Hrad Boskovice

Hrad Boskovice se tyčí na kopci nad městem a je tak nepřehlédnutelnou dominantou. Dostupný je pouze pěšky cestou do prudkého kopce , ale výšlap není dlouhý. Projdete kolem zámku a zanedlouho přijdete k hradbám. Platí se vstupné, ale prohlídka je bez průvodce , v pokladně jsme dostali pouze tištěný leták a během prohlídky jsme našli očíslovaná místa , o kterých se v průvodci píše. Dostali jsme také pěkné razítko a koupili turistickou známku.

Hned na začátku jsme v původní renesanční budově první hradní brány našli malou expozici o historii hradu , včetně hezkého modelu hradu - pro představu jak hrad vypadal než se stal zříceninou po roce 1733 , kdy byl kámen z hradu používán na budování nového sídla Dietrichsteinů v Boskovicích, čili zámku. Byla stržena hradní střecha a zdivo rozebráno jako stavební materiál pro panské domy v Boskovicích.

Prohlídka pokračovala budovou koroptvárny . která pochází z 19. století, kdy byl hrad využíván lesní správou. Jednu z rarit , kterou jsme na hradě viděli je roubená studna , hluboká 26m. Na hřídel se původně natáčely protiběžně dva okovy. K pohonu studny sloužilo kolo, které má v průměru 3,60m. Tato studna byla chodbou vytesanou ve skále spojena se studnou, která se nachází z vnější strany hradeb. A právě toto kolo je velmi neobvyklé. Studna se nachází na vnějším nádvoří , kde jsme ve hradební zdi viděli původní vstup do hradu - dnes zazděnou bránu sklenutými oblouky a dostavěnými pilíři. Protější hradební zeď je dodnes opatřena takzvanou výpadovou brankou , která dle názvu logicky sloužila k úniku obránců hradu z obležení. Napravo od výpadové branky jsme též viděli oblý výklenek ve zdi - což je mnohoúhlá bašta , která měla původně dřevěnou špičatou střechu a sloužila k obraně hradu. Na vnějším nádvoří měli i pivovar , který stával v rohu hradeb vedle jižní brány. Dnes jsme zde našli několik mučících nástrojů a šibenici. Zajímavé je také namáčedlo , které vypadá jako prak . Bazének pod ním dle názvu určitě nesloužil k osvěžení strážců hradu - spíše naopak.

Od mučících nástrojů jsme se po schodech přesunuli na vnitřní nádvoří , kde je nejvyšší část hradu - šlechtický palác. První patro paláce zaujímaly reprezentační místnosti, druhé patro s panskými pokoji sloužilo obytným účelům. Procházení vnitřního nádvoří jsme zahájili prohlídkou místnosti se zamřížovanou cisternou na dešťovou vodu. Voda byla do cisterny sváděna ze střech dřevěnými rourami , které vedly přes otvory ve stropě. V rozšířeném prostoru nad cisternovou jámou se voda čistila několika vrstvami písku. Cisterna je hluboká přibližně 8m. V dalších prostorech pod palácem jsou sklepy , kam jsme také nahlédli . Nic kromě stínu jsme zde ovšem nenašli. Sklepení se využívalo ke skladování potravin. V dobách obléhání, které mohlo trvat i několik měsíců, se do hradu uchylovali také obyvatelé z přilehlé poddanské vesnice Boskovic. Proto musel být v uzavřeném objektu dostatek potravin i tekutin, k jejichž uskladnění rozsáhlé sklepy sloužily.

Ze sklepů jsme se po dalších schodech vydali na první , severní vyhlídku , která je zřejmě místem původní kaple. Z okna jsme viděli část města Boskovic a do dálky se rozprostírající rovinu Malé Hané. A nyní přichází zlatý hřeb prohlídky. Pár dalších schodů a dostali jsme se do místností prvního patra , kde se přijímali hosté, usedalo ke společnému stolu a prováděly nejrůznější zábavy. Stropy zde byly klenuté. V pokojích se topilo nejdříve v krbech, později v kachlových kamnech. V oknech byly v středověké době nejčastěji dřevěné okenice, kůže a tkaniny. V období renesance byla již okna prosklená. Dnes se zde nachází východní vyhlídka , ze které jsme viděli další část města a 110 metrů hluboko pod námi v údolí teče řeka Bělá. Východní část hradu byla nevíce nepřístupná. Pokračovali jsme do další místnosti , kde býval rytířský sál a který sloužil jako přijímací pokoj i jídelna. Pokračovali jsme k jižní vyhlídce , za které jsme viděli kopec Zlatník.

Vypráví se, že na tomto kopci odedávna žili skřítci, kteří chudé lidi obdarovávali zlatem. Jeden z majitelů hradu Šimon Eder ze Štiavnice se na tomto kopci pokoušel těžit zlato. Pověst vypráví, že výsledkem jeho důlní činnosti bylo několik hrudek zlata, které stačily k vyražení jediného zlatníku. Odtud název kopce. Z prohlídky zbývala už jen západní vyhlídka , která je podle našeho názoru ovšem nejhezčí. V pozadí se vypínají dva kopce, které připomínají rovinu a čedičové kopce v Českém Středohoří. Jmenují se Malý a Velký Chlum a z toho pravého se prý těžil kámen na stavbu boskovického hradu. Z vyhlídky je také pěkně vidět vstupní část hradu. Renesanční hláska s ozdobným cimbuřím sousedí s budovou první hradní brány. Hláska, původně určená vojenské posádce, je z vnější strany vybavena klíčovými střílnami. Ve věži se dochovalo schodiště a dnes slouží jako útočiště poštolkám. Bohužel je nepřístupná. Poté, co jsme pokochali vyhlídkou , sestoupili jsme zpět přes vnitřní na vnější nádvoří a kolem mučících nástrojů jsme se takzvanou jižní cestou vrátili zpět kpokladně. Jižní cesta byla nejkratší přístup do hradního paláce a sloužila panstvu. Tudy páni projížděli jak na osedlaných tak na zapřažených koních. Naše prohlídka skončila , vrátili jsme tištěného průvodce a vydali jsme se zpět na náměstí , kde jsme si prohlédli také židovskou čtvrť , o které Vám napíšu zase v jiném příspěvku.

• návštěvní doba:
  duben a říjen
  soboty, neděle a svátky:
  10-16 hod.
  květen, červen, září:
  pondělí:
  zavřeno
  úterý - pátek:
  10-16 hod.
  soboty, neděle a svátky:
  10-18 hod.
  červenec a srpen
  denně:
  9-18 hod.
  
  vstupné:
  dospělí:
  30,- Kč
  děti od 6 let, studenti, důchodci:
  20,- Kč
  děti do 6 let, zdravotně postižení:
  zdarma
• Hrad postavili Černohorští z Boskovic kolem roku 1300 a nový hrad vstupuje na historickou scénu r. 1312, a to ne zrovna slavně: onoho léta byl dobyt a pobořen vojskem českého krále Jana Lucemburského, protože se jeho majitel Archleb z Boskovic (1292 - 1342) postavil proti králi. Král však brzy dobytý hrad Archlebovi na přímluvu šlechty vrátil. Jeho nástupce se pak dokonce odvážil postavit moravskému markraběti Joštovi, což se ukázalo jako osudná chyba: r. 1389 byl boskovický hrad znovu obležen, dobyt a pobořen . Hrad byl však obnoven a vrácen králem Jiříkem z Poděbrad do rukou pánů z Boskovic . Ti jej však roku 1547 z finančních důvodů prodali hornickému podnikateli Šimonu Ederovi ze Štiavnice , který jak je nám již známo , těžil na kopci Zlatník marně zlato. Dvacet let nato koupili Boskovice Morkovští ze Zástřizl, kteří významně zesílili hradní opevnění. Poslední mužský Zástřizl zemřel r. 1687 a sňatkem jeho vdovy přešly r. 1690 Boskovice na Františka Waltera z Ditrichštejna. Ten ještě na hradě (do r. 1720) bydlel, r. 1729 si však Ditrichštejnové postavili v podhradí novou rezidenci a hrad se změnil ve zříceninu.

Podobné příspěvky
Kliknutím se rozbalí popisek příspěvku.

• Boskovice - hradní kopec