Klášter Velehrad

Přijíždíme do místa, které sehrálo významnou roli v dějinách Moravy i celého českého státu.

Velehrad je obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Vesnice to může být sebekrásnější a sebezajímavější, ale většina lidí sem přijede podívat na jedno z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. V lidové tradici je ztotožňováno s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem. V historických pramenech však není v 9. až 13. století sídlo tohoto názvu nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131, ale bez bližší identifikace.

Ve Velehradě se nachází nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, které náleží od roku 1890 jezuitům a je každoročně 5. července cílem Národní pouti na Velehradě, která se koná u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje.

V současné době působí na Velehradě tři katolické řády. Kromě zmíněných jezuitů je to ještě Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje a slovenská provincie Kongregácia sestier Božského Vykupiteľa.

Velehradský klášter je vůbec první cisterciácký klášter založený na Moravě. Jeho součástí je i Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. Tato byla v roce 1985 vyznamenaná Zlatou růží. Zlatá růže je drahocenná posvěcená dekorace z čistého zlata, kterou pro papeže po staletí vyrábějí nejlepší mistři ve zlatnickém oboru. Papež ji uděluje jako zvláštní vyznamenání osobnostem, chrámům, městům či vládám pro jejich katolického ducha a loajalitu Svatému stolci. Její udělení je považováno za obrovské ocenění a vyjádření mimořádné papežské přízně.

Na podnět Roberta, biskupa olomouckého, založil klášter moravský markrabě Vladislav Jindřich v blízkosti vesnice Veligradu. Klášter byl dokončen ve 40. letech 13. století. Vybudován byl v pozdním románském slohu, s vlivem rané gotiky. V lednu roku 1421 byl objekt kláštera vypálen moravními husity. K obnově došlo až ke konci 16. století. V průběhu třicetileté války byl klášter zpustošen hned dvakrát. V roce 1623 se o to postarala sedmihradská vojska, roku 1626 to byli pro změnu povstalci z Valašska. Naštěstí nedlouho poté, v letech 1629 až 1635 se uskutečnila raně barokní přestavba. O necelých padesát let později (rok 1681) došlo v klášteře ke zničujícímu požáru. Následovala rozsáhlá přestavba konventu a následně kostela, jež probíhala na přelomu 17. a 18. století. V roce 1784 byl klášter v rámci Josefínských reforem zrušen. Od té doby působí kostel jako farní, přičemž ale fara k němu byla zřízena až v roce 1825.

V roce 1890 získali klášter jezuité, kteří zde mimo jiné zřídili své vyučovací ústavy. Nejprve vznikla v klášteře kolej a později (v roce 1916) řádové gymnázium, jež mělo za úkol vychovávat kněze a misionáře. Gymnázium bylo na počátku jen pobočkou Arcibiskupského gymnázia v Praze - Bubenči. Obrovskou prestiž mu přinesl až rok 1919, kdy papež Benedikt XV. povýšil kolej na Papežský ústav. Kolej poté přijala jméno Papežský misijní ústav sv. Cyrila a Metoděje pro misie slovanské. Gymnázium se osamostatnilo na konci roku 1937 pod názvem Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě.

V roce 1942 bylo gymnázium zrušeno nacisty a areál kláštera využívala Hitlerjugend. Po druhé světové válce byly oba ústavy obnoveny. Smutná doba však na sebe nenechala dlouho čekat. Činnost koleje i gymnázia byla násilně ukončena komunistickým režimem v noci z 13. na 14. dubna roku 1950. Klášter byl přepaden Státní bezpečností v rámci Akce K, veškerá jeho činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečeni do koncentračních klášterů.

V roce 1990 se jezuité do kláštera vrátili a téhož roku Velehrad navštívil papež Jan Pavel II. Na památku této události byl na nádvoří před bazilikou vztyčen velký kříž s jeho znakem. V roce 2004 zde zahájilo výuku církevní Stojanovo gymnázium, založené olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem v roce 2001.

My jsme tento slavný klášter a jedno z nejvýznamnějších poutních míst v zemi navštívili letos v červnu. Právě byly dokončovány venkovní stavební práce, a tudíž některá místa byla nepřístupná. Výhodou však bylo, že se zde nacházelo málo lidí. Naštěstí dominanta klášterního komplexu, kostel Nanebevzetí Panny Marie, byl otevřen. Tuto největší církevní stavbu na Moravě sice zdobilo uvnitř lešení, ale polovina vnitřních prací již byla hotova. A tak vcházíme dovnitř a prohlížíme si zajímavou výzdobu, na níž se podílelo mnoho významných umělců. V interiéru se například dochoval tzv. klenot moravského baroka – vyřezávané chórové lavice ze 17. století.

Čas strávený v areálu nám odměřovaly krásné sluneční hodiny na fasádě církevního gymnázia.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje je otevřena denně, vstupné se neplatí.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/