Informace čerpány z Průvodce naučnou stezkou Lovoš.

Tou nejvýraznější památkou je místní zámek. Názory na dataci jeho vzniku se různí. Některé prameny uvádějí, že jej nechal v roce 1700 postavit hrabě František Josef Šlik, jiné hovoří o období před rokem  1660 a  hraběti Jindřichu Šlikovi. V každém případě se však jedná o jednoduchou jednopatrovou barokní stavbu na půdorysu písmene U, přičemž boční křídla zámku směřují k východu. Střed průčelí zámku zvýrazňuje rizalit se šlikovským erbem, nad kterým se nachází hodiny a malá věžička nad valbovou střechou. Budovu částečně obklopuje zámecký park, ohraničený kamennou zdí. Kolem zámku jsou postaveny hospodářské budovy, kterým dominují dvě třípatrové sýpky na západní straně. Ta starší pochází ze stejného období jako zámek (jako její architekt bývá uváděn slavný Jean Baptista Mathey), ta mladší byla postavena v roce 1831.

Zámek byl někdy kolem roku 1820 empírově upraven. Z období empírových úprav pochází také zajímavá malá stavba, nacházející se v neudržovaném zámeckém parku. Nejčastěji bývá představována jako sala terrena, někdy jako altán. Nejvíce však připomíná kapli a dnes je asi nejpoškozenější stavbou celého zámeckého areálu ve Vokšicích.

Od roku 1913 sídlilo na zámku ředitelství velkostatku, který je v roce 1948 jednou nejmenovanou třešňovou stranou zabaven a zlikvidován. Od této doby už zámek jen  chátrá. Je sem umístěna ubytovna zaměstnanců státních statků (od roku 1957) a prodejna potravin, od roku 1974 zde hospodaří JZD. Po roce 1989 je zchátralý objekt vokšického zámku navrácen původním majitelům, tedy rodině Šliků, a dnes jsou zde, s nejvyššší pravděpodobností, byty.

Přímo naproti zámku je umístěn areál firmy Kovošrot Vokšice. Na tom by nebylo celkem nic mimořádně zajímavého, kdyby se zde nenacházela opravdu pozoruhodná galerie (převážně) skulptur, vytvořených z vykoupeného materiálu. Všem zdejším exponátům dominuje – hned u vjezdu do areálu se nacházející – sedící těhotná saň. Toto muzeum pod širým nebem určitě stojí za krátkou prohlídku.

Roku 1762 získali Velké Pavlovice Habsburkové a za nich byla tvrz přestavěna na barokní zámek, který byl využíván pro správu dvora.

Zámek již roku 1918 přešel do majetku státu, později jej vlastnil státní statek. Po roce 1989 byl z části komerčně využíván a sídlila zde soukromá společnost.

Původní zahrada za zámkem se podle pamětníků podobala Lednickému parku s několika rybníky a altánem. Místo zahrady zde najdete hřiště a z rybníků již zůstal jen jeden.

V roce 2012 byla dokončena rekonstrukce budovy zámku. Místo skladiště zde bylo vybudováno Ekocentrum Trkmanka s environmentální vzdělávací zahradou. Vytvořilo tak zázemí pro realizaci ekologického vzdělávání, výchovy, osvěty a environmentálního poradenství pro děti, žáky a studenty, rodiny s dětmi, pracovníky veřejné správy, zemědělce (i vinaře a ovocnáře), i pro širokou veřejnost jak na úrovni regionu, tak Jihomoravského kraje a České republiky.

Projekt na podporu vytvoření zázemí pro environmentální vzdělávání byl Městu Velké Pavlovice schválen v rámci Operačního programu Životní prostředí, a je podporován EU s rozpočtem ve výši téměř 40 milionů Kč.

Zámeček proslavil datum 16. července 1866. Tohoto dne sem přijelo okolo 400 mužů jízdy a pěchoty, byl to generál štáb I. armády Pruské se všemi důstojníky, úřady, váleční kasou, přes 60 důstojníků, generálů a osobně korunní pruský princ Bedřich Karel z rodu Hohenzollernů - velitel této armády. Vojsko bylo rozloženo mezi okolní obce a statkářstva. Nejvyšší důstojníci byli ubytováni na Velkopavlovickém zámku. Dostalo se jim zde toho nejlepšího zaopatření ve věci bydlení i stravy.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=3064

http://www.ekocentrum-trkmanka.com/

Náklady na stavbu činily 26.000,- korun. V radnici byly zřízeny úřední místnosti, jedna školní třída, byt pro učitele, byt a ordinace s čekárnou pro obvodního lékaře. Později tam byla i pošta.

Před postavením nové radnice úřadoval starosta Mutěnic doma, buďto ráno, jednu nebo dvě hodiny 2x týdně, anebo po večerech, kde se také scházela obecní rada. Někdy se pracovalo i v hospodě. Tam vyřizovali a projednávali různé obecní záležitosti. Jinak se starosta věnoval hospodaření doma. Plat starosty nebyl velký, ale v obci to byla čest!

Že se v obci i dříve úřadovalo bez Radnice, o tom svědčí pečetě - razítka, které měl starosta u sebe. První pečeť má nápis - „WES MUTIENICZE“ z r. 1523, symbol ostrva a 4 hrozny. Druhá pečeť má nápis - Peczet diedini Mutienitz se 4 květy a rok 1626. Třetí pečeť z r. 1869 má nápis GEMEINDE - OBEC MUTENIC. V tomto roce byla obec povýšena na městečko a užívala razítka - OBECNÍ PEČEŤ MĚSTEČKA MUTĚNICE.

HISTORIE MUTĚNIC

Obec Mutěnice  vznikla díky templářům, jimž Mutěnice náležely ve 13. století společně s Čejkovicemi. Toto panství patřilo do roku 1312 Johanitům, kteří jej pronajímali. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1367.

V 15.století Mutěnice patřily k panství hodonínskému a toto období bylo plné pustošivých válek, zejména válka mezi Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem znamenala zničení památek v kraji. Někteří obyvatelé se zachránili v lesích a po válce zbudovali nové osady. Roku 1512 se stal dědičným majitelem města Hodonína Vilém z Pernštejna a sňatkem s Vilémovou dcerou získal Hodonín Jindřich z Lipé , kteří Mutěnice vlastnili do roku 1594. V Mutěnicích se tehdy připomíná tvrz a popluží. Nastalo velké rozšiřování vinic a rostla a bohatla i obec.

Největšího rozmachu dosáhlo vinařství v 17.století , ale po bitvě na Bílé Hoře obec zchudla. Neustálé války s Uherskem obci bránily v rozmachu. Do dějin hodonínského panství se významně zapsal hrabě Oppersdorf , který uspořádal majetkové poměry a které platily až roku 1848. Hrabě prodal panství v roce 1692 Lichtensteinům, kteří jej vlastnili do roku 1919.

http://www.soupispamatek.com/okres_hodonin/foto/mutenice/historiemutenic.htm

Plány vypracoval architekt Antonín Turek, který pocházel z Pražských Vinohrad a podílel se na řadě staveb nejen na Vinohradech, ale i v dalších českých městech.

Zasedací síň a některé kanceláře zdobí obrazy akademických malířů Otakara Moravce a Jaromíra Seidla.