytky většiny z nich už v terénu stejně naleznete jen obtížně. Platí to i o již zmiňovaných Ptačí a Černohorské nádrži. Pokud by nebylo rozcestníku, který svým označením připomíná jejich dřívější existenci, ani by jste nevěděli, že tu stálo dílo lidských rukou. Dnes jen stejnojmenná rašeliniště připomínají dobu, kdy plavebními kanály proudilo dříví do údolí, a kdy vodní nádrže plnily svou regulační službu. Většinou jen jejich sotva znatelné pozůstatky připomínají dobu, kdy si lidé přírody i vody vážili jako vzácného daru. Kdy si těchto darů cenili, vážili si jich, uměli s nimi hospodařit, a zároveň respektovali jejich sílu.