Šumava: nouzová nocoviště1

Cestopisy, Šumava
Akvadukt
Akvadukt
lupa

ŘíjištěTo co je na Slovensku už delší dobu rozšířené, k nám už taky začíná prosakovat: nouzová nocoviště v národních parcích. Zatímco v některých národních parcích na Slovensku je možné přespávat za splnění několika podmínek všude, u nás na Šumavě jsou nouzová nocoviště jen na několika místech. Na druhou stranu jsou poměrně dobře vybavena. Najdete na nich stoly a záchody (i s toaletním papíremwink). Přestože se nikde nesmí rozdělávat oheň, rozhodně je to dobrá příležitost projít si centrem Šumavy bez složitého logistického plánování a s vysokými náklady. Vzdálenost mezi jednotlivými nocovišti se pohybuje okolo 15 - 17 km, občas s poměrně velkým převýšením, ale i tak se je to poměrně nenáročné a je možné zvládnout i dva úseky za den.





Koňský potok
Koňský potok
lupa

Já jsem svoje putování začal v Nové peci. Byl jsem s přítelkyní, takže jsem uvítal, že vzdálenosti nebyly moc velké. Nejdřív jsme se vydali na nouzové tábořiště u Plešného jezera. Šli jsme po žluté ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, podél kterého jsme šli až k akvaduktu, odkud jsme se vydali po zelené směrem na Plešné jezero. Cestou ještě potkáte stánek s občerstvením, ale bohužel mimo sezónu a víkendy je zavřený. Na rozcestí Jezerní stezka je nouzové tábořiště. Najdete tu i krytý altánek, což se může hodit, pokud nebudete mít slunečno. Voda není moc daleko, ale je pouze užitková (ale myslím si, že bude dost možná i pitná). Celkem jsme ušli jen 11 km.

Říjiště
Říjiště
lupa

Další den byl určitě nejnáročnější a nejdelší. Nejprve jsme se vydali k Plešnému jezeru po zelené přes kamenné moře. U Plešého jezera jsme se trochu zdrželi, abychom si to tam prohlédli, a pak jsme se vydali po zážitkové cestě, která vede pralesem (zatím to ještě není moc velký zážitek,protože s tím pralesem začali nedávno, ale počkejte za 50 let J). Cestou nahoru na Plechý jsme museli překonat převýšení necelých 300mnm.. Na druhou stranu je to poměrně hezká cesta a jsou zde jak výhledy na jezero tak směrem k Lipnu. Cesta vede i přes pomník A. Stiftera. Od Nejvyššího vrcholu Šumavy jsme vyrazili po červené hřebenovce. Směrem na Nové údolí. Červená značka vede po hřebeni přes trojmezí a Třístoličník, odkud je dobrý výhled, pokud máte větší štěstí než my. Ze Třístoličníku vede červená strmě dolů. Cesta vede přes Rosenauerův pomník, kde začíná Schwarzenberský kanál, až na Nové údolí a celkem sklesáte asi 450m. Cesta je dlouhá jen asi 16km, ale množství zastávek a zároveň výšková převýšení vás nejspíše zdrží, ale rozhodně tento úsek stojí za to. Vodu můžete nabrat buď před nádražím, nebo v penzionu kousek od tábořiště.

Nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem
Nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem
lupa

Následující den byl opravdu hodně nenáročný, červená značka vedla téměř pořád po rovině. Byl to určitě nejodpočinkovější den, z celého našeho putování. Cestou si sice můžete udělat zacházku na kamennou hlavu u Českých Žlebů, ale i tak vám cesta uběhne rychle. Zpočátku vede cesta lesem, později budete procházet mezi pastvinami. Ke konci trasy přejdete potok Řasnice, u kterého jsou slatiniště. Na závěr vás čeká překonat menší převýšení a jste u cíle. Na tomto místě by se vám mohlo stát, že budete mít problém s vodou. Máte v podstatě 2 možnosti, kde ji nabrat. Buď sejdete do vesnice strážný, což je sice jen 1,5 km, ale na druhou stranu je tam převýšení. Druhou možností je potok, který přejdete asi 0,5 km za rozcestím Mláka. Potom protéká úzkým pruhem lesa, kde i pramení, ale bohužel jsou všude okolo pastviny, takže si nejsem tak úplně jistej, jestli ta voda není kontaminovaná, ale potok vypadal dobře a bez jakýchkoliv problémů jsme to oba přežiliJ. Ve Strážným se určitě můžete najíst a nakoupit, ale je to spíš méně frekventovaná destinace Šumavy.

Plešné jezero
Plešné jezero
lupa

Další ráno jsme vstávali do nevlídného počasí, které nás provázelo celý den. Cesta je odpočinková a vede téměř pořád po rovině. Zpočátku vede lesem, později spíše mezi pastvinami. Přibližně v polovině trasy je přístřešek, který se vám může hodit. Cesta vede dle mého názoru velmi pěknou krajinou. Její ráz, se mi líbil nejvíc ze všech dnů. Cestou potkáte několik božích muk, což je příjemné zpestření krajiny. Kousek před rozcestníkem Knížecí Pláně jsou zbytky kostela a starý hřbitov. Jsou to pozůstatky z osady Knížecí Pláně. Odtud je možné si cestu výrazně zkrátit po staré cestě a dále můžete pokračovat z rozcestí Furík po modré. Cesta je sice trochu kratší, ale na druhou stranu je tam velký krpál na závěr, zatímco sklon červené značky není tak razantní. Na Bučině je hotel Alpská vyhlídka, kde se můžete najíst. Nouzové tábořiště je nahoře na kopci a hned vedle silnice. Silného provozu se bát nemusíte, jezdí tu jen autobusy a lidé ubytovaní v hotelu. Pro ostatní je tam zákaz vjezdu, ale i tak to není nejlepší místo na spaní. Cesta nebyla moc náročná, ale vzhledem k počasí jsme si to moc neužili. Celkem jsou tábořiště od sebe asi 16km.

Plešné jezero
Plešné jezero
lupa

V náš poslední den jsme se potřebovali dostat do Kvildy, odkud nám jel autobus. Chvíli jsme zvažovali jet autobusem, ale nakonec jsme se rozhodli, že si nenecháme ujít pramen Vltavy a vyrazili jsme. Poslední kopec, který je potřeba z Bučiny překonat nebyl problém. Z druhé strany se nám pak naskytl nepěkný pohled na nekonečné lesní plochy zdevastované kůrovcem. Bylo to dost smutné a masivní v porovnání se stavem mrtvých stromů u Plešného jezera, každopádně to mělo své kouzlo. Sešli jsme k prameni Vltavy a údolím jsme se vydali po asfaltce do Kvildy. Musím se přiznat, že mi dost vadilo, jak byla tato cesta frekventovaná. Zatímco jsme po celou dobu téměř nikoho nepotkali, tady to bylo skoro jako na Václaváku. Nakonec jsme to stihli za dopoledne.

Pomník A. Stiftera
Pomník A. Stiftera
lupa

Zpětně jsem rád, že jsme vyrazili až na podzim, protože na tábořištích nebylo moc místa a představa, že je turistická sezóna v plném proudu by mě možná trochu stresovala, ale na druhou stranu by asi nebyl problém spát mimo vyhrazené místo. V každém případě bylo skvělé mít možnost projít si srdcem Šumavy a nemůžu se dočkat, až si vyšetřím dalších pár dní na druhou část.

Diskuse k cestopisu Šumava: nouzová nocoviště1

15.03.2013 09:54

Pěkný popis. Sám jsem prošel s kamarádem celou Šumavu od Nvohradských hor z Dolního Dvořiště až do Českého lesa k Bělé n.Radb. Ovšem ne najednou, ale na několik etap. Naposledy v době, kdy byla známa jen dvě nouzová nocoviště, která jsme ovšem jako trempové nepoužili. Vidím, že se rozmnožují, což je dobře. Nejlepší byla ovšem cesta první, tuším v r.1991 a další rok poté, nebo tak nějak. To byla nádhera. Opuštěná pohraniční země, země nikoho, podzim, jeleni troubili, žádný zákaz, žádní lidé, jen my a příroda. To už se nikdy nemůže vrátit. Ale my jsme si to užili. 

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Sledovat diskusi e-mailem
Váš email:
Sledování můžete kdykoliv zrušit jedním kliknutím.
Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo