Františkánský klášter

Řád Svatého Františka byl do Plzně uveden současně se založením města na sklonku třináctého století. Svůj klášter s kostelem si vystavěli v jihovýchodní městské části při samých hradbách. Klidný rozvoj kláštera byl přerušen Husity, kteří klášter značně poškodili, takže obnova v letech 1434-59 si vyžádala velké náklady. V době, kdy se do Plzně na přechodnou dobu uchýlila pražská metropolitní kapitula (15. století), uchovávala v klášteře své listiny i poklad svatovítského chrámu. V druhé polovině 16. století klášter jen živořil (roku 1574 zde žili pouze dva bratři). Těžkou dobu museli bratři prožít zvláště na počátku třicetileté války. Mansfeldovo vojsko totiž při dobytí města prolomilo hradby právě hned za klášterem, který byl při tom značně poničen. Na konci 18. století vydala vláda ustanovení, že se v klášterním kostele budou konat bohoslužby v němčině pro téměř tisícovku místních německých usedlíků. Klášter i kostel si přes všechny pohromy zachoval v podstatě svoji původní podobu z doby raně gotické. Trojlodní kostel má gotickou žebrovou klenbu, mohutný gotický vítězný oblouk a prostorné kněžiště rovněž sklenuté gotickou křížovou klenbou. Nejvzácnější památkou kostela je hlavní oltář, pocházející ze 17. století.