Do dneška je záhadou k čemu tyto kruhy sloužily? Mohlo jít o astronomickou pomůcku při pozorování okolních planet, měly léčebné účinky, vyzařovaly neznámou energii?

Kdo ví.

Zichovecký kromlech se stal částí magického nebo také léčebného trojúhelníku : nedokončený kostel v Panenském Týnci - menhir Kamenný pastýř v Klobukách - kamenný kruh v Zichovci.

   Naprostým unikátem je proto na Hradisku jeskyně, která do této kategorie rozhodně nepatří. Má doširoka otevřený vstupní portál a její interiér připomíná zaklenutou komoru s téměř rovným suchým dnem, na němž mohlo vedle sebe bez problémů ulehnout patero zbojníků i se svými klobouky,valaškami a případným lupem.

   Jeskyňka se nachází skoro v samém závěru hlavního Pulčínského údolí, kam proti toku potoka Pulčiňáku vybíhá od zákruty s červenou tur.značkou lesní cesta. Ta se posléze změní ve vyšlapaný chodník, který prudce stoupá lesem nad prameniště a po levici míjí divoký a rozervaný skalní blok, z jehož masívu se na vás už z dálky doširoka šklebí tajemný černý vchod jeskyně.

   Skály jsou obklopeny řídkým bukovým lesem a k jeskyni míří pěšinka, která klikatě vystoupá až na zápraží této "azylové ubytovny".

   ( Závěrem bych chtěl poprosit všechny ty, kteří dobře znají Pulčínské skály a používají pro všechny skalní útvary mnou popisované názvy jiné, o shovívavost a pochopení : každý z nás přece vidí svět kolem nás jinýma očima a jak známo, lidské fantazii se meze nekladou !)

Číhanská voda je vhodná zejména ke koupelím, avšak kupříkladu Pazderská kyselka byla též shledávána jako velice chutná k pití. Mnoho hektarové rašeliniště Babice-Číhaná, kde tyto místní kyselky vyvěrají, obsahuje velké zásoby velmi kvalitní rašeliny.

Je s podivem, že se úvaha o lázeňském potenciálu Číhané neobjevila nikdy dříve. První, kdo se o ní vyslovil, byl doktor Heidler. Ale tato lokalita nebyla až do roku 1908, kdy ji začal zkoumat doktor Zönkerdörfer, v zorném poli zájmu badatelů.

Později zde doktor Zönkerdörfer v letech 1929-31, prováděl průzkum rašeliniště a přilehlých pramenů pro potřeby zvýšení léčebné kapacity Mariánských Lázní. Od projektu bylo roku 1931 ustoupeno, neboť hospodářská krize prudce stlačila návštěvnost Mariánských Lázní až na polovinu a potřeba dalších zdrojů se stala irelevantní.

Dnes je rašeliniště Babice-Číhaná, kromě okolí Křepkovické kyselky a kyselky u Podhorního mlýna, posledním dobře zachovaným biotopem s rašeliništěm a vývěry minerálních pramenů, dříve tak běžným ve zdejší krásné a drsné krajině.

                                                                     Mgr. Lukáš Hanzl

Vstup do ní vyžaduje velké dřepnutí nebo kleknutí, pokud se nechcete plazit. Jakou techniku zvolíte, je zcela na vás. Po vniknutí do jeskyně se ocitnete ve Velké síni, která je 18 metrů dlouhá a 16 metrů široká. Můžete se v ní procházet vzpřímení, její výška je dostatečná. V severozápadní části Velká síň přechází ve spletitou chodbu, kterou prozkoumáte již jen po čtyřech a plazením.  

Jeskyně má ještě Malou síň, do které se dá vplazit vpravo od vchodu do Velké síně. Malá síň je 8 metrů dlouhá a 4 metry široká. V této části jeskyně se již nevzpřímíte, pokud měříte více než 150 centimetrů. 

V minulém století jeskyně přitahovala zájem archeologů. V roce 1936 zde první výzkumy prováděl pan L. Jisl. Výsledek jeho snažení však neznáme. V roce 1943 turnovští turisté získali první archeologické nálezy. O čtyři roky později, v roce 1947, opět L. Jisl, tentokrát s F. Proškem našli v sondách u vstupní části četné keramické úlomky z mladší doby bronzové (lužické kultury z 12. až 9. století před n. l.). Při své archeologické činnosti jmenovaní pánové jeskyni zároveň zaměřili a zakreslili. 65 let starý nákres půdorysu a svislých řezů si můžete prohlédnout na přiložené fotografii. Pořídil jsem ji z informační tabule umístěné před vstupem do jeskyně.

Jmenovaní archeologové nezůstali jen u průzkumu Postojny. Prozkoumávali i okolí bohaté na menší jeskynní útvary. A nesnažili se zbytečně. V několika z nich objevili důkazy po lidské činnosti z mladší a pozdní doby kamenné (6 až 3 tisíletí před n. l.), mladší doby bronzové až mladší doby železné (12. až 2. století před n. l.), doby římské (3. až 4. století), vrcholného a pozdního středověku a raného novověku.

Nejstarší důkazy o přítomnosti člověka pocházejí z Jislovy jeskyně. Jsou jimi křemencové kamenné nástroje ze starší doby kamenné (okolo 50 tisíc let před n. l.). Pokud si chcete archeologické nálezy z jeskyní Klokočských skal prohlédnout, můžete v Muzeu Českého ráje v Turnově.

A jak se k jeskyni Postojna dostanete? Po žluté turistické značce z Bukoviny u Turnova vedoucí ke Klokočí (nebo opačným směrem). Z Klokočí je to blíž, přibližně 1 km.

Ještě několik praktických informací. V jeskyni je tma jako v pytli. Nezapomeňte si s sebou vzít baterku, nejvhodnější je čelovka. V jeskyni je sucho, jemný písek na zemi není zcela čistý. Pokud se rozhodnete prozkoumat chodby severozápadně od Velké síně, doporučuji se převléct. Jak píšu výše, čeká vás lezení po čtyřech a plazení.

Jeskyně Postojna je turisty navštěvovaná. Mnozí se sem rádi vracejí. Jak vidíte na fotografiích, někteří jedinci však mají potřebu stěny jeskyně ničit rytím nápisů, jmen a srdíček. A to je škoda.

Historie Libušína:

http://www.mestolibusin.cz/historie-a-soucasnost-mesta/ds-1045/p1=2382

Když se dostanete až k jeskyním (jsou v kopci) můžete si zde kromě vstupenek zakoupit i nějaký ten suvenýr případně malé občerstvení. Prohlídky jsou v sezóně každých cca 15 minut. Během čekání se můžete usadit ke stolečkům.

Argonitové jeskyně jsou nejteplejší jeskyně v České Republice. Jejich teplota se pohybuje mezi 14 - 16°C. I z tohoto důvodu zde nezimují netopýři, což je pro mně pozitivní informace. :)

V těchto hydrotermálních jeskyních je k vidění unikátní výzdoba - "gejzírové" stalagmity, Koblihová síň aj. Výzdoba jeskyní vznikala působením pramenů termálních minerálních vod. V některých částech jeskyně jsou prostory zaplněné oxidem uhličitým, které "uniká" právě z těchto minerálních vod. Během celé prohlídky si můžete všimnou varovných cedulek se zákazem vstupu kvůli zaměření oxidem uhličitým.

Návštěvní okruh je dlouhý 375 m a trvá 50 minut. Letos v létě je zde umístěna výstava na téma Švihák lázeňský.

Každopádně jsou jeskyně zajímavé a během parného léta se člověk příjemně ochladí.

Od zámku se ke Kamennému kruhu dostaneme po místní komunikaci směr Janovice, asi po 300 metrech spatříme rozlehlou louku na pravé straně dotýkající se pásu lesa. Sejdeme na louku a po znatelné cestě vstoupíme do lučního porostu, abychom asi po 100 metrech odbočili vlevo k špici lesního porostu. Hned na kraji uvidíme první vztyčené kamenné sloupy a po mírně stoupající cestě dojdeme k nevelkému prostranství s Kamenným kruhem.

Kdo by očekával tisíciletou historii tohoto místa, bude asi zklamán. Kameny zde byly vztyčeny docela nedávno, začátkem devadesátých let minulého století a jsou dílem akademického malíře Jiřího Beránka jakou součást sochařského sympozia, které proběhlo v okolí Lemberka v roce 1992. Několik dalších sochařských výtvorů najdeme na začátku lipové aleje.  Zmiňovaný Kamenný kruh nazval autor Bezčasí. Dílo mělo znázorňovat spojení starých a nových kultur a civilizací, není dokončeno, chybí dvě desky z leštěné žuly, které měly představovat časovou smyčku, proudění času tam i zpět. 21 čedičových sloupů sem bylo přivezeno z lomu v Polevsku a vztyčeno pomoci jeřábu.

Někteří psychotronici a záhadologové nepochybují o léčivých účincích tohoto místa, faktem je, že že do kruhu chodí stále hodně návštěvníků hledajících klid a relaxaci. I když místo samé bylo poslední dobou dosti poškozeno vlivem vandalského řádění, přesto lze tu najít oázu klidu v rušném způsobu života dnešní civilizace.