Vranov - Frejštejn - Bítov

Sobota

Předpověď počasí není optimistická ani trochu - oba dny má býti dosti hnusně. Naštěstí nám aspoň sobota jakž takž vyjde.

Už v 7 ráno pro nás přijíždějí mí rodiče. Se dvěma krosnama a 4 - mi taškami - mama měla svátek - za nimi. Vítáme se a vyjíždíme, směr Jižní Morava. Projíždíme Luhačovicemi, Uh.Brodem a U.Ostrohem. Mama zapíná přehrávač a etérem začne vřískat Moravanka. " Že je to pěkné ?" otáčí se k nám a já jen přes zuby procedím: "Ano, maminko", a oba s Janou obracíme oči v sloup. Tohle pustit rockerovi je jako přinutit vegetariána, aby spolkl řízek !!

Před Hodonínem u malého lesíka krátká zastávka na snídani z domácích zdrojů. Pak přes starou Břeclav a kolem kasáran a k mému i tatovu překvapení jsou hezky opravené a přestavěné na byty. Ten náš údiv proto, že tatu i mne přivolal povolávací rozkaz do zdejších " pohostinných zdí" a oba jsme tu ve výcvikáči začínali první měsíce vojenské služby u PS...

Ve Valticích na náměstí zaparkujem " koně" a jdeme si prohlédnout čestný dvůr a barokní zámek alespoň zvenku.Tata nám vypráví zážitky z vojny - měli tu v 50.letech v hospodářských budovách a jízdárně rotu a na obhlídku státní hranice jezdili na koních !! Přitom se kolem nás motá a otravuje nás jakýsi chlap, asi to bude nějaký zámecký nadhaněč...

Další cesta vede přes Mikulov a Hrušovany n. Jevišovkou, Znojmo objíždíme obchvatem vpravo a přes několik dědin na Vranov. Serpentinami dolů k řece, kde nás vítá městečko Vranov n.Dyjí. Řeka tu protéká jeho středem a na ohromné skále se vyzývavě vypíná a zve k návštěvě malebná silueta zámku. Jana i já jsme v těchto končinách poprvé a tak jen třeštíme nadšením zraky...

V informačním centru se stavujeme na nějaké prospekty a brožury, mama je v podobném zařízení poprvé v životě: " A to sa može ?" Pak do Western hospody na oběd a všeci si dáváme dobrého moravského vrabca a pití...

Pak se rozdělujeme: naši na zámku byli vloni a teď si chtějí trochu odpočinout a případně se podívat po nějakém levném noclehu a tak nahoru do strmého kopce lesem k zámku s Janou sami.

Skoro hned je prohlídka. Vranov byl vystavěn jako jeden z nejvýznamnějších hradů linie opevnění u Dyje a jižní hranice země ve skalnaté zalesněné krajině.Hrad často měnil majitele a před koncem 17.století započala přestavba sídla na barokní zámek. Interiéry jsou klasicistní a velice pěkné, jedinou chybou je, že prohlídka začíná monumentálním Sálem Předků a ten je opravdu tak skvostný, že vám úplně vymaže z mysli ostatní prostory zámku !!!

Fotíme si zámek a výhled z terasy na městečko, v bufetu u zámecké brány na kávu a pak se vracíme k mým rodičům. Tata se mi cestou do mobilu cháílil, že našli 2 apartmány - no potěš - naštěstí si dělál srandu a jsou to jen 2 pokoje v ubytovně na kopci naproti Vranovskému zámku s moc hezkým výhledem na něj...

Po přestěhování zavazadel z auta a ubytování jedeme do Podhradí n. Dyjí. Zřícenina hradu Frejštejna na ostrohu nad osadou je sice velmi malebná, ale naši tam odmítají jít - místo něj si dělají procházku kolem řeky Dyje, ktará 3 km odtud vtéká z Rakouska na naše území a teprve pod vsí vtéká do Vranovské přehrady.

Jana jde nahoru na hrad po silničce se mnou, ale do jeho areálu nechce vkročit kvůli hlubokému hradnímu příkopu. A Tak tam lezu sám, ale je to blbé - zříceniny hradu převážně v protisvětle a je to tu zarostlejší, než jsem původně čekal...Hrad neměl zrovna moc dlouhou historii - založen v pol.13.století, pozdější majitelé byli loupežníky a tak sídlo vojskem rozbořeno, poslední zmínka o hradu r.1487...

Pak se všichni vracíme k našemu "hotelu", parkujeme auto, aby si taky trochu odpočinulo a my se jdeme projít po silničce kolem parkovišť a četných stánků s občerstvením k Vranovské přehradě. Je to tu úžasné - výhled z hráze je špica - vlevo dokonce malebné skalní útesy ( rula nebo ortorula). Z přehradní hrází pokračujeme kolem desítek restaurací a bufetů až k největší novodobé dominantě nádrže - k visutému mostu, ktarý se klene nad jednou zátokou. Když jsme v jeho polovině , tak přichází bouřka a hrozná liša a tak tak, že se stačíme před deštěm ukrýt v jedné krčmě, kde si dáváme pivo,limo a kávu...

Když ta největší hrůza přejde, vytahujem deštníky a už v mírném deštíku cesta zpět k ubytovně. Když se tak z našeho okna v 1.patře dívám na auto, zjišťuju, že je přední pneumatika prázdná !! Jdem se na ni s tatou podívat, ale řešit to budem až ráno za světla. Všichni pod sprchu, pak bohatá společná večeře, u slivovičky veselé vyprávění z cest a spát...

Neděle

Ráno budíček brzy a už před 7.hodinou výměna pneumatiky a sjedeme s tatou na benzinku nafoukat tu splasklou a on je na ní špatný ventilek. Paní tatovi radí, kde najde opraváře,ale když tam volá, tak to nikdo nebere - je totiž neděle...

Balíme věci a v mírném dešti na Lančov a odtud sjíždíme lesem ke hradu Cornštejn, ale on je k mojí a Janině lítosti až do 10 hodin zavřený a tak dolů k přehradě k mostu přes ni a do kopce do nového Bítova - ten starý zůstal v 30. letech pod hladinou přehradního jezera. Hospody jsou ještě uzavřeny a tak se ranní kafé nekoná a tak přejíždíme k parkovišti u hradu Bítov.

Po vystoupení nutím všechny, abychom se kousek cesty vrátili zpět k místu, kde jsem " neco" zahlédl z okna. " Tož mamo, takového ptáka eště ´s neviděla," komentuju pohled na obrovskou sochu opeřence před penzionem a pak se u něj i všeci na" památku vnoučátkům" fotíme.

Ke hradu je to 600 m mírně dolů z kopce - areál je parádní - rychle si v restauraci dáváme kávu a zákusek a někdo venku i cigáro a pak hurá na prohlídku !! Je tu moc šikovná průvodkyně, je nás málo a tak si plně můžeme vychutnat překrásné hradní interiéry, upravené v 19. století novogoticky a vyhlídky z oken dolů na hladinu přehrady. Celé 1.patro pak tvoří vycpaná miniZoo posledního majitele - je tu třeba vycpáno 56 jeho nejoblíbenějších psů různých ras, v dalších pokojích pak vycpané ptactvo a jiná zvířena. Roztomilé, leč poněkud kýčovité, jak veverky mastí karty a jiné a jiné roztomilosti...je to tu prostě BOMBA !!!

( Tak krásný hrad už jsme s manželkou dlouho neviděli a hned bychom tu šli bydlet !!!)

V přízemí ještě prohlídka kuchyně z přelomu min.století a psí kuchyně. Je zajímavé, že psi pana barona museli být denně 2 hodiny venčeni a každý z nich měl své mýdlo a ručník, což v té době neměli ani někteří lidi !!!

V prudkém lijáku se loučíme s tímto překrásným hradem a pod deštníky k autu a odjezd ( bez Cornštejna !!) k domovu.

Blíží se čas oběda, v Tasovicích hledáme hospodu, ale není tam nic a tak obědváme až v Hradku, kde 2x svíčková, guláš a vrabec a je to moc dobré a je toho moc. Pak jedem omylem do Jaroslavic, kde veliký zámek a ohromný rybník, zpět do Hrádku a dál. V Hevlíně se akorát jedem podívat k rotě, kde jsem byl na vojně a pak kplem prosperující cihelny - vlastní ji nějaká rakouská firma - přes Hrušovany do Mikulova, kde v marketu drobný nákup.

Ve Valticích vyjíždíme do kopce na Reistnu a pěšo ke kolonádě na vrcholu. Je odsud supervýhled na půl jižní Moravy a kus Rakouska. Ve valtickém lese se ještě stavujeme chvilku hledat hřiby, které ale jaksi nerostou a tak dál...

V Hluku, kde zajímává tvrz, ještě na kávu a pak už nás naši vezou do Zlína, kde se loučíme a domů...