Město Olešnice - Hlouškův vodní mlýn

Hlouškův mlýn v Olešnici se nachází na ulici generála Čápka. Je to velká obílená patrová budova.

Mezi stromořadími je strouha, která tvořila náhon. Přiváděla vodu z potoka na mlýnské kolo. To potom dodávalo sílu strojům. Vodní energie patřila po staletí k nejdůležitějším. Voda olešnických potoků v dávné minulosti poháněla současně pět mlýnů.

Přestože z mlýnského kola je již jen torzo a v mlýnici byla pro pohon zavedena elektřina, stojí za to se podívat, jak byla voda k mlýnu vedena a odkud dopadala na lopatky kola.

Dnes již budova mlýnu slouží jiným účelům.

Také Hlouškův mlýn má svou pověst, kde hlavní roli hraje kupodivu čert a ne vodník.

Jednoho dne šel mlynář do Rozsíčky, aby se dohodl a tamním sedlákem na mletí na příští týden. Rozhovoru se zúčastnili další dva sousedé sedláka, na stole se objevil džbánek a tak není divu, že šel domů téměř za tmy.

U Čechovy chrástě narazil vycházkovou holí na zvláštní předmět. Vzal jej do ruky a zjistil, že se jedná o knihu. Spěchal domů, tiše ulehl a knihu si přečetl až ráno.

Sotva přečetl první slova, objevili se ve smradu síry a kouře dva čerti. Ten větší se zeptal, čeho si mlynář žádá. Ten se sice polekal, ale poručil aby rozházeli hnůj na poli za náhonem. Nic lepšího ho nenapadlo.

Když se vrátil mlynář z kostela, pole bylo připraveno na orání. Tolik práce za malou chvíli, pomyslel si mlynář a řekl si, že bude muset čertů častěji využít.

Z kostela se vraceli také dva sousedé z Křtětova. Jeden si všiml, že je hnůj rozházen, i když ještě před návštěvou kostela tomu tak nebylo. Druhý se mu vysmál, že tu práci nemohl nikdo za takovou chvíli stihnout. Pohádali se spolu do takové míry, že jeden druhého utopil v náhonu. Tak skončila první čertí služba.

Po této události se mlynář dlouho bál otevřít čertovskou knihu. Ale když bylo málo vody, čerti točili v noci mlýnským kolem. Lidé si zvykli na to, že mlynář dokáže rychle umlít jejich obilí a chodili sem proto z širokého okolí. O mlýně se povídalo mezi lidmi ledacos, ale něco tušil jen stárek, který vídal v noci svítit ve mlýně světlo. Ráno pak ve mlýně smrděla síra.

Dny plynuly a stárek čím dál častěji chodil do hospody v pivovaře. To co pak v noci viděl ho trápilo stále víc. Navíc se mlynář se stárkem často hádali. Kvůli stárkovu pití bylo zničeno několik pytlů obilí a tak jednoho dne mlynář stárka vyhodil z práce.

Stárek se ještě s mlynářem domluvil, že přespí ve mlýně poslední noc a půjde si hledat práci jinam. Nad ránem se vplížil do mlynářovi místnosti, vyjmul knihu z pod polštáře a začal z ní předčítat. Objevili se čerti a čeho si prý žádá. Stárek nevěřil vlastním očím, ale rychle vše pochopil. Vyslovil přání vyvést něco jako odplatu mlynáři a už se stalo. Čerti vynesli mlýnské kolo ke komínu a zmizeli. Stejně tak stárek, který vrátil knihu pod polštář a rychle zamířil k Hodonínu.

Ráno mládek budil mlynáře s tím, že stárek je pryč a ještě vynesl mlýnské kolo za komín. Mlynář se rozlobil, zašel do vrboví, uřízl pořádnou hůl a četl z knihy. Hůl vyrazila povětřím, zatímco stárek mířil do Hodonína a těšil se na pořádný lok piva.

Najednou vzduchem zasvištěla lískovka a neviditelná síla buší do stárka, co se do něj vejde. Stárek na nic nečekal a utíkal co mu síly stačily. Naštěstí pro něj doběhl ke kapličce, kde se zachránil.

Stárka v kraji už nikdo neviděl. Také mlynář raději knížku schoval a čerty už nepokoušel.

Možná, že knihu najdete ve mlýně právě vy. Raději si však rozmyslete, jestli z ní budete číst......