Na jaře roku 1421 došlo v Třebušínské kotlině k boji mezi Janem Žižkou a spojenci Zikmunda z Vartemberka.  V letech 1421 až 1422  byly postaveny Zikmundem z Vartenberka hrady Panna a Litýš jako protiváha proti Žižkovu  nedalekému hradu Kalich. Mezi těmito hrady pak docházelo k bojům o ovládnutí Třebušínské kotliny.

Hrad Litýš byl dobře opevněn a zaujímal strategické místo. Po roce 1535 byl hrad opuštěn, vyhořel a začal chátrat.

Na zříceninu vede odbočka z nově červeně značené cesty z Třebušína směrem na vrch Sedlo. Z hradu se dochovaly zbytky hradeb, zdí a hluboký příkop okolo hradu.

Sýpka postavena v tereziánské době,1789 na základě patentu Josefa II.Kopec na kterém stojí se nazývá Maxberk.

Starý hrad se stal později královským majetkem, který byl dáván do zástavy, a tak jej získali i páni z Boskovic a Černé hory (také Černohorští z Boskovic). Ti hrad ale museli nejdříve opravit, jelikož byl při bojích Matyáše Korvína a Jiřího z Poděbrad roku 1470 dobyt Uhry. Aby Černohorští předešli dalšímu dobytí hradu, postavili z jediné volné strany, asi 200 metrů jižně od původního hradu (nyní pojmenovaného Starý) hrad nový, který měl sloužit k obraně.  

Nový hrad byl vybudován roku 1493, o čemž svědčí letopočet na vstupní hradní bráně. Roku 1600 jej zdědili Lichtenštejnové. Ti se z něj však dlouho netěšili, neboť rozkvět hradu skončil docela záhy, a to roku 1645, kdy hrad lstí dobyli Švédové.

Podle pověsti za to může jistý Vavřinec Vokoun z nedalekých Olomučan, kterého Švédové uplatili, aby jim pomohl vniknout do hradu. Vokoun koupil hradní posádce víno a karty, a když nálada stráže dosáhla patřičné grády, byla pro Švédy hračka hrad obsadit. Na Novém hradě byly v době třicetileté války ukryty poklady z širého okolí, hlavně zlato a písemnosti z okolních klášterů, neboť se hrad považoval za nedobytný. Těchto pokladů se tedy Švédové zmocnili, hrad zapálili a jeho osádku, kterou tvořili panští úředníci a mniši, odvezli a věznili. Mniši byli později vykoupeni, vrátili se na hrad a ve spáleništi hradu nalezli zcela neporušenou soškou Panny Marie. Ta je nyní uložena v klášteře ve Vranově u Brna a údajně má na svědomí několik zázraků. Vavřince Vokouna po jeho zradě stihl krutý trest. Když se jeho čin rozkřikl, lidé jej svrhli do 11 metrů hluboké propasti - té se dodnes říká Vokounka.  

V průběhu dalších let byl hrad částečně opraven a sloužil jako obydlí panských myslivců, lovecký hrádek či výletní hostinec. Od 50. let 20. století byl hrad nevyužívaný a chátral. 

V roce 1990 jej převzal Český svaz ochránců přírody, který na troskách původního Nového hradu usiluje o opětovnou výstavbu hradu tak, jak vypadal za své největší slávy v 15. století. Práce těchto dobrovolníků je obdivuhodná, a díky ní má hrad dnes opět hradní palác, obrannou, strážní, hlásnou i schodišťovou věž a hradby. Můžete navštívit mučírnu, zbrojnici s replikami dobových zbraní, strážnici, věže nebo letos nově zrekonstruovaný hradní šenk, kde si můžete zakoupit drobné občerstvení a suvenýry. Z hradní věže se naskytne pěkný výhled nad okolní lesy. Sousední severozápadně směrovaný kopec skrývá zříceninu Starého hradu (značenou cestu k němu ale nečekejte). 

Plány současných majitelů Nového hradu ohledně dalších rekonstrukcí hradních prostor si můžete přečíst přímo na stránkách hradu.

Hrad je dostupný po červené turistické značce z Vranova u Brna nebo po zelené značce z Adamova. Pokud byste jeli autem, vozidlo je nutné zanechat na plácku u Kateřinského mostu, který se klene nad řekou Svitavou. Odtud je hrad vzdálený 1,5 km prudším stoupáním po červené turistické značce.

Na hradě se konají různé akce, a to především jarmarky.

Nový hrad má otevřeno o víkendech a svátcích od 10 do 17 hodin, o letních prázdninách ve stejnou denní dobu každý den kromě pondělí. Vstupné je dobrovolné.

Naše oblast Sudet byla poznamenána odsunem původních obyvatel. Noví osadníci většinou neměli k zdejším obydlím ten citový vztah, tak si domy upravovali podle vlastních představ a zvyklostí. K tomu velice dopomohla kvalitní omítka zvaná břizolit, pak smělé bruselské vzory a naše vesnice tím patřičně „zkrásněly“. (Ještě jsem zapomněl na vynález šumperáku architekta Vaňka).

Naštěstí sem tam se něco nepodařilo zbourat, někdo snad i usoudil, že je potřeba objekt zachovat. Podobné štěstí měla snad brána u statku, spíše usedlosti čp. 12 v Novém Malíně, dříve Frankštátě. V ulici stoupající ke kostelu vypadá objekt skoro nepatřičně. Jedná se o honosnou bránu do dvora usedlosti. V r. 1863 si ji nechal údajně dle vlastního návrhu postavit majitel Josef Lukas. Suma 410 zlatých, kterou celá věc stála asi nebyla v té době k zahození. Podle vzhledu s rozetami z pálené hlíny je spíš pravděpodobnější, že autorem i stavitelem je spíše zedník Franz Lukas (proto asi záměna jména) z Dolní Olešné (dnes součást Hrabišína). Brána se žlábkovanými polosloupy, postranními atikami a zmiňovanými rozetami působí vskutku jako vjezd do nějakého panského sídla. Sousedící budova usedlosti je daleko skromnější a bohužel již opatřena novější omítkou, naštěstí poměrně decentní.

Dnes je území hradiště součástí území přírodní rezervace Doubrava. Lokalita je dobře přístupná díky modré TZ z Moravičan na Úsov. Katastrálně je součástí nedaleké obce Stavenice.

Její historie je nicméně spojena podobně jako u ostatních horských objektů s rozvojem turistiky v Jeseníkách v 2. polovině 19. století a ve svých počátcích hlavně s činností německého Moravsko-slezského sudetského horského spolku. Ten se z počátku zabýval úpravou a označením horských cest, s čímž souviselo i budování různých útulen, skrýší a posléze i chat, pokud nebyly přebudovány z původně hospodářských objektů, salaší ap. Na přelomu století pak stavební činnost spolku vrcholila výstavbou vyhlídkových věží na nejvýznamnějších vrcholech Jeseníků i přilehlých pohoří.

Předchůdce dnešní Barborky se nacházel podstatně výše - téměř na samém vrcholu Praděda, chráněn Tabulovými skalami. Zde zahájil jesenický odbor spolku výstavbu ochranné chýše již roku 1883, a to za velmi přísných podmínek. Plocha chýše nesměla překročit 16 m2, uvnitř mohla být jen dřevěná lavice a zastřešena směla být jen drny. Okna musela být obrácena k panskému lesu, aby bylo zdaleka vidět, zda v chýši někdo prodlévá. Od začátku podzimních lovů až do jara pak nesměla být využívána a majitelé panství ji měli právo kdykoliv zbořit. Tento typ stavby se však v drsných klimatických podmínkách Jeseníků stejně neosvědčil, a tak útulna brzy vzala za své. Místo však bylo přesto nějaký čas využíváno při výstavbě honosné kamenné rozhledny na vrcholu Pradědu v letech 1904 - 12, kdy zde byly zbudovány salaše pro koňské potahy, které z Koutů vyvážely stavební materiál.

Vlastní Barborka byla postavena v blízkosti pramene Bílé Opavy během 2.sv. války, ale už před ní stály nějaké přístřešky a stáje. Po její výstavbě sloužila pro důstojníky německé armády, jmenovitě pro štáb divize horských myslivců, pod který spadal i malý zajatecký pracovní tábor v místě dnešní Kurzovní chaty. Zajatci měli za úkol vybudovat na rovném hřebenu Vysoké hole ve výšce 1464 m útočné horské letiště, k čemuž nedošlo a po letišti zbyly jen trosky trafostanice a kabel vysokého napětí.

Po válce se chata dostává do vlastnictví Vysokoškolského sportu v Brně, který najímá jako prvního českého nájemce Václava Myšáka, který sem přišel s manželkou roku 1946. Jako zkušený horolezec, lyžař a záchranář již v květnu 1948 zakládá Horskou záchrannou službu Krkonoše - pobočka Jeseníky, která tehdy sdružovala pouze amatérské členy z místních horalů. V únoru 1950 havarovalo v prostoru Vysoké hole dopravní letadlo typu Dakota. Z blízké Ovčárny přispěchali na místo neštěstí vojáci a spolu s nimi V. Myšák. Z 38 cestujících zahynulo šest osob, 18 raněných však svou včasnou pomocí zachránili život. Po této události zakládá Záchrannou horskou službu Jeseníky a stává se jejím prvním a dlouholetým náčelníkem. V. Myšák, znechucen poměry na chatě v době socialismu, opouští místo chataře a plně se věnuje profesionální práci v Horské službě.

V roce 1954 sem přichází chatař Malina, který už měl za sebou činnost v Tatrách a na nedaleké Švýcárně. Na Barborce vydržel až do začátku 60. let, aby se sem znovu vrátil a pobyl zde v rozmezí let 1969 - 79 dalších deset let. Za jeho působení postihly Barborku celkem tři požáry; jednou hořela sauna, pak konírna a veranda.

Po panu Malinovi nastoupil na chatu Václav Tolda, za jehož působení dochází zatím k největší rekonstrukci chaty. V letech 1966 - 73 je přistavěna celá nová dvoupatrová část za dosavadním vchodem do chaty a také veranda je značně rozšířena, čímž se podstatně rozšířily její restaurační prostory. Celá chata byla současně zcela zmodernizována.

Koncem 80. let byl v souvislosti se stavbou Sporthotelu Kurzovní vybudován nový vodovod Praděd - Barborka - Kurzovní. Ještě předtím byla při výstavbě nové televizní a vyhlídkové věže na Pradědu vystavěna asfaltová silnice také k chatě Barborce, takže zde záhy vznikla potřeba vybudovat parkoviště aut. Počátkem 90. let pak bylo přistoupeno k výstavbě čističky vody a septiku.

Barborka 90. let minulého století měla pod vedením Šimona Bartfaye k dispozici 110 lůžek v 2 - 3lůžkových pokojích a 2 společné noclehárny se 6 lůžky. V restauraci je 50 míst, ve výčepu dalších 40. V případě potřeby je možno využít dalších 50 míst v jídelně „U krbu", která slouží současně jako klubovní místnost pro ubytované návštěvníky.

Samotná chata sice patří mezi nejmladší v této oblasti, ale již prošla několika rekonstrukcemi. Dnes nadále slouží svému účelu – občerstvení a jako útulek pro turisty, je zde i možnost ubytování po celý rok.

Horská chata Barborka se nachází na jižním úbočí nejvyšší hory Jeseníků Praděd ve výšce 1320 metrů nad mořem, kterou lze využít během přechodu hlavního hřebene Hrubého Jeseníku či během letní a nebo zimní dovolené. Chata je také ideální nejen k rodinným dovoleným, ale také k pořádání letních a zimních (lyžařských) kurzů. Součástí chaty je restaurace, fitness centrum, sauna, herna s kulečníkem, TV místnost (klubovna). 

V zimě mají návštěvnici k dispozici několik sjezdovek v okolí, včetně nabídky ideálních běžeckých podmínek a tras v okolí.  V letní sezóně patří mezi nejvyhledávanější část Jeseníku výšlap na horu Praděd a procházka kolem Bílého potoka, která zajisté potěší každého svou nádhernou přírodou, spoustou vodopádu a jezírek.

 K Barborce je možné se dopravit i autobusem, když z parkoviště Hvězda nad Karlovou Studánkou je zajištěna kyvadlová doprava. Autobus vozí turisty pouze před chatu Ovčárnu, odkud je však Barborka na dohled. Doprava je vcelku hustá, každou celou hodinu vyjíždí dle potřeby ze záchytného parkoviště Hvězda v Karlově Studánce několik ekologických busů (každou půlhodinu se pak vrací z Ovčárny zpět), většina turistů jde ale raději po svých

 http://barborka-praded.cz/

Zdroj:Jiří Koranda: Minulost a současnost jesenických horských chat. Vydalo v r. 1993 Vydavatelství a propagace Jiří Koranda Jeseník

Chata Kurzovní je jednou ze tří původních turistických chat v okolí Pradědu. V roce 1921 zde byly postaveny stáj, jenž sloužily různým účelům do 2.světové války.  V letech 1952 - 1955 byla postavena nová Kurzovní chata pro účely lyžařských výcviků, dle kterých získala i svůj název.

V roce 1980 byla stará Kurzovní chata opět stržena a nahrazena novou stavbou, zcela v duchu megalomanských projektů 80. let minulého století, kdy se v českých horách začalo se stavbou obřích hotelů. Dnes se takto předimenzované kapacity horských hotelů jen těžko daří obsazovat. Nová Kurzovní chata byla pro veřejnost otevřena v roce 1987.

V roce 2006 hotel prodělal částečnou rekonstrukci a nabízí 142 lůžek a 6 přistýlek ve 3 typech pokojů.  Hotel disponuje restaurací s dětským koutkem a kapacitou 130 míst, kavárnou s 25 místy, noční vinárnou s reprodukovanou hudbou o kapacitě 30 míst.

Blízko hotelu se nachází vlek Velký Václavák s kapacitou 650 lyžařů za hodinu. V areálu Ovčárna, který je od hotelu vzdálen cca 800m, je velký lyžařský vlek na úbočí Petrových kamenů, označovaný „A“ s kapacitou 900 lyžařů za hodinu. Ještě o kousek dál pod hotelem Ovčárna je dětský vlek Malý Václavák a vlek „C

V zimní sezoně  se zde kromě sjezdových tratí provozují i tratě běžecké. Začátek běžeckého areálu, který splňuje i náročné podmínky FIS, je přímo před naším hotelem. Běžecká magistrála Ovčárna – Praděd – Švýcárna – Červenohorské sedlo je strojově upravovaná.

Návštěvníkům je snadno dostupný jak blízký Praděd, tak Petrovy kameny, v minulosti opředené četnými pověrami o sjezdech čarodějnic.

V blízkém okolí je možné zorganizovat projížďku na koních, návštěvu přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně, či zajistit procedury v lázních Karlova Studánka.

http://www.kurzovni.eu/

Jestlipak víte, co to byla „gysárna“, uhádnete, co se asi dělalo v „prenárně“, kdo to byl „prubíř“? Odpovědi na všechny tyto otázky se dozvíte v nové expozici „Královská mincovna“ v kutnohorském Vlašském dvoře. Vlašský dvůr se dočkal rozsáhlé renovace expozice po dlouhých 13 letech.

Hlavním cílem expozice je vyprávět poutavý příběh dějin Vlašského dvora, který se dá bez nadsázky nazvat „českou centrální bankou středověku“.

Expozice je rozdělena na tři tematické okruhy: dějiny stavby, proces výroby mince a Pražský groš.

Návštěvník se nejprve pomocí názorných 3D modelů seznámí se stavebně historickým vývojem objektu. Proces přípravy a výroby mince ve Vlašském dvoře představuje poutavá edukativní animace, která vznikla „rozpohybováním“ postav vyobrazených na proslulé Kutnohorské Iluminaci z konce 15. století, jejíž originál je uložen v Galerii Středočeského kraje (GASK).

Divák se při sledování animace zábavnou formou seznámí s fungováním jednotlivých procesů v královské mincovně. Průvodcovský okruh (prohlídka bude vždy doprovázena výkladem školeného průvodce), zakončí výkladem o významu finálního produktu mincovny – Pražském groši, v původní královské pokladnici. Pan pregéř je tu připraven návštěvníkovi názorně ukázat, jak probíhala vlastní ražba mince.

Zapomeňte na zaprášené skleněné vitríny, exponáty v „Královské mincovně“ jsou umístěné ve volném prostoru, pro edukační animaci je vyčleněn zvláštní prostor „kinosálu“. Expozice plně využívá moderních vizuálních prostředků a technologií, jako je velkoplošná obrazovka nebo LED diodové osvětlení a svým konceptem si nezadá s nejmodernějšími muzejními expozicemi v Evropě.

Autorem expozice je historik umění a kutnohorský památkář PhDr. Aleš Pospíšil, např. autor projektu Zmizelá Kutná Hora (www.zmizelakutnahora.cz). Architektonické řešení navrhl architekt MgA. Miroslav Vavřina, žák profesorky Evy Jiřičné.

Expozice vznikla ve spolupráci s Českým muzeem stříbra a Galerií Středočeského kraje a za finanční podpory Města Kutná Hora a společností Skanska, a. s., a Metrostav, a. s.

Nejstarší část budovy pochází z roku 1795 a do dnešních dnů se z této doby zachovala část místnosti s výčepem. V roce 1919 byla vybudována velká jídelna vedle výčepu a nad ní letní pokoje pro hosty.

Roku 1931 byl postaven třípatrový hotel, jehož nteriér byl začátkem vyzdobený řezbářskými pracemi obou bratrů, kteří přišli na unikátní nápad vyřezávat židle s karikaturními podobami stálých hostů. Pokud host chtěl mít svou podobu, musel si výrobu židle zaplatit, ale kdykoliv do restaurace přišel měl právo si na ni sednout. Najdete zde karikaturu písaře i lesního, bláznivě zpívající Bety i kostelníka, kominíka a řezníka. Do této horské chaty mohli v třicátých letech jen ti nejbohatší hosté.

V roce 1947 se chata stala rekreačním střediskem ministerstva vnitra a dostala název Noskova chata, podle ministra vnitra Václava Noska (1947-1953). V té době se nejen z nevědomosti a z neúcty k naivnímu selskému umění zničilo a ztratilo mnoho řezbářských výtvorů bratrů Braunerů.

Od roku 1962 byla chata převedena pod správu Revolučního odborového hnutí a tehdejší vedoucí pan V. Fábera vytvořil z tzv. vinárničky malé muzeum se stálou výstavou židlí a jiných řezbářských prací.

Současný majitel penzionu "Rejvíz" celou sbírku a vzácný mobiliář od odborových organizací odkoupil a usiluje o další rozšiřování sbírky řezbářských prací a mobiliáře penzionu. Dále také rozšiřuje sbírku židlí současných štamgastů, které si také můžete nechat na zakázku vyrobit!

Penzion Rejvíz je vynikajícím výchozím bodem pro řadu túr či výletů do oblasti Jeseníků a nebo Zlatohorské vrchoviny. Vydat se odsud můžete k Velkému mechovém jezírku, na Koberštejn, na Příčný vrch - nejvyšší vrchol Zlatohorské vrchoviny, na hlavní hřeben Jeseníků či na krásnou rozhlednu na Biskupské kupě nad městem Zlaté Hory.

• Penzion Rejvíz, Rejvíz 29, 793 76 Zlaté Hory
• Tel.: +420 584 413 091
• Mobil: +420 602 730 845
• E-mail: info@rejviz.com
• Web: www.rejviz.com