Ale dost teorií a statistik. Skutečností zůstává, že zdejší Vesnickou památkovou rezervaci lidové architektury tvoří ojediněle dochovaná česká okrouhlice, konkrétně soubor 18 – většinou - roubených staveb, které představují převážně usedlosti "soboteckého typu pojizerského roubeného domu". Hlavním znakem těchto objektů jsou sdružená okna v průčelí, která jsou téměř všude v původním stavu. Obytná stavení – tedy někdejší statky a domkářské usedlosti - obklopují zpravidla hospodářské budovy. Usedlosti jsou uspořádány kolem – téměř kruhové - návsi, uprostřed které se nachází rybník. A najdete na ní i zajímavou nástěnku s „reklamami“ na úrazy elektrickým proudem (viz. fotogalerie).

Zajímavostí obce je také dvojice děl sochařských. Jefdná se o sochu sv. Jana Nepomuckého a zejména práci lidového umělce Josefa Zeman ze Žernova, tedy o jeho sousoší Nejsvětšjší trojice z roku 1834, kde Bůh otec klečí na zeměkouli. Dřík a sokl pak zdobí reliefy s legendami o sv. Starostě, portugalské světici, ukřižované vlastním otcem za neposlušnost a nošení plnovousu.

Co se týče stáří jednotlivých usedlostí, tak ty současné pocházejí převážně z období 18–19. století. Za použití několika informací z místní kroniky a záklopních nápisů zjistíme, že např. grunt čp. 15  pochází z roku 1787, čp. 11 z roku 1808 nebo čp. 7 z roku 1833.

Vesec je však také skutečným českým Hollywoodem, protože jeho podobu znají – mnohdy nevědomky – především milovníci filmových představení a televizních obrazovek. Své filmy zde natáčeli mnozí čeští i zahraniční režiséři, čemuž jistě napomohla i malá vzdálenost od hlavního města. Jako první se zde natáčely filmy Léto (1948) a Vzbouření na vsi (1949). Po delší pauze následoval dětský muzikál Přijela k nám pouť (1973) a zahraniční filmy Porážka, Syn třinácti otců a Johanes. A přibývaly další filmy jako Před bouří, Komediant, Podzemí nebo divácky velmi oblíbené kopmedie a pohádky. Stačí jmenovat tituly Jak dostat tatínka do polepšovny a Čertův švagr. Skutečným – zde natočeným – klenotem naší kinematografie pak byl kultovní film Jára Cimrman ležící, spící.  Vpomeňme muzeum peří, nacházející se v čp. 19.

Natáčela zde mnohokrát i Československá (Česká) televize. Točily se zde například některé povídky z cyklu Bakaláři, V zámku a podzámčí,  Psohlavci nebo dokument Jana Bonaventury Svatba v Českém ráji aneb Jak to bylo dál s Prodanou nevěstou. V 90. letech přibyly dva snímky; jeden  díl seriálu Dlouhá cesta Lukáše Bímana a část filmu Haliny Pawlovské Díky za každé nové ráno. Naposledy sem zavítali filmaři v roce 2001, kdy se zde natáčel seriál O ztracené lásce.  Obliba Vesce mezi filmaři je – kromě dostupnosti – přičítána zejména tomu, že se zde nacházejí většinou přízemní nebo patrové domy s pavlačí, které se vyznačují přibližně stejnou velikostí.

Návštěva Vesce u Sobotky je vždy romantická, velmi příjemná a uklidňující. Není se - koneckonců - čemu divit ... vždyť se nacházíme v Českém ráji.

V parčíku na náměstí Antoše Dohnala nás uvítá poválečný pomník T. G. Masaryka s bronzovou bustou prezidenta od olomouckého sochaře Karla Lenharta (1904-1978).

Před sousedním farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého můžeme obdivovat dvojici protějškově pojatých pozdně barokních kamenných skulptur, představujících sv. Floriána a sv. Donáta, pocházejících z 3. čtvrtiny 18. století.

V nedaleké Horní ulici pak stojí na vysokém profilovaném podstavci ještě sv. Jan Nepomucký, jehož socha je datována chronogramem v nápisu na soklu do roku 1723.

Městečko ukrývá ještě dvojici drobnějších barokních kaplí, zasvěcených Panně Marii Pomocné (jižně od Kvasic na Mariánově, u odbočky do Nové Dědiny) a Panně Marii Bolestné (severozápadním směrem, u silnice ke Stražovicím).

B. Samek: Umělecké památky Moravy a Slezska, 2. svazek

Náklady na stavbu činily 26.000,- korun. V radnici byly zřízeny úřední místnosti, jedna školní třída, byt pro učitele, byt a ordinace s čekárnou pro obvodního lékaře. Později tam byla i pošta.

Před postavením nové radnice úřadoval starosta Mutěnic doma, buďto ráno, jednu nebo dvě hodiny 2x týdně, anebo po večerech, kde se také scházela obecní rada. Někdy se pracovalo i v hospodě. Tam vyřizovali a projednávali různé obecní záležitosti. Jinak se starosta věnoval hospodaření doma. Plat starosty nebyl velký, ale v obci to byla čest!

Že se v obci i dříve úřadovalo bez Radnice, o tom svědčí pečetě - razítka, které měl starosta u sebe. První pečeť má nápis - „WES MUTIENICZE“ z r. 1523, symbol ostrva a 4 hrozny. Druhá pečeť má nápis - Peczet diedini Mutienitz se 4 květy a rok 1626. Třetí pečeť z r. 1869 má nápis GEMEINDE - OBEC MUTENIC. V tomto roce byla obec povýšena na městečko a užívala razítka - OBECNÍ PEČEŤ MĚSTEČKA MUTĚNICE.

HISTORIE MUTĚNIC

Obec Mutěnice  vznikla díky templářům, jimž Mutěnice náležely ve 13. století společně s Čejkovicemi. Toto panství patřilo do roku 1312 Johanitům, kteří jej pronajímali. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1367.

V 15.století Mutěnice patřily k panství hodonínskému a toto období bylo plné pustošivých válek, zejména válka mezi Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem znamenala zničení památek v kraji. Někteří obyvatelé se zachránili v lesích a po válce zbudovali nové osady. Roku 1512 se stal dědičným majitelem města Hodonína Vilém z Pernštejna a sňatkem s Vilémovou dcerou získal Hodonín Jindřich z Lipé , kteří Mutěnice vlastnili do roku 1594. V Mutěnicích se tehdy připomíná tvrz a popluží. Nastalo velké rozšiřování vinic a rostla a bohatla i obec.

Největšího rozmachu dosáhlo vinařství v 17.století , ale po bitvě na Bílé Hoře obec zchudla. Neustálé války s Uherskem obci bránily v rozmachu. Do dějin hodonínského panství se významně zapsal hrabě Oppersdorf , který uspořádal majetkové poměry a které platily až roku 1848. Hrabě prodal panství v roce 1692 Lichtensteinům, kteří jej vlastnili do roku 1919.

http://www.soupispamatek.com/okres_hodonin/foto/mutenice/historiemutenic.htm

Obec nad soutokem Jizery a Zábrdky je poprvé písemně zmiňována v roce  1144 a  v jejich dějinách se odehrály i takové „nepříjemnosti“ jako je totální likvidace nádherného kláštera husitskými oddíly v dubnu roku 1420 nebo přeměna hodnotného renesančního zámku v pivovar (i když toto se dá tak nějak pochopit, že ano), který koncem 19.  století patřil – údajně - mezi sedm největších pivovarů v českých zemích. Ten zůstává - nad obcí se pyšně tyčící – dominantou kraje dodnes a některými svými částmi dodnes připomíná spíše ten zámek.  

Cisterciácký klášter zde stával již na konci 12. století, ale dnes se z něj dochovaly jen nepatrné (ovšem nezanedbatelné) fragmenty.  V 15. století byl dobyt a vypálen a na jeho místě byl později vystavěn renesanční zámek. A do tohoto komplexu byl v polovině 19. století nastěhován pivovar. Klášter se již od svého vzniku nazýval Hradiště, i když se v průběhu 13. století  jednalo o Grandis, Greisch, Gradisch nebo Grandicensis a od roku 1351 o Gredis Monachorum. Z tohoto názvu pak vzniká jméno nově vzniklého města, tedy Mnichova Hradiště.

Za nejdůležitější momenty existence kláštera můžeme považovat roky 1145 (tehdy byl klášter zřejmě založen, uvádí se ale i letopočet 1177), 1184 (první dochovaná písemná zmínka), 1281 (rozpuštění konventu), 1420 (likvidace kláštera Orebity, při které shořela i bohatá klášterní knihovna, údajně jedna z nejvýznamnějších na území Českého království., 1556 (Jiří Labouňský z Labouně zahajuje - na ruinách kláštera - stavět renesanční zámek s malým pivovarem), 1612 (ozšíření zámku zahájil Václav Budovec z Budova, po bitvě na Bílé Hoře je však zámek předán Albtrechtu z Valdštejna), 1852 (přestavba zámku na pivovar rodem Waldstein-Wartenberg), 1921 (areál pivovaru rozšířen a přebudován, zahájeny archeologické průzkumy, které – s přestávkami – pokračovaly až do roku 1999).

Jednou z nejzajímavějších klášterních staveb býval opatský chrám ze 13.  století. Jednalo se o trojlodní kostel, pravděpodobně  75 metrů  dlouhý a  40 metrů  široký. Po vypálení husity 30. 4. 1420 (dnes má tato událost tedy výročí) nebyl klášter již nikdy obnoven. Z jeho původní architektury se zachoval severní portál příčné lodi konventního kostela s bohatě zdobeným rostlinným dekorem, pocházející z období okolo roku 1260, část zdiva konventního chrámu a laický kostel. O obnovené krásné kryptě bude řeč později. Velkolepý klášter – vystavěný ve stylu francouzské gotiky – svého času patřil k nejvýznamnějším církevním objektům ve střední Evropě. Jeho vypálení a vyplenění husity v sobě skrývá jeden paradox. Nedlouho předtím se totiž v klášteře pohyboval Mistr Jan Hus, takže se nabízí myšlenka, že tady byl Jeník předchůdcem dnešních tipařů.

Pivo vařil v Klášteře jako první Jiří Labouňský z Labouně, majitel zámku. Jeho pivovar vznikl v roce  1570 a  stál u úpatí kopce, na kterém se nachází ten současný. V roce 1864 zde pak Valdštejnové nechali zbudovat jeden z nejmodernějších pivovarů své doby a tehdy postavené budovy slouží výrobě piva dodnes. A dodnes se zde také používají středověké – dvacet metrů hluboké – sklepy.

V dobách, kdy pivovaru ještě nevládl neschopný bolševik ani všehoschopný pseudokapitalista (toto není myšleno proti současnému majiteli, berte to, prosím, jako slovní obrat), staly se zdejší provozy předchůdcem kogeneračních jednotek i moderních technologií využívání odpadního tepla. Součástí pivovaru bylo totiž také několik skleníků, vytápěných párou a horkou vodou, tedy odpadními produkty pivovarské výroby. Poddaní „zlého“ feudála si tak o Vánocích domů odnášeli finanční odměnu i čerstvé ovoce a zeleninu.

Mnohými historiky je zřízení moderního pivovaru roku 1852 považováno za horší katastrofu, než byli husité. Neodbornými zásahy do komplexu zámeckých budov a budováním dalších sklepů v pískovci dochází k úplnému zničení původních zbytků kláštera. Pohromy pokračovaly a v roce 1869 dochází k mohutnému požáru, po kterém jsou strženy další části zámku a zbytků kláštera. Smutný osud je dokonán roku 1921, kdy byla pobořena část severního zdiva chrámu a kapitulní síň. Až poté je zahájen archeologický výzkum, který prokázal pozoruhodnost opevněného komplexu kláštera.

Některé nálezy pozůstatků klášterních budov jsou uloženy v Městském muzeu v Mnichově Hradišti, v Národním muzeu v Praze nebo v Severočeském muzeu v Liberci.  V roce 1995 byl ve východní části opatského chrámu prováděn archeologický průzkum, který odkryl unikátní původní kryptu této raně gotické stavby. Stavba krypty byla zřejmě započata již ve 12. století, protože nese jasné stopy románského slohu, jak je vidět z dochovaných románských oken s opěrnou zdí. Sklepení bylo původně dřevěné, kamenná klenba byla vybudována dodatečně až počátkem 13. století. Při dalším průzkumu bylo odkryto také několik skalních hrobů

Současně s kryptou bylo zpřístupněno zastřešené torzo presbytáře s fragmenty původní kamenické výzdoby. Tyto objekty se – naštěstí - nacházejí stranou výrobních provozů pivovaru. Celý prostor krypty je dlouhý  28,6 metru  a široký asi  8 metrů. Krypta byla rekonstruována v roce 1997, presbytář kostela byl zastřešen  v letech 2003 – 2004, kdy byla vybudována i lávka, zpřístupňující turistům vyhlídkový ochoz na obvodu klášterních budov. Návštěvu krypty je nutno si domluvit na obecním úřadu, kde jsou k dispozici klíče.

V pivovaru Klášter je dnes možno si také objednat prohlídku ležáckých sklepů a výrobních oddělení pivovaru i významných pozůstatků někdejšího kláštera. Objednat se dá (povinná skupinová rezervace) i posezení v pivovarské unikátní skalní pivnici Skalka. Vedle pivovaru se nachází malý parčík se vzácnou lískou tureckou, farním kostelem Narození Panny Marie, sochou sv. Jana Nepomuckého (hodnotná barokní práci z roku 1730) nebo figurálním pomníkem padlým. Od roku 1996 se zde konají - nyní každý lichý rok - sochařská sympózia. Výtvory ze sympozií zdobí okolí Kláštera Hradiště, najdeme zde například Vodníka od Jana Koblasy (areál koupaliště na břehu Zábrdky).

Pár slov si jistě zaslouží filiální kostel Narození Panny Marie. Jedná se o jednolodní stavbu s věží v západním průčelí. V severní stěně je zazděn unikátní portál se zdobeným tympanonem ve stylu “cisterciácké“ rané gotiky. V jednolodním interiéru kostela jsou dochovány dva gotické náhrobky zdejších opatů Pavla a Mikuláše, které pocházejí ze 14. století, několik zajímavých náhrobníků je zazděno také v jižní stěně kostela. Kostel byl původně hřbitovní, o čemž svědčí ohradní zeď.

Na historii kostela nejsou jednotné názory. Jedna varianta tvrdí, že se jedná o raně gotickou (možná i částečně románskou) stavbu původního laického chrámu, umístěného mimo areál kláštera. Gotický portál má být – v tomto případě – původní.  Druhá varianta předpokládá vznik kostela až v období okolo roku 1560 s tím, že zmíněný gotický portál zde byl použit až druhotně.  Pokud však kostel pochází ze 13. století, byl v tom 16. goticko-renesančně přestavěn. V 19. století dochází k další úpravě, kdy je chrám doplněn o novogotickou věž, která nahradila starší, samostatně stojící, zděnou zvonici.

V předsíni věže je dvojitý renesanční portál, v lodi se nachází tzv. vtažené opěráky, které jsou sklenuty křížovou klenbou a vyzdobeny plastickými růžemi. Presbytář je zaklenut síťovou klenbou s dekorativními žebry. Po stranách vítězného oblouku jsou namalovány erby Jiřího Labaunského a jeho dvou manželek. Barokní hlavní oltář, nesený anděly, pochází z roku 1740. Na něm se nachází obraz Narození Panny Marie, po stranách stojí sochy sv. Josefa a sv. Antonína. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a sv. Václavovi. Barokní kazatelna ve tvaru anděla, nesoucího nádržku na vodu, pochází z období okolo roku 1730. Kruchta je renesanční a - na 14 arkádových obloucích - obíhá loď ze tří stran.

Současné vybavení kostela však může být ještě chudší, protože kostel byl od 90. let minulého století nepravidelně opakovaně vykrádán.

Komplex kláštera snad původně vystavěli benediktíni, i když později se častěji zmiňovali cisterciáci. Dnešní komplex pivovaru je sice viditelný už z dálky, ale zůstává běžně nepřístupný. Od plotu nebo závory u vrátnice je vidět historická brána s portálem, při cestě ke zpřístupněné kryptě je možno vstoupit na vyhlídku, ze které je vidět až na zámek Mnichovo Hradiště.  Je pravda, že z místa, kde stával jeden z nejmocnějších a největších klášterů své doby, toho moc nezůstalo, přesto však stojí rozhodně za návštěvu.

   Dědina se poprvé připomíná r. 1446 a dnes tu nalezneme větší obec, obývanou více jak 1100 Valachy. Za největší památku bychom mohli označit kostel Všech Svatých, který vznikl r. 1785 a nalézá se ve střední části obce. V katastru Hvozdné se dále nacházejí dvě kapličky. Ta první leží v horní části obce zvané Osmek, u rozcestí silnic do Štípy, Ostraty a Březové. Tato kaple je zasvěcena také Všem Svatým. Nedaleko bychom nalezli kamenný cyrilometodějský kříž a před Domem pro seniory stojí jedna z nejvýznamnějších památek - smírčí kříž s uraženým horním ramenem. O jeho vzniku  a proč byl vyroben se vedou spory. ( Tady se velmi omlouvám - při focení proti slunci se mi nezdařila jeho fotografie).

   Místní část Osmek se rozkládá na návrší v nejvyšší části obce. Pokud budeme scházet hlavní ulicí dolů obcí, brzy přicházíme k Obecnímu úřadu, kde je umístěna veřejnosti přístupná Galerie obrazů a medailí malíře Josefa Hvozdenského. Při další cestě obcí mineme budovu hasičské zbrojnice s věžičkou, památník Vzniku obce z r.1996 a památník Svobody se sochou lva z roku 1919. Nepřehlédnutelná je samozřejmě také budova Divadla, která je o 10 let starší a okolo okolních rodinných stavení nás zaujmou zachovalé zděné stodoly a jiné hospodářské objekty, které mají díky svému věku též nárok být zařazeny mezi stavební památky. V tom případě nesmíme ale zapomenout také na budovu školy z r. 1896.

    Poblíž rekreačního rybníka Argalašky byla jednou místní rodinou na vlastní náklady vystavěna prostá kaplička Sedmibolestné Panny Marie. Stalo se tak roku 1870. Od kapličky se otevírá omezená výhledová výseč do okolní krajiny s loukami a lesy ... a především na blízkou pastvinu, kde se pase stádo krásných koní ...

  ( Tak jako u všech ostatních mých článků o obci, tak i zde jsem si dovolil čerpat fakta z webových stránek obce Hvozdná ).

Plány vypracoval architekt Antonín Turek, který pocházel z Pražských Vinohrad a podílel se na řadě staveb nejen na Vinohradech, ale i v dalších českých městech.

Zasedací síň a některé kanceláře zdobí obrazy akademických malířů Otakara Moravce a Jaromíra Seidla.

Již tehdy byl portál pod ochranou ostrahy vrátnice pivovaru a již tehdy mě nadchnul. Zaujala mě ovšem zejména informace, že se na portál jezdí (ne)pravidelně dívat Američané (Japonci, samozřejmě, také), protože portál je na jiných kontinentech součástí encyklopedií o perlách evropské gotiky. Z našich luhů a hájů se prý o tuto památku dlouho nikdo nezajímal a zřejmě jsme svou přítomností domorodce mile překvapili. V této souvislosti je potřeba zmínit, že v roce 1999 jsem ještě neměl internet ani doma ani v práci (to mě postihlo až v roce 2001), takže mnohé informace se sháněly tak nějak dobrodružněji. A již tehdy jsem si slíbil, že se sem jednou vrátím tak, abych měl více času a lepší fotoaparát. Obé se povedlo až téměř o deset let později, tedy v květnu roku 2009.

Za nejdůležitější momenty existence cisterciáckého kláštera můžeme považovat rok 1145, kdy byl klášter pravděpodobně založen, rok 1184, kdy je klášter poprvé písemně zmiňován a rok 1420, kdy jej vypálili a zlikvidovali Orebité. Přitom velkolepý klášter, postavený ve stylu francouzské gotiky, tehdy patřil k nejvýznamnějším církevním objektům ve střední Evropě.

Původní opatský chrám ze 13. století byl pravděpodobně  75 metrů  dlouhý a  40 metrů  široký. Jednalo se o trojlodní stavbu s hlavní chrámovou lodí vysokou  15 metrů  a dvěmi bočními loděmi, vysokými asi  8 metrů. Po vypálení husity se z jeho původní architektury zachoval pouze velkolepý severní portál příčné lodi konventního kostela s bohatě zdobeným rostlinným dekorem. Raně gotický portál pocházející z dob největšího stavebního rozkvětu kláštera, tedy z období okolo roku 1260, v každém případě však po roce 1250.

Překrásný ústupkový portál – doklad bohaté výzdoby chrámu - se dnes nalézá v areálu pivovaru v podobě městské vstupní brány a z dálky silně připomíná vítězný oblouk. Když si uvědomíte, že tento portál byl vlastně jen bočním vchodem do příčné lodi, tak budete zřejmě souhlasit s názorem mnoha odborníků, že zdejší cisterciácký klášter patřil před svým zničením k nejvýstavnějším řádovým stavbám – nejen - u nás. Některé další nálezy pozůstatků klášterních budov jsou uloženy v Městském muzeu v Mnichově Hradišti, v Národním muzeu v Praze nebo v Severočeském muzeu v Liberci.

   Prapůvodní název dědiny zněl Lukovec Dolní, byla založena pány z Lukova a první zmínka o této zemědělské vsi pochází už z r.1480. Už o 40 let se ale její jméno mění na zdrobnělinu Lukova - Lukoveček. Až do poloviny 19.století patřil pod stejnojmenné panství, pak se s dědinou nějakou dobu "vekslovalo" : chvíli patřila pod Holešov, pak zase byla součástí okresu Gottwaldov - po převratu Zlína ) a poté spadala pod MÚ Fryšták. V roce 2001 došla občanům Lukovečka konečně trpělivost a osamostatnili se !

   Nejvýznamnější památkou dědinky je kaple Panny Marie Ustavičné pomoci. Nalezneme ji na protáhlé návsi nad Fryštáckým potokem - ( naproti Obecnímu domu ) - její zářivou fasádu určitě nepřehlédneme. Tato kamenná stavba vznikla r.1879 na místě zvoničky, před ní tu ale původně stávala kaplička dřevěná. Starý dřevěný kříž před kaplí byl kamenným nahrazen r.1884.Nedaleko se nachází památná lípa, která se dožila už více jak 250 let. Daleko mladší je památník prezidenta T.G.Masaryka ( z r.1932 ), ve II.světové válce před fašisty pečlivě ukrytý a roztomilá hospůdka "U hřiba", jejíž otevírací hodiny jsou bohužel ve všední dny nerozumně omezeny ...

  ( Další kříž zvaný "Červený" bychom nalezli u silnice do Fryštáku. V Lukovečku původně stávala ještě jedna kaplička. Byla zasvěcena také Panně Marii, ale Štípské, ale musela být za "I.republiky" stržena, neboť její základy narušily kořeny okolních líp. Jako památka na ni tu zůstal jen svatý obrázek. Další význačné památky už obec nemá, je ale třeba se zmínit o tom, že se v jejím katastru nalezly zbytky neolitického sídliště. Archeologům se tu - k jejich veliké radosti - podařilo nalézt předměty nejen z doby bronzové ale hlavně tzv."šňůrovou keramiku" neologické kultury.)

   I když se původně stará zemědělská dědina do dnešních dnů proměnila v moderní obec, přesto místní dodržují prastaré lidové zvyky z Velikonoc a neodmyslitelný je tu také Fašankový průvod s maskami. Tady bych rád upozornil, že právě z této obce pochází zajímavý folklórní prvek - točivé tance, které jsou na Fryštácku ty nejpůvodnější. Z významných rodáků se připomíná umělecký zahradnický výtvarník a malíř samouk Stanislav Bardoděj, kterému místní říkali familiárně "Slávek". Nás čtenáře Turistiky asi bude zajímat, že měl tento umělec velké cestovatelské sklony a byl také dobrodružné nátury.

   Novodobou zajímavostí Lukovečka je - v zástavbě Ráztoky umístěná - hasičská nádrž.Po rekonsrukci slouží nejen požárníkům, ale také ke koupání místním obyvatelům, k dispozici jsou tu i bezplatné šatny. Bez problémů by se tu snad mohl osvěžit i kdokoli z vás, kdož se budete vracet po zelené značce z náročné tůry po Hostýnských vrších. Pozor - v době mimo sezónu je tento objekt střežen speciálním správcem a plavčíkem - viz Fotopříloha.

  Zeleně značená turistická trasa vede z Lukovečka po zpevněné lesní cestě na hřeben Hostýnek k rozcestí "U dubu". ( Na mapách KČT z r.1993 a na mapě vydavatelství SHOCART z r.2011 je její průběh chybně zakreslen a podle ní se zelená spojuje se svou  modrou kamarádkou na rozcestí pod Ondřejovskem. Ve skutečnosti spolu tyto dvě přítelkyně spolu putují právě už od rozcestí U dubu !! Nejenom mne by asi hrozně zajímalo, jak někdo může prodávat tyto nekvalitní mapy za tak hříšné prachy, když vydavatel či autor map nedokáže přesně zakreslit ani průběh turistické trasy. Vždyť ji "kdosi", znalý terénu musel taky vyznačit a podat na "vyšší místa" přesný popis trasy - ale asi jsem naivní a nerozumím tomu ...)

   Právě tato "nesprávně značená" zelená nás asi po 1200 m od obce mírným stoupáním přivede k zaniklému pískovcovému lomu. Jeho travnaté rovné dno prošlo rekultivací a okraj u silničky zdobí vytěžené balvany. Na první pohled nijak atraktivní místo je ale označováno od roku 2004 jako významný krajinotvorný prvek, neboť nový domov zde nalezlo mnoho chráněných živočichů a rostlin. Za vzácnou Flóru hovoří jeden příklad za všechny ostatní : když nadejde měsíc červen, areál lomu se zaplní desítkami či stovkami květů vzácných vstavačů, které patří mezi karpatské orchideje ...

   Nedale