Roku 1762 získali Velké Pavlovice Habsburkové a za nich byla tvrz přestavěna na barokní zámek, který byl využíván pro správu dvora.

Zámek již roku 1918 přešel do majetku státu, později jej vlastnil státní statek. Po roce 1989 byl z části komerčně využíván a sídlila zde soukromá společnost.

Původní zahrada za zámkem se podle pamětníků podobala Lednickému parku s několika rybníky a altánem. Místo zahrady zde najdete hřiště a z rybníků již zůstal jen jeden.

V roce 2012 byla dokončena rekonstrukce budovy zámku. Místo skladiště zde bylo vybudováno Ekocentrum Trkmanka s environmentální vzdělávací zahradou. Vytvořilo tak zázemí pro realizaci ekologického vzdělávání, výchovy, osvěty a environmentálního poradenství pro děti, žáky a studenty, rodiny s dětmi, pracovníky veřejné správy, zemědělce (i vinaře a ovocnáře), i pro širokou veřejnost jak na úrovni regionu, tak Jihomoravského kraje a České republiky.

Projekt na podporu vytvoření zázemí pro environmentální vzdělávání byl Městu Velké Pavlovice schválen v rámci Operačního programu Životní prostředí, a je podporován EU s rozpočtem ve výši téměř 40 milionů Kč.

Zámeček proslavil datum 16. července 1866. Tohoto dne sem přijelo okolo 400 mužů jízdy a pěchoty, byl to generál štáb I. armády Pruské se všemi důstojníky, úřady, váleční kasou, přes 60 důstojníků, generálů a osobně korunní pruský princ Bedřich Karel z rodu Hohenzollernů - velitel této armády. Vojsko bylo rozloženo mezi okolní obce a statkářstva. Nejvyšší důstojníci byli ubytováni na Velkopavlovickém zámku. Dostalo se jim zde toho nejlepšího zaopatření ve věci bydlení i stravy.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=3064

http://www.ekocentrum-trkmanka.com/

V parčíku na náměstí Antoše Dohnala nás uvítá poválečný pomník T. G. Masaryka s bronzovou bustou prezidenta od olomouckého sochaře Karla Lenharta (1904-1978).

Před sousedním farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého můžeme obdivovat dvojici protějškově pojatých pozdně barokních kamenných skulptur, představujících sv. Floriána a sv. Donáta, pocházejících z 3. čtvrtiny 18. století.

V nedaleké Horní ulici pak stojí na vysokém profilovaném podstavci ještě sv. Jan Nepomucký, jehož socha je datována chronogramem v nápisu na soklu do roku 1723.

Městečko ukrývá ještě dvojici drobnějších barokních kaplí, zasvěcených Panně Marii Pomocné (jižně od Kvasic na Mariánově, u odbočky do Nové Dědiny) a Panně Marii Bolestné (severozápadním směrem, u silnice ke Stražovicím).

B. Samek: Umělecké památky Moravy a Slezska, 2. svazek

   Dědina se poprvé připomíná r. 1446 a dnes tu nalezneme větší obec, obývanou více jak 1100 Valachy. Za největší památku bychom mohli označit kostel Všech Svatých, který vznikl r. 1785 a nalézá se ve střední části obce. V katastru Hvozdné se dále nacházejí dvě kapličky. Ta první leží v horní části obce zvané Osmek, u rozcestí silnic do Štípy, Ostraty a Březové. Tato kaple je zasvěcena také Všem Svatým. Nedaleko bychom nalezli kamenný cyrilometodějský kříž a před Domem pro seniory stojí jedna z nejvýznamnějších památek - smírčí kříž s uraženým horním ramenem. O jeho vzniku  a proč byl vyroben se vedou spory. ( Tady se velmi omlouvám - při focení proti slunci se mi nezdařila jeho fotografie).

   Místní část Osmek se rozkládá na návrší v nejvyšší části obce. Pokud budeme scházet hlavní ulicí dolů obcí, brzy přicházíme k Obecnímu úřadu, kde je umístěna veřejnosti přístupná Galerie obrazů a medailí malíře Josefa Hvozdenského. Při další cestě obcí mineme budovu hasičské zbrojnice s věžičkou, památník Vzniku obce z r.1996 a památník Svobody se sochou lva z roku 1919. Nepřehlédnutelná je samozřejmě také budova Divadla, která je o 10 let starší a okolo okolních rodinných stavení nás zaujmou zachovalé zděné stodoly a jiné hospodářské objekty, které mají díky svému věku též nárok být zařazeny mezi stavební památky. V tom případě nesmíme ale zapomenout také na budovu školy z r. 1896.

    Poblíž rekreačního rybníka Argalašky byla jednou místní rodinou na vlastní náklady vystavěna prostá kaplička Sedmibolestné Panny Marie. Stalo se tak roku 1870. Od kapličky se otevírá omezená výhledová výseč do okolní krajiny s loukami a lesy ... a především na blízkou pastvinu, kde se pase stádo krásných koní ...

  ( Tak jako u všech ostatních mých článků o obci, tak i zde jsem si dovolil čerpat fakta z webových stránek obce Hvozdná ).

Nejbližší okolí města bylo poprvé osídleno až v průběhu 10. nebo 11. století, přičemž první písemná zmínka o Jeníkově pochází z roku 1150. Obec v té době ležela na jižní straně dnešního náměstí nebo v místě  kostela sv. Markéty. Další zmínky pocházejí z různých soupisů majetku z období Arnošta z Pardubic, tedy z let 1344-1350. Počátkem 14. století se zde usazují první Židé, o sto let později husité a o dalších padesát Slavatové z Chlumu a Košumberka. V 16. století zde zpočátku vládne bohatý rod Trčků z Lípy a na Lipnici, později se majitelé rychle střídají. Na počátku třicetileté války bylo město vypáleno, což si v následujících letech – zřejmě pro velký úspěch – několikrát zopakovalo. Na druhé straně je třeba přiznat, že právě voják, přesněji císařský generál, Martin Maxmilián von und zu der Goltz položil základy většiny zdejších historicky významných budov. Tento polský šlechtic, který město obdržel císařským darem za své služby, neb osvobodil Prahu od Švédů. Generál Goltz zůstal natrvalo. Vybudoval si zde věžovitou tvrz  a ihned se – i s manželkou (a předtím vdovou po jiném generálovi) - začal  podílet na obnově panství zničeného válkou. Za jejich působení zažilo městečko hospodářský i kulturní vzestup, takže svůj přívlastek Golčův dostalo plným právem.

Goltzovi nejprve roku 1640 opravili zpustlý kostel sv. Kříže, poté dal generál Goltz postavit kamennou radnici, loretánskou kapli a jezuitskou rezidenci (ze známých jezuitů zde působili např. český básník  Bedřich Bridel nebo Antonín Koniáš, ale jejich příchodu do města se už generál nedožil).. Jezuité zde zajistili vyučování ve škole založené Šimonem Šanovským a v roce 1753 otevřeli na náměstí apotheku, tedy lékárnu (část jejího původního vybavení byla v roce 1950 odvezena do lékárnického muzea v Praze).

Po Goltzově smrti v roce 1653  pokračovala ve zvelebování městečka jeho manželka Marie Magdalena, která dokončila stavbu jezuitské rezidence a vymohla na císaři Leopoldovi právo pořádat dva výroční trhy. Poté panství získává její synovec, hrabě Ledebour. Začínají jeho neúspěšné spory s jezuity a panství brzy získává rod  Caretto-Millesimo, a poté Krakovští z Kolovrat. Po roce 1766 zde Filip Krakovský hrabě z Kolovrat vybudoval v místě dnešního zámku státní továrnu na tabák. Jeho syn Leopold pak zřizuje ve městě státní továrnu na jehly, první svého druhu v celé Evropě. Zavedl také moderní postupy v zemědělské výrobě a začal ve velkém pěstovat okrasnou rostlinu zvanou později „chléb chudých“, tedy brambory. V roce 1773 obdržel Leopold od Marie Terezie zkonfiskovaný majetek jezuitů, bylo to však spojeno se podmínkou zajistit fungování církve a školství na jeníkovském panství. Leopold z Kolovrat ještě zařídil obnovení zdejší farnosti (1775) i její povýšení na děkanství (1783) a také přestavbu věže se zvonicí po požáru v roce 1784, při kterém vyhořela i loretánská kaple a budova děkanství.

V 19. století končí pro město éra dobrých časů. Napoleonské války, zřízení vojenského špitálu,  opakovaná epidemie tyfu a nekonečný spor o dědictví po zesnulém Leopoldovi Krakovském z Kolovrat . Továrna na tabák je přemístěna do Sedlce u Kutné Hory a jehlárna zaniká úplně. Město chudne. Další změny nastávají až poté, co jej zdědí nezletilý hrabě Otto Herberstein. Jeho poručník Hugo von Eger nechal vedle loretánské kaple vystavět kostel sv. Františka Serafínského a budovu tabákové továrny přestavěl na zámek, vedle něhož zřídil anglický park. Roku 1830 kupuje panství hraběnka Terezie z Trautmannsdorfu, která zřídila v zámeckém areálu moderní pivovar. Rokem 1838 přechází panství do majetku Bedřicha, rytíře von Neupauer. Za „vlády“ Neupauerů se panství rozrostlo i o majetek bývalého vilémovského kláštera a město se tak rozvíjí ještě i v polovině 19. století. Počátkem  20. století je Golčův Jeníkov malebné prosperující městečko s necelými 2,5 tisíci obyvateli. V roce 1913 dochází k očekávanému povýšení městýse Golčúv Jeníkov na město.

V první části „procházky“ po jeníkovských památkách se zaměříme na zámecký areál, jehož nejstarší částí je tzv. Golčova tvrz. Tato věžovitá stavba byla vybudována v letech 1650-1653 vedle místa, kde stávala – do roku 1580 (nebo 1624) zábělčická tvrz, zvaná Staré opatství. Jedná se o prostou raně barokní obytnou stavbu s řadou fortifikačních prvků (i několika prvků pozdní renesance), v horní části dokonce uvidíte střílny. Ve tvrzi se nachází jedna velká přízemní místnost, točité schodiště a tři obytné místnosti v patře. Najdeme zde i renesanční krb z bílého mramoru. Jedná se určitě o jednu z posledních věžovitých tvrzí na našem území; dvoupatrová obytná věž má půdorys cca 10,5 x 12,5 metru. Později budova slouží jako pivovarský sklad chmele, od roku 1912 tvrz chátrá a po rekonstrukci v roce 2004 se stává galerií.

V místech, kde se nacházela ves Zábělčice, se rozkládá celý dnešní „Zámecký areál“. Komplex tvoří v podstatě tři budovy. Nejstarší z nich je – jak již bylo uvedeno – věžovitá Goltzova tvrz. Druhou budovou je tzv. Starý zámek, prostá jednopatrová barokní budova na půdorysu podkovy. Doba jeho vzniku není přesně známa, ale určitě byl postaven až po roce 1703.  Obdélná trojkřídlá patrová „zámecká“ budova od počátku sloužila  jako správní centrum panství. Když tuto úlohu převzal tzv. Nový zámek, byl Starý zámek přeměněn na byty. Ve druhé polovině 18. století zde sídlila „solidní tabáková továrna“, pozdější Tabák Kutná Hora a dnes Philip Morris ČR. V současnosti v jeho prostorách můžete navštívit Restauraci Na zámku.

Nejmladší stavbou je – celkem logicky - Nový zámek. Vznikl zřejmě v letech 1768-1769, tedy krátce poté, co zde Filip Krakovský z Kolovrat zřídil – již zmíněnou - státní továrnu na tabák (jina verze říká, že továrna vznikla až v letech 1774-1775, tedy již zásluhou Leopolda Kolovrata Krakovského, po jehož smrti končí nájemní smlouva a továrna je přestěhována do Sedlce u Kutné Hory).  V roce 1817 kupuje majetek hraběte Leopolda jeho dcera Louisa Herbersteinová, rozená z Kolovrat. Ta nechává v letech 1827-1828 přestavět tabákovou továrnu na zámek, který je ihned po její smrti rekonstrurovaný v empírovém stylu a sloužil jako správní budova. Má bohatě zdobená průčelí se třemi rizality, které vrcholí střešními štíty. A je paradoxem, že ani Nový zámek nakonec vlastně zámkem nikdy nebyl.

   Prapůvodní název dědiny zněl Lukovec Dolní, byla založena pány z Lukova a první zmínka o této zemědělské vsi pochází už z r.1480. Už o 40 let se ale její jméno mění na zdrobnělinu Lukova - Lukoveček. Až do poloviny 19.století patřil pod stejnojmenné panství, pak se s dědinou nějakou dobu "vekslovalo" : chvíli patřila pod Holešov, pak zase byla součástí okresu Gottwaldov - po převratu Zlína ) a poté spadala pod MÚ Fryšták. V roce 2001 došla občanům Lukovečka konečně trpělivost a osamostatnili se !

   Nejvýznamnější památkou dědinky je kaple Panny Marie Ustavičné pomoci. Nalezneme ji na protáhlé návsi nad Fryštáckým potokem - ( naproti Obecnímu domu ) - její zářivou fasádu určitě nepřehlédneme. Tato kamenná stavba vznikla r.1879 na místě zvoničky, před ní tu ale původně stávala kaplička dřevěná. Starý dřevěný kříž před kaplí byl kamenným nahrazen r.1884.Nedaleko se nachází památná lípa, která se dožila už více jak 250 let. Daleko mladší je památník prezidenta T.G.Masaryka ( z r.1932 ), ve II.světové válce před fašisty pečlivě ukrytý a roztomilá hospůdka "U hřiba", jejíž otevírací hodiny jsou bohužel ve všední dny nerozumně omezeny ...

  ( Další kříž zvaný "Červený" bychom nalezli u silnice do Fryštáku. V Lukovečku původně stávala ještě jedna kaplička. Byla zasvěcena také Panně Marii, ale Štípské, ale musela být za "I.republiky" stržena, neboť její základy narušily kořeny okolních líp. Jako památka na ni tu zůstal jen svatý obrázek. Další význačné památky už obec nemá, je ale třeba se zmínit o tom, že se v jejím katastru nalezly zbytky neolitického sídliště. Archeologům se tu - k jejich veliké radosti - podařilo nalézt předměty nejen z doby bronzové ale hlavně tzv."šňůrovou keramiku" neologické kultury.)

   I když se původně stará zemědělská dědina do dnešních dnů proměnila v moderní obec, přesto místní dodržují prastaré lidové zvyky z Velikonoc a neodmyslitelný je tu také Fašankový průvod s maskami. Tady bych rád upozornil, že právě z této obce pochází zajímavý folklórní prvek - točivé tance, které jsou na Fryštácku ty nejpůvodnější. Z významných rodáků se připomíná umělecký zahradnický výtvarník a malíř samouk Stanislav Bardoděj, kterému místní říkali familiárně "Slávek". Nás čtenáře Turistiky asi bude zajímat, že měl tento umělec velké cestovatelské sklony a byl také dobrodružné nátury.

   Novodobou zajímavostí Lukovečka je - v zástavbě Ráztoky umístěná - hasičská nádrž.Po rekonsrukci slouží nejen požárníkům, ale také ke koupání místním obyvatelům, k dispozici jsou tu i bezplatné šatny. Bez problémů by se tu snad mohl osvěžit i kdokoli z vás, kdož se budete vracet po zelené značce z náročné tůry po Hostýnských vrších. Pozor - v době mimo sezónu je tento objekt střežen speciálním správcem a plavčíkem - viz Fotopříloha.

  Zeleně značená turistická trasa vede z Lukovečka po zpevněné lesní cestě na hřeben Hostýnek k rozcestí "U dubu". ( Na mapách KČT z r.1993 a na mapě vydavatelství SHOCART z r.2011 je její průběh chybně zakreslen a podle ní se zelená spojuje se svou  modrou kamarádkou na rozcestí pod Ondřejovskem. Ve skutečnosti spolu tyto dvě přítelkyně spolu putují právě už od rozcestí U dubu !! Nejenom mne by asi hrozně zajímalo, jak někdo může prodávat tyto nekvalitní mapy za tak hříšné prachy, když vydavatel či autor map nedokáže přesně zakreslit ani průběh turistické trasy. Vždyť ji "kdosi", znalý terénu musel taky vyznačit a podat na "vyšší místa" přesný popis trasy - ale asi jsem naivní a nerozumím tomu ...)

   Právě tato "nesprávně značená" zelená nás asi po 1200 m od obce mírným stoupáním přivede k zaniklému pískovcovému lomu. Jeho travnaté rovné dno prošlo rekultivací a okraj u silničky zdobí vytěžené balvany. Na první pohled nijak atraktivní místo je ale označováno od roku 2004 jako významný krajinotvorný prvek, neboť nový domov zde nalezlo mnoho chráněných živočichů a rostlin. Za vzácnou Flóru hovoří jeden příklad za všechny ostatní : když nadejde měsíc červen, areál lomu se zaplní desítkami či stovkami květů vzácných vstavačů, které patří mezi karpatské orchideje ...

   Nedale