Vodopád v Karlově Studánce dosahuje výšky 20 m a patří k nejznámějším a nejdostupnějším vodopádům u nás. Byl vytvořen odklonem Bílé Opavy do umělého náhonu jako atrakce pro lázeňské hosty.

http://www.czecot.cz/turisticky-objekt/11538_karlova-studanka-umely-vodopad

Jedná se o hydrogenuhličitanovou kyselku s obsahem oxidu uhličitého. K objevu údajně došlo náhodou, její zvláštní chuti si všiml místní kovář Legler cestou z práce. Nicméně pověsti tvrdí, že pramen byl známý už dávno předtím, neboť ji místní obyvatelé používali jako preventivní ochranu při epidemii moru na konci 16. století. Kdoví. Zajímavostí je i to, že v roce 1903 byl přístup k pramenům přísně zakázán. Proti tomu se zvedla vlna odporu a zákaz byl později odvolán.

Současná podoba pramene pochází z roku 1937. Zastřešení bylo několikrát opravováno. Přesto, že pramen je od Nového Města vzdálen více jak 1 km, určitě cestou potkáte někoho s batohem nebo vozíkem s lahvemi mířícího načerpat si tuto kyselku do zásoby. Není divu, je opravdu hodně chutná a osvěžující.

   Naprostým unikátem je proto na Hradisku jeskyně, která do této kategorie rozhodně nepatří. Má doširoka otevřený vstupní portál a její interiér připomíná zaklenutou komoru s téměř rovným suchým dnem, na němž mohlo vedle sebe bez problémů ulehnout patero zbojníků i se svými klobouky,valaškami a případným lupem.

   Jeskyňka se nachází skoro v samém závěru hlavního Pulčínského údolí, kam proti toku potoka Pulčiňáku vybíhá od zákruty s červenou tur.značkou lesní cesta. Ta se posléze změní ve vyšlapaný chodník, který prudce stoupá lesem nad prameniště a po levici míjí divoký a rozervaný skalní blok, z jehož masívu se na vás už z dálky doširoka šklebí tajemný černý vchod jeskyně.

   Skály jsou obklopeny řídkým bukovým lesem a k jeskyni míří pěšinka, která klikatě vystoupá až na zápraží této "azylové ubytovny".

   ( Závěrem bych chtěl poprosit všechny ty, kteří dobře znají Pulčínské skály a používají pro všechny skalní útvary mnou popisované názvy jiné, o shovívavost a pochopení : každý z nás přece vidí svět kolem nás jinýma očima a jak známo, lidské fantazii se meze nekladou !)

K vodopádu se dostaneme po žluté turistické značce, která vede od zámku v Krásném Březně přes Mlýniště do Žežic. V lese pak ze značené cesty odbočuje cestička, která vede podél potok roklí až k vodopádu.

Blanský potok má celkem malý průtok vody a tak návštěvu plánujte na období, kdy je v potocích dostatek vody.

K vodopádu se dostaneme odbočením z ulice Hlavní v Mojžíři, na cestu, která vede podél koryta Kamenného potoka. Za posledními domy cesta vchází do lesa, vede ve svahu vrchu Strážný. Potok pod cestou se zařezává do úzké rokle. Asi po 400 metrech, za pravotočivou zatáčkou, je ve strmé rokli pod cestou vodopád. Sestup k němu je docela obtížný, terén je velice kluzký a blátivý.

Návštěvu vodopádu plánujte na období, kdy je v potocích dostatek vody. Nenechte se odradit suchým korytem potoka v Mojžíři. Voda z potoka se nad obcí ztrácí v podloží.

   Jeho ráz se ale mění nedaleko místa, kde se spojuje s menším přítokem od pulčínské dědiny. Údolí je tady zařezané mezi prudkým zalesněným svahem Stráže a bezejmenným kopcem vpravo, nyní s odlesněnou strání a odkrytými tajemnými skalními útvary. Potok tu na několika místech překonává tvrdší skalní prahy peřejnatým tokem. Nejhezčí úsek nalezneme nad druhou upravenou studánkou : silnička tu stoupá do pravotočivé zatáčky a je od potoka oddělena užším zalesněným ostrohem. Ucho vycvičené pobytu v přírodě postřehne zvuk, který do okolního lesního ticha, rušeného jen zpěvem a skřeky lesního ptactva, zcela jistě nepatří - tento šumivý zvuk k nám totiž směřuje od koryta Pulčiňáku. Pokud na vrcholu stoupání zabočíme vpravo - na pěšinku do lesa, snadno zjistíme příčinu : potok si tu pod námi vyhloubil krátkou skalnatou soutěsku, voda má na ukloněném skalním podloží větší spád a vznikl zde krátký a "hlasitý" peřejnatý úsek.

   V další části údolí se potok opět zklidní a my brzy odbočíme z hlavního údolí po lesní cestě už vysoko nad potokem, odkud se k nám občas donese už jen tichý šum, kde potůček vytváří další peřejky. Nedaleko rozcestí u hlavních Pulčínských skal tak zcela bez povšimnutí mineme jedno velmi pozoruhodné místo - ( přes zarostlou hlubinu údolíčka totiž z cesty není vidět ) -  na které bych vás rád upozornil.

   Abychom si tuto přírodní zvláštnost mohli zblízka prohlédnout, musíme seběhnout po značce dolů k potoku, pod hlavními stěnami skal a Trtolem vystoupat pěšinkou šikmo doleva pod začátek levé dlouhé skalní stěny a teprve odtud se můžeme stylem cik cak opatrně přiblížit po svahu dolů k potoku. Nacházíme se přibližně 100 m od hlavních skal a proti jeho proudu brzy nalezneme kouzelné místo a něco, co by v této oblasti možná nikdo nečekal : asi 1.5 - 2 m vysoký skalní práh zde potok překonává nádherným maličkým vodopádem ! Ona je to spíše ukloněná vodní kaskáda, ale přesto se jedná o místo, které by nemělo ujít naší pozornosti, i když k němu žádná turistická odbočka nevede.

   Pulčínský vodopádek má jen jednu podstatnou vadu - od jara do zimy je kromě dlouhotrvajících dešťů je průtok potoka minimální a v "suchém" období tolik nevynikne jeho krása ...

Potok který ní protéká pramení pod vrcholem Podbělky, dá se říci že samotný pramen je někde u lovecké chaty Babuše. Od ní se dá říčka celkem zřetelně sledovat. Samotná Malá Morava je dlouhá asi 10km a do Moravy se vlévá na jejím cca 340 km (délka se měří od ústí, tedy od Dunaje). Soutok je u mostu u Vysokého Potoka – nedaleko železničního přejezdu a obecního úřadu Malé Moravy. Přítok je to levobřežní. Horní tok je typickou horskou bystřinou a můžeme na něm najít řadu kaskád a dokonce i nějaký vodopád. Horní tok Malé Moravy se dá sledovat díky zelené značce, která tok provází od chaty Babuše až do Skleného. Nejprudší a nejzajímavější je pak úsek zhruba od rozcestí Pod Babuší. Níže pod rozcestím Sutě pak narazíme asi na 4-5 m vysoký vodopád, který je na říčce největší, ještě níž už u lesní asfaltky se dá najít další asi 2m vysoký. K tomu ještě další peřejky.

Kdo by se vydal pod velkým vodopádem po lesní silnici kousek směrem k Dolní Moravě, narazí v lese na vyrovnané zdi z kamení i srovnané hromady kamenů. Ty mu prozradí, jak vysoko sahalo původní osídlení před odsunem německého obyvatelstva, až někam sem se táhly domy vesnice Sklené, která je dnes jednou z částí obce Malá Morava. Dnes zde zůstalo jen pár rekreačních chalup, trvale zde žije jen několik obyvatel, i kostelík je dnes rekreační chalupou (alespoň zůstal zachován).