Francie

Nejprve se zaměříme na cestování autem. Samozřejmě potřebujete řidičský průkaz, registrační doklady auta a pojistku. Řidič i jeho spolujezdci musí být připoutáni jak na předních, tak i na zadních sedadlech. Na předním sedadle nesmí sedět dítě mladší deseti let. Samozřejmě se jezdí vpravo, limit rychlosti je stanoven na 50 km/h v obcích a 80 km/h na okruhu periferie. Jinak je rychlost mimo obec omezena na 90 km/h, na dálkových silnicích na 110 km/h a na dálnicích na 130 km/h. Zajímavostí je, že pokud je povrch vozovky mokrý, snižují se uvedené rychlostní limity o 10 km/h a na dálnicích dokonce o 20 km/h. Povolený limit hladiny alkoholu v krvi je 0,5 promile. Dálnice jsou zpoplatněny vysokým mýtným. Existují zde ale i tzv. alternativní silnice, kde je jízda ve směru sever- jih označena zelenou šipkou na bílém pozadí a opačný směr obrácenou barevnou kombinací. Pozor na značně vysoké pokuty, které se mohou pohybovat řádově i v tisících euro.Co se týká paliva, benzín natural není zas tak často k dostání. Častěji najdete v nabídce čerpacích stanic palivo super, bezolovnaté nebo diesel. Je slušností nechat obsluze určité spropitné. A pozor, vzhledem k situacím, kdy znečištění ovzduší překročí určité meze, se může stát, že mají povoleno jezdit pouze automobily končící sudou nebo lichou číslicí. Za takové situace je městská hromadná doprava zadarmo, často se Francouzi uchylují i ke kolu. Další způsoby dopravy po Francii mají věhlas po celém světě. Především železnice, jejichž úroveň patří ke světové špičce. Skoro 32 000 km dlouhá železniční síť, jedny z nejrychlejších vlaků vůbec, ať už se jedná o proslulé TGV, dosahující provozní rychlosti okolo 300 km/h a pokrývající již většinu území, nebo vlak Eurostar, spojující Francii s Velkou Británií skrze Eurotunel, a příjemný personál jsou hlavní atributy francouzských železnic. Dopravní síť je radiální, což znamená že většina hlavních tahů směřuje právě do hlavního města. Zejména pro cestovatele mladší 26 let může být výhodná jízdenka InterRail, na kterou mohou cestovat neomezeně po dobu jednoho měsíce ve vlacích druhé třídy. Pokud se do Francie vydáte letecky, pravděpodobně přistanete na největším letišti v celé zemi, a to na Roissy-Charles-de-Gaulle, nacházejícím se přibližně ve vzdálenosti 25 km severně od Paříže nebo na letišti Orly, asi 15 kilometrů od města, popřípadě v některém z ostatních měst, jako je Lyon, Nice a další.Největším francouzským přístavem je patrně Marseille, který je současně i největším přístavem na břehu Středozemního moře. Velkolepým dílem jsou francouzské vodní kanály, umožňující spojení Středozemního moře a Atlantského oceánu skrze řeku Garonnu.

Francouzské franky jsou už dávno minulostí, ve Francii se stejně jako v ostatních zemích Evropské unie doplatíte eurem. Přesuňme se tedy nyní k další lákavé činnosti, bez které si většina lidí sotva dokáže představit příjemnou dovolenou - k nakupování. Francie je přímo expert na módu, doplňky, parfémy a další luxusní zboží nejrůznějšího druhu. Rada na úvod zní: nejvyšší ceny samozřejmě najdeme v centru hlavního města, zatímco během víkendových bleších trhů například v Porte de Clignancourt můžeme značnou sumu i ušetřit. Začněme tedy od velkých pařížských obchodních domů ? Galeries Lafayette a Printemps na bulváru Haussmann. V prvním se můžete vyžít při nakupování kvalitní značkové módy, ve druhém spíše pokud hodláte udělat radost nějakým dárkem, ať už dětem či dospělým. V obou obchodech vám ochotné hostesky rády poradí, co kde hledat. Zřejmě jedno z největších obchodních center, specializujících se na pracovní oblečení najdeme v Samaritaine na Pont Neuf. V Rue de Rennes či Parvis de la Défense najdeme pobočky významného světového řetězce obchodních domů ENAC.

Obvyklá pracovní doba je od devíti do 19 až 20 hodin, ovšem s delší pauzou na oběd.
Obchody mají otevřeno od devíti do 19 až 20 hodin (pondělí až sobota). Některé malé prodejny mohou však mít zavřeno v době oběda mezi 12 a 14 hodinou a v pondělí. V neděli a o svátcích jsou obyčejně uzavřeny.
Existují ale výjimky. V týdnu mají velká nákupní centra či obchodní domy otevřeno o hodinu déle, tedy do 21 hodin. Supermarkety jsou otevřeny i v neděli, a to do 20 až 22 hodin.
Pozor, řada malých prodejen zavírá od poloviny července do poloviny srpna kvůli podnikovým dovoleným.
Lékárny mívají obvykle otevřeno od devíti do 19 nebo 20 hodin. Ve městech bývá alespoň jedna nonstop lékárna, jejíž adresu najdete na dveřích všech ostatních.  

Export: zemědělské výrobky, strojírenské výrobky, chemikálie, potraviny, víno.
Francie vyrábí, hned po Rusku, nejvíce potravin na světě. Na severu a západě se pěstuje pšenice, cukrovka a mnoho dalších zemědělských plodin. Rozsáhlý je i chov dobytka pro výrobu mléka a mléčných výrobků. V jižnější, sušší části Francie se pěstuje hroznové víno a další ovoce.
Francie má omezené zásoby uhlí a ropy, proto 75% energie vyrábí v jaderných elektrárnách.

Zde jsou příklady za co kolik koupíte:

bochník chleba - od 9 Kč (od 0,3 EUR)
sýr 100 g - od 30 Kc (od 1 EURA)
šunka 100 g - 60 Kc (2 EURA)
mléko 1 l - 23 KČ (0,75 EURA)
pivo - 30 Kč (1 EURO)

rajčata 1 kg - 75 KČ (2,5 EURA)
víno - od 26 Kč (od 0,85 EURA)
pivo točené - 115 až 185 Kč (2,8 až 6,15 EURA)
pohled - 12 Kč (0,4 EURA)

Je samozřejmé, že Francie nabízí bezpočet památek, pro jejichž shlédnutí bychom potřebovali několik let. Je však také možné poznat tuto nádhernou zemi z jiných úhlů pohledu. Nabízí se obrovské množství způsobů, jak strávit volný čas, aniž bychom měli pocit, že nám něco z Francie uniká mezi prsty. Vodní sporty rozhodně nemůžeme opomenout. Kromě luxusních bazénů, které jsou už samozřejmostí v každém větším hotelu, láká především Azurové pobřeží k vodnímu vyžití. Je nutno podotknout, že úroveň znečištění moře se posledních letech neustále zlepšuje a je také pravidelně měřena a kontrolována. Pokud je vám milejší spíše větší soukromí, doporučujeme pláže severněji, v oblasti Bretaně či Normandie. Místní půjčovny vám mohou pronajmout i windsurfing nebo dokonce větší loď i s posádkou, což vám rozhodně přinese zážitek na celý život. Pokud raději zůstáváte ve vnitrozemí, není nic neobvyklého vyrazit na sjíždění divokých francouzských řek. Kanoistika uprostřed nádherných lesů určitě má své kouzlo. 21. červen se ve Francii slaví jako svátek hudby, není tedy divu, že koncertních hal zde najdeme obrovský počet. Jako příklad uveďme Opéru Bastille, která je oceňována hlavně pro svou akustickou kvalitu. Koncerty klasické hudby rozhodně stojí za to navštívit v proslaveném Théâtre des Champs-Elyse?s nebo v některém z početných historických kostelů. Ale ani fanoušci rockové hudby nepřijdou zkrátka. Pro ně je připravená aréna Zénith v La Villette. Francie by bez nadsázky mohla být nazývána zemí festivalů. Záleží na ročním období, ve kterém přijedete, ale rozhodně se vždy naskytne příležitost zakusit atmosféru některé z tradičních i méně tradičních slavností. Ať už se jedná o karneval v Nice v únoru na masopustní úterý, mezinárodní filmový festival v Cannes v květnu, býčí zápasy k letnímu slunovratu v římském amfiteátru ve městě Nîmes či slavnosti vína v Burgundsku v listopadu, určitě nikdy nebudete ochuzeni o velkolepou podívanou.

V 1. tisíciletí přišli do země kelští Galové, později ovládnuta římskou říší. Největší rozsah dosáhla ale jako franská říše Karla I. Velikého na přelomu osmého a devátého století. Teprve roku 1453, kdy skončila stoletá válka s Anglií, byla sjednocena Francie v rozsáhlý a silný evropský stát, který se stal brzy evropskou mocností. Po porážce Napoleona země ztratila dobytá území na východě a byla obnovena bourbonská monarchie. V roce 1870 byla vyhlášena republika. Po porážce v druhé světové válce byla Francie rozdělena na dvě části -jedna okupována Německem, ve druhé zřízen profašistický režim se sídlem ve Vichy. Po válce se musela Francie rozloučit s některými svými koloniemi - například s Alžírskem či zeměmi na Blízkém východě. Členem EU a NATO, ale pouze politicky, ne vojensky.

Na severu jsou soustředěny úrodné nížiny, na jejichž okrajích najdeme keře hlodáše a fialkového vřesu. Původním francouzským porostem byl v minulosti dub. Existuje stále více chráněných oblastí, na kterých se daří populaci těchto velikánů zvětšovat. Západní svahy Francouzského středohoří jsou pokryty pastvinami a horskými loukami. Jehličnatý les nejčastěji najdeme jižně od města Bordeaux. A samozřejmě v přímořských oblastech zcela na jihu rostou olivy, zimostráz, tymián i dokonce korkový dub, typický jinak hlavně pro Portugalsko. Flora v Alpách může být velmi různorodá. Na jaře kvetou ovocné stromy, což v horských oblastech vytváří nádhernou podívanou. Pokud se rozhodnete absolvovat túru na vrcholky hor, budete nejprve míjet kaštanové a olivové lesíky, poté se setkáte s borovicemi a keříky malin či borůvek. Na život v nejvyšších polohách jsou velmi dobře vybavená vřesoviště a různé druhy trav, popřípadě nádherně barevné alpské květy. Opět se krátce zmiňme o Korsice, jejíž příroda tvoří svět sám pro sebe. Roste zde okolo tří tisíc různých rostlinných druhů skoro tři stovky z nich jsou považovány za endemické. Mezi typické dřeviny patří olše vonná, borovice černá. Hlavně na horách můžeme obdivovat žluté kručinky, smíl, orlíčky, koniklec alpský a krokus korsický. Někdy také můžeme najít i nádherné a vzácné orchideje. Naopak v nízko položených přímořských oblastech vynikají opuncie, agáva, blahovičníky a samozřejmě citrusové plody. Pěstují se zejména pomeranče, mandarinky a cedráty, jejichž plody podobné citronům slouží pro výrobu speciálního cedrátového likéru.

 Základním rysem podnebí Francie je vzrůstající teplota od severu směrem k jihu. S mírnějším podnebím se můžeme shledat hlavně v severních a západních částech, což samozřejmě zahrnuje i hlavní město. Na východě a jihu (zejména v Centrálním masivu) se podnebí více přibližuje kontinentálnímu typu, což znamená nutnost počítat s teplejšími léty a poněkud chladnějšími zimami, což ale pro lyžaře nepředstavuje žádný problém. Ale pozor, vyplatí se dát na rady meteorologů a především v zimě neriskovat sněhové vánice, které mohou být i nebezpečné. Pokud si tedy hodláte ve Francii zalyžovat, vždy se vyplatí zjistit si dopředu, jaké vyhlídky na počasí vás čekají. A konečně oblasti na jihu bychom mohli označit jako subtropické, pro něž jsou charakteristické mírné deštivé zimy a suchá, horká léta, která jsou pro přímořskou turistiku jako stvořená. Typickým úkazem v zimě je chladný prudký vítr z hor, nazývaný mistrát.
Největší úhrn srážek spadne na území Francie během zimních a jarních měsíců, hlavně v období od ledna do dubna. Naopak na nejsušší počasí narazíme na podzim, zejména v srpnu a září.
Počasí v Paříži by se dalo po všech stránkách nazvat jako vyhovující. Málokdy se setkáme s opravdovými vedry, v zimě je sníh v hlavním městě spíše raritou a také jaro přichází pomalu, uvolněně, téměř až v dubnu. Průměrné teploty v Paříži jsou v zimě přibližně 3,6 °C a v červnu 19,3 °C. Nejteplejšími měsíci jsou pochopitelně červenec a srpen.

Dovolená Francie