Velkolepý sál - obdélníkového půdorysu s rozměry 62 x16 metrů- je  13 metrů  vysoký a pyšní se krásnou pozdně gotickou krouženou klenbou o pěti polích i - již raně renesančními – okny. S Vladislavským sálem sousedí Sál Zemských desek a Jezdecké schody, další Rejtova díla ve stylu tzv. jagellonské nebo vladislavské gotiky. Vladislavský sál, který vznikl spojením tří starších místností ve 2. poschodí tzv. Karlova paláce, je největší slavnostní prostor středověké části Pražského hradu a ve své době byl největším světským klenutým sálem v Praze a možná i celé střední Evropě.

V dobách dávno minulých sál sloužil jako místo korunovačních hostin českých králů i jezdeckých rytířských turnajů. Dnes je využíván pro reprezentační shromáždění, slavnostní zasedání Parlamentu nebo velmi významné výstavy. Vystavován zde byl například Maurův relikviář, ale i rakev s ostatky prezidenta Havla.

Na jižní straně sálu se nachází kamenný balkon s krásnou vyhlídkou na město, na severní straně je sál Staré sněmovny a Jezdecké schody, historický vstup do prostor sálu. Z východní strany k sálu přiléhá kostel Všech svatých (bližší informace: http://www.turistika.cz/mista/praha-kostel-vsech-svatych-prazsky-hrad).

Sál, ve kterém se mohlo až 100 jezdců najednou projíždět na koních, proslul zejména svou neobvykle složitou, převýšenou klenbou s krouženými žebry bez použití středových opěr. Do současnosti se Vladislavský sál zachoval ve své původní podobě.

Jezdecké schody byly vybudovány jako nový vstupní trakt proto, aby po nich mohli přijíždět čeští rytíři na svých koních přímo do prostor Vladislavského sálu. Ten nesloužil jen jako zasedací místnost, ale hlavně jako místo rytířských turnajů (v sále mohlo údajně kroužit najednou až sto jezdců), plesů i veselých oslav. Celý hrad, včetně této vstupní části, utrpěl při velkém požáru v roce 1541, takže zdejší lodžie dnes proto nese nižší renesanční klenbu. Většina schodiště je však stále zaklenuta nádhernou původní Rejtovou krouženou klenbou s přetínanými žebry.

Schody ústí na jižní straně hradního náměstí mezi katedrálou sv. Víta a bazilikou sv. Jiří.  Jejich podobu vytvořil v rámci jagellonské přestavby velký pozdně gotický architekt a stavitel Benedikt Rejt (Riedl) v roce 1500. Mnozí odborníci tvrdí, že kvalitou provedení konkuruje menší prostor Jezdeckých schodů i vznešenému a vysoce ceněnému Vladislavskému sálu. Klenební žebra jsou tu kroužena v ohebných obloukových křivkách. Mají podobu krátkých segmentů, které se navzájem protínají a prostupují. Dynamizace gotických forem tu dosáhla své krajní meze. Vlastní schodiště má devět nízkých stupňů, je široké  3,5 metru  a dlouhé  8,35 metru. Mezi schody a sálem je krásný portál ve tvaru tzv. oslího hřbetu.

Síně Zemských desek ve své domě sloužily jako soudní archiv legislativních předpisů a katastrální úřad s pozemkovým fondem dohromady. Místnost Starých zemských desek se nachází se pod Jezdeckými schody a pochází. z doby Přemysla Otakara II. Její těžká klenba je podpírána dvěma nízkými válcovými sloupy. Místnost sloužila k uchování majetkových zápisů a rozhodnutí zemského soudu o državách českých šlechticů. Listiny shořely při požáru v roce  1541 a nějaký čas později světnice sloužila hradním klíčníkům, kteří směli šenkovat pivo. Místnosti se proto říkalo také Hospoda. Dnes je zde umístěna exposice "Areál Pražského hradu před rokem 918".               Místnosti Nových zemských desek přiléhají k severní straně Vladislavského sálu, přesněji k jeho nadokenní části. Jejich stěny i strop zdobí malované znaky nejvyšších státních úředníků 16. až 18. století. Ti zde začali pracovat od 60. let 16. století. Nachází se zde i vyřezávané skříně z doby Rudolfa II. Cenná je zejména renesanční skříň s letopočtem 1562, která je nejstarším kusem nábytku ve sbírkách Pražského hradu. V sousedství se nachází barokní přístavek, kde se zasedalo a byl zde umístěn trezor s korunovačními klenoty.

Na panství ve Víceměřících uherský hrabě proslul různými sportovními výkony se svými čtyřnohými přáteli. Traduje se, že do své zámecké komnaty v prvním poschodí přijel po vnitřním schodišti na koni. Údajně s koněm skákal ze zámeckého pokoje na trávník pod oknem. Díky této, buď smyšlené nebo pravdivé historce byl Moritz Sándor na víceměřickém zámku nazýván hanáckým Horymírem.

Dnes viceměřický zámek slouží jako Domov u rybníka pro osoby se zdravotním postižením a domov pro seniory a je veřejnosti nepřístupný.

Která z duší, slavných osobností mocného rodu Rožmberků a Vítkovců náleží nebi a která peklu? To je otázka, kterou bude muset rozhodnout sám poslední člen tohoto rodu - Petr Vok z Rožmberka. Svatý Petr a kníže pekel mu připomenou hrdinské činy i lidské poklesky jeho slavných předků a příbuzných jakými byli např. Záviš z Falkenštejna, Oldřich II. z Rožmberka či legendární Perchta - Bílá paní Rožmberská. Na Petru Vokovi a divácích pak bude rozhodnout, která z duší patří do pekla a která do nebe. Přijďte vladaři pomoci rozluštit tuto nelehkou záhadu na některou z nočních prohlídek hradu Rožmberk.

Vstupenky pouze na předběžné rezervace.

1)      Pá 28. 6. 2013                                   21:00 / 22:00 / 23:00

2)      Pá 5. 7. 2013                          21:00 / 22:00 / 23:00

3)      Pá 12. 7. 2013                                   21:00 / 22:00 / 23:00

4)      Pá 19. 7. 2013                                    21:00 / 22:00 / 23:00

5)      Pá 26. 7. 2013                                    21:00 / 22:00 / 23:00

6)      Pá 9. 8. 2013                          20:00 / 21:00 / 22:00 / 23:00

7)      Pá 16. 8. 2013                                   20:00 / 21:00 / 22:00 / 23:00

8)      So 14. 9. 2013                                    20:00 / 21:00 / 22:00 / 23:00

9)      Pá 20. 9. 2013                                   20:00 / 21:00 / 22:00 / 23:00

10)  Pá 27. 9. 2013 derniéra         20:00 / 21:00 / 22:00 / 23:00

Agentura Kultur-Kontakt

Krajisnká 7

České Budějoivce 370 01

387 310 412, 777 113 433

mares@kultur-kontakt.cz

Vstupné: Dospělí 220,-

Děti, studenti a senioři nad 60 let 180,-

Na protějším návrší proti němu existoval ještě Horní dvůr a pod ním - přímo na návsi – pak tzv.  Dolní dvůr. Samostatně existovaly až do roku 1772, kdy je oba  koupil opat nedalekého (cca  22 km) Sázavského kláštera Leandr Kramář a spojil je v jeden komplex. Ten se od té doby nazývá Sázavský dvůr.

Při Dolním dvoře nechává opat ihned barokně přestavět starší obytnou budovu, která se stává centrem tohoto statku. Současně nechává barokně upravit i obytnou budovu bývalého Horního dvora. Dolní budova získává podobu barokního zámečku, horní slouží pro administrativ­ní účely.

Klášteru patří statek až do 1785, kdy je Sázavský klášter císařem Josefem II. zrušen. Novým majitelem se stává Václav Milner, který zde zřizuje byty a kanceláře. Od roku 1884 pak zámek vlastní Lichtenštejnové, po pozemkové reformě v roce 1924 okresní úřad v Kouřimi. V letech 1949 - 1991 se zde nacházel internát zemědělského učiliště. Poté je zámecká budova nevyužívána a pustne. Až v roce 1995 je odprodána do soukromého vlastnictví a novým majitelem byla upravena pro obytné účely.

Zámek je dnes již zrekonstruován; jedná se o  dvoukřídlou jednopatrovou budovou s průjezdem v bočním křídle. Nad průjezdem se  dochoval znak Sázavského kláštera. V interiéru zámku byla obnovena nástropní malba Ježíše, jedoucího ve voze po nebesích.

Zámek je soukromým majetkem a je veřejnosti zcela nepřístupný. Autor příspěvku se na jeho „nádvoří“ ocitnul takřka neúmyslně a měl štěstí, že psi zrovna nebyli puštěni „na volno“. Majitel zámku je sice zřejmě komunikativní člověk, ale to by mi už asi bylo celkem jedno …

    Středobodem hezky upraveného prostranství pak je tak trochu zvláštní veliká dřevěná stavba s ozdobami - vyřezávaný balkon a nad zelenou střechou malá věžička - celek připomíná nějaký  zámeček. Však on to také v minulosti právě lovecký zámeček byl. Když v roce 1815 zakoupil vizovické panství šlechtický rod Stillfriedů z Ratěnic, panstvo, které holdovalo lovu, si oblíbilo oblast s hlubokými lesy a množstvím lovné zvěře poblíž Pozděchova a nechalo si zde někdy po polovině 19.století vybudovat malý dřevěný zámeček a podle potoka, protékajícího údolím, jej nazvalo Trubiska.

  Kromě lovu sloužil samozřejmě příslušníkům rodu tento objekt také k zábavě a relaxaci. Na blízkém informačním panelu NS 6 obcí se můžeme seznámit nejen s historií Trubisek, ale je zde také několik historických fotografií, kde vidíme jak zámeček původně vypadal a jak se ještě jinak bavilo panstvo kromě lovu zvěře. Poblíž byly totiž zbudovány také 2 rybníky se jmény Hubertek a větší Kačeňák a právě na něm byla oblíbenou kratochvílí jízda na lodičce s dámou svého srdce.

  Šlechtickým radovánkám utnul tipec rok 1945, kdy byl rodu Stillfriedů celý jejich majetek zabaven a zkonfiskován. Bezprizorní dřevěný zámeček pak dlouhá léta chátral a když jej v roce 1968 odkoupilo již zmiňované Myslivecké sdružení z Pozděchova, byla z Trubisek téměř ruina. Myslivci ale naštěstí začali s postupnou rekonstrukcí a opravou nejen zámečku, ale celého areálu a musím říct, že se to tady od doby, kdy jsem tu kdysi byl poprvé, v porovnání se současným stavem změnilo téměř k nepoznání !

   Údolí Trubisek je velmi oblíbeným výletním cílem nejen pro turisty na kolech, ale i pro ty pěší. Kromě nedalekých - ( též zrekonstruovaných rybníků ) - se u Neratova nalézá další větší rybník, který je dokonce přírodní rezervací. V polovině překrásné doliny se už dlouhá léta nachází areál pro letní dětské tábory. Okolní kopce jsou velmi malebné a pro toho, kdo už jednou ve Vizovických vrších byl, dávno není tajemstvím fakt, že tyto kopce mají kromě své nejvýchodnější části dosti fádní hřeben - ( a navíc téměř bez výhledů ) - ale o to hezčí jsou všechna údolí, vybíhající od hřebene severním či jižním směrem.

   Poblíž loveckého zámečku je upravený pramen pitné vody, ale není to ten sirný, který je stále dokola umisťován na všechny turistické mapy - sirné prameny totiž u Trubisek buď nikdy nebyly -( anebo dávno zanikly ) - ten nejbližší se nachází až u Neratova.

   Trubiska se mohou stát východiskem k mnoha pěkným výletům : síť značených cest nabízí po zelené procházku dolů údolím anebo naopak výstup na hlavní hřeben Vizovických vrchů. Žlutá značka vás vyvede na rozcestí Láz, odkud můžete pokračovat po modré k Čertovým skalám do Lidečka, k blízkým Lačnovským skalám a přes Lačnov a rybníky do Horní Lidče vede novější žluté značení, ( modrá značka tu vede na opačnou stranu po hlavním hřebeni k Vařákovým pasekám a dál na východ ). A značka modrá, vedoucí z Trubisek, vás bezpečně po 2 km členitou krajinou přivede na okraj velmi hezké obce Pozděchov ...

Leží ve městě, jen malý kousek od centrálního kadaňského Mírového náměstí.

Na hrad vstoupíme krásnou bránou, po pravé straně je galerie Karla Havlíčka, která ale není běžně otevřená, je třeba požádat o vstup v nedalekém informačním centru. Původně byla věnována Josefu Lieslerovi, rodákovi z nedalekých Vidolic, který tu byl – již v pokročilém věku - na první vernisáži.

Objekt nyní slouží jako dům s pečovatelskou službou, jsou zde byty pro seniory a v nádvoří je také vinotéka s venkovním posezením.

Část objektu slouží jako obřadní síň a knihovna, vstup do těchto míst není z nádvoří, ale z levé strany, kde je železná brána. V přízemí knihovny (v antikvariátě) je veřejný internet za cenu 20 Kč za každou započatou půlhodinu (pro děti a studenty 15 Kč).

Na kadaňský hrad navazují hradby. Ani k nim není přístup k nádvoří. Je třeba vyjít branou ven, dát se doprava a po pár desítkách metrů narazíte na železnou bránu. Tou projdete na malé nádvoří a uvidíte průchod na hradby.

Pod zámečkem při břehu rybníka vede žlutě značená turistická cesta, která začíná na rozcestí poblíž zámečku Apollo a dále pak pokračuje k Hraničnímu zámečku a do obce Hlohovec.

K objektu zámečku byla vydána turistická známka č. 428. K dostání je na turistickém informačním centru v Lednici.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí, GOL 1:25 000 Zahrada Evropy

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí, GOL 1:25 000 Zahrada Evropy

Lovecký zámeček se několikrát zapsal do historie ve spojení s válečnými taženími. V roce 1757, v době Sedmileté války v jeho blízkosti sídlil štáb dělostřelectva rakouské armády, které těžce ostřelovalo městské hradby a brány, protože ve městě byla silná pruská vojska. Po dlouhých těžkých pouličních bojích se nakonec Rakušanům podařilo Prusy z města vytlačit, ovšem za cenu velkých ztrát na životech a těžkého poškození  města. K dalšímu válečnému střetu s pruskou armádou došlo v roce 1778, opět v ulicích města v blízkosti zámečku.

Na zámku se zastavil císař Josef II. na své inspekční cestě, dále nechvalně známý velitel pandurů baron Trenk, který si zde zřídil hlavní stan. Dále zde chvíli hostoval Napoleonův maršál kníže Poniatowski. Sám císař Napoleon Bonaparte se zde zastavil v srpnu roku 1813, když mířil k památné bitvě u Lipska, která výrazně ovlivnila jeho další osud.

Později budova sloužila jako úřad Záložny a Četnická stanice, po roce 1948 zde byla umístněna mateřská školka, po té sloužila školním aktivitám, dnes je v majetku městského úřadu, v přízemí je umístněna výtečná cukrárna.