Palouk má přibližný tvar trojúhelníka o délce strany asi 150 m. Pozoruhodné na tomto místě je to, že zde bylo v rámci Masarykova lesa - Lesnického Slavína vysázeno několik netradičních okrasných dřevin, dnes již velkých stromů. Jedná se o kryptomerii japonskou, borovici žlutou, cypřišek Lawsonův, jedli ojíněnou, ale zejména o dominantní dub bahenní. Ten zastiňuje malou prohlubeň, na jaře plnou vody, podlé které dostal palouk jméno. Na západní straně se nachází pomníček lesníků Havelky a Zieglera, spoluautorů knihy o lese.  

Střed palouku protíná zpevněná lesní cesta Bílovice - Útěchov, jsou zde asi 4 lavičky. Na východní straně se otevírá pohled do údolí Svitavy a na stranu k obci Babice nad Svitavou. 

Na místě probíhá každoroční folklorní rituál Vítání jara, kterého se pravidelně účastní dětský folklorní soubor Bystrouška z Bílovic a pěvecký sbor dospělých z Brna. 

Místo určitě stojí za vidění, občerstvit se můžete na kraji Bílovic v Chaloupce  U Komína nebo v Útěchově Za Sedmero, není však od věci si vzít všechno s sebou a U Luže si udělat třeba piknik.

Vodopád v Karlově Studánce dosahuje výšky 20 m a patří k nejznámějším a nejdostupnějším vodopádům u nás. Byl vytvořen odklonem Bílé Opavy do umělého náhonu jako atrakce pro lázeňské hosty.

http://www.czecot.cz/turisticky-objekt/11538_karlova-studanka-umely-vodopad

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí/B2, GOL 1:25 000 Zahrada Evropy

Do dneška je záhadou k čemu tyto kruhy sloužily? Mohlo jít o astronomickou pomůcku při pozorování okolních planet, měly léčebné účinky, vyzařovaly neznámou energii?

Kdo ví.

Zichovecký kromlech se stal částí magického nebo také léčebného trojúhelníku : nedokončený kostel v Panenském Týnci - menhir Kamenný pastýř v Klobukách - kamenný kruh v Zichovci.

   Více než nějakou tůňku ale připomíná vesnický rybník - však to také původně rybník byl, místní v něm dokonce plavívali své koně a z blizoučkého toku říčky Mojeny vedl náhon k mlýnu, nacházejícím se na druhé straně za silnicí. Přírodní rezervace o výměře pouhých 0.2 ha zde byla vyhlášena až v roce 1994 z důvodu "významného místa výskytu, rozmnožování a vývoje obojživelníků" - tak zní oficiální text.

   Při naší návštěvě vodní hladinu ještě pokrýval ledový krunýř, ale v jeho odtávající části je dobře rozeznatelná podvodní betonová hráz, rozdělující tuto umělou nádrž na dvě části. Z jedné části je rybníček ohraničen asfaltovou komunikací, vedoucí okolo říčky Mojeny k lidským obydlím, na druhé straně parcelami s domy. Na jižní straně rybníka se nachází silnice, spojující Tlumačov s Kvasicemi. Na hrázi tu sice vznikla jakási "ochranná zeď" s vysázených borovic, ale i tak je překvapivé, že si zrovna toto místo - obklopené lidskou civilizací - vybrali obojživelníci za své útočiště.

  Když zimu vystřídá jaro a léto - a nastanou teplé a vlahé podvečery - mohou se obyvatelé blízkých stavení těšit z mimořádně hodnotných "žabích koncertů". Zdejší "umělci" totiž nejsou zastoupeny jen jedním druhem, ale vesele si tu kváká hned patero zástupců těchto obojživelníků - můžeme zde slyšet nejen ropuchu obecnou a skokana zeleného a skřehotavého, ale také kuňku obecnou a rosničku zelenou. Z nekuňkajících a pouze přihlížejících obojživelníků tu žije čolek velký a obecný. Zcela jistě si tato báječná kulturní představení nenechá ujít také zástupce z říše plazů - užovka obojková ...

   Na březích umělé nádrže můžeme ve vegetačním období spatřit kosatec žlutý a puškvorec obecný, květy a listy na vodní hladině patří uměle vysazenému leknínu bílému.

   Naproti nádrži se hned za silnicí zvedá vícepatrový objekt bývalého tlumačovského mlýna - o kterém je v análech zmínka už v roce 1420 - nyní ale už dávno nefunkčního. Budova je v současnosti v soukromém vlastnictví, jehož majitel má zřejmě velký smysl pro humor, což dokazuje nápis na jím umístěné varovné ceduli - ( a kterýžto obrázek najdete jako poslední v přiložené fotogalerii ...)

   Naprostým unikátem je proto na Hradisku jeskyně, která do této kategorie rozhodně nepatří. Má doširoka otevřený vstupní portál a její interiér připomíná zaklenutou komoru s téměř rovným suchým dnem, na němž mohlo vedle sebe bez problémů ulehnout patero zbojníků i se svými klobouky,valaškami a případným lupem.

   Jeskyňka se nachází skoro v samém závěru hlavního Pulčínského údolí, kam proti toku potoka Pulčiňáku vybíhá od zákruty s červenou tur.značkou lesní cesta. Ta se posléze změní ve vyšlapaný chodník, který prudce stoupá lesem nad prameniště a po levici míjí divoký a rozervaný skalní blok, z jehož masívu se na vás už z dálky doširoka šklebí tajemný černý vchod jeskyně.

   Skály jsou obklopeny řídkým bukovým lesem a k jeskyni míří pěšinka, která klikatě vystoupá až na zápraží této "azylové ubytovny".

   ( Závěrem bych chtěl poprosit všechny ty, kteří dobře znají Pulčínské skály a používají pro všechny skalní útvary mnou popisované názvy jiné, o shovívavost a pochopení : každý z nás přece vidí svět kolem nás jinýma očima a jak známo, lidské fantazii se meze nekladou !)

Tato vodní plocha vznikla v 50. a 60. letech 20. století zatopením (průsakem říční vody) bývalé pískovny (resp. lomu na štěrkopísek). Zdejší písek byl použit pro výstavbu velkých vodních děl na Vltavě, zejména Slapské přehrady a Orlické přehrady. Jeho tvar připomíná pětiúhelník. 

Ubytování je zde možné v kempu s ubytovnou a občerstvením. Nedaleko též nabízí své služby hotel.