Má 4 zastávky a je 2,5 km dlouhá.

První zastávka „ V Bosně“ je na okraji Chlumčan.  Jde o místní název části obce, kde v minulosti stávaly rybářské domky a bažinatá krajina se podobala krajině na Balkáně. Proto ten název. Stezka vede okolo starého mlýna proti proudu potoka.

Zastávka č.2  „ U viaduktu“. Upravená část toku potoka, který podchází pod železniční tratí. Je zde turistické odpočívadlo.

Zastávka č.3 „U lesa“. Informační tabule seznamuje s místní faunou a florou.

Zastávka č.4 „Brloh“. Stezka vychází u starého statku v Brlohu a pokračuje k Vernerovu mlýnu.

Vodopád v Karlově Studánce dosahuje výšky 20 m a patří k nejznámějším a nejdostupnějším vodopádům u nás. Byl vytvořen odklonem Bílé Opavy do umělého náhonu jako atrakce pro lázeňské hosty.

http://www.czecot.cz/turisticky-objekt/11538_karlova-studanka-umely-vodopad

Dojeli jsme tramvají 22 do stanice Hostivařská. Jezdí sem i tramvaj 26. Vydali jsme se po červené značce kolem tvrze Toulcův dvoru z roku 1364. Dnes je sídlem Ekologického centra města Prahy. Chvíli jsme šli Hostivaří, kde je stará zástavba v okolí Kozinova náměstí s kostelem sv.Jana Křtitele. Opustili jsme Hostivař a pokračujeme po červené značce podle Botiče. Prošli jsme chráněnou přírodní památkou Meandr Botiče.Je až neuvěřitelné, že taková krásná příroda je vlastně uprostřed města. Břehy jsou porostlé křovinami. Vyskytují se zde chráněné rostliny i živočichové. Prý se zde dá zhlédnout i ledňáček. Značka nás dovedla až k hrázi Hostivařské přehrady. Bohužel nádrž byla tou dobou vypuštěná, asi kvůli nějaké údržbě. Jen u hráze bylo jezírko a dále tekl Botič. Jinak má vodní plocha .43 ha a maximální hloubka je 12 m. Byla dokončena v roce 1962 a její břehy a okolní lesopark je rekreačním místem Pražanů. Meandry Botiče jsou hezky vidět i na dně vypuštěné nádrže.

Přišli jsme, pořád po červené, k Petrovicům. Míjíme ragbyové hřiště nad kterým je vidět opuštěný zámek. Jdeme vedle petrovického jezu, kde je vidět vodní náhon. Vpravo za Botičem je vidět zbytky Fantova mlýna. Docházíme k soutoku Botiče a Pitkovickým potokem u Dobré Vody. Tady se loučíme s Botičem a červenou značkou, kteří pokračují do Průhonic. My ale vyrážíme po zelené značce divokou přírodou po pravém břehu proti proudu Pitkovického potoka. Pěšinkou krásnými loukami, plnými lučních květů, které už moc není v přírodě vidět. Kvetoucí louky. Je neuvěřitelné, že jsme uvnitř velkoměsta. Asi po kilometru jdeme podle Pitkovické stráně, která je přírodní památkou. Je to nejcennější lokalitě Pitkovického potoka.Poloha a umístění stráně umožňuje zde růst kolem 100 druhů rostlin. Najde se zde koniklec luční, chrpa chlumní i křivatec český a další. Je zde i plno živočichů. Tato stráň je tu prý od poslední doby ledové.

Pokračujeme dále podle potoka přes louky a naučnou stezkou až do Pitkovic. Člověk jde Prahou a zároveň divokou přírodou. Díky za tato krásná místa. Přidáváme si tuto cestu k Prokopskému údolí a Šárce. Budeme objevovat další taková místa v Praze. Z Pitkovic už jen třešňovkou  do Pitkoviček, 232 ke stanici metra „C“ Háje. Celkem něco přes 20 km, bez hospůdek, ale krásnou přírodou. Zajděte si tam také, když to vše kvete.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí/B2, GOL 1:25 000 Zahrada Evropy

Do dneška je záhadou k čemu tyto kruhy sloužily? Mohlo jít o astronomickou pomůcku při pozorování okolních planet, měly léčebné účinky, vyzařovaly neznámou energii?

Kdo ví.

Zichovecký kromlech se stal částí magického nebo také léčebného trojúhelníku : nedokončený kostel v Panenském Týnci - menhir Kamenný pastýř v Klobukách - kamenný kruh v Zichovci.

   Více než nějakou tůňku ale připomíná vesnický rybník - však to také původně rybník byl, místní v něm dokonce plavívali své koně a z blizoučkého toku říčky Mojeny vedl náhon k mlýnu, nacházejícím se na druhé straně za silnicí. Přírodní rezervace o výměře pouhých 0.2 ha zde byla vyhlášena až v roce 1994 z důvodu "významného místa výskytu, rozmnožování a vývoje obojživelníků" - tak zní oficiální text.

   Při naší návštěvě vodní hladinu ještě pokrýval ledový krunýř, ale v jeho odtávající části je dobře rozeznatelná podvodní betonová hráz, rozdělující tuto umělou nádrž na dvě části. Z jedné části je rybníček ohraničen asfaltovou komunikací, vedoucí okolo říčky Mojeny k lidským obydlím, na druhé straně parcelami s domy. Na jižní straně rybníka se nachází silnice, spojující Tlumačov s Kvasicemi. Na hrázi tu sice vznikla jakási "ochranná zeď" s vysázených borovic, ale i tak je překvapivé, že si zrovna toto místo - obklopené lidskou civilizací - vybrali obojživelníci za své útočiště.

  Když zimu vystřídá jaro a léto - a nastanou teplé a vlahé podvečery - mohou se obyvatelé blízkých stavení těšit z mimořádně hodnotných "žabích koncertů". Zdejší "umělci" totiž nejsou zastoupeny jen jedním druhem, ale vesele si tu kváká hned patero zástupců těchto obojživelníků - můžeme zde slyšet nejen ropuchu obecnou a skokana zeleného a skřehotavého, ale také kuňku obecnou a rosničku zelenou. Z nekuňkajících a pouze přihlížejících obojživelníků tu žije čolek velký a obecný. Zcela jistě si tato báječná kulturní představení nenechá ujít také zástupce z říše plazů - užovka obojková ...

   Na březích umělé nádrže můžeme ve vegetačním období spatřit kosatec žlutý a puškvorec obecný, květy a listy na vodní hladině patří uměle vysazenému leknínu bílému.

   Naproti nádrži se hned za silnicí zvedá vícepatrový objekt bývalého tlumačovského mlýna - o kterém je v análech zmínka už v roce 1420 - nyní ale už dávno nefunkčního. Budova je v současnosti v soukromém vlastnictví, jehož majitel má zřejmě velký smysl pro humor, což dokazuje nápis na jím umístěné varovné ceduli - ( a kterýžto obrázek najdete jako poslední v přiložené fotogalerii ...)