Kašna Terezka

Místo, o kterém se zmiňuji, se sice nachází v Praze na Starém Městě, dokonce blízko tzv. královské cesty, ale i přesto není moc navštěvované. Když jsem stál na Mariánské náměstí, šly právě kolem dvě výpravy zahraničních turistů, aniž by se tam zastavily. Asi se nikdo z nich nejmenoval Terezie, Terezka, Téra, Terka, Terča, Teri, Terina, Terinka, Teríska, Terísek, Rézinka, Rézička, Réza nebo Terez. Článek je totiž určen pro slečny a dámy pocházející z ostrova Thery v Egejském moři nebo ostrova Therasia u Sicílie. Tak se totiž vykládá jinak nejasný význam řeckého jména Tereza.

V Husově ulice č. 20 stojí významná barokní palácová stavba, Clam-Gallasův palác. Byl postaven pro neapolského místokrále Jana Václava Gallase a sloužil jako hlavní městská rezidence rodu Gallasů (od roku 1747 Clam - Gallasů). Nynější vzhled paláce pochází z roku 1713, kdy jeho tehdejší majitel rakouský diplomat hrabě Jan Václav Gallas nechal palác přestavět do jeho současné podoby. Úkolu se ujal jeden z nejlepších evropských barokních architektů té doby Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Tento monumentální a reprezentativní objekt patří v současné době městu Praze a sídlí v ní Archiv hlavního města Prahy.

V severní obvodové zdi paláce se nachází známá pražská kašna Terezka. Pod nikou je zde schována kašna s alegorií Vltavy, socha sedící ženy, která přidržuje dvě nádoby na vodu. Z jedné vytéká symbolický proud vody s pěti hvězdičkami, atributem sv. Jana Nepomuckého, který našel mučednickou smrt ve vodách řeky Vltavy. Z druhé nádoby vytéká do kašny skutečný pramínek, který symbolizuje Vltavu. Vytvořil ji Václav Prachner v roce 1818 podle předlohy prvního ředitele pražské malířské akademie Josefa Berglera.

Terezka se kašně říká patrně podle jména některého z děvčat, chodících pro vodu. Socha byla mnohokrát poničena, proto musela být v roce 1953 zhotovena kopie z jemného bělavého pískovce s růžovým žilkováním. Opravený originál se nachází ve sbírce Národní galerie. Ani dnešní stav kašny není ideální a zasloužil by si větší zájem ze strany majitele této zajímavé památky.

S tímto místem je také spojena zajímavá pověst. Jeden podivínský důchodce, bývalý rytmistr, bydlící na náměstí, hleděl dlouhé hodiny z okna na sochu, až se do ní zamiloval. Údajně jí potom odkázal několik tisíc zlatých. Jeho pozůstalí však měli jiný názor a dosáhli zmaření platnosti závěti.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/