Kapli v roce 1930 vysvětil želivský opět Bedřich Václav Vavroušek. Obřadu se účastnilo obyvatelstvo z Věže i širokého okolí. Socha Krista Krále, která je umístěna na oltáři kaple, byla vytvořena autorskou dvojicí František Vejs a Josef Deyl z Hořic.

Pod kaplí se nachází krypta, do které byli pohřbíváni členové rodiny Stanglerů. Ostatně právě za tímto účelem byla kaple vybudována. Dodnes zde několik členů rodu odpočívá, i když v minulosti docházelo k rabování i poškozování jejich rakví.

V minulosti byla kaple značně zanedbávána, obrostla kompletně břečťanem a pomalu chátrala. V poslední době ale došlo k odstranění porostu, znovuzasklení oken (původně vitrážových) a úklidu interiéru kaple i jejího blízkého okolí. Kaple je přístupná po dohodě.

Za nejvýznamnější – a v podstatě jedinou – historickou památku v obci můžeme považovat zajímavou novorenesanční hřbitovní kapli Božského Srdce Páně, pocházející z konce 19. století.  Podle informací, získaných od místních obyvatel, je kaple v současnosti nevyužívána a je – údajně – na prodej. Přitom jsem zjistil, že zde jičínské arciděkanství pořádá každoročně pravidelnou poutní mší, která naposledy proběhla v červnu roku 2012.

Kapli údajně postavil jeden z místních sedláků a měla by být jistou obdobou smírčího kříže. Sedlák prý okradl zesnulého a tuto kapli nechal postavit jako odpustek bohu. Nevím ovšem, jestli je to pravda, oficiálně jsem na tuto informaci nikde nenarazil. V každém případě pověst to je zajímavá a vzhledově zajímavá je i tato kaple.  

V obci a jejím nejbližším okolí se nachází také několik barokních a klasicistních  soch  z období  18. a  19. století.

Po válce byla kaple značně zchátralá, oprava začala v r. 2006, postupně obnovené fasády, střecha, sanktusník. Slavnostně otevřena v srpnu 2011.

Jedná se o zděnou, památkově chráněnou, stavbu se zvoničkou, postavenou na půdorysu obdélníka (4 x 3 m) v roce 1744 (některé prameny uvádí ovšem letopočet 1755). Kaple byla upravena v polovině 19. století, zřejmě i proto, aby lépe „ladila“ k okolní zástavbě ve stylu selského baroka. Je zakončena rovným závěrem a orientovaná k severovýchodu. V jižním průčelí se nachází obdélný, půlkruhově zakončený, portál bez ostění, vlastní vstup však tvoří obdélné zárubně s rovným překladem a obyčejnými prkennými dveřmi. Vstupní průčelí přechází do hladkého volutového štítu, jehož střed zdobí malý výklenek se soškou sv. Jana Nepomuckého. Pod ním i nad ním se nacházejí okénka, dolní obdélníkové, horní kulaté. Jejich ostění jsou bílá, ale ještě nedávno byla malovaná. Štít završuje trojramenný kovaný kříž.

Přízemní část průčelí i celé kaple obíhá výrazný sokl, hladké boční stěny kaple člení pouze malé  okénko, shodné s okénkem v průčelní. Zadní stěna kaple je zcela bez otvorů, se stejně zkosenými nárožími, jako má průčelí. Střecha je sedlová, nad zadní částí valbová. Uprostřed ní se nachází lehká zvonička na hranolových sloupcích, zakončená oplechovanou jehlancovou střechou s malou makovicí.

Interier kaple je zaklenut jedním polem hřebínkové klenby s - žlutě, zeleně a hnědě – namalovanými vavřínovými listy. Klenbu zvýrazňuje hnědá linka, na koncích volutově stočená. Ve východní stěně je umístěn hluboký výklenek, v té severní mělká oltářní nika s profilovaným ostěním se štukovým motivem ve tvaru mušle. Jako prodloužení olářní niky jsou dvě namalované vázy s červenými kyticemi růží.  V interiéru se dále nachází žulová nápisová deska s letopočtem 1744, malá žulová kropenka a čtyři plastiky se zpodobněním Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého.  

Před holašovickým svatostánkem byl v roce 1935 vztyčen kamenný kříž.

Na místě kaple dříve stával malý hrad, který zaujal konec plochého vrcholu a měl podobu klasického jednoduchého sídla se zaobleným jádrem, které obtáčel příkop a val. Je také možné, že od pokračující, mírně se zvedající náhorní planiny na severozápadě, byl oddělen ještě jedním příkopem, kterým dnes vede úvozová cesta. Samotné jádro hrádku má dnes rozměry přibližně 20 x 15 m.  Stopy po zástavbě jsou dnes zcela setřeny. Podle mírných náznaků vnějšího valu, který je ještě vidět především na severu, měl příkop největší šířku asi 20 m. Jižně od vnější strany příkopu se rýsuje ještě velmi malá trojúhelníková plocha, využívaná podle umístění pravděpodobně jako předhradí.

Zázemí hrádku tvořila pravděpodobně zaniklá vesnice, která ležela v údolí pod ním, dodnes není přesně identifikována. Písemné zprávy o tomto místě zatím nejsou známé, podle nálezů keramiky se život na něm datuje do 14. a 15.století.

Ke kapli vede asfaltová silnice mezi vinicemi . Auto lze zaparkovat na malém parkovišti a přečíst zde umístěné informační cedule nebo posedět na lavičkách.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=3458

Má jediný oltář s klasicistickou kamennou architekturou v záoltáří. Roku 1963 sem byl  přenesen oltář sv. Dominika z bývalého špitálu (nyní LŠU). Rozměry kaple jsou 18x9, 5x6,5 m. Věž je vysoká 27m a slouží za zvonici farního kostela. Na jejím místě stával původní románský farní kostel sv. Martina z 12.století. Stavba byla v roce 1692 zcela přestavěna, jak dodnes dokládá nápis nad portálem kostelní věže. V roce 1786 byl kostel odsvěcen a přeměněn na skladiště. To však v roce 1807 vyhořelo a kostel byl až na věž zbořen.

V letech 1831 - 1832 byla z materiálu původního kostela postavena dnešní kaple sv. Josefa, která byla v roce 1994 opravena. V roce 1969 byly pořízeny tři nové zvony, svěcení se uskutečnilo 24.května 1970.

Na návrší se dříve nacházel také místní hřbitov. Za zmínku stojí také pamětní deska v 1.patře zvonice:“K upamatování na návštěvu této věže skrz Jeho knížecí milost pána Arcibiskupa Bedřicha hraběte z F“urstenbergů dne 24.září 1862“.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=9486

Kapli nechala postavit v letech 1892 až 1903 místní rodina Václava Sochora a po dokončení ji věnovala obci. Netradiční vzhled kaple, připomínající byzantskou architekturu, vyprojektoval jeden ze synů Václava Sochora. Další syn, akademický malíř, namaloval oltářní obraz. Na výstavbě kaple se podílelo všech 8 synů.

V kapli jsou uloženy ostatky Václava Sochora a jeho ženy.

Kaple, postavená na půdorysu ve tvary podkovy, má relativně členité průčelí se vstupními dřevěnými obloukovitými dveřmi s okénky. Nad vchodem se nacházejí obloukové římsy a výklenek, na bočních stěnách dvě malá kulatá okénka. Kaplička, jejíž nejdelší stěna má asi 4,2 metru je omítnuta do zářivě bílé a má doškovou střechu. Interiér kaple je bez mobiliáře.

Po II. světová válce se kaplička stala majetkem manželů Turkových, od roku 1995 je – na základě darovací smlouvy – převedena na obec Postřelmůvek. Kaple byla rekonstruována v roce  1999 a  v tom letošním by ji mělo čekat druhé kolo.

Kaple sv. Jana Nepomuckého se nachází na pozemku o výměře  29 m2  a – již od května roku 1958 – je zapsána na seznam kulturních památek České republiky.