Někdy před rokem 1270 si jakýsi pan Záštita vybral nejvyšší návrší - v tehdy už více jak 100 let fungující vesnici - ke stavbě své tvrze. Stavba to byla skromná a na dnešní poměry jednoduchá, neboť tu po dokončení vznikla jen čtyřhranná obytná věž s hospodářským dvorem. Pevnůstka také nijak zvlášť nepřevyšovala své okolí, neboť tento "kopec" v centru Tlumačova dosahuje nadmořské výše celých 191 m a okolní terén je pouze o 2 metry nižší !

  Před koncem 15.století, kdy osada přináležela rodu Stošů z Kounic, bylo k věži - kvůli luxusnějšímu bydlení - přistavěno jižní palácové křídlo a obranná zeď, která obkroužila také blízký kostel. ( Protože tehdy ještě nebyl vynalezen cement, stavělo se z lomového kamene a namísto malty se jako pojivo používal jíl ).

   V následujícím století přestává tvrz - ( díky rozvoji palných zbraní a změně bojové taktiky ) - plnit svoji obrannou funkci. Městečko Tlumačov s opevněným sídlem dostává v roce 1495 nové "pány" - panstvo Bilíků se píše z Kornic. A je to rod činorodý a budovatelský, neboť záhy přistupuje k radikální přestavbě tvrze : vzniká zde nové palácové křídlo, zdivo věže je sneseno na úroveň ostatních obytných částí, hlavní průčelí paláce dostává kolem oken nové renesanční ostění a celý areál se mění na tzv. "panský dům", označovaný též zámečkem ...

   Okolo roku 1665, kdy Tlumačov vlastní hrabě z Rottálu, přichází tato stavba definitivně o své privilegium být obýváno pouze majiteli s "modrou krví" a stává se z něj panský dvůr s nájemním hostincem. Pivo se do něj dodávalo z dnes už neexistujícího pivovaru a též zaniklé tlumačovské čtvrti Klevetova. K panskému dvoru tehdy patřil také rybník a tlumačovský ovčín.

  ( Budova "zámečku" je teprve v polovině 18.století navýšena o patro, stavěné z nepálených cihel - ( vepřovic ) - a zhruba tuto podobu si udržela až do vzorné rekonstrukce v současnosti ...)

    ( K článku použity informace z webových stránek obce Tlumačov ).

Žádná značená cesta sem nevede. Ani vlastní prostor hradiště není nijak označen. Proto je dobré se před cestou podívat na fotografie, aby člověk vůbec hradiště našel.

Skromné pozůstatky hradiště z pozdní doby bronzové se nacházejí na pravém břehu Ohře a jsou volně přístupné. Lze sem také přijít, možná je správnější výraz vyšplhat se, zespodu od silnice Karlovy Vary – Kyselka. V tomto případě je potřeba objevit asi půl kilometru za koncem města v levotočivé zatáčce cestičku vzhůru do svahu, jestli tam nějaká je.

První poznatky o Hradišti v katastru Drahovic pocházejí z roku 1989. Při archeologickém průzkumu byly zjištěny zajímavé skutečnosti, které obohatily vědomosti o prehistorii Karlovarska. Sondami byla zjištěna kulturní vrstva, žlaby, kůlové jamky a zahloubená chata. Z výše uvedeného si odborníci mohli udělat obrázek o původním vzhledu hradiště. Ale také o jeho osudu. Podle nálezu puklých kamenů je usuzováno, že hradiště zaniklo požárem. Drobné, ale cenné nálezy, se týkají výrobků z kamene, keramiky, bronzových předmětů či nádoby z kůry. Poznatky také ukazují na to, že zde lidé pobývali také v době eneolitu (přibližně 4.400 až 2.000 let př.n.l.).

Hradiště bylo vybudováno na strategickém místě nad ohybem řeky v 10. století př.n.l. a patrně sloužilo k ochraně obchodní cesty. Zajímavá je jeho velikost. Oproti obdobným stavbám z té doby mělo malé rozměry. Nálezy z jeho okolí naznačují, že zde mohla ještě existovat neopevněná osada.

Dnes však při návštěvě tohoto místa musí mít člověk dobrou představivost, aby se vžil do dané doby. Ale je tady hezky a při procházce po okolí se nabízejí zajímavé výhledy do údolí řeky Ohře.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku:         http://bubinga.blog.cz/

Areál slovanského hradiště byl osídlen již v pozdní době kamenné obyvatelstvem kultury s nálevkovitými poháry. Archeologicky bylo zjištěno i pozdější osídlení z doby halštatské. Hradiště s výše popsaným opevněním zde však vzniklo patrně až v 9. století a bývá také dle určitých historických zpráv spojováno se sídlem knížete Vistracha. Jako významné centrum státní správy ve zdejší oblasti fungovalo ještě po polovině 10. století. Poté začal jeho význam upadat vzhledem k nově budovanému přemyslovskému správnímu centru v nedaleké Bílině. Přesto život na hradišti přetrvával dále. Některé stavební úpravy vnější hradby jsou totiž datovány až do přelomu 11. a 12. století.

Severozápadní část areálu hradiště, které mělo rozlohu pět hektarů, vymezuje Vodní nádrž Všechlapy. Jihovýchodní plocha je ohraničena silnicí spojující Zabrušany a Všechlapy. Ostroh, na němž se hradiště nachází, výrazně vystupuje z okolní ploché krajiny. Právě jeho prudké boční svahy skýtaly hradišti ochranu. V minulosti byly tyto svahy vymodelovány dvěma potoky, které ostroh s hradištěm obtékaly. Kromě těchto bočních svahů, na jejichž okraji byla dle předpokladu archeologů vybudována opevnění palisádové konstrukce, chránily hradiště ještě tři příčné valy s příkopy. Těmi byla zároveň rozdělena jeho plocha na tři samostatné části.

Vnitřní, dnes již málo patrný val byl původně sedm metrů širokou hradbou, která byla vybudována v kombinaci dřeva a hlíny s čelní stranou tvořenou z nasucho kladených kamenů. Před ní se nacházel příkop třináct metrů široký a čtyři metry hluboký. Velmi podobně bylo řešeno provedení prostředního, osm metrů širokého valu s příkopem na vnější straně. Nejmohutnější však bylo vnější opevnění. Deset metrů široká hradba byla na rozdíl od předešlých dvou vybavena i na své vnitřní straně zdí z nasucho kladených kamenů. Také před touto hradbou se nacházel mohutný příkop. Dnes v těchto místech prochází silnice ze Zabrušan do Všechlap.

Zaparkovat lze například na místní komunikaci v Zabrušanech před Kostelem svatých Šimona a Judy.  Na náhorní plochu hradiště je vhodné vystoupat bočním svahem po polní cestě (ze směru od Obecního úřadu), na jejímž začátku je informační tabule.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku:         http://bubinga.blog.cz/

Turistická mapa KČT 1:50 000 č.83 Okolí Brna-Ivančicko/B5

 V roce 1965 bylo území oppida prohlášeno za archeologickou památkovou rezervací nazvanou České Lhotice. První informace o keltském osídlení pochází z druhé poloviny 19. století, ale k systematickému průzkumu lokality došlo až ve čtyřicátých letech 20. století. Hradiště České Lhotice je jediným objeveným oppidem ve východních Čechách.

V Klánovickém lese můžeme objevit další zbytky vesnic - u zast. č.2 pozůstatky vesnice a rybníka Hol, v oblasti zvané "Na Kostelíku" stála dříve vesnice Lhota nad Úvalem s kamenným kostelem Sv.Václava (žádné zřetelné pozůstatky, název místa), v místě dnešních Nových dvorů stála vesnice Slavětice s tvrzí. Z vesnice Žák však máme nejvíce pozůstatků.

Z původní skalní vesnice je dnes patrných celkem 28 objektů v různém stavu. Kdy tato vesnice vznikla se nedá přesně určit. Pravděpodobné je, že se jednalo o obydlí čeledi sloužící na hradě a stážců hradu. Také zde v husitských dobách bývalo opevněné zimoviště vojsk.

Když byl hrad na počátku 18.století opuštěn, nastěhovala se do skalních obydlí chudina. Okolní obyvatelé tyto nové usedlíky nazývali "skaláci". Celkem zde žilo sedm několikačlenných rodin.

Obytné světničky mívaly dřevěné podlahy. Do skalních otvorů byly osazeny dveře a okna. Byly v nich také kamna a pece na pečení chleba.

Konec skalní vesnici připravily c.k. úřady v Mnichově Hradišti na konci 19.století. Pod záminkou cholerové epidemie, která v Evropě v roce 1892 řádila, nechali obyvatele nuceně vystěhovat do chudobinců v nedaleké obci Boseň a obydlí byla "důkladně" poničena.

Skalní světničky jsou volně přístupné. Občas zde přespí i nějaký ten tramp. Místo ale rozhodně stojí za návštěvu. Těžko si dnes dokážeme představit, v jakých podmínkách zde původní obyvatelé žili.

Skalní světničky a okolí hradu Valečov vůbec se stávají častým cílem filmařů. Natáčely se zde například film "Poklad hraběte Chamaré" a pohádka "Rumplcimprcampr".

Přímo bývalou skalní vesnicí prochází červená a zelená turistická značka. Po červené značce se sem můžete dostat z Mnichova Hradiště nebo z Podkosti u hradu Kost přes masív Mužského. Zelená značka začíná pod hradem Valečov a vede kolem Komárovského rybníka na rozcestí Chrby, kde se setkává znovu s červenou značkou.

Ačkoliv existují i jiné zastávky použitelné jako východiště na hradiště Závist, nejideálnějším východištěm na svahy a vrchol Hradiště je oblast železniční stanice Pha-Zbraslav, kde je východiště turistických značených tras popsané do podrobna výše (pod heslem Zbraslav). Sem se dostanete autobusem linky 165 a samozřejmě také vlakem od hlavního nádraží. Značky vyjma červené vedoucí odtud podél Vltavy procházejí areálem oppida. Nejvýznamnější značkou pro samotné hradiště Závist je žlutá - ta prochází přes nejzajímavější zdejší místa a zároveň s tím i přes oba vrcholy; cestu po ní je možné nastoupit již v Točné, kde tato značka začíná na konečné autobusové linky 173 a nácestné zastávce dvou příměstských linek a následně prochází přírodní rezervací Šance, za níž přijde na ulici Komořanskou se zastávkou 165 Závist (tu je možné také využít coby začátek či konec vycházky), od níž klesá malou a krásnou uličkou Závist pod most Závodu míru, u kterého přejde železniční trať vcházejíc na svou druhou část, kde od zbraslavského nádraží stoupá podél západního svahu okolo Arcibiskupského altánu k vykopávkám při vrcholu Hradiště, od nich přichází na šestisměrové rozcestí Hradiště, rozc., z něj klesaboš do Károvského údolí, aby na severním okraji Jarova skončila na červené turistické značce, po níž se lze vrátit zpět k nádraží. Ať už půjdete kteroukoliv z cest - údolní zelenou, modrou, zelenou či žlutou na Hradiště, rozc., nebo žlutou přes kopec Šance, budete pociťovat velmi silnou energii plynoucí z historie těchto míst; celý areál hradiště Závist je dodnes obklopen dobře patrnými valy. Kromě cest někdejším pravěkým městem, jehož území v našich staletích pokrývají tiché lesy, byste měli navštívit také konkrétní zajímavosti novodobé i prehistorické; v údolí Břežanském, při souběhu modré a zelené značky, se nachází mini ZOO; v místě, kde se obě značky rozdělují pak pomník Vítězslava Hálka; při trase žluté značky narazíte na Arcibiskupský altán, od něhož se vám otevře asi nejkrásnější výhled z oblasti hradiště Závist. Vrcholovou zajímavostí bývaly zajímavé vykopávky, rovněž při trase žluté, a sice poblíž vrcholu; bohužel kvůli ochraně tohoto unikátního historického svědectví byly nemovité nálezy zakryty ochrannou vrstvou zeminy a ve vrcholovém prostoru již žádné vykopávky na vlastní oči neuvidíte. I přesto návštěvu těchto míst vřele doporučuji. 

Text je přejatý z Průvodce k průvodci I - http://www.turistika.cz/cestopisy/show/pruvodce-k-pruvodci-i-okoli-prahy.html.

Text je přejatý z Průvodce k průvodci I - http://www.turistika.cz/cestopisy/show/pruvodce-k-pruvodci-i-okoli-prahy.html.