Areál Panského dvora se řadí k významným objektům Lichtenštejnského panství. Památková hodnota spočívá zejména v takřka nezměněné dispozici areálu, zachování historických konstrukcí, kleneb a krovů, které odpovídají stavebním etapám jednotlivých traktů. Za nejstarší (z konce 16., či první třetiny 17. století) a nejcennější objekty je považován trakt D s dochovanými původními hřebínkovými klenbami na pilířích a krovovou barokní konstrukcí a dále samostatně stojící sýpka.

K hodnotným dochovaným detailům lze počítat veškerá technická zařízení či jejich fragmenty, zachované v původních prostorách a souvisejících s historickou stavbou. Dne 15. 9. 1995 byl prohlášen kulturní historickou památkou.

Dnes zde najdete restauraci.

http://www.vychodni-morava.cz/sluzba/4163/

Historie kostela tedy zřejmě sahá hlouběji než do roku 1517. Koncem 15. stol. však dochází k územním změnám.  V důsledku těchto změn postavil Jan z Kunovic v Kunovicích kostel sv. Petra, který nahradil předchozí kostelík či kapli. Stalo se tak roku 1517, kdy byl postaven postavením presbytář a část lodě. Dalšího zvětšení a prodloužení, na současných 38 metrů délky a 13 metrů šířky, se kostel dočkal v letech 1759 – 1761 za faráře J. N. Merttena. Nově byla vystavěna věž se sakristií v přízemí.

Hlavní oltář byl zasvěcen sv. Petru a Pavlu. Poslední jeho úpravy pochází z roku 1912, kdy byly pořízeni noví andělé a kovový svatostánek. Obraz sv. Petra a Pavla nad oltářem je dílem malíře Jana Kryštofa Handkeho. Křížovou cestu namaloval v roce 1918 vídeňský akad. malíř František Tomaschů. Plastiky svatých ve výklencích a po bocích kostela, včetně sousoší nad kazatelnou jsou z meziválečného období od sochaře B. Kafky z Červeného Kostelce. Nynější varhany byly pořízeny v roce 1947, kdy byl i rozšířen kůr. Okenní vitráže jsou zhotoveny dle návrhů akad. mal. J. Semelky z Olomouce.

Za zmínku stojí i pořízení nových zvonů Marie (620kg) a Josefa (340kg) v roce 1991 a nového kamenného obětního stolu s ambonem v roce 2004 za přítomnosti arcibiskupa Mons. Jana Graubnera.

http://www.nockostelu.cz/?pg=kost1345

Tou nejvýraznější památkou je místní zámek. Názory na dataci jeho vzniku se různí. Některé prameny uvádějí, že jej nechal v roce 1700 postavit hrabě František Josef Šlik, jiné hovoří o období před rokem  1660 a  hraběti Jindřichu Šlikovi. V každém případě se však jedná o jednoduchou jednopatrovou barokní stavbu na půdorysu písmene U, přičemž boční křídla zámku směřují k východu. Střed průčelí zámku zvýrazňuje rizalit se šlikovským erbem, nad kterým se nachází hodiny a malá věžička nad valbovou střechou. Budovu částečně obklopuje zámecký park, ohraničený kamennou zdí. Kolem zámku jsou postaveny hospodářské budovy, kterým dominují dvě třípatrové sýpky na západní straně. Ta starší pochází ze stejného období jako zámek (jako její architekt bývá uváděn slavný Jean Baptista Mathey), ta mladší byla postavena v roce 1831.

Zámek byl někdy kolem roku 1820 empírově upraven. Z období empírových úprav pochází také zajímavá malá stavba, nacházející se v neudržovaném zámeckém parku. Nejčastěji bývá představována jako sala terrena, někdy jako altán. Nejvíce však připomíná kapli a dnes je asi nejpoškozenější stavbou celého zámeckého areálu ve Vokšicích.

Od roku 1913 sídlilo na zámku ředitelství velkostatku, který je v roce 1948 jednou nejmenovanou třešňovou stranou zabaven a zlikvidován. Od této doby už zámek jen  chátrá. Je sem umístěna ubytovna zaměstnanců státních statků (od roku 1957) a prodejna potravin, od roku 1974 zde hospodaří JZD. Po roce 1989 je zchátralý objekt vokšického zámku navrácen původním majitelům, tedy rodině Šliků, a dnes jsou zde, s nejvyššší pravděpodobností, byty.

Přímo naproti zámku je umístěn areál firmy Kovošrot Vokšice. Na tom by nebylo celkem nic mimořádně zajímavého, kdyby se zde nenacházela opravdu pozoruhodná galerie (převážně) skulptur, vytvořených z vykoupeného materiálu. Všem zdejším exponátům dominuje – hned u vjezdu do areálu se nacházející – sedící těhotná saň. Toto muzeum pod širým nebem určitě stojí za krátkou prohlídku.

Základy rotundy byly objeveny uvnitř chrámu jen 23 cm pod tehdejší dlažbou z vnější západní strany současného kněžiště. Zachovalá část je základem kruhovité lodi z lomového pískovce vázaného malým množstvím vápenné malty o výšce 1 m. Se základem se zachovala nepatrná část nadzemního zdiva (22 cm) z vnitřní strany omítnutá bílou omítkou. Nezachovala se zbývající část základů lodi i kruhovitého kněžiště, která byla mimo vnitřní část kostela, protože byla rozebrána a použita při přestavbě rotundy na nový kostel. Ze základů kněžiště byly nalezeny jen nepatrné stopy kamenných zbytků pod novou sakristií postavenou v roce 1939.

Kostel je jedinou sakrální stavbou tohoto architektonického typu ve Starém Městě – Velkomoravském Velehradě. Prvním archeologickým dokladem o „letitém stáří“ této sakrální stavby bylo zjištění tří vrstev chrámové dlažby ve velké hloubce v roce 1887 při opravě kostela. Rotunda svatého Michaela existovala i po pádu Velkomoravské říše a tuto skutečnost potvrzuje nález denáru Otty Sličného z let 1061 – 1086. V 1. polovině 13.století byla rotunda přestavěna velehradskými cisterciáky na větší kostel s obdélníkovou lodí a pravoúhlým kněžištěm.

Farní kostel svatého Michaela měl v tehdejší době významné postavení na základě listiny krále Přemysla Otakara II. vydané v Plasích 15.října 1257 po dohodě s cisterciáckým opatem Jindřichem. V listině je stanoveno, že starší kostel svatého Jiří z nového královského města Hradiště se stává filiálním kostelem farního kostela svatého Michaela ve Veligradu (Starém Městě) a jeho patronem je velehradský klášter.

V roce 1645 při obléhání Uherského Hradiště švédskými vojáky došlo ke zničení kostela. Vojáci vypálil celou vesnici i s kostelem. Chrám byl v roce 1734 z trosek obnoven a přestavěn do dnešní podoby.

Na začátku 20.století usilovala obec o obnovení farnosti s cílem postavit nový kostel. Jednání o zřízení farnosti se stále protahovala a k ustavení prozatímní farnosti došlo až 14.2.1939. Kostel svatého Michala se stal opět farním až v roce 1951. Archeologickým výzkumem uskutečněným v roce 1962 byla narušena statika kostela, který byl kolem roku 1970 po obvodě stažen ocelovými předpjatými pruty, a tím zpevněn. Při kompletní výměně střechy i s věžičkou v roce 1976 byla zpevněna ocelovými profily a šrouby klenba kněžiště i lodi kostela.

Při velké povodni v roce 1997, kdy byla zatopena třetina obce, došlo následkem vysoké spodní hladiny vody k podmáčení spodní části kostela, a to způsobilo narušení podpěrných sloupů kůru a propadnutí podlahy. Při opravě byl proveden kontrolní archeologický průzkum a zviditelnění části zachovalých základů včetně nadzemního zdiva rotundy jejich osvětlením a pokrytím průhlednou skleněnou deskou. Dne 25.6.1999 byl kostel slavnostní bohoslužbou za účasti olomouckého arcibiskupa J.Graubnera předán k používání.

Kostel svatého Michaela je jediným místem v České republice, kde se koná slavení liturgie nejméně po 1100 let.

Kolem kostela se nachází hřbitov, na kterém se nepřetržitě pochovává už více než 11 století. Hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele je pozdně románskou kaplí, původně kostnicí z poloviny 13. století.

http://www.farnoststaremesto.cz/

Kostel i obec byly zničeny při vpádu Tatarů na Moravu kolem roku 1241, dále ve druhé polovině 16. století při nájezdu Turků a v roce 1605 vojsky Bočkajovců. Tragické události v historii obce završila třicetiletá válka. Při každém vyplenění obce byl zničen i kostel.

Stavba současného kostela začala v roce 1680 z darů věřících a za přispění  tehdejšího majitele bořetického panství hraběte Bedřicha z Oppersdorfu. Kvůli nedostatku peněz se však zastavila. Pro konání bohoslužeb byla provizorně zastřešena jen část zahrnující kněžiště. Dodnes je patrný na boční straně provizorní zazděný vchod s klenutým obloukem.

Stavební práce pokračovaly až po roce 1712, kdy po smrti Jana Adama z Lichtenštejna zdědila bořetické panství jeho dcera Marie Antonie. Za jejího života byl také kostel dostavěn. Hraběnka jej vybavila i varhanami.

V dalších letech prošel kostel několika opravami. Při silné bouři v roce 1863 strhl vítr celou střechu a vrhl ji vstupní bránu. Koncem 70. let minulého století se začaly objevovat trhliny ve stropě a stěny musely být staženy ocelovými lany.

Interiér kostela je vymalován příjemnými pastelovými barvami. Ozdobou celého svatostánku je bohatý, avšak ne kýčovitě přezdobený barokní oltář, nad nímž každého příchozího zaujme nápis ve tvaru oblouku utvrzující zasvěcení kostala sv. Anně s prosebným textem "Svatá Anno, oroduj za nás". 

Kostel se nachází na okraji hřbitova, který je obklopen zdí nepravidelného půdorysu (18. stol.). Spolu s barokní branou tvoří výrazný architektonický celek. Do dnešních dnů se dochovalo jen 20 metrů původní zdi, většina byla zničena při rekonstrukci hřbitova.

http://www.boretice.cz/

Jedná se o třílodní stavbu s čtyřbokou věží, i přes pozdní přestavbu zde jasně převládají barokní prvky. V nikách po stranách průčelí najdeme sochy patronů sv. Václava a sv.Blažeje, náhrobní deska na jižní straně patří dle nápisu děkanovi Wilczekovi a je dátována rokem 1771. Vlivem modernizace městské zástavby,byly ke kostelu postupně přistavěny kaple, které se nacházely původně na jiných místech. Barokní kaple Panny Marie Pomocné (1726) stávala původně na druhé straně ulice,kde byla součástí starého hřbitova a na své dnešní místo byla přestavěná v roce 1927. Stejně tak kaple sv.Anny, vstavěná k severní stěně kostela v roce 1939, stávala původně v nedaleké Anenské ulici.

Od padesátých let min.století přestal kostel složit svému účelu, opuštěný objekt sloužil co by skladiště československé paroplavební společnosti a dosti utrpěl. Teprve v devadesátých letech došlo k postupné rekonstrukci celého objektu. Dnes se zde opět slouží mše a čas od času se zde pořádají hudební koncerty.