Naprostým unikátem je proto na Hradisku jeskyně, která do této kategorie rozhodně nepatří. Má doširoka otevřený vstupní portál a její interiér připomíná zaklenutou komoru s téměř rovným suchým dnem, na němž mohlo vedle sebe bez problémů ulehnout patero zbojníků i se svými klobouky,valaškami a případným lupem.

   Jeskyňka se nachází skoro v samém závěru hlavního Pulčínského údolí, kam proti toku potoka Pulčiňáku vybíhá od zákruty s červenou tur.značkou lesní cesta. Ta se posléze změní ve vyšlapaný chodník, který prudce stoupá lesem nad prameniště a po levici míjí divoký a rozervaný skalní blok, z jehož masívu se na vás už z dálky doširoka šklebí tajemný černý vchod jeskyně.

   Skály jsou obklopeny řídkým bukovým lesem a k jeskyni míří pěšinka, která klikatě vystoupá až na zápraží této "azylové ubytovny".

   ( Závěrem bych chtěl poprosit všechny ty, kteří dobře znají Pulčínské skály a používají pro všechny skalní útvary mnou popisované názvy jiné, o shovívavost a pochopení : každý z nás přece vidí svět kolem nás jinýma očima a jak známo, lidské fantazii se meze nekladou !)

Číhanská voda je vhodná zejména ke koupelím, avšak kupříkladu Pazderská kyselka byla též shledávána jako velice chutná k pití. Mnoho hektarové rašeliniště Babice-Číhaná, kde tyto místní kyselky vyvěrají, obsahuje velké zásoby velmi kvalitní rašeliny.

Je s podivem, že se úvaha o lázeňském potenciálu Číhané neobjevila nikdy dříve. První, kdo se o ní vyslovil, byl doktor Heidler. Ale tato lokalita nebyla až do roku 1908, kdy ji začal zkoumat doktor Zönkerdörfer, v zorném poli zájmu badatelů.

Později zde doktor Zönkerdörfer v letech 1929-31, prováděl průzkum rašeliniště a přilehlých pramenů pro potřeby zvýšení léčebné kapacity Mariánských Lázní. Od projektu bylo roku 1931 ustoupeno, neboť hospodářská krize prudce stlačila návštěvnost Mariánských Lázní až na polovinu a potřeba dalších zdrojů se stala irelevantní.

Dnes je rašeliniště Babice-Číhaná, kromě okolí Křepkovické kyselky a kyselky u Podhorního mlýna, posledním dobře zachovaným biotopem s rašeliništěm a vývěry minerálních pramenů, dříve tak běžným ve zdejší krásné a drsné krajině.

                                                                     Mgr. Lukáš Hanzl

Vstup do ní vyžaduje velké dřepnutí nebo kleknutí, pokud se nechcete plazit. Jakou techniku zvolíte, je zcela na vás. Po vniknutí do jeskyně se ocitnete ve Velké síni, která je 18 metrů dlouhá a 16 metrů široká. Můžete se v ní procházet vzpřímení, její výška je dostatečná. V severozápadní části Velká síň přechází ve spletitou chodbu, kterou prozkoumáte již jen po čtyřech a plazením.  

Jeskyně má ještě Malou síň, do které se dá vplazit vpravo od vchodu do Velké síně. Malá síň je 8 metrů dlouhá a 4 metry široká. V této části jeskyně se již nevzpřímíte, pokud měříte více než 150 centimetrů. 

V minulém století jeskyně přitahovala zájem archeologů. V roce 1936 zde první výzkumy prováděl pan L. Jisl. Výsledek jeho snažení však neznáme. V roce 1943 turnovští turisté získali první archeologické nálezy. O čtyři roky později, v roce 1947, opět L. Jisl, tentokrát s F. Proškem našli v sondách u vstupní části četné keramické úlomky z mladší doby bronzové (lužické kultury z 12. až 9. století před n. l.). Při své archeologické činnosti jmenovaní pánové jeskyni zároveň zaměřili a zakreslili. 65 let starý nákres půdorysu a svislých řezů si můžete prohlédnout na přiložené fotografii. Pořídil jsem ji z informační tabule umístěné před vstupem do jeskyně.

Jmenovaní archeologové nezůstali jen u průzkumu Postojny. Prozkoumávali i okolí bohaté na menší jeskynní útvary. A nesnažili se zbytečně. V několika z nich objevili důkazy po lidské činnosti z mladší a pozdní doby kamenné (6 až 3 tisíletí před n. l.), mladší doby bronzové až mladší doby železné (12. až 2. století před n. l.), doby římské (3. až 4. století), vrcholného a pozdního středověku a raného novověku.

Nejstarší důkazy o přítomnosti člověka pocházejí z Jislovy jeskyně. Jsou jimi křemencové kamenné nástroje ze starší doby kamenné (okolo 50 tisíc let před n. l.). Pokud si chcete archeologické nálezy z jeskyní Klokočských skal prohlédnout, můžete v Muzeu Českého ráje v Turnově.

A jak se k jeskyni Postojna dostanete? Po žluté turistické značce z Bukoviny u Turnova vedoucí ke Klokočí (nebo opačným směrem). Z Klokočí je to blíž, přibližně 1 km.

Ještě několik praktických informací. V jeskyni je tma jako v pytli. Nezapomeňte si s sebou vzít baterku, nejvhodnější je čelovka. V jeskyni je sucho, jemný písek na zemi není zcela čistý. Pokud se rozhodnete prozkoumat chodby severozápadně od Velké síně, doporučuji se převléct. Jak píšu výše, čeká vás lezení po čtyřech a plazení.

Jeskyně Postojna je turisty navštěvovaná. Mnozí se sem rádi vracejí. Jak vidíte na fotografiích, někteří jedinci však mají potřebu stěny jeskyně ničit rytím nápisů, jmen a srdíček. A to je škoda.

Soutěska označená jako průchod je specifická svým mikroklimatem. To způsobuje několik faktorů. Jedním z nich je trvalé zastínění úzkého průchodu vysokými skálami, proto se zde dlouho drží sníh a led. Dalším činitelem je voda srážková i prosakující pískovcovými stěnami. Ta má za následek zvýšenou vlhkost prostředí, neboť hromadící se voda na dně průchodu se obtížně odpařuje. Vliv na teplotu vzduchu má i proudící vzduch, který ochlazuje vlhké stěny skal zvláště v noci. Ne nadarmo průchod dostal přívlastek Studený.

Toto specifické chladné a vlhké prostředí vytváří vhodné podmínky pro růst rohozce trojlaločného (Bazzania trilobita), brtivce překrásného (Ptilidium pulcherrimum), plevinky plazivé (Lepidozia reptans) a pobřežnice obecné (Pellia epiphylla), která se běžně vyskytuje v horských oblastech.

Ještě jedna historická zajímavost se k soutěsce váže. Jižně od ní se v červnu roku 1866, v době prusko – rakouské války, rozmístila rakouská baterie, která kontrolovala a střelbou ze svých děl pokrývala hlavní tuzemskou silnici v údolí.

Když se dostanete až k jeskyním (jsou v kopci) můžete si zde kromě vstupenek zakoupit i nějaký ten suvenýr případně malé občerstvení. Prohlídky jsou v sezóně každých cca 15 minut. Během čekání se můžete usadit ke stolečkům.

Argonitové jeskyně jsou nejteplejší jeskyně v České Republice. Jejich teplota se pohybuje mezi 14 - 16°C. I z tohoto důvodu zde nezimují netopýři, což je pro mně pozitivní informace. :)

V těchto hydrotermálních jeskyních je k vidění unikátní výzdoba - "gejzírové" stalagmity, Koblihová síň aj. Výzdoba jeskyní vznikala působením pramenů termálních minerálních vod. V některých částech jeskyně jsou prostory zaplněné oxidem uhličitým, které "uniká" právě z těchto minerálních vod. Během celé prohlídky si můžete všimnou varovných cedulek se zákazem vstupu kvůli zaměření oxidem uhličitým.

Návštěvní okruh je dlouhý 375 m a trvá 50 minut. Letos v létě je zde umístěna výstava na téma Švihák lázeňský.

Každopádně jsou jeskyně zajímavé a během parného léta se člověk příjemně ochladí.

Naučná stezka vybudována roku 1974  je asi 250 metrů dlouhá. Začíná přímo u místního Infocentra (v osadě Svinná Lada) a končí u jezírka (1,3 ha), považovaného za jedno z největších na rašeliništích vrchovištního typu. Na jezírku jsou plovoucí ostrůvky porostlé trsy rosnatky okrouhlolisté a dalších rostlin.

Jeskyně jako jedna z mála je přístupná i v zimě. Během zimy (prosinec až březen) jsou prohlídky 3x za den a v pondělí je zavřeno. V letní sezoně (květen až srpen) je otevřeno každý den. V mezidobí je otevřeno každý den mimo pondělí a prohlídky jsou 1x za hodinu. 

Jeskyně výpustek má za sebou velice pestrou historii. Ale vezmeme to od začátku. Výpustek vznikal díky činnosti Křtinského potoka. Jeskyni tvoří dvě patra. To větší a prostornější je i starší. Spodní část jeskyně ještě ani v dnešní době není moc známá.  Leží o 40 m níž a je zatím je objevena pouze jeho část. Obě části jeskyně jsou propojeny různámi propastmi. Většína z nich je však pořád zasypána.

Na vzhledu Výpustku se podepsala nejen dvruhá světová válka, ale i Lichtenštejnové. Ti většinu krápníkové výzdoby uřezali a odvezli si ji do své umělé jeskyně na zámku Lednice. V jeskyni se také těžila během 20. let 20 století fosfátová hlína. Za druhé světové války sloužila jako podzemní továrna ve které se vyráběli motory do letadel. Snad poslední ranou byl požár na konci války (duben 1945). Jeskyně tehdy hořela 14 dní.

Pokud budete někde poblíž určitě se na prohlídku vydejte. I ti z vás, kteří tam již byli budou překvapeni. Na vzhledu a úpravách jeskyně se neustále pracuje. Jeskyně je veřejnosti přístupná od roku 2006 a za tu dobu se tam toho hodně změnilo. (to nám potvrdil i pán, který tam byl na prohlídce s námi - byl tam i v roce 2007)

Na prohlídku jeskyně Výpustek si vemte teplé oblečení. Prohlídka trvá cca 1 hodinu a teplota je 7 - 9 stupnů během celého roku.

S nápadem vytvořit umělou jeskyni přišel uzenář a starosta Kunštátu František Burian. Nápad dostal poté, co Stanislav Rolínek dokončil třináctimetrovou sochu Tomáše Garrigue Masaryka. Ta byla slavnostně odhalená 28.10.1928.

Práce na jeskyni byly zahájeny v listopadu 1928, kdy jako první vznikl lev u vstupu. Zajímavé je, že stejně jako T.G. Masaryka, ani lva Rolínek do té doby neviděl. Předlohou se mu stali fotografie. Jako druhý vznikl strážce jeskyně a po něm další postavy. K práci ze začátku používal pouze nůžky na ovce a hasičskou sekeru. V jeskyni vytvořil 17 soch blanických rytířů, včetně sochy svatého Václava a sochy tří legionářů.

Část soch však musela být, stejně jako Masaryk, za okupace odstraněna. Socha byla místními občany za války obezděna, aby byla ukryta před zraky nacistů, ale ti sochu stejně roku 1942 našli a zničili. 

V červenci 1931 Rolínek umírá na tuberkukózu a sochy v rytířském sále už podle jeho návrhů dokončovali jiní. Za sálem měly podle původního návrhu být ještě stáje, zbrojnice a chodba slavných. K jejich realizaci však již nedošlo. Osobně tesal však i mecenáš Burian a to dětskou jeskyňku se Sněhurkou a sedmi trpaslíky. Z ideologických důvodů však byly trpaslíci v roce 1962 průvodkyní zničeny. Trpaslíci byli obnoveni v roce 1994 po navrácení jeskyně vnučce velkouzenáře Buriana Zdeňce Popelkové. 

Poblíž jeskyně byla postavena rozhledna, penzión a koupaliště se dvěma bazény, které později zaniklo.

Jeskyně se nyní nachází v oploceném areálu společně s Burianovou rozhlednou i zbytky sochy TGM. Ta byla za druhé světové války skryta za nadstavbou, avšak po udání byla zničena, dochovány zůstaly pouze boty postavy a její obrys na skále. V areálu jsou k vidění i sochařské výtvory z mezinárodních sympózií. V okolí jeskyně je vysazeno množství exotických dřevin.

http://www.rudka.cz/jeskyne

Otevírací doba

DUBEN AŽ ŘÍJEN