Sýpka postavena v tereziánské době,1789 na základě patentu Josefa II.Kopec na kterém stojí se nazývá Maxberk.

Informace čerpány z Průvodce naučnou stezkou Lovoš.

Starý hrad se stal později královským majetkem, který byl dáván do zástavy, a tak jej získali i páni z Boskovic a Černé hory (také Černohorští z Boskovic). Ti hrad ale museli nejdříve opravit, jelikož byl při bojích Matyáše Korvína a Jiřího z Poděbrad roku 1470 dobyt Uhry. Aby Černohorští předešli dalšímu dobytí hradu, postavili z jediné volné strany, asi 200 metrů jižně od původního hradu (nyní pojmenovaného Starý) hrad nový, který měl sloužit k obraně.  

Nový hrad byl vybudován roku 1493, o čemž svědčí letopočet na vstupní hradní bráně. Roku 1600 jej zdědili Lichtenštejnové. Ti se z něj však dlouho netěšili, neboť rozkvět hradu skončil docela záhy, a to roku 1645, kdy hrad lstí dobyli Švédové.

Podle pověsti za to může jistý Vavřinec Vokoun z nedalekých Olomučan, kterého Švédové uplatili, aby jim pomohl vniknout do hradu. Vokoun koupil hradní posádce víno a karty, a když nálada stráže dosáhla patřičné grády, byla pro Švédy hračka hrad obsadit. Na Novém hradě byly v době třicetileté války ukryty poklady z širého okolí, hlavně zlato a písemnosti z okolních klášterů, neboť se hrad považoval za nedobytný. Těchto pokladů se tedy Švédové zmocnili, hrad zapálili a jeho osádku, kterou tvořili panští úředníci a mniši, odvezli a věznili. Mniši byli později vykoupeni, vrátili se na hrad a ve spáleništi hradu nalezli zcela neporušenou soškou Panny Marie. Ta je nyní uložena v klášteře ve Vranově u Brna a údajně má na svědomí několik zázraků. Vavřince Vokouna po jeho zradě stihl krutý trest. Když se jeho čin rozkřikl, lidé jej svrhli do 11 metrů hluboké propasti - té se dodnes říká Vokounka.  

V průběhu dalších let byl hrad částečně opraven a sloužil jako obydlí panských myslivců, lovecký hrádek či výletní hostinec. Od 50. let 20. století byl hrad nevyužívaný a chátral. 

V roce 1990 jej převzal Český svaz ochránců přírody, který na troskách původního Nového hradu usiluje o opětovnou výstavbu hradu tak, jak vypadal za své největší slávy v 15. století. Práce těchto dobrovolníků je obdivuhodná, a díky ní má hrad dnes opět hradní palác, obrannou, strážní, hlásnou i schodišťovou věž a hradby. Můžete navštívit mučírnu, zbrojnici s replikami dobových zbraní, strážnici, věže nebo letos nově zrekonstruovaný hradní šenk, kde si můžete zakoupit drobné občerstvení a suvenýry. Z hradní věže se naskytne pěkný výhled nad okolní lesy. Sousední severozápadně směrovaný kopec skrývá zříceninu Starého hradu (značenou cestu k němu ale nečekejte). 

Plány současných majitelů Nového hradu ohledně dalších rekonstrukcí hradních prostor si můžete přečíst přímo na stránkách hradu.

Hrad je dostupný po červené turistické značce z Vranova u Brna nebo po zelené značce z Adamova. Pokud byste jeli autem, vozidlo je nutné zanechat na plácku u Kateřinského mostu, který se klene nad řekou Svitavou. Odtud je hrad vzdálený 1,5 km prudším stoupáním po červené turistické značce.

Na hradě se konají různé akce, a to především jarmarky.

Nový hrad má otevřeno o víkendech a svátcích od 10 do 17 hodin, o letních prázdninách ve stejnou denní dobu každý den kromě pondělí. Vstupné je dobrovolné.

Náklady na stavbu činily 26.000,- korun. V radnici byly zřízeny úřední místnosti, jedna školní třída, byt pro učitele, byt a ordinace s čekárnou pro obvodního lékaře. Později tam byla i pošta.

Před postavením nové radnice úřadoval starosta Mutěnic doma, buďto ráno, jednu nebo dvě hodiny 2x týdně, anebo po večerech, kde se také scházela obecní rada. Někdy se pracovalo i v hospodě. Tam vyřizovali a projednávali různé obecní záležitosti. Jinak se starosta věnoval hospodaření doma. Plat starosty nebyl velký, ale v obci to byla čest!

Že se v obci i dříve úřadovalo bez Radnice, o tom svědčí pečetě - razítka, které měl starosta u sebe. První pečeť má nápis - „WES MUTIENICZE“ z r. 1523, symbol ostrva a 4 hrozny. Druhá pečeť má nápis - Peczet diedini Mutienitz se 4 květy a rok 1626. Třetí pečeť z r. 1869 má nápis GEMEINDE - OBEC MUTENIC. V tomto roce byla obec povýšena na městečko a užívala razítka - OBECNÍ PEČEŤ MĚSTEČKA MUTĚNICE.

HISTORIE MUTĚNIC

Obec Mutěnice  vznikla díky templářům, jimž Mutěnice náležely ve 13. století společně s Čejkovicemi. Toto panství patřilo do roku 1312 Johanitům, kteří jej pronajímali. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1367.

V 15.století Mutěnice patřily k panství hodonínskému a toto období bylo plné pustošivých válek, zejména válka mezi Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem znamenala zničení památek v kraji. Někteří obyvatelé se zachránili v lesích a po válce zbudovali nové osady. Roku 1512 se stal dědičným majitelem města Hodonína Vilém z Pernštejna a sňatkem s Vilémovou dcerou získal Hodonín Jindřich z Lipé , kteří Mutěnice vlastnili do roku 1594. V Mutěnicích se tehdy připomíná tvrz a popluží. Nastalo velké rozšiřování vinic a rostla a bohatla i obec.

Největšího rozmachu dosáhlo vinařství v 17.století , ale po bitvě na Bílé Hoře obec zchudla. Neustálé války s Uherskem obci bránily v rozmachu. Do dějin hodonínského panství se významně zapsal hrabě Oppersdorf , který uspořádal majetkové poměry a které platily až roku 1848. Hrabě prodal panství v roce 1692 Lichtensteinům, kteří jej vlastnili do roku 1919.

http://www.soupispamatek.com/okres_hodonin/foto/mutenice/historiemutenic.htm

Plány vypracoval architekt Antonín Turek, který pocházel z Pražských Vinohrad a podílel se na řadě staveb nejen na Vinohradech, ale i v dalších českých městech.

Zasedací síň a některé kanceláře zdobí obrazy akademických malířů Otakara Moravce a Jaromíra Seidla.