Naprostým unikátem je proto na Hradisku jeskyně, která do této kategorie rozhodně nepatří. Má doširoka otevřený vstupní portál a její interiér připomíná zaklenutou komoru s téměř rovným suchým dnem, na němž mohlo vedle sebe bez problémů ulehnout patero zbojníků i se svými klobouky,valaškami a případným lupem.

   Jeskyňka se nachází skoro v samém závěru hlavního Pulčínského údolí, kam proti toku potoka Pulčiňáku vybíhá od zákruty s červenou tur.značkou lesní cesta. Ta se posléze změní ve vyšlapaný chodník, který prudce stoupá lesem nad prameniště a po levici míjí divoký a rozervaný skalní blok, z jehož masívu se na vás už z dálky doširoka šklebí tajemný černý vchod jeskyně.

   Skály jsou obklopeny řídkým bukovým lesem a k jeskyni míří pěšinka, která klikatě vystoupá až na zápraží této "azylové ubytovny".

   ( Závěrem bych chtěl poprosit všechny ty, kteří dobře znají Pulčínské skály a používají pro všechny skalní útvary mnou popisované názvy jiné, o shovívavost a pochopení : každý z nás přece vidí svět kolem nás jinýma očima a jak známo, lidské fantazii se meze nekladou !)

Tato vodní plocha vznikla v 50. a 60. letech 20. století zatopením (průsakem říční vody) bývalé pískovny (resp. lomu na štěrkopísek). Zdejší písek byl použit pro výstavbu velkých vodních děl na Vltavě, zejména Slapské přehrady a Orlické přehrady. Jeho tvar připomíná pětiúhelník. 

Ubytování je zde možné v kempu s ubytovnou a občerstvením. Nedaleko též nabízí své služby hotel. 

Voda je velice čistá. Je obohacena o síran hlinitý, dusitany, dusičnany, chloridy, amoniak a železo. Vysoký obsah (cca 1 %) kamence ve vodě z Kamencového jezera činí malé „Mrtvé moře“, což zabraňuje růstu řas a sinic. Z tohoto důvodu je  v letních měsících hojně vyhledávaným místem ke koupání. 

Pláž je travnatá a písčitá. 

Při jezeře se nachází kemp, chatičky, turistická ubytovna i hotel. O dostatak občerstvení není také nouze. 

V sousedství se nachází několik rybníků.

Já jsem Modravu navštívil v zimě při jednom putování na běžkách s trochu jiným úmyslem. Jedná se totiž o místo, kde dochází k soutoku Modravského, Roklanského a Filipohuťského potoka, čímž vzniká překrásná horská říčka Vydra. A ta pokračuje dál, vytváří četné peřeje i kaskády a pod Čeňkovou pilou se Vydra spojuje s říčkou Křemelnou a dává tím vzniknout zlatonosnou řeku Otavu, druhou největší šumavskou řeku.

Někdy se však jako počátek řeky Vydry označuje soutok Luzného a Březnického potoka u hájovny Březník. Jisté je, že hlavní pramennou větví říčky Vydry je Modravský potok, někdy též zvaný Luzný. Ten pramení v šumavských pláních na severozápadním svahu Luzného (1.373 m.n.m.) v nadmořské výšce 1.210 m.

Trochu jsem se procházel po Modravě a navštívil jsem také zajímavé informační středisko. Kombinace počasí a mé běžkařské obuvi mi však neumožnila podrobnější průzkum terénu i zmíněného soutoku. Ale i tak jsem si vychutnal něco z krásné atmosféry zdejší části Šumavy. Na putování podél Vydry, které se říká také zpívající řeka na Šumavě, by bylo také potřeba více času. Ale určitě by to stálo za to. Povydří je totiž považováno za nejkrásnější a nejromantičtější část Šumavy.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku:         http://bubinga.blog.cz/

Jezero se nachází na úpatí Jezerní hory nedaleko Železné Rudy (asi 4 kilometry) v nadmořské výšce 1.030 metrů. Vodní plocha má rozlohu 10,3 hektarů a hloubka jezera dosahuje místy až 36,5 metrů. Jezero má přibližně půlkruhový tvar a jeho okolí je zarostlé smrkovým porostem. Vypadá to zde tajemně a tak se není co divit, že Čertovo jezero je opředené různými pověstmi i strašidelnými legendami.

Přísun vody zajišťují dešťové srážky i Jezerní potok. Ten také odvádí vody z jezera, aby je za Železnou Rudou předal do říčky Řezná, která se v Německu jmenuje Regen a posléze se vlévá do Dunaje. Jako jediné ze šumavských ledovcových jezer tak náleží k povodí tohoto veletoku a do úmoří Černého moře.

První pokusy ochraňovat krásy Čertova jezera spadají do roku 1911. Od roku 1933 se jezero stalo součástí Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero o rozloze 174,86 hektarů. Jezero má oligotrofní vody, to znamená, že obsahují málo živin (především dusík a fosfor). Z výše uvedeného důvodu je zde voda často průzračná do velké hloubky.

K Čertovu jezeru je možné přijít ze dvou stran. Nejobvyklejší cesta vede od hráze Černého jezera po kamenité pěšině, která stoupá do kopce. Na vrcholu se člověk ocitne u rozcestí „Rozvodí“. Jak název praví, jedná se o hlavní evropské rozvodí Labe – Dunaj. Dále pokračuje již pohodlnější cesta k rozcestí, kde se napojuje žlutá značka a společně vedou k Čertovu jezeru. Kdo se na cestu vydá z Železné Rudy, použije modrou a posléze červenou turistickou značku. Výlet je to příjemný, avšak je potřeba počítat s výškovým rozdílem mezi výchozím a cílovým místem bezmála 300 metrů.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku:         http://bubinga.blog.cz/

Číhanská voda je vhodná zejména ke koupelím, avšak kupříkladu Pazderská kyselka byla též shledávána jako velice chutná k pití. Mnoho hektarové rašeliniště Babice-Číhaná, kde tyto místní kyselky vyvěrají, obsahuje velké zásoby velmi kvalitní rašeliny.

Je s podivem, že se úvaha o lázeňském potenciálu Číhané neobjevila nikdy dříve. První, kdo se o ní vyslovil, byl doktor Heidler. Ale tato lokalita nebyla až do roku 1908, kdy ji začal zkoumat doktor Zönkerdörfer, v zorném poli zájmu badatelů.

Později zde doktor Zönkerdörfer v letech 1929-31, prováděl průzkum rašeliniště a přilehlých pramenů pro potřeby zvýšení léčebné kapacity Mariánských Lázní. Od projektu bylo roku 1931 ustoupeno, neboť hospodářská krize prudce stlačila návštěvnost Mariánských Lázní až na polovinu a potřeba dalších zdrojů se stala irelevantní.

Dnes je rašeliniště Babice-Číhaná, kromě okolí Křepkovické kyselky a kyselky u Podhorního mlýna, posledním dobře zachovaným biotopem s rašeliništěm a vývěry minerálních pramenů, dříve tak běžným ve zdejší krásné a drsné krajině.

                                                                     Mgr. Lukáš Hanzl

Nejlépe je vidět hnízda a hnízdící kolonie z vrcholové vyhlídky na Minaretu, neboť odtud je jim vidět přímo do "kuchyně". Hnízda lze také uvidět v závěrečné části západní přístupové cesty směřující k Minaretu.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí, GOL 1:25 000 Zahrada Evropy

    Zcela samostatnou kapitolkou jsou pak lomy zatopené, jejichž dna byla zaplavena spodní vodou a my při jejich prohlídce můžeme obdivovat hladiny romantických jezer.

    Jedno takové najdeme na Bruntálsku nedaleko obce Svobodné Heřmanice. Dno ohromné lomové jámy zde vyplňuje jezero, které dosahuje 480 m délky, jeho šíře se pohybuje mezi 40 - 50 metry a jehož hloubka  dosahuje 37 m !!

   Historie lomu se začala psát roku 1824, kdy se za těžké ruční práce začala hloubit jáma a těžit břidlice, používaná v tehdejší době jako kvalitní střešní krytina. Neustále se zvětšující jizva, vedoucí do útrob země, dostala jméno SCHEFER ( Šífr). V období dvou světových válek zde byla těžba pozastavena. Příčinou zániku tohoto velkého lomu se po II. světové válce nestal "vynález" eternitu, ale velké množství prosakující spodní vody na dno lomu, které už nestačila zvládnout ani moderní čerpadla ...

   Průzračná, ale velmi studená voda, se stala vyhledávaným místem nejen všech "vodomilů", ale také sportovních potápěčů. Pohodlný přístup k vodní hladině umožňuje v délce 200 m sv břeh jezera. Zbytek břehů lomu tvoří skalní srázy, které téměř kolmo spadají do tmavých hlubin. V bezprostřední blízkosti jezera  - ( směrem na východ ) - se v délce 600 a šíři 300 do výše zvedají haldy hlušiny a vysýpek, kde bychom ještě i dnes mohli nalézt četné minerály a nerosty. V dobře přístupném východním úseku mají od roku 2007 sportovní potápěči k dispozici kovové molo s plošinou pro dekompresi a keson, který se nachází v hlubině pod ocelovou lávkou. Ponor do zdejších vod, které jsou téměř bez ryb a vodního rostlinstva, se stal velkou atrakcí nejen pro naše, ale také pro polské potápěče. Bohužel kvůli závadnému technickému vybavení anebo přecení sil zde už došlo k mnoha tragédiím a zbytečným úmrtím : např. v březnu tohoto roku (2012) se pod ledový krunýř ponořili tři potapěči z Polska a na hladinu se vrátil už jen jediný z nich !!

   Zatopený lom je v letním období využíván jako přírodní koupaliště - ale ruku na srdce : kdo z vás najde odvahu se vnořit do ledové, i když křišťálové vody ??? Co když dostanete uprostřed jezera do nohy křeč anebo vás za ni do hlubin stáhne duch některého utonulého ?!?

   My, turisti, si nejspíš odepřeme požitek z adrenalinového koupání a vydáme se raději na procházku po chodníčku, vedoucího po vrcholku východního skalního srázu. Z těchto výšin se nám otevře pohled nejen na celý tento obrovitý lom, ale i na okolní hezkou krajinu Nízkého Jeseníku. Temná vodní hladina hluboko pod našima nohama se mění při doteku slunečních paprsků na světlejší modř, celé toto tajemné místo se dostává do mnohem přívětivější dimenze a my ohromeni a v úžasu nad tou krásou v tom okamžení zapomeneme na to, kolik už má na svědomí lidských životů ...

Proto tok, jehož koryto bylo před nedávnem v parku vyhloubeno, sice teče přibližně místy, kudy kdysi Ponávka protékala, ale jeho voda s ní nemá nic společného. Je napájen z vodovodní sítě a vodu v uzavřeném okruhu pohání čerpadla. Zdejší břehové porosty byly osázeny drobnými keři a další vodomilnou vegetací, přes potok zbudováno několik dřevěných lávek a ve vodě se prohání bezpočet okrasných rybiček. I když už se vlastně nejedná o původní tok, jeho blízké okolí je dnes bezpochyby nejnavštěvovanější částí parku Lužánky.