Chropyně

Nejkrásnější památkou města Chropyně, nacházejícího se na Kroměřížsku ve Zlínském kraji, je zámek, který stojí při okraji náměstí. Dvoupatrová obdélná zámecká budova má fasády kombinující renesanční a barokní prvky. Expozice Muzea Kroměřížska připomínají historii města i hanáckého regionu. Jsou tady i pamětní síně hudebního skladatele Emila Axmana a jednoho z největších představitelů evropského kubismu, zdejšího rodáka malíře Emila Filly, včetně kolekce jeho obrazů. Za zámkem je Zámecký rybník.

Historie

Zámek stojí na místě středověké tvrze či hradu. Dnešní pozdně renesanční zámecká stavba pochází z doby po roce 1615, kdy ji nechal vybudovat olomoucký biskup kardinál František z Ditrichštejna. V roce 1643 zámek vyplenili Švédové, obnoven, přestavěn a zřejmě i zvýšen o 2. patro byl v letech 1701 ? 1703 podle staršího projektu G. P. Tencally. Po polovině 19. století z něj kardinál Bedřich Füstenberk vytvořil lovecký zámeček. Tehdy také vznikly historické sály ? Rytířský a Ječmínkův. Hranolová věž, nesymetricky umístěná v průčelí, získala po požáru v roce 1892 dnešní osmibokou jehlanovou střechu. Rozsáhlá rekonstrukce po roce 1973 upravila zámek pro potřeby Muzea Kroměřížska.

Pověst o Ječmínkovi

Před dávnými lety vládl na Hané markrabě, jehož sídlem byla Chropyně. Vládl moudře, poddaní si ho chválili., jeho bohatství rostlo a rostlo. Ale časy se mění a lidé s nimi. Chropyňský markrabě si oblíbil hlučný život ve společnosti přátel a často vyjížděl na hony. Úroda byla honci často podupána a zničena. Lidé bědovali, na hrad chodili si stěžovat až je dal markrabě vyštvat z hradu psy. Markrabě měl choť, paní milou a nemohl ji přinutit, aby s ním sedala při hlučných zábavách. Když markrabě poštval na prosebníky psy, choť jeho se slzami v očích za ubožáky přimlouvala až ji markrabě pohrozil, že vyžene i ji. Když lid již to nemohl vydržet, rozhodl se markraběte zbavit, ale jeho paní se mu zželelo a varoval ji. Ta však měla strach o manžela a vše mu řekla. Markraběte to tak rozčílilo, že ji z hradu vyhnal a utíkaje za ní mu paní zmizela náhle v lánu ječmene a on ji již nemohl najít. Večer pak sedláci markraběte zabili a hrad vyplenili. Brzy byly žně a v lánu ječmene lidé našli krásnou paní s děťátkem, poznat ji nemohli, ona sama nic o sobě neprozradila, přesto ji na statku ubytovali a dítěti začali říkat Ječmínek. Když pak jednou večer vzpomínali na bouři a jak zabili pána, paní náhle promluvila. ?Byl to můj manžel a tuhle je jeho syn. Až vám bude nejhůře tenkrát se můj syn zde náhle objeví, vojsko přivede a nepřátele ze země vyžene a tak hříchy otce odčiní. Na druhý den paní i s dítětem zmizela. Lidé si o tom všude povídali a tak se víra v Ječmínka po staletí udržela na Hané.