Ctěnice

Praha 9 - Vinoř Nejstarší zprávu o Ctěnicích uvádí Strahovský klášter v soupisu svého jmění v roce 1273, další listiny dokládají vlastnictví pražských měšťanů. O zdejší tvrzi se však výslovně píše až v roce 1372, kdy ji pražský měšťan Jan Zeiselmeister koupil od vdovy po Volflinu Galmovi.Již tenkrát byl areál tvrze podobný dnešnímu nádvoří zámku.V průběhu husitských bouří zabrala tvrz pražská obec a přenechala ji Martinu Zumbergerovi. Přibližně dnešní podobu získala přestavbou na renesanční zámek kolem roku 1550, kdy ji vlastnil rod Hrzánů z Harasova.Dodnes se z této přestavby dochovalo arkádové nádvoří a hospodářské budovy. Dalším významným momentem ve stavebním vývoji areálu byla druhá polovina 18.století, kdy zámek dostal klasicistní barokní vzhled, který má dodnes.Z této doby se také zachovaly hospodářské budovy s barokní sýpkou a pozdně barokními stodolami. Celý areál budov je mimořádně dochovaným komplexem tvrzové architektury, která se svým stavebním vývojem přeměnila v zámecký objekt a posléze v aristokratický velkostatek. Několikaleté restaurační práce odhalily v interiéru zámku fresky z různých období výstavby. U zámku se nachází i tzv. drábovna, což je obdélníková budova situovaná souběžně se silnicí vedoucí podél zámku. V roce 1993 byl celý objekt bezplatně převeden do vlastnictví hlavního města Prahy a jeho správcem se stala Pražská informační služba. Zámek - expozice: 1. 6. 2004 byla otevřena v přízemí zámku malá expozice o historii a rekonstrukci zámku. od 28. 5. 2005 bude otevřena stálá expozice "Za císaře pána...", Habsburkové v českých zemích, 1791 - 1914 Kočárovna - expozice: Pro veřejnost byla kočárovna otevřena 3. června 2000. Muzeum představuje sbírku 19 kočárů a saní ze sbírek Arcibiskupství pražského, Muzea hlavního města Prahy, Poštovního muzea, Národního technického muzea a Národního zemědělského muzea. - Osobní saně (počátek 20.století) - v zimě bývaly oblíbeným dopravním prostředkem osobní saně. Pro delší cesty se vyráběly i s uzavřenou čtyřmístnou korbou. - Wagonette (poslední čtvrtina 19.století) - otevřený šestimístný kočár s kozlíkem pro dvě osoby. Používal se k různým účelům, vyjížďkám do přírody a k zajíždění koní. - Dogcart (konec 19., počátek 20.století) - "psí vozík" anglického původu byl používán pro jízdy na venkově a také pro lovy a hony. Lovecký pes byl umístěn pod zadním sedátkem, odkud mohl na pokyn pána vyskočit za jízdy aniž by hrozilo, že jej kola zraní. Vůz byl řízen kočím. - Spider Phaeton (první polovina 20.století) - lehký cestovní kočár pro kratší cesty a vyjížďky. Kočár byl řízen majitelem, sedátko vzadu sloužilo pro sluhu - podkoního. Z vozů tohoto typu se vyvinuly kočáry pro vozatajský sport - i tento vůz byl v 80.letech 20.století upraven ke sportovním účelům. - Bryčka košatina (první polovina 20. století) - bryčky byly nejoblíbenějšími venkovskými cestovními kočáry. V různých provedeních je většinou vyráběli místní řemeslníci - koláři, kováři a sedláři. - Bryčka řeznická (první polovina 20.století) - řeznické bryčky sloužily k cestám řezníků za obchodem. Proto byla korba za kozlíkem upravena pro převoz jatečních zvířat. - Mylord (kolem roku 1914) - od roku 1830 se těmto, původně francouzským kočárům, začalo říkat "mylord" podle anglického oslovení šlechtice. Dříve se nazývaly "cabriolet" nebo "cab phaeton". Podobný kočár, ale bez kozlíku, se nazýval "viktoria" podle anglické královny Victorie (1819 - 1901). Viktorie sloužily dámám k promenádním jízdám. Zápřež byla zavedena ze sedla. - Mylord (kolem roku 1900) - prvním majitelem tohoto kočáru byl hrabě Mensdorf v Boskovicích. Kočáry typu mylord byly oblíbené ve vyšších společenských vrstvách ve městech i u zámožných sedláků na venkově. Sloužily pro kratší cesty, výlety i jako nájemní vozy. - "Poštovní" kočár (kolem roku 1930) - kočár typově vycházel z konstrukce velkých poštovních dostavníků 19.století. Pro poštovní dopravu osob však nikdy nesloužil, používal se ke kratším jízdám např. v lázeňských městech pro dopravu hostů z nádraží do hotelů. Kočár je vybaven modernějšími konstrukčními prvky, má čelisťové brzdy na zadních kolech, gumové obruče a elektrifikované osvětlení používá jako zdroj akumulátor. - Kupé - Sovereing (kolem roku 1900) - lehký městský kočár pro kratší cesty - Koleska (počátek 20.století) - kočáry tohoto typu spojují výhody uzavřených kupé a landauerů. Pevná korba s částečně sklopnou střechou umožňuje pohodlné cestování za každého počasí. - Městský kočár (polovina 19.století) - kočáry podobného druhu sloužily jako fiakry. Ve své době moderní konstrukce poskytovala pohodlnou a bezpečnou jízdu - Landauer (konec 19.století) - kočáry typu landauer patřily k nejoblíbenějším karosářským variantám. Oboustranně sklápěcí střecha umožňovala příjemnou jízdu za krásného počasí i za nepohody. Stavěly se od konce 17.století až do konce tovární výroby kočárů v různých provedeních od všedních až po luxusní pro významné šlechtické rody. - Hansom Cab (kolem roku 1850) - kočár byl pojmenován po anglickém architektovi a vynálezci Josephu A.Hansomovi, který si jej nechal patentovat v roce 1835. Jednoosý kočár konstrukčně řešený pro krátkou zápřež umožňující otáčení v krátkých uličkách, je klasickým příkladem anglického nájemního vozu. Rozšířil se i ve Spojených státech amerických. - Berlina (rok 1791) - slavnostní kočár pražských primátorů byl klasickým příkladem reprezentační berliny. Pohodlný kočár vzadu se stupínkem pro lokaje a s malovaným znakem Prahy byl v roce 1899 předán pražskou městskou radou Muzeu hlavního města Prahy. - Kupé-Berlingot Ferdinanda I. (rok 1828) - kočáry s kratší korbou pro dva cestující se nazývaly kupé (coupé), nebo také ve Francii "berlingot", pokud se jednalo o kratší variantu berliny. Tento kočár používal pro jízdy po Praze rakouský císař Ferdinand I. zvaný Dobrotivý, jako český král Ferdinand V., po své abdikaci na císařský trůn a přesídlení pro Pražský Hrad po roce 1848. - Kupé Berlingot - Arcibiskupství pražské (přelom 18. a 19.století) - cestovní kočár pražských arcibiskupů - Berlina - Arcibiskupství pražské (přelom 18. a 19.století) - cestovní kočár pražských arcibiskupů - Slavnostní karosa - Arcibiskupství pražské (kolem roku 1720) - slavnostní kočár pražských arcibiskupů je mimořádnou historickou a řemeslnou památkou. Představuje vrcholně barokní umělecké dílo středoevropského původu. Byl užíván při korunovacích českých králů, intronizacích arcibiskupů a dalších významných slavnostních příležitostech. Zápřež tvořilo vždy vícespřeží černých koní, kteří barvou odpovídali církevnímu stavu. Zámek návštěvní doba 2005: 28. květen - září: po - ne 10 - 18 říjen: so, ne, svátky 10 - 18 vstupné 2005: dospělí 50,-, slevy 40,- (děti od 10 let, studenti do 26 let, důchodci do 70 let) rodinné vstupné 50,- (1 dospělý + až 3 děti do 10 let) mimořádné slevy 10,- (děti do 10 let s pedagogickým dozorem, důchodci nad 70 let, invalidé s průvodcem) expozice: v přízemí expozice o historii a rekonstrukci objektu od 28. 5. 2005 bude otevřena stálá expozice "Za císaře pána...", Habsburkové v českých zemích, 1791 - 1914 Kočárovna návštěvní doba 2005: duben (od 30. 4.), květen, říjen: so, ne, svátky 10 - 18 28. květen - září po - ne 10 - 18 listopad - březen: zavřeno vstupné 2005: dospělí 50,-, slevy 40,- (děti od 10 let, studenti do 26 let, důchodci do 70 let) rodinné vstupné 50,- (1 dospělý + až 3 děti do 10 let) mimořádné slevy 10,- (děti do 10 let s pedagogickým dozorem, důchodci nad 70 let, invalidé s průvodcem) expozice: historické kočáry z 18. - 20. stol. v bývalých hospodářských budovách zámku (kočáry zapůjčilo Pražské arcibiskupství, Poštovní muzeum, Národní technické muzeum, Zemědělské muzeum a Muzeum hl. m. Prahy)