Areál Panského dvora se řadí k významným objektům Lichtenštejnského panství. Památková hodnota spočívá zejména v takřka nezměněné dispozici areálu, zachování historických konstrukcí, kleneb a krovů, které odpovídají stavebním etapám jednotlivých traktů. Za nejstarší (z konce 16., či první třetiny 17. století) a nejcennější objekty je považován trakt D s dochovanými původními hřebínkovými klenbami na pilířích a krovovou barokní konstrukcí a dále samostatně stojící sýpka.

K hodnotným dochovaným detailům lze počítat veškerá technická zařízení či jejich fragmenty, zachované v původních prostorách a souvisejících s historickou stavbou. Dne 15. 9. 1995 byl prohlášen kulturní historickou památkou.

Dnes zde najdete restauraci.

http://www.vychodni-morava.cz/sluzba/4163/

Tou nejvýraznější památkou je místní zámek. Názory na dataci jeho vzniku se různí. Některé prameny uvádějí, že jej nechal v roce 1700 postavit hrabě František Josef Šlik, jiné hovoří o období před rokem  1660 a  hraběti Jindřichu Šlikovi. V každém případě se však jedná o jednoduchou jednopatrovou barokní stavbu na půdorysu písmene U, přičemž boční křídla zámku směřují k východu. Střed průčelí zámku zvýrazňuje rizalit se šlikovským erbem, nad kterým se nachází hodiny a malá věžička nad valbovou střechou. Budovu částečně obklopuje zámecký park, ohraničený kamennou zdí. Kolem zámku jsou postaveny hospodářské budovy, kterým dominují dvě třípatrové sýpky na západní straně. Ta starší pochází ze stejného období jako zámek (jako její architekt bývá uváděn slavný Jean Baptista Mathey), ta mladší byla postavena v roce 1831.

Zámek byl někdy kolem roku 1820 empírově upraven. Z období empírových úprav pochází také zajímavá malá stavba, nacházející se v neudržovaném zámeckém parku. Nejčastěji bývá představována jako sala terrena, někdy jako altán. Nejvíce však připomíná kapli a dnes je asi nejpoškozenější stavbou celého zámeckého areálu ve Vokšicích.

Od roku 1913 sídlilo na zámku ředitelství velkostatku, který je v roce 1948 jednou nejmenovanou třešňovou stranou zabaven a zlikvidován. Od této doby už zámek jen  chátrá. Je sem umístěna ubytovna zaměstnanců státních statků (od roku 1957) a prodejna potravin, od roku 1974 zde hospodaří JZD. Po roce 1989 je zchátralý objekt vokšického zámku navrácen původním majitelům, tedy rodině Šliků, a dnes jsou zde, s nejvyššší pravděpodobností, byty.

Přímo naproti zámku je umístěn areál firmy Kovošrot Vokšice. Na tom by nebylo celkem nic mimořádně zajímavého, kdyby se zde nenacházela opravdu pozoruhodná galerie (převážně) skulptur, vytvořených z vykoupeného materiálu. Všem zdejším exponátům dominuje – hned u vjezdu do areálu se nacházející – sedící těhotná saň. Toto muzeum pod širým nebem určitě stojí za krátkou prohlídku.

Na tomto místě se totiž nachází hromadný hrob občanů Vilémovic, kteří zemřeli při poslední evropské morové ráně roku 1715. Jen v Čechách tehdy zemřelo na 200 tisíc lidí. Po této epidemii už žádná další nenastala, protože začaly fungovat opatření měst proti infekcím, zejména městské kanalizace, které kdysi vůbec neexistovaly. 

Občané Vilémovic, kteří přežili se svým mrtvým druhům zavázali, že k odvrácení morových ran budou vykonávat každoroční pouť na Svatý Kopeček u Olomouce. 

Jednoduší to lidé...  Ale mysleli to dobře a taková to byla doba.

V památníku je instalována stálá archeologická expozice o Velké Moravě.

 Archeologické naleziště Na Valách je dnes součástí centra města Staré Město. Na jihu prochází jeho pomyslná hranice Jezuitskou ulicí, na východě Velkomoravskou ulicí, na severu ulicí Na Hradbách a konečně na západě ulicí Antonína Zelnitiuse. Zahrnuje tak místní polohy Na Valách, Dvorek a jižní část Nového světa. Z hlediska krajinného se naleziště rozprostírá na mírném svahu tzv. východní staroměstské ostrožny tvořené nejmladší štěrkovou terasou řeky Moravy a částečně zasahuje i pod ni, na okraj samotné nivy.

 ADRESA

 Památník Velké Moravy

Jezuitská 1885, Staré Město

 OTEVÍRACÍ DOBA

 pondělí–neděle 9.00–12.00, 12.30–17.00 hodin

 O víkendu začíná prohlídka expozice vždy v celou hodinu.

 VSTUPNÉ 2013

 Děti, studenti, důchodci: 30 Kč

Dospělí: 50 Kč

Rodinné vstupné (2 dospělí, 1 a více dětí): 80 Kč

Rodinné pasy: 50 Kč

http://www.slovackemuzeum.cz/

Roku 1762 získali Velké Pavlovice Habsburkové a za nich byla tvrz přestavěna na barokní zámek, který byl využíván pro správu dvora.

Zámek již roku 1918 přešel do majetku státu, později jej vlastnil státní statek. Po roce 1989 byl z části komerčně využíván a sídlila zde soukromá společnost.

Původní zahrada za zámkem se podle pamětníků podobala Lednickému parku s několika rybníky a altánem. Místo zahrady zde najdete hřiště a z rybníků již zůstal jen jeden.

V roce 2012 byla dokončena rekonstrukce budovy zámku. Místo skladiště zde bylo vybudováno Ekocentrum Trkmanka s environmentální vzdělávací zahradou. Vytvořilo tak zázemí pro realizaci ekologického vzdělávání, výchovy, osvěty a environmentálního poradenství pro děti, žáky a studenty, rodiny s dětmi, pracovníky veřejné správy, zemědělce (i vinaře a ovocnáře), i pro širokou veřejnost jak na úrovni regionu, tak Jihomoravského kraje a České republiky.

Projekt na podporu vytvoření zázemí pro environmentální vzdělávání byl Městu Velké Pavlovice schválen v rámci Operačního programu Životní prostředí, a je podporován EU s rozpočtem ve výši téměř 40 milionů Kč.

Zámeček proslavil datum 16. července 1866. Tohoto dne sem přijelo okolo 400 mužů jízdy a pěchoty, byl to generál štáb I. armády Pruské se všemi důstojníky, úřady, váleční kasou, přes 60 důstojníků, generálů a osobně korunní pruský princ Bedřich Karel z rodu Hohenzollernů - velitel této armády. Vojsko bylo rozloženo mezi okolní obce a statkářstva. Nejvyšší důstojníci byli ubytováni na Velkopavlovickém zámku. Dostalo se jim zde toho nejlepšího zaopatření ve věci bydlení i stravy.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=3064

http://www.ekocentrum-trkmanka.com/

Kromě prodeje tradičních destilátů a vín zde najdete spoustu služeb, jako je prohlídka muzea vinařství, možnost ubytování, degustace v našem sklepě, sportovní střelba, tradiční zabijačka, rybolov v našem rybníce a také jízdu na koni.

http://www.jarosek-sklepy.cz/

Sklepy Jarošek Mutěnice, Pelcová 765, 696 11 Mutěnice

Tel.: +420 724 590 909             Mobil: +420 737 239 980

sklepy.jarosek@tiscali.cz

Otevřeno je od pondělí do soboty od 10 - 18 hodin.

V obci jsou ukazatele , které Vás spolehlivě navedou. Parkování na nádvoří objektu zdarma. Ve sklepích se nachází muzeum vinařství a myslivosti. Dostali jsme zde i pěkné razítko a koupili turistickou známku. Poté jsme již šli na prohlídku - nejprve jsme ovšem shlédli 15-ti minutovou projekci , poté jsme si prošli exponáty obou druhů muzeí , navštívili pálenici , degustační sál , myslivecký salonek a nakonec šli do vinného sklepa. Zde je možnost ochutnávek vína či pálenky. 

Na kamennou zdí ohrazené ploše o výměře 7.525 m2 se nachází přibližně 600 náhrobků a je tak zaplněn přibližně z poloviny. Najdeme tu převážně náhrobky barokní a klasicistní, nejstarší pochází z roku 1694. V rohu je situována obřadní síň postavená ve druhé polovině 19. století v maursko orientálním stylu. Nachází se v ní menší expozice o historii židovské obce. Komunita židů v Podivíně zanikla roku 1940.

Hřbitov je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka České republiky. Chcete-li se na hřbitov podívat, zajděte na nedaleký Městský úřad na Masarykově náměstí, kde si u starosty můžete půjčit zdarma klíče.

http://www.atlasceska.cz/jihomoravsky-kraj/zidovsky-hrbitov-podivin/

Nejbližší okolí města bylo poprvé osídleno až v průběhu 10. nebo 11. století, přičemž první písemná zmínka o Jeníkově pochází z roku 1150. Obec v té době ležela na jižní straně dnešního náměstí nebo v místě  kostela sv. Markéty. Další zmínky pocházejí z různých soupisů majetku z období Arnošta z Pardubic, tedy z let 1344-1350. Počátkem 14. století se zde usazují první Židé, o sto let později husité a o dalších padesát Slavatové z Chlumu a Košumberka. V 16. století zde zpočátku vládne bohatý rod Trčků z Lípy a na Lipnici, později se majitelé rychle střídají. Na počátku třicetileté války bylo město vypáleno, což si v následujících letech – zřejmě pro velký úspěch – několikrát zopakovalo. Na druhé straně je třeba přiznat, že právě voják, přesněji císařský generál, Martin Maxmilián von und zu der Goltz položil základy většiny zdejších historicky významných budov. Tento polský šlechtic, který město obdržel císařským darem za své služby, neb osvobodil Prahu od Švédů. Generál Goltz zůstal natrvalo. Vybudoval si zde věžovitou tvrz  a ihned se – i s manželkou (a předtím vdovou po jiném generálovi) - začal  podílet na obnově panství zničeného válkou. Za jejich působení zažilo městečko hospodářský i kulturní vzestup, takže svůj přívlastek Golčův dostalo plným právem.

Goltzovi nejprve roku 1640 opravili zpustlý kostel sv. Kříže, poté dal generál Goltz postavit kamennou radnici, loretánskou kapli a jezuitskou rezidenci (ze známých jezuitů zde působili např. český básník  Bedřich Bridel nebo Antonín Koniáš, ale jejich příchodu do města se už generál nedožil).. Jezuité zde zajistili vyučování ve škole založené Šimonem Šanovským a v roce 1753 otevřeli na náměstí apotheku, tedy lékárnu (část jejího původního vybavení byla v roce 1950 odvezena do lékárnického muzea v Praze).

Po Goltzově smrti v roce 1653  pokračovala ve zvelebování městečka jeho manželka Marie Magdalena, která dokončila stavbu jezuitské rezidence a vymohla na císaři Leopoldovi právo pořádat dva výroční trhy. Poté panství získává její synovec, hrabě Ledebour. Začínají jeho neúspěšné spory s jezuity a panství brzy získává rod  Caretto-Millesimo, a poté Krakovští z Kolovrat. Po roce 1766 zde Filip Krakovský hrabě z Kolovrat vybudoval v místě dnešního zámku státní továrnu na tabák. Jeho syn Leopold pak zřizuje ve městě státní továrnu na jehly, první svého druhu v celé Evropě. Zavedl také moderní postupy v zemědělské výrobě a začal ve velkém pěstovat okrasnou rostlinu zvanou později „chléb chudých“, tedy brambory. V roce 1773 obdržel Leopold od Marie Terezie zkonfiskovaný majetek jezuitů, bylo to však spojeno se podmínkou zajistit fungování církve a školství na jeníkovském panství. Leopold z Kolovrat ještě zařídil obnovení zdejší farnosti (1775) i její povýšení na děkanství (1783) a také přestavbu věže se zvonicí po požáru v roce 1784, při kterém vyhořela i loretánská kaple a budova děkanství.

V 19. století končí pro město éra dobrých časů. Napoleonské války, zřízení vojenského špitálu,  opakovaná epidemie tyfu a nekonečný spor o dědictví po zesnulém Leopoldovi Krakovském z Kolovrat . Továrna na tabák je přemístěna do Sedlce u Kutné Hory a jehlárna zaniká úplně. Město chudne. Další změny nastávají až poté, co jej zdědí nezletilý hrabě Otto Herberstein. Jeho poručník Hugo von Eger nechal vedle loretánské kaple vystavět kostel sv. Františka Serafínského a budovu tabákové továrny přestavěl na zámek, vedle něhož zřídil anglický park. Roku 1830 kupuje panství hraběnka Terezie z Trautmannsdorfu, která zřídila v zámeckém areálu moderní pivovar. Rokem 1838 přechází panství do majetku Bedřicha, rytíře von Neupauer. Za „vlády“ Neupauerů se panství rozrostlo i o majetek bývalého vilémovského kláštera a město se tak rozvíjí ještě i v polovině 19. století. Počátkem  20. století je Golčův Jeníkov malebné prosperující městečko s necelými 2,5 tisíci obyvateli. V roce 1913 dochází k očekávanému povýšení městýse Golčúv Jeníkov na město.

V první části „procházky“ po jeníkovských památkách se zaměříme na zámecký areál, jehož nejstarší částí je tzv. Golčova tvrz. Tato věžovitá stavba byla vybudována v letech 1650-1653 vedle místa, kde stávala – do roku 1580 (nebo 1624) zábělčická tvrz, zvaná Staré opatství. Jedná se o prostou raně barokní obytnou stavbu s řadou fortifikačních prvků (i několika prvků pozdní renesance), v horní části dokonce uvidíte střílny. Ve tvrzi se nachází jedna velká přízemní místnost, točité schodiště a tři obytné místnosti v patře. Najdeme zde i renesanční krb z bílého mramoru. Jedná se určitě o jednu z posledních věžovitých tvrzí na našem území; dvoupatrová obytná věž má půdorys cca 10,5 x 12,5 metru. Později budova slouží jako pivovarský sklad chmele, od roku 1912 tvrz chátrá a po rekonstrukci v roce 2004 se stává galerií.

V místech, kde se nacházela ves Zábělčice, se rozkládá celý dnešní „Zámecký areál“. Komplex tvoří v podstatě tři budovy. Nejstarší z nich je – jak již bylo uvedeno – věžovitá Goltzova tvrz. Druhou budovou je tzv. Starý zámek, prostá jednopatrová barokní budova na půdorysu podkovy. Doba jeho vzniku není přesně známa, ale určitě byl postaven až po roce 1703.  Obdélná trojkřídlá patrová „zámecká“ budova od počátku sloužila  jako správní centrum panství. Když tuto úlohu převzal tzv. Nový zámek, byl Starý zámek přeměněn na byty. Ve druhé polovině 18. století zde sídlila „solidní tabáková továrna“, pozdější Tabák Kutná Hora a dnes Philip Morris ČR. V současnosti v jeho prostorách můžete navštívit Restauraci Na zámku.

Nejmladší stavbou je – celkem logicky - Nový zámek. Vznikl zřejmě v letech 1768-1769, tedy krátce poté, co zde Filip Krakovský z Kolovrat zřídil – již zmíněnou - státní továrnu na tabák (jina verze říká, že továrna vznikla až v letech 1774-1775, tedy již zásluhou Leopolda Kolovrata Krakovského, po jehož smrti končí nájemní smlouva a továrna je přestěhována do Sedlce u Kutné Hory).  V roce 1817 kupuje majetek hraběte Leopolda jeho dcera Louisa Herbersteinová, rozená z Kolovrat. Ta nechává v letech 1827-1828 přestavět tabákovou továrnu na zámek, který je ihned po její smrti rekonstrurovaný v empírovém stylu a sloužil jako správní budova. Má bohatě zdobená průčelí se třemi rizality, které vrcholí střešními štíty. A je paradoxem, že ani Nový zámek nakonec vlastně zámkem nikdy nebyl.